-

Pavlina50 Pavlina50 komentáře u knih

☰ menu

Mlčící žena Mlčící žena Karin Slaughter

Thriller, který mi ve srovnání s knihami, které jsem četla před a po něm, připadal přece jenom míň výrazný a zajímavý.
Špatná kniha to určitě nebyla, ale na druhé straně zase ale nebudu házet ani žádnými superlativy. Dobrý nápad a zajímavé určitě bylo střídavě sledovat vyšetřování stejného případu, jak probíhá v aktuálním čase a jak probíhalo zhruba před deseti lety, ale jinak mi tento thriller nepřipadal nějak ničím výjimečný či originální. Některé pasáže byly občas zdlouhavé a nudnější, tady mi těch 543 stránek přišlo opravdu hodně.
Ale jsem ráda, že jsem si udělala obrázek o způsobu psaní K. Slaughter, protože to bylo moje první setkání s touto autorkou, její nějaké další knížky určitě ještě vyzkouším. I když tato mi asi v hlavě nijak neutkví. Průměr.

14.03.2022 3 z 5


Dům plný temnoty Dům plný temnoty D. M. Pulley

Očekávání bylo podstatně větší než konečný dojem z knihy. Časových linek bylo podstatně víc, než standardně bývá, ale v orientaci kapitol, o kterou rodinu se zrovna jedná, mi hodně pomohly údaje v úvodu knihy se jmény jednotlivých rodin a časovou osou, kdy která v domě bydlela. To oceňuji. Taky se mi líbilo, že u všech rodin bylo zároveň vysvětleno, co ji v domě potkalo a proč má dům takovou temnou pověst. Ale celkově mám z knihy spíš takové smíšené pocity, místy mi připadala taková zbytečně utahaná a zdlouhavá, napětí jsem nijak zvlášť nepociťovala. Ke konci už byl děj tak nějak podivně splácaný…myslím, že kniha mi v hlavě neutkví a brzy úplně zapomenu, o čem byla.

11.03.2022 3 z 5


Strážce duší Strážce duší Arnošt Vašíček

(POZOR – MOŽNÝ SPOILER) Přečteno zejména kvůli staršímu seriálu, který mě tenkrát s ohledem na námět a zejména pořádnou dávku tajemna, bavil. Zvědavost, jak je zpracována literární předloha, udělala své, a proto jsem se do knihy pustila.
Výsledek…průměr…ale i to asi jen hlavně díky tomu, že jsem od knihy neměla žádné přehnané očekávání. Základní námět sice výborný je, ale zpracování bylo pro mě dost velkým zklamáním. Připadalo mi, že čtu nějakou literaturu pro mládež, kde si sice autor potrpí na důkladný popis vzhledu jednotlivých postav (zejména neustálé opakování popisů krásy ženských postav), ale jinak je to celé psáno tak strašně jednoduše, plytce a ploše, že to ve mně nedokázalo absolutně vyvolat jakoukoliv atmosféru, a to očekávané tajemno bylo naprosto nulové. Styl psaní odpovídá spíš scénáři k seriálu, než k jeho předloze. Škoda. Potenciál věcí mezi nebem a zemi s realistickou pointou, kdy se ale na konci objeví přece jenom výrazný otazník a vlastně zvrátí to zklamání z reality, byl určitě dobrý. Od autora jsem nečetla zatím nic jiného, ale myslím, že stylem se hodí více do literatury faktu než do beletrie.

11.03.2022 3 z 5


Nikdo není doma Nikdo není doma Tim Weaver

Po knize jsem sáhla vlivem neskutečně lákavé anotace. Proč a kde zmizeli úplně všichni obyvatelé malé vesničky? Navození pořádného tajemna jako vyšité.
Opět jsem nevědomky bohužel sáhla jako první až po posledním dílu ze série o Davidu Rakerovi, a opět to bylo trochu znát. Čtení mi totiž mírně komplikovala absolutní neznalost minulosti obou hlavních postav, zejména pak Healyho. Právě jeho zvláštní minulost byla v knize často zmiňována, ale jaké přesné události v životě, které ho donutily k takovému podivnému způsobu života, ho potkaly, jsem bohužel této knihy zas až tak podrobně nevydedukovala.
Nicméně samotné gró příběhu to zas až tak moc nenarušovalo. Knihu tvořil samostatný příběh, dvě samostatné dějové i časové linky - vlastně zejména zpočátku mi připadalo, jakoby to byly dokonce dvě různé knihy, ale pochopitelně v průběhu čtení to do sebe začalo zapadávat a obě linky se začaly logicky propojovat.
Celkově mi ale připadalo dost náročné propracovat se až do konce. Kniha je dost obsáhlá a některé části se mi zdály až docela zbytečně zdlouhavé. Ale největší problém jsem měla s tím velkým množstvím postav. Zapamatovat si jména všech manželských párů, jejích dětí, právníků, obětí i potencionálních pachatelů bylo dost náročně a čtení proto vyžadovalo udržovat neustálou dostatečnou pozornost. Neodpustím si trochu ironie - je klika, že v oné vesnici žilo jen devět obyvatel. Ale hledání odpovědi na otázku „kam tedy všichni zmizeli““, mě přesto hnala ve čtení dál a dál.
Z rozuzlení jsem měla spíš takové smíšené pocity, celé mi to připadalo trochu krkolomné a překombinované. Možná jsem čekala více nějakého mysteriózna, k čemuž mě naváděla ta anotovaná myšlenka příběhu. Po přečtení knihy jsem pořád měla pocit, že se z takového námětu dalo vytěžit možná trochu víc.
Nicméně autora si určitě dávám do hledáčku a ráda zkusím i jeho další knihy.

25.02.2022 3 z 5


Minulosti neutečeš Minulosti neutečeš Anders Roslund

Jsem zvyklá na šoky ze zvratů v závěru knih, ale takhle skvěle naservírovaný šok hned v úvodní kapitole – holčička, pět svíček na dortu a její „oslava“ s rodinou…uff.
Domnívala jsem se, že tato famózně zpracovaná úvodní kapitola a vysoké zdejší hodnocení zaručují jasnou tutovku, kterou budu hltat, ale bohužel velice brzy přišlo veliké rozčarování.
Anotace knihy vůbec nenaznačovala, že děj knihy se bude točit kolem zločineckých gangů, agentů, obchodníků se zbraněmi apod. a to jsou témata, které mě vůbec nepřitahují, vůbec mě nebaví a kterým se tím pádem i vyhýbám.
Dějové linky knihy ve stylu – závod s časem, kdy jeden utíká před minulostí, druhý hledá ztracenou dívku z minulosti a ta třetí utíká a svoji minulost zase hledá – nejsou sice vůbec špatné, ale ty okolnosti, místo zasazení děje…no, strašně nerada nechávám knihy nedočtené, tady jsem se do čtení ale musela velmi nutit. A celkový dojem mi bohužel moc nezlepšilo ani to překvapivé závěrečné odhalení.
Ale chápu, že toto hodnocení je velice subjektivní díky této své „protižánrové“ vyhraněnosti.
Kniha má určitě svoje nesporné kvality, ostatně toto potvrzuje i celkové zdejší vysoké hodnocení, ale díky tématu, které já osobně vnímám jako velice nezáživné, to byl u mě jasný přehmat.
Ty dvě hvězdičky dávám jen za ten skvělý úvod, který mi na rozdíl od dalšího děje knihy, asi v hlavě zůstane dost dlouho.

02.02.2022 2 z 5


Smrtící útes Smrtící útes Gregg Dunnett

V rozporu s popiskem na obálce knihy si myslím, že do psychologického mysteriózního thrilleru má tato kniha dost daleko. A znepokojivě, jak je uvedeno v anotaci, už na mě nepůsobila vůbec. Ale tu absenci „mysteriózna“, které mě sice spolehlivě na knihy vždy naláká, jsem nějak překousla a nakonec se z toho vyklubalo docela prima čtení. Nebudu tady kritizovat nelogičnosti a nesmysly, které se sem tam v knize objevily, plynulost čtení a očekávání rozuzlení mě totiž vlastně vůbec nenarušovaly. Příběh autor zasadil do fiktivního prostředí – na smyšlený ostrov a z největší části je vyprávěn z pohledu jedenáctiletého Billyho - malého Colomba a vědátora, který se v dětské naivitě připlete do vyšetřování zmizení mladé dívky. A vůbec netuší, jaký dopad toto „dobrodružství“ bude mít na jeho život i poznání vlastní minulosti. Kniha je psána velice jednoduše, plně odpovídá věkové a mentální úrovni vypravěče, jeho specifickému pohledu na svět, což příjemně nahrává autenticitě příběhu. A možná díky tomuto stylu psaní jsem i tento příběh posuzovala nějak jinak, shovívavěji k některým jeho nelogičnostem. Rozuzlení celého příběhu nakonec dávalo smysl, a to i přes tu trochu nepovedenou závěrečnou klíčovou scénu, kterou autor možná mohl trochu víc promyslet. Ale celkový dojem byl fajn, čtení mělo spád s velkým přispěním krátkých kapitol a kniha se tak i přes svých cca 400 stran dala přečíst na jeden zátah.

01.02.2022 5 z 5


Jak dostat tatínka do karantény Jak dostat tatínka do karantény Vojtěch Bernatský

Toto pokračování rodinné pohody Bernatských se mi líbilo možná ještě trochu víc, než předchozí díl.
Jak je již patrné z názvu, odráží nynější aktuální složitou dobu, ale moc se mi líbilo, že i přesto z ní pořád čiší neskutečný klid a pohoda. Možná tomu nahrává i fakt, že v době napsání této knihy jsme téměř všichni asi věřili, že všechno to kolem už brzy skončí a svět se vrátí do stejných kolejí. Vojta tomu věřil evidentně, slovo „naděje“ z knihy čiší téměř neustále a jednou tam dokonce použil slovní spojení „koronavirová epizoda“. V knize Vojta touto nadějí a optimismem žil…kdo čte knihu dnes, už ví, že o epizodu se opravdu nejedná a proto tyto vsuvky možná vyvolávají pouze smutné pousmání. Nicméně ani s ohledem na složitost dnešní doby, u Bernatských rodinná idylka přetrvává, hlášky dětí a jejich bezprostřednost jsou kouzelné. Pokud kniha opravdu odráží realitu, soužití této rodiny mi připadá s ohledem na dnešní dobu, kde převládá spíš „blbá nálada“, nervozita i zloba, téměř jako z jiné planety. Je vidět, že většina složitostí života lze zvládat s nadhledem, s úsměvem, s klidem a s pokorou. Kéž by takových „mimozemšťanů“ bylo na světě co nejvíc.

„Pořád dýcháme, máme kde bydlet, máme dostatek jídla a pití, máme se do čeho obléct a navíc přejeme vše dobré i ostatním. To je jasný důkaz, že to zase tak špatné není. Jasný důkaz, že jsme šťastní. Jasný důkaz, že ŽIJEME.“

11.01.2022 4 z 5


Tajný přítel Tajný přítel Chris Mooney

Thriller s náboženskými motivy je pro mě většinou sázka na jistotu.
Tentokrát je to o tom, co se může stát, když se náboženství a víra totálně zvrhne. Je to příběh o jednom narušeném muži, který poslouchá hlas Požehnané matky, o jednom tajném příteli, který chce pomstít oběti, jejichž vrahové nebyli za svoje zrůdné činy potrestáni, o lásce k dětem, pro které je člověk schopen všeho a o tom, zda i lidská zrůda má právo civilizovaný trest.
Zápletka této knihy je dobře promyšlená a ihned mě dokázala vtáhnout do děje. Postupnému rozklíčování případu nechybí logika, má smysl a propojenost jednotlivých postav je uvěřitelná a na konci všechno do sebe krásně zapadne. Za přečtení rozhodně stojí.

29.12.2021 4 z 5


1984 (komiks) 1984 (komiks) Xavier Coste

Kniha 1984 je pro mě srdeční záležitost a naprostý literární TOP.
Ani toto její vyjádření formou komiksu mě nezklamalo, silné poselství, nadčasovost i děsivá aktuálnost zůstaly zachovány a jako bonus jsem dostala výborné vizuální a obrazové ztvárnění. Má to sílu.

29.12.2021 5 z 5


Přežila jsem peklo čili Posnídal jsem chilli s kambodžskou princeznou Přežila jsem peklo čili Posnídal jsem chilli s kambodžskou princeznou Vladimír Procházka

Když jsem nedávno četla Svědectví o životě v KLDR, byla jsem zděšena z autenticity vyprávění lidí, kteří byli součástí severokorejského režimu. Ovšem ani reálný hyenismus a zvěrstva asi nemají hranice, o čemž mě přesvědčila právě tato kniha o jednom z nejkrutějších režimů v dějinách lidstva – o vládě Rudých Khmérů v Kambodži.
Je to opět jen pro lidi s pořádně silným žaludkem, několikrát jsem musela knihu na chvíli odložit a trochu to vydýchat. Ale je to bohužel realita, žádný smyšlený a zvrhlý thriller. Hlava mi fakt nebere, jak v této ne zas tak nedávné minulosti mohl něco takového dopustit – slova jako právo na život, lidskost, důstojnost přestaly existovat, protože pozbyly jakéhokoliv významu a vlastně neměly žádný obsah. Co se týče ženy, která tento příběh vyprávěla - vůbec nechápu, jak si po takových prožitcích vůbec mohla zachovat zdravý rozum.
Nejparadoxnější na celém jejím životním osudu mi připadá to, že přes všechny hrůzy a zvěrstva, které zažila, měla oproti dalším milionům lidí vlastně štěstí….tím, že vůbec dokázala přežít.
I když je to (vzhledem k často podrobným popisům nelidského utrpení) čtení mimořádně těžké, myslím, že takové knihy jsou strašně důležité. Minulost se nedá vymazat, je důležité o takových věcech vědět a vždycky by měly být obrovským mementem pro budoucnost.

15.12.2021 5 z 5


Marie a Magdalény Marie a Magdalény Lenka Horňáková-Civade

Cesta historií našeho státu od druhé světové války až po osmdesátá léta minulého století a generační příběh žen, které se v životě dopouštějí až schematicky stejných chyb. Námět mě zaujal, způsob zasazení osudů jednotlivých hrdinek do kontextu proměny dějin také. Občas jsem sice absolutně nechápala jejich jednání, ale to nebylo o mě - každý člověk je jiný, osobitý a sní a věří jiným věcem. Navíc se příběh odehrává v úplně jiné době a jiném prostředí, morálka byla nastavena naprosto jinak, než ji vnímáme dnes. Moc mi ale nesedl způsob psaní autorky, občas mi přeskakování v ději přišlo dost chaotické, některé situace zase moc rychle ukončené, očekávala bych větší dotaženost a možná i trochu více vysvětlení.
I vzpomínky jednotlivých hrdinek, které se prolínaly celým příběhem, mi často přišly do děje dost nečekaně a nelogicky vloženy a občas na můj vkus dost násilně přerušovaly současný děj a aktuální dějovou linku. Možná bych uvítala i větší celkovou vyváženost, všechny ženské postavy byly vykresleny jako silné osobnosti, i když zpočátku většinou poznamenané mírnou naivitou, kterým osud spíš nepřál a statečně se s ním pak rvaly, zatímco všichni muži tady působily záporně a slabošsky. Opět absolutně černobílá varianta, která obvykle v běžném životě moc nefunguje.
Ale celkově knihu hodnotím spíš pozitivně, vždycky jsem ráda, když objevím nějakého dalšího českého autora, jehož knihy stojí za to číst. A jsem moc ráda, že jich v poslední době přibývá dost a dost.

14.12.2021 3 z 5


Nikdy se nevzdám Nikdy se nevzdám David Ball

Určitě zajímavý (a děsivý) pohled na život v Číně, ovšem samotný příběh mi připadal už trochu přitažený za vlasy.
Rozhodně ne, co se týče řízení růstu populace v Číně, kontroly porodnosti a okolností adopcí, to zde bylo vykresleno skvěle, ale spíš způsob, jak se hlavní hrdinka i s nemluvnětem, navíc neznalá jazyka a s minimem prostředků dostávala ze všech situací. Navíc, i přesto, že dokážu pochopit až zoufalou touhu některých žen po dítěti, váhám, zda je možné získat za cca čtyři dny soužití s dítětem tak silnou vazbu, pro kterou jsou ochotny riskovat vše, nejen vlastní svobodu, ale i život.
Nevím…nějak mi tam prostě chyběla míra uvěřitelnosti, aby mě ten příběh zasáhl tak, jak zřejmě měl.

15.09.2021 3 z 5


Noc v ráji Noc v ráji Candice Proctor

Po delší sérii drsných thrillerů jsem zatoužila po nějaké oddechovce bez prolití krve nebo bez psycha a především díky vysokému hodnocení zde, jsem si vybrala na tuto knihu (přečteno jako e-kniha). Nejsem velký vyznavač románů pro ženy, i když se najde pár kousků, které se mi hodně líbí (např. série Sedm sester), tak jsem doufala, že třeba narazím na něco podobného. Ale bohužel brzy jsem pochopila, že toto můj šálek kávy opravdu nebude. Cca od třetí strany i bez znalosti anotace byla jasná hlavní zápletka knihy, i to, jak celý příběh dopadne. Románem bych to snad ani nenazvala, prostě typická červená knihovna a pro mě bohužel podstatně ještě víc červenější, než jsem čekala. Klasický sladkobolný příběh dvou lidí nerovného postavení – v tomto případě trpící a neprávem odsouzená žena – trestankyně a svobodný muž – její pán. A tak, jak už to v tomto žánru většinou bývá, oba jsou zasaženi tragickou minulostí, oba jsou přitažliví, během několika okamžiků se počáteční nenávist podle očekávání mění v postupnou přitažlivost a emoce začnou prýštit. Navzdory tomu ale kolem mě emoce neprýštily vůbec. Do takového šablonovitého příběhu se prostě neumím dostatečně vžít. Téma a zápletka nejsou vymyšleny zas tak špatně, ale podle mého názoru to ztroskotává na příliš jednoduchému a plochému stylu psaní, kdy k posunům v ději a především ke změnám v chování obou hlavních hrdinů dochází tak rychle, že to čtenáři nedává vůbec žádný prostor k nějaké fantazii, prostor, aby se s jejich pohnutkami a pocity nějak sžil a chápal rychlou proměnu charakterů obou hrdinů. Bohužel plytký a předvídatelný děj přesycený nekonečně opakujícími se popisy vzrušení, sexuální přitažlivosti a vzápětí pak nekonečným vyznáním lásky, nezachrání ani kontrast lidských tragédií a drsného prostředí (i když i tady toho blahovičníku a jeho vůně bylo až moc). Ale to všechno asi patří mezi standardní pravidla tohoto žánru. Proto chápu, že toto asi není problém samotné knihy, ale především problém můj a mého vkusu. Proto už nebudu knihu víc hanit, hlavně proto, že kouzlu červené knihovny prostě a jednoduše nerozumím, a příště si dám větší pozor, do jakého žánru se to vlastně pouštím. Toto byl pro mě fakt přehmat. Dávám aspoň tedy dvě hvězdičky – za námět a za prostředí.

30.07.2021 2 z 5


Ztichlý dům Ztichlý dům Jenny Blackhurst

Myslím si, že téměř každá, i ta sebevíc milující matka, zažila někdy totální vyčerpání a poznala, že mateřství není jen o nažehlených dupačkách a spících andílcích, jak je obecně prezentováno všude kolem nás, a aspoň na drobný okamžik si představila, jak by bylo všechno jednodušší bez toho malého „křiklouna“. Samozřejmě, že to téměř nikdy není myšleno vážně a po takových myšlenkách přichází zákonitě stud. Ale co když se tyto krátké okamžiky změní v reálné deprese a psychózy – někdo je bohužel třeba nezvládne a stane se tragédie…anebo, že by to bylo úplně jinak?
Podobná věc potkala hlavní hrdinku thrilleru Susan – Emmu. Ano… dvě jména a ty jsou v této knize bohužel naprostým standardem. U hlavní hrdinky tyto dvě identity sice nijak nekomplikují přehlednost, ale jak přibývají stránky a současně přibývá i jmen, začíná být jasné, že osob, které vystupují pod jinými jmény, bude asi podstatně víc.
I proto jsem se ze začátku docela ztrácela zejména v kurzívou psaných kapitolách se spoustou zmatečných chlapeckých jmen – v celkem nezáživných popisech útržků ze života klukovské bandy jsem hledala jakoukoliv souvislost s hlavním příběhem, i když bylo patrné, že právě v těchto kapitolách bude ukrytý klíč k celému příběhu. Měla jsem pocit, že autorka si změnami identit vcelku zjednodušila práci, protože místo promyšlenějšího děje, nad kterým by čtenář musel přemýšlet a logicky si ve své hlavě vypracovávat své teorie, prostě změnila osobám jen jméno. Veškerá logika pak docela postrádá smysl a čtenář může jen tipovat, kdo je vlastně kdo.
Celková pointa příběhu je vcelku předvídatelná už od začátku, i když samotná zápletka se mi zdála až příliš přitažená za vlasy. Připadalo mi, že sama autorka se do toho děje a spousty propojených postav dost zamotala a ke konci neví, jak z toho ven, a rozuzlení příběhu trochu překombinovala. Rozhodně ale nebudu knize upírat čtivost. Zas hodně hluchých míst v knize nebylo a děj rychle ubíhal a nutil neustále pokračovat ve čtení.
Asi bych to zařadila mezi takový standardní thriller, kterému bych dala průměrné tři hvězdičky, ale právě za tu čtivost nakonec přece jenom přidávám i tu čtvrtou. Od autorky jsem již četla Podivnou holku, a ta se mi líbila přece jenom trochu víc.

27.07.2021 4 z 5


Šok Šok Robin Cook

Před mnoha lety jsem hltala jednu Cookovu knihu za druhou, až jsem se tzv. „přecookovala“ a musela si dát od jeho knih trochu oddech. Teď jsem se k němu vrátila a s odstupem to bylo docela příjemné osvěžení. Zajímavý, trochu mrazivý námět zejména z pohledu žen, kdy se člověk chtě-nechtě musí trochu zamyslet, jak moc by takové případy mohly stát reálné v běžném životě.
Dvě vysokoškolačky objeví slušný finanční zdroj v dárcovství vajíček na seriózně vyhlížející specializované klinice. Že vše není tak, jak se na první pohled zdá, zjistí záhy a stávají se z nich takzvaní samozvaní detektivové v sukních, aby pravé aktivity kliniky prohlédly. Do pátrání se vrhají se přímo po hlavě, často bez pořádného promyšlení a s odvahou, která mnohokrát ale hraničí spíš s naivitou, že čtenář je tak nějak vnitřně přesvědčený, že v boji s takovým protivníkem nemůžou vyhrát.
Kniha nenudila, děj plynule ubíhal a zejména v závěru tempo nabralo velmi slušné obrátky, až jsem při spoustě rozhodnutí obou hlavních hrdinek hodně trnula a měla o ně obyčejný lidský strach. Strašně moc jsem jim chtěla některé jejich „nápady“ zakázat a upozornit na jasné nebezpečí, které ony nevnímaly. Oddechové, mírně napínavé čtení s celkem překvapivou pointou. Klasický Cook – spokojenost.

26.07.2021 5 z 5


Tatínku, má ďábel oči jako maminka? Tatínku, má ďábel oči jako maminka? Martin Petiška

Je to kniha povídek o rozchodech, rozvodech, o dysfunkčních rodinných vztazích a především o dopadech toho všeho na děti. Nosné téma – upozornění na tyto v dnešní době určitě docela časté situace, je určitě správné, ovšem ze zpracování jsem trošku rozpačitá. Mám pocit, že autor snad sesbíral všechny absolutně nejsmutnější příběhy a nahustil je do jedné knihy, takže vzniká pocit, že svět je plný jen nešťastných dětí, manželů a manželek utápějících se v depresích a sebelítosti. Jednotlivé povídky mě přišly dost šablonovité, kdy jeden je jasný viník a druhý nevinný ublížený, který s pokorou přijímá svůj osud a beze snahy se jakkoliv vzepřít. To, co mi na knize asi nejvíc vadilo, je nejen totální absence jakéhokoliv optimismu, ale především nulová snaha rvát se za správnou věc a bojovat s nespravedlností často ve jménu štěstí vlastních dětí. Hlavní (dospělí) hrdinové se často staví až téměř do mučednické polohy. Autor tak dost tlačí na pilu a sentiment, který z povídek plyne, mi připadal často až hodně násilný a prvoplánovitý. Taková cílená klasická citová ždímačka. Prostě trochu mi vadil tento jednostranný a zjednodušený pohled na vztahy, které v běžném životě nejsou tak černo-bílé a myslím si, že někdy je rozchod i pozitivním řešením.
Všechny povídky jsou opravdu tíživé, těžké a smutné – první pocit po přečtení knihy byl totální deprese a absolutní absence jakékoliv radosti a štěstí….ale pak, když se rozhlédla kolem sebe, jsem viděla, že tomu naštěstí tak zas tak úplně není. Rozhodně nedoporučuju číst, těm, kteří aktuálně řeší složité rodinné vztahy.

26.07.2021 3 z 5


Sběratel dětí Sběratel dětí Sabine Thiesler

Asi první třetinu knihy jsem nechápala, jestli se tam ta anotace knihy dostala omylem (kde je to Toskánsko a proč nesedí vůbec jména postav ???), ovšem další stránky vše vyjasnily a uvedly na pravou míru. Námět je dobrý, i když vzhledem k tomu, že obětmi jsou děti, čtení není vůbec příjemné. Téměř na pětseti stránkách rozvíjí autorka příběh psychopata, který je nebezpečný o to víc, protože jeho temné sklony jsou skryty za „slušnou a přitažlivou fasádou“. Od začátku je známá jeho identita, postupně se také odhaluje jeho minulost, která nemalým způsobem ovlivnila a možná i zapříčinila jeho budoucí činy, takže opět to není detektivka v pravém slova smyslu. Knihou se netáhne žádný popis vyšetřování, příběh je založen na situaci, kdy se vlivem náhody či osudu setká pachatel přímo se matkou jedné z obětí a téměř až do konce ani jeden z nich netuší, koho má proti sobě. To ví jen čtenář, a proto je velmi zajímavé a poutavé sledovat jejich jednání a chování plynoucí z nevědomosti a čekat, kdy pachatel udělá nějakou osudovou chybu a všechno vyjde najevo. Svým způsobem děj velké části knihy není nijak strhující, plyne pomalu a spíš jen udržuje a mírně přiživuje napětí, kdy a jak dojde k odhalení. Dost jsem ocenila, že se autorka vyhnula nějakým až příliš drsným popisům vražd…přece jenom se jedná o děti a takové utrpení se sdílí o to hůř. Autorka se také věnovala některým postiženým rodinám a na jejich dalších osudech ukázala destruktivní vliv prožité tragické události, což v nejednom případě vedlo až k rozkladu rodiny a fatálnímu konci. Až závěr knihy je opravdu strhující, čte se jedním dechem, a to i přesto, že konec je úplně jiný, než jsem si přála. Způsob potrestání pachatele kvůli potencionálním čtenářům spojlerovat nebudu, každý si po přečtení asi udělá svůj názor na to, zda bylo dostačující a spravedlivé nebo naopak příliš jednoduché a milosrdné. Každopádně si myslím, že kniha za přečtení určitě stojí.

23.07.2021 5 z 5


Navždy pryč Navždy pryč Blake Pierce

Velké rozpaky.
Začátek knihy se mě sice hodně zaujal, ale škoda té rapidně klesající úrovně s přibývajícími stránkami. Ta „temná stránka“, tzn. samotné zločiny, se mi zdály zpracovány docela dobře, ale samotné vyšetřování…? Co to mělo být?
Často to na mě působilo spíš jako parodie na thriller – pokud takovým způsobem pracuje FBI, tak „potěš pánbůh“… Absolutní nelogičnosti, díky kterým kniha u mě ztrácela na důvěryhodnosti – nelogické a akční zatýkání bez jakýchkoliv podnětů a důkazů kdekoho, na koho hrdinka kdekoliv náhodně narazila, její údajný geniální instinkt, kdy si byla intuitivně několikrát naprosto jistá, že „je to určitě náš člověk“ (aby za deset minut sama opět svým geniálním instinktem usoudila, že se spletla) atd. …tomu se fakt nedalo uvěřit.
O překlepech v e-booku se už zmiňovat ani nebudu, o nich je tu už napsáno až až.
Škoda…ale i přesto ještě tohoto autora určitě zkusím.
Za mě jedna hvězdička za nápad s motivem pachatele a ta druhá za první třetinu knihy.

07.06.2021 2 z 5


Ještě než zabije Ještě než zabije Blake Pierce

Tuto knihu jsem si stáhla, abych měla vždy něco po ruce a mohla si tak krátit různá čekání na cokoliv. Nic velkého jsem tím pádem od ní ani neočekávala, a možná právě proto jsem byla docela mile překvapena. Kniha není moc obsáhlá, její zápletka zajímavá, celkově je to nenáročné a docela napínavé čtení. Hvězdičku strhávám pouze za závěr, který mě trošku zklamal, očekávala jsem podstatně hlubší seznámení s identitou pachatele a podrobnější rozvedení motivu k jeho činům. Nicméně k tomuto autorovi se určitě ráda vrátím a další „čekání na cokoliv“ zkusím strávit i nějakou jeho další knihou.

03.06.2021 4 z 5


Stále nezvěstná Stále nezvěstná Chevy Stevens (p)

Výborné psycho. Od této knihy jsem nic výjimečného nečekala, o to překvapivější tak pro mě byla.
Příběh je koncipovaný jako monolog hlavní hrdiny Annie, která po neskutečně traumatizujícím zážitku absolvuje pravidelná sezení u své „cvokařky“. Samotný děj přímo v jednotlivých kapitolách tak přechází plynule a nenásilnou formou ze současnosti do její nedávné minulosti, kdy se stala obětí a teroru neznámého únosce. Celý příběh je psaný víceméně hovorovou mluvou, což mi vůbec nevadilo, naopak … vyprávění mi tak připadalo daleko reálnější a uvěřitelnější. Hodně sympaticky na mě působila i sama hlavní hrdinka. Nebyla to žádná křehká květinka, která by jen uplakaně čekala na statečného zachránce a po vysvobození se nechala okolím hýčkat a utápět v sebelítosti, byla to naopak hodně silná žena, která si i v té naprosto šílené situaci a v nejtěžších chvílích dokázala téměř vždycky zachovat aspoň určitou míru rozumu a zdravého uvažování. Vzpomínky na únos, které Annie líčí při svých terapeutických sezeních, jsou popisovány věcně, realisticky a hlavně bez prvoplánovitého sentimentu, čímž příběh nesklouzává do násilně dojímavého kýče. Kniha není moc obsáhlá, myslím, že přesně tak akorát, aby příběh nenudil, měl neustálý spád a téměř až do samotného závěru drží čtenáře pořád v napětí, protože velice dlouho zůstávají nezodpovězené hlavní otázky: kdo a proč. Pointa celého příběhu je opravdu šokující, mě osobně ale naprosto rozsekal ten úplně poslední rozhovor mezi Annie a „strůjcem únosu“. Při čtení těchto stránek jsem strašně zuřila. Stejně tak – ale s obrácenými emocemi - mě absolutně dostala poslední i věta knihy – jednoduchá, obyčejná, krátká, ale nádherně výstižná. Za mě pět hvězdiček plným právem – jedna z nejlépe zpracovaných knih v tomto žánru.

07.05.2021 5 z 5