Pavlina50 komentáře u knih

Co se ještě napsat o další knize Lindy Castillo? Myslím, že kdo čte celou tuto sérii a chce ji nějak komentovat, zákonitě se už musí opakovat. Všechny tyto knihy jsou si totiž tak moc podobné, ale naštěstí jen v tom dobrém slova smyslu.
Všechny mají a obsahují naprosto stejné prvky: netypické prostředí amišské komunity, napětí, spád, absenci hluchých míst, zvraty, samotnou hlavní hrdinku v nebezpečí i překvapivý závěr mající dostatečnou míru uvěřitelnosti. Prostě zatím jsem ze žádné z těchto knih nebyla zklamaná. Jediné, na co si trochu dávám pozor, je to, abych knihy četla s určitým časovým odstupem. A věřím, že takto se mi určitě tou svou podobností nemůžou omrzet.
I tato kniha mezi ty předchozí rozhodně zapadla. Bylo tam opět vše, co jsem očekávala. Od prvotní zápletky až po finální pointu jsem knihu opět hltala.
Tato série je prostě opravdu velmi návyková.
…O opět krásně vyvedené obálce je znovu hovořit už asi zbytečné také.

11 18.02.2022

Po nadšení z prvního dílu jsem k tomuto druhému přistupovala s mírným despektem, nevěřila jsem, že autor dokáže udržet tak vysoce nastavenou laťku. Ovšem naštěstí jsem se parádně mýlila. Tento díl se mi líbil snad ještě víc než jednička, přikoval mě ke knize naprosto dokonale. Byla jsem nešťastná, že musím knihu kvůli spánku odložit. Ráno jsem měla chuť si vzít dokonce dovolenou, abych ve čtení mohla hned pokračovat…už dlouho jsem tak rychle domů z práce neběžela.
Celý příběh má neuvěřitelné tempo, Bishopova hra s policií zdaleka neskočila, naopak pokračuje s daleko větší intenzitou a zamotává policii hlavy čím dál víc. Do vyšetřování se zapojuje čím dál víc osob, příběh je daleko více rozvětvený než ten předchozí, přibývá i vypravěčů jednotlivých kapitol, ale vůbec mi to nepřipadalo nepřehledné a ještě pořád jsem se v tom množství postav dobře orientovala.
Jediná malá skvrnka, co mi trochu (ale opravdu jen nepatrně) vadila, bylo zhuštění celého obsáhlého příběhu do čtyř dnů, to mi přišlo opravdu dost nereálné a ryze nepravděpodobné. Ale nad to jsem se díky ostatním kvalitám tohoto thrilleru dokázala jednoduše povznést.

A ten konec…..pane Barkere…no tohle! To se teda fakt nedělá!
Ještě, že mám připravený třetí díl na stole! Nemít ho, asi by mě kleplo.
Anson Bishop má pořád ještě náskok…

11 06.08.2021

Díky atmosféře sněhové bouře je to mrazivý thriller v pravém slova smyslu.
Který z pěti lidí odříznutých od okolního světa je psychopat?
Je to slušně vystavěný thriller s překvapivými zvraty, o které tu opravdu není nouze. Vytkla bych možná jen takový ten klasický nešvar tohoto žánru, a to je „nesmrtelnost“ hlavních postav a až nereálné hrdinské superschopnosti hlavní ženské postavy zejména v závěrečné části knihy, což u mě trochu snižovalo celkový dojem z knihy.
Je to taková čtivá akční jednohubka, která se dá přelouskat na jeden zátah a za přečtení určitě stojí.

11 26.07.2021

Doba normalizace z pohledu nevinné naivity malého dítěte.
Helenka se svým vnitřním světem, který si vykládá naprosto po svém, je prostě kouzelná!
Ale na druhé straně musím přiznat, že než jsem si přečetla tuto knihu, viděla jsem to neskutečně skvělé divadelní představení s Bárou Hrzánovou, a tak je mi jasné, že právě Bářin výkon hodně ovlivnil i moje vnímání této knihy.
Kdybych Budžese četla znala jenom jako knihu, možná bych nějakou tu hvězdičku ubrala, ale vzhledem k tomu, že jsem při čtení pořád před sebou viděla tu vynikající Báru, která svým výkonem celý příběh posunula do vyššího levelu, nemůžu dát prostě méně než plný počet hvězdiček.

11 16.05.2021

Je to výborně napsaná kniha, která velice zajímavým a poutavým způsobem nahlíží do hlavy a duše autistického člověka.
Hlavní hrdina – mladý chlapec Christopher žije ve svém vlastním, zvláštním a uzavřeném světě s absurdními pravidly, ale kde mají všechny životní situace jednoduše logické vysvětlení a téměř každý problém má originální a jednoduché řešení. Ovšem zároveň je to také svět s absencí citů a emocí, kde vůbec neexistují naprosto obyčejné a pro většinu lidí naprosto přirozené věci, jako je například lidský dotyk.
Celý příběh je proto, zejména s ohledem na „logické“ myšlenkové pochody hlavního hrdiny, trochu úsměvný, ale současně také dost smutný, nicméně Christophera si prostě každý musí oblíbit.
Kniha je dost útlá, taková jednohubka a styl, jakým byla psána, se mi hodně líbil, takže nebylo problém ji přečíst na jeden zátah. Dává hodně příležitostí k zamyšlení, jak odlišně někteří takto narození lidé vnímají svět, jak je lépe chápat a jakým způsobem a s jakou tolerancí je třeba k nim přistupovat. Určitě si na tuto knihu vzpomenu, až zase kdekoliv potkám nějaké „podivné“ dítě, které třeba odmítá nastoupit do vlaku nebo křičí při pohledu na žlutou barvu. Kniha mě pobavila, poučila a rozhodně i trochu emočně vykolejila. Jsem ráda, že jsem na ni díky databázi knih narazila.

11 20.04.2021

Velké a moc příjemné překvapení. Toto bylo opravdu čtení podle mého gusta. Velice hezká, zajímavá a nápaditá zápletka s nádechem vkusné romantiky, současně i s dramatickým nábojem, která se svým zpracováním vyhnula běžným klišé červené knihovny. Příběh vypráví o osudech tří hlavních ženských postav ve třech hlavních časových rovinách – Elizy ze začátku dvacátého století, Nell ze sedmdesátých let a Cassandry z počátku jednadvacátého století. Tyto časové roviny se neustále mezi sebou prolínají (navíc jsou zde i další krátké vsuvky méně výrazných časových rovin), nicméně kniha je tak dobře napsaná, že to vůbec nezpůsobuje nějaký chaos a čtenář se v ději pořád krásně dokáže orientovat. Kniha mě po celou dobu čtení udržovala v příjemném napětí a stavu zvědavosti, a to i přesto, že spousta závěrečných rozuzlení příběhů jednotlivých postav byla trochu předvídatelných. I závěr je opravdu kompletně vysvětlen, nezůstaly zde žádné nevyjasněné otazníky, střípky osudů jednotlivých postav do sebe krásně zapadly a celý příběh měl naprosto logické a uvěřitelné vysvětlení. Moc se mi líbila i atmosféra knihy, která mě opravdu do té zapomenuté a tajemné zahrady v Anglii dokázala přenést a posadit mě tam na lavičku. Knihu od Kate Mortonové jsem četla poprvé, ale pokud jsou všechny její knihy napsány v podobném duchu, určitě se k nim chci dostat. Pět hvězdiček dávám tentokrát bez dlouhého rozmýšlení, klidně bych dala i šest.

11 22.02.2021

„Každý člověk holt hraje s takovými kartami, jaké mu život nadělí.“

I já jsem podlehla velké propagaci knihy a pustila do této generační ságy.
Začátek příběhu se točí kolem dvou ženských postav, které se i navzdory naprosto odlišnému životnímu postoji a charakteru stanou nejlepšími přítelkyněmi. Barbora přistupuje k životu s absolutní pokorou, bez jakékoliv snahy něco změnit, bezvýhradně respektuje pevně zakořeněná a daná pravidla. Její pasivita a odevzdanost je později vystřídána až zapšklostí a zahořklostí. Julka je naprostým opakem, její postava mi byla daleko bližší a sympatičtější, zejména svojí snahou o něco bojovat bez ohledu na konvence i navzdory okolí.
Jejich přátelství se dál prolíná celou knihou, postupně kolem nich přibývá spousta dalších postav a z celé knihy tak dělá velký generační román na pozadí dějinných událostí od konce 19. století až po rok 1921.
Kniha je určitě zajímavá, je psaná čtivě, autentičnost jí v nemalé míře dodává i specifický dialekt. Mám zvyk, že zajímavé a hezké úryvky a myšlenky si z knih vypisuju a tady jsem jich našla opravdu spoustu. Našla jsem v ní i několik drobných zajímavých poznatků, překvapil mě například fenomén ulice Stodolní už na začátku 20. století, zajímavá byla i historie vzniku lázní Darkov. Nejzajímavější byl pro mě ale hlavně úsek historie po skončení 1. světové války, protože jsem až do této chvíle vůbec netušila, jaká dramata a dějinné události se v této oblasti odehrávaly. Kdybych ale měla zhodnotit knihu jako celek, jdu tentokrát asi trochu proti davu, moje očekávání s ohledem na recenze bylo asi podstatně větší. V průběhu první poloviny jsem dokonce uvažovala jen o třech hvězdičkách, ale ve druhé polovině se to trochu zlomilo a závěr knihy nakonec velice slušně vygradoval, tak jsem svůj prvotní názor změnila. Ale stejně, jak pasivně přistupovala k životu většina postav, tak pasivní byl i můj přístup k této knize. Měla jsem problém se do postav jakýmkoliv způsobem více vcítit, ani s jednou jsem se v tomto případě nedokázala ztotožnit do té míry, že by ve mně vyvolala jakékoliv hlubší emoce. V případě této knihy jsem tak bohužel upřednostňovala spíš její přínos pro moji osobu z hlediska doplnění historických faktů, než nějaký hluboký pocitový zážitek, který by ve mně zanechala. Nebudu tvrdit, že kniha není dobrá, to bez diskuze je, ale něco, co nedokážu definovat, mi tam prostě chybělo. Daleko víc mě zasáhla například kniha Vykupitel duší. Ale i přesto, že až taková fascinace, jakou jsem očekávala podle recenzí, ke mně nepřišla, po dalším pokračování příběhu určitě sáhnu.

„Lidé potřebují něčemu věřit. A stejně tak potřebují najít viníka. Jakmile v sobě člověk během větrných časů nalezne pevnou víru v jakoukoli pravdu a ve vnějším světě následně vypozoruje jasného nositele viny, hned se mu pevněji stojí na zemi, i když všude kolem ještě pořád zuří vichřice. Víra a vina: dva pilíře, díky nimž si válkou otřesený člověk dokáže snáze představit, že život může jít dál, všemu zmaru navzdory, že je možné vnořit se zas do každodenního pinožení a nechat děsivé prožitky odplynout do zadního koutu mysli, aby tam mohly pozvolna pochcípat. A tak každý věřil tomu, čemu věřit chtěl, a spatřoval viníka tam, kam ukazovaly odsuzující prsty lidí z jeho okolí.“

11 23.01.2021

Skvělá kniha. Výborně vystavěná zápletka, zajímavé charaktery postav, plynule ubíhající tempo příběhu a finále, kde do sebe všechno úžasně zapadlo, no...opravdu jsem se nenudila a knihu přečetla jedním dechem. Strašně mě bavila postava Lisbeth, moc jsem jí fandila. Byla naprosto jiná a vymykala se všem hrdinkám podobných knih, které jsem dosud četla. Napětí se autorovi podařilo udržet od první kapitoly a postupně gradovalo až po závěrečnou stránku. Nebyla tady žádná zbytečná vata, svým způsobem každá věta nebo dialogy měly svůj smysl. Líbí se mi i obě filmové verze, ale i přesto jen potvrzují skutečnost, že kniha je prostě kniha a sebelepší filmové zpracování nemůže obsáhnout všechny zápletky a dějové linky a prvky, které postupně vedou k samotnému rozuzlení příběhu. To umí opravdu jen kniha. V kategorii thrillerů ji řadím mezi moje naprosté „topky“.

11 17.01.2021

Po, z mého pohledu ne příliš vydařené „čtyřce“, jsem k této „pětce“ přistupovala trochu s nedůvěrou....Zbytečně. Tento díl mě opět skvěle bavil, asi ho zařadím hned na druhé místo po bezkonkurenční jedničce. Myslím, že knize prospěla také změna prostředí, i když na úkor ztráty víc než poloviny mých oblíbených postav. Připadalo mi, že v minulých knihách děj postupně ztrácel dech právě zejména z důvodu stálého prostředí, kde se postavy knihy dostávali do víceméně podobných situací a řešili neustále stejné problémy. Proto se mi nápad s cestou na královský dvůr líbil, i když jsem nevěřila, že pan Boček půjde tak daleko a setkání s královnou Beatrix opravdu zrealizuje. Anotaci knihy jsem dopředu nečetla, takže jsem opravdu netušila, do jakého příběhu se tentokrát pouštím. Děj se touto změnou skvěle oživil a opět ukázal, že pan Boček má pořád ještě z čeho brát. Prostor zde byl jen pro „velkou ženskou trojku“, ale myslím, že to zvládla dokonale. Především bezelstná a zemitá upřímnost paní Tiché v jakékoliv situaci je pro mě prostě záruka zábavy. Jsem ráda, že vizuální podoba postav, kterou jsem si ve své fantazii vytvořila už při čtení první aristokratky, u mě zůstala nedotčena a neovlivnilo ji ani zhmotnění postav do podoby herců v důsledku filmového zpracování. Milostná linka na konci knihy mi přišla sice trochu zbytečná, ale na druhé straně chápu, že jako návnada pro další díl svoji úlohu splnila.

11 17.01.2021

Krásná kniha o svědomí a o vyrovnání se s vykonaným činem, který vůbec nebyl vlastní volbou…

Téměř celá kniha plyne spíš v takovém poklidném duchu, a to i navzdory tragické době 2. světové války, ve které se odehrává. Téměř až do konce sledujeme příběh několika vcelku obyčejných postav malého předměstí Přerova, kteří se v této neveselé době snaží žít své obyčejné životy, zabezpečit a uživit rodinu, hledat lásku a pochopení, nebo také bojovat s minulostí, která jim komplikuje současnost. Všechny postavy jsou naprosto bravurně vykresleny - do pocitů každé z nich jsem se dokázala vžít a vlastně žádná z nich mě nenechala úplně chladnou. A to bez ohledu na jejich lidský či až nelidský charakter.
A právě ten relativní klid, i přes několik dramat a smutných událostí, mě po celou dobu čtení vnitřně nějak znepokojoval a pořád jsem cítila podivné mrazení …“tam se něco určitě musí semlet“.
Jen jsem čekala komu a jak.
A že jo…
Na velice malém prostoru, opravdu jen na pár stránkách téměř v závěru knihy se autorce podařilo dát knize neskutečnou gradaci. Poklid byl naprosto rozmetán událostí – další z velkého množství, o které se v dějepise nedozvíme.
Velká, tragická, i když v kontextu celé republiky zřejmě v tom velkém množství válečných tragedií, ne tak určující, ale pro obyvatele této části země určitě velice bolestná.
Toto finále knihy a důsledky, které tato událost nesla, mě pocitově dost zasáhly.
A jsem ráda, že jsem se seznámila s událostí, která se stala jen cca 40 km od mého bydliště a o které jsem dosud nikde neslyšela.
I ta poslední kapitola, s velkým časovým posunem, byla napsána moc hezky a celý tento smutný příběh krásně uzavřela.
Pro mě je to další z knih s velkým etickým odkazem, že „oko za oko a zub za zub“ opravdu není cestou lidskosti.

U předchozí přečtené knihy od této autorky mě hodně zaujal smysl názvu – Páté jablko. U Kyselých třešní je to úplně stejné – tento nenápadný a obyčejný název má v sobě hodně promyšlenou, vypovídající, i když velmi smutnou symboliku.

Lenka Chalupová je pro mě opravdovým objevem bezesporu konkurující již zaběhnutým a známějším českým jménům v literatuře.

10 18.10.2022

Tohle byla pro mě zase trefa do černého.
Mělo to všechno, co od psychologického thrilleru očekávám - promyšlenou zápletku, která má hlavu a patu, slušnou porci napětí a tajemství, působivou atmosféru s trochou nadpřirozena a v neposlední řadě i sympatické postavy a taky dobré vykreslení jejich charakterů a myšlenkových pochodů.
Naopak, co mi vůbec nescházelo, byly jakékoliv přímé a brutální popisy pachatelových činů, zejména vzhledem k tomu, o jaké oběti se v tomto případě jednalo.
Palec nahoru dávám i za některé překvapivé odhalení, především neočekávané propojení některých postav. Motivace pachatele byla opravdu mrazivá a dost mrazivě vyznívalo i „nadpřirozeno“ kolem malého Jakea.
Kniha se mi líbila opravdu komplexně, protože nakonec do sebe všechno perfektně zapadlo, nic nezůstalo viset ve vzduchu a vcelku žádné podstatné otázky nezůstaly nezodpovězeny a nevyjasněny.
Čtení mě pohltilo, že mi opět bylo líto, že musím jít aspoň chvíli spát a udržet zvědavost do dalšího dne.
Skvělá prvotina.

10 15.09.2022

Tak tohle byla zase trefa, můj šálek kafé.
Názorovým pojetím knihy se autor vyhnul tradičním kritikám, že buď straní výhradně Němcům, nebo výhradně Čechům…autor knihou vyjadřuje neutrální postoj a ukazuje, že celé je to více o charakteru jednotlivců a ne celé národnosti.
Generační, společenský román z pohraničí časově zasazený do téměř celého 20. století, ve kterém je opět obsaženo úplně všechno, co od takového žánru očekávám.
Tento román mě opět přesvědčil, že silný příběh umí zasáhnout i minimalistickým a jednoduchým jazykem a k tomu, aby vzbudil emoce, nepotřebuje ani výrazně složitou a uměleckou stylistiku.
Neztotožňuju se ani se zdejším docela velkým množstvím názorů, že se jedná o klasickou červenou knihovnu, nebo přinejmenším typický román pro ženy – já teda žánr červené knihovny znám v úplně jiné podobě a toto mi ji nepřipomínalo ani vzdáleně.

Za mě …smutné, ale nádherné čtení.

10 20.06.2022

Kniha mě bavila hned od začátku i přesto, že takové téma už je dost provařené, zápletka dost průhledná a jasný byl víceméně od začátku i tip na pachatele.
Ale autorka se snaží, mlží a postupně ukazuje, že ve skutečnosti není nic, jak se na první pohled zdá a v průběhu děje nám servíruje určité zvraty, které začnou trochu nahlodávat a zpochybňovat i jasně daného pachatele.
Kniha je psána nekomplikovaně, jednoduše, s minimem hluchých míst. I vyšetřovatelka Mel dokáže vzbudit sympatie, je psána lidsky, žádný mechanický stroj na hledání vrahů, který postrádá přirozené lidské instinkty.

A ten konec …to jako fakt???
Na jednu stranu mě zklamal a naštval, ale současně jsem z tak překvapivého rozuzlení byla vlastně i nadšená.
Každopádně pokud bych měla nějak definovat, co si představuju pod slovním spojení „neočekávaný konec“, bylo by to právě něco takového.
A právě tato neotřelá pointa se nakonec zasloužila i o tu pátou hvězdičku, která původně v plánu nebyla.
Celkově - zdařilý thriller.

10 15.06.2022

Tento díl se absolutně vymyká modelu předchozích šesti dílů, i přesto, že jako všechny ostatní začíná úplně stejnou větou, ovšem v kontextu úplně jiných a neznámých postav.
Nezměnilo se ale tradiční prolínání časových a dějových linek – tentokrát sledujeme příběh Nualy z 20. let 20. století v době konfliktu mezi IRA a Brity, dále příběh Merry z 60. let 20. století z období bojů za nezávislost Irska a pochopitelně také klasickou zápletku ze současnosti. I když právě tato linka se od těch předchozích dílů výrazně liší.
Zatímco v předešlých šesti knihách každá ze sester hledala po světě svoje kořeny a minulost, v tomto díle dochází k hledání samotné poslední „ztracené“ sestry, jak už avizuje samotný název knihy.
Co se ale nezměnilo vůbec, byla standardně výborná čtivost knihy, kde opět nechyběl zajímavý a poutavý pohled na jednu z dalších zemí světa. Tentokrát se centrem dění stalo Irsko a jeho dramatické dějinné události o uznání vlastní nezávislosti.
Do každé z jednotlivých linek příběhu jsem se vždycky krásně začetla a litovala jsem, když byla přerušena linkou jinou. Pak jsem se ale stejným způsobem začetla do té další a tak pořád dokola až do konce. Prostě opět spokojenost.
A ten konec?
Než jsem vzala knihu do ruky, domnívala jsem se, že se jedná o poslední díl série a že se tedy konečně dočkám odpovědí na všechny svoje hladové otázky, zejména ohledně tajemného táty „Soli“. Ovšem ouvej. On to poslední díl nebyl.
Jak napsala sama autorka v doslovu, opravdu jsem nevěřícně hleděla na ten dopis…v šoku, i zklamaná, že toho tolik zůstalo neobjasněno…(citace). Otázky nejenže zůstaly ve vzduchu, ale naopak, objevilo se jich ještě daleko víc a to jsem dost těžce vydýchávala. Zejména v kontextu smutného osudu samotné autorky. Ale naděje, že se dočkáme (podle slov na obálce knihy), přece jenom snad je.
Chci a budu věřit, že syn Lucindy – této neobyčejné a jedinečné vypravěčky krásných romantických příběhů podědil aspoň drobet jejího daru psát…

10 24.02.2022

Tak toto byl můj pravý šálek kafé.
Vynikající psycho s opravdu nečekaným a šokujícím závěrem.
Po celou dobu skvěle budované napětí a dusivá atmosféra v domě, kde se většina děje odehrává. I když…děje tam zas až tak moc vlastně není. Jedná se víceméně o konfrontaci mezi únosci a obětmi únosu, a ani druhá souběžná dějová linka – Jackovo vyšetřování - také zrovna akčností nijak nehýří, spíš jen chodí, chodí a vyptává se, ale přesto jsem po celou dobu při čtení ani nedýchala. Napětí je udržováno především tou skvěle vystavěnou atmosférou, která čtenáři nedovolí i přes tak velký počet stránek se ani na chvíli uvolnit.
A pointa – dokonalá! Takové rozuzlení mě v průběhu čtení fakt nenapadlo. Dokonce jsem po přečtení poslední stránky vzala knihu znovu od úplného začátku, listovala v ní a hledala indicie, které by mi nějak napověděly, kam se ten děj bude ubírat, jestli jsem byla při čtení tak nepozorná. Ale ne. Autorka mě fakt dokonale převezla. Geniálně vymyšleno!
Pokud jsou všechny knihy Mo Hayder tak skvělé, tak hurá na ně. Už je doma pomalu shromažďuju.

10 24.01.2022

Pozor! Možný spoiler: Bryndzovy knihy mě začínají bavit čím dál víc. Po přečtení „Dívky v ledu“ jsem si k němu vytvořila sice tak trochu „ledovější“ přístup, ale s přibývajícími přečtenými knihami čím dál víc taju. A tato kniha to naprosto potvrdila. Bryndza je jedním se spisovatelů, který umí do knihy okamžitě vