PavelT komentáře u knih
Velmi útlá knížka (asi 130 stran textu, zbytek jsou poznámky), která hezky shrnuje dosavadní bádání o Kosmovi a snaží se zodpovědět, proč a pro koho vlastně svoji kroniku psal a co se s ní dále dělo.
Skvělá biografie, která se zdaleka neomezuje jen na životopisná data, ale popisuje danou dobu a věnuje se všem možným jevům, které se Fabricia dotýkaly. Obecně je pak přínosem jakákoliv publikace, která se snaží vyvracet a uvádět na pravou míru neustále opakované a opisované omyly.
Výhrady mám jen k překladu jeho latinské řeči, pod níž je podepsán Jiří Čepelák. Opravu netuším, proč na s. 349 volí až příliš doslovný překlad "císařskému soudci, konzulovi a senátu Starého Města Pražského" a nepoužívá tehdejší běžné české ekvivalenty "císařskému rychtáři, purkmistrovi a radě".
Když pomineme přílišnou rozvláčnost a přebytek disputací, jeví se jako velký problém to, co by u takového díla mělo být na vysoké úrovni, a to historická věrnost.
S. 15: Od Dobytčího trhu to je prý ke sv. Apolináři dobrou míli cesty. To ovšem jedině za předpokladu, že by se tu používaly britské imperiální míle. Česká míle byla poněkud delší.
S. 26: Kde by se v roce 1419 vzaly brakteáty, nahrazené groši již v roce 1300?
S. 154: Z pergamenu se svitky nedělaly.
S. 220: Kukuřičná placka?! Kde by se proboha v husitské Praze vzala kukuřice?
S. 399: Praha se prý skládala ze Starého Města, Nového Města, Hradčan, Malé Strany a Menšího Města. Menší Město je však jen jiný název pro Malou Stranu.
S. 434: Úředníci jako nejvyšší purkrabí, podkomoří a další prý musejí snášet urážky a nadávky, když nechtějí více, než je jejich plat. S těmito úřady se však žádný plat nepojil a urážky jejich původcům beztrestně neprošly.
Samostatnou kapitolou je latina, které autor užívá požehnaně. Člověk by čekal, že při jeho povolání bude na určité úrovni, ale zdá se, že mu dělají problémy nejen neopravené překlepy, ale i základy gramatiky: s. 154 "guam" místo "quam", s. 377 "neum" místo "meum", s. 378 "sub speciae" místo "sub specie", 431 "theatrum pragensis" místo "theatrum pragense", s. 474 "Andrei de Jezoviensis" místo "Andreae de Jezova" nebo "Andreae Jezoviensis", s. 575 "usqe" místo "usque".
Pan Buben chrlil jeden díl encyklopedie za druhým, což se ovšem podepsalo na faktografické úrovni.
Skvělý sborník nahlížející na Koniáše ze všech možných úhlů.
Celkově asi lepší než první díl. Ten popis bojů u řeky už však byl docela zdlouhavý a repetitivní. Když je už podvacáté detailně a přitom vlastně pořád skoro stejně popisováno, jakým způsobem Marcus kolem sebe seká mečem, tak je to celkem únavné.
Hydraulika nesyčí! Dveře autobusu syčí, ale to proto, že jsou pneumatické!
Chodí se k Božím mukám, nikoliv k Boží muce. Hodnost Hauptmannführer neexistuje.
Jen jsem zalistoval a u fotky strojního telegrafu byl popisek tvrdící, že se jedná o ukazatel úhlu kormidla. Asi jenom nedopatření, protože vedle byla další fotka strojního telegrafu, která měla popisek správný, ale od nákupu mě to odradilo, protože v publikaci tohoto typu by tyto technické věci měly být správně. Navíc fotka ukazatele úhlu kormidla na té stránce nebyla pokud vím žádná, takže jen prohození popisků to nebude.
Celkově dobrá kniha, jen je škoda, že přímo vlastnímu jezdeckému střetnutí byla věnována poměrně malá část knihy (pouhých 23 stran z celkových 150). Drobným nedostatkem jsou nemnohé typografické chyby.
Autorovi knihy asi není co vytknout, je čtivě popsáno vše potřebné a přitom na příjemně krátkém rozsahu, doplněno mapkami a přílohami. Horší je to s překladem a celkově prací nakladatelství.
V knize je spousta chyb rozličného druhu – překlepy, spousta typografických prohřešků, ale i chyby v překladu, například až neuvěřitelně hloupé nepochopení toho, že třída lodí "King George V" je pojmenována po králi Jiřím V. a nejedná se tedy o žádný typ "King George třídy V", jak se překladatelé snaží tvrdit. Z typografických chyb stojí za zmínku neschopnost použít znak pro stupně, namísto něhož je v celé knize použita nula v horním indexu.
Je s podivem, že v tiráži jsou uvedeny i pozice jazykové redaktorky a technického redaktora, protože někdo takový se na přípravě překladu těžko podílel.
Stručný a velmi dobře napsaný úvod do problematiky pobělohorské rekatolizace.
Kniha sice asi nepřináší nic nového; jak sám autor několikrát uvádí, o Waterloo už toho byla napsaná kvanta a práci historika už za něho odvedli jiní. Ale kniha je psána velmi čtivě, čte se prakticky jako román, a přitom to není na úkor faktické správnosti, takže ji můžu doporučit.
Knihu můžu zájemcům o toto období vřele doporučit, a to i když je přímo vývoj společnosti nezajímá, protože tím získají všeobecné povědomí o této době, které je dobré mít při jakémkoliv konkrétním zaměření. Jedna hvězda dolu za neomluvitelnou záměnu Turnova a Trutnova na straně 530.
Neproběhly žádné korektury, plno překlepů, pravidla interpunkce ignorována, stylisticky také bída.
Kniha je hezky udělaná, ale v kapitole věnované části, kterou dobře znám, je spousta mylných či zastaralých informací. Nedělám si iluze, že ostatní kapitoly by na tom byly faktograficky lépe.
Výborná kniha o procesu s hrabětem Šporkem, kde je velká část věnována právě tomu kontextu zmíněnému v názvu knihy. Než čtenář dojde k samotnému procesu, získá velmi dobrý přehled ve všech otázkách, které jsou k jeho pochopení třeba, ať už o samotném Šporkovi, nebo o fungování tehdejšího trestního práva a o dějinách boje proti kacířům. Velkým kladem je také příloha s edicí důležitých pramenů tohoto případu včetně jejich překladu do češtiny, třebaže běžný čtenář ji asi moc nevyužije. Jediným záporem je to, že je občas poznat, že jedním z autorů je katolický kněz.
P. S.: Pokud by snad někoho odrazovala uváděná délka 422 stran, tak vězte, že po odečtení příloh a bibliografie má kniha jen 300 stran.
První polovina knihy mi přišla velmi zdařilá. Autor se snaží Václava popsat co nejobjektivněji a snaží se vždy pochopit, co ho k jeho jednání vedlo. Jak se však na scéně objevil Hus, šlo to s výkladem z kopce. Objektivita je najednou tu tam a kdo byl s Husem, je hrdina, kdo byl proti němu, je zloduch. Když Václav Husovi vyšel vstříc, tak to bylo náhlé vzepětí jeho politickému umu, když o několik stran dále stál proti Husovi, tak se tím ukázalo, jak je vlastně neschopný a po svém otci nic pozitivního nezdědil. Kromě toho se na několik desítek stran Václav z knihy v podstatě vytrácí, protože se z toho stává vylíčení ekonomických a sociálních podmínek husitské revoluce. Až v závěrečné kapitole se zase na chvilku objevuje. Knihu tedy doporučuji ve chvíli, kdy se objeví Hus, buď rovnou zavřít, nebo přeskočit na tu závěrečnou kapitolu. Neorganicky v knize působí ostrá kritika díla historika Františka Grause, která je méně zarážející při uvědomění si faktu, že tento v roce 1968 emigroval.
Větší část informací obsažených v knize může být pro laika užitečná. Je však vidět, že Vondruška prostě historik není. Příznačné je často až jedovaté vymezování se vůči odborné literatuře ve stylu "v odborné literatuře se to píše takhle, ale ve skutečnosti to bylo takhle", přičemž se ohrazuje proti odborné literatuře jako celku, nikoliv proti konkrétním dílům. V knize jsou opakována některá již vyvrácená tvrzení a obsahuje mnoho menších či větších chyb až nesmyslů. Kladně lze hodnotit bohatý obrazový doprovod, který je však někdy srážen chybnými popisky, kdy fotografie hrázděného domu je popsána jako roubení, ve slovníčku je u hesla sedlová střecha fotografie polovalbové a podobně. Některá tvrzení odporují nejen skutečnosti, ale i selskému rozumu, jako třeba že pro používání domovních čísel bylo nutné závazné pojmenování ulic.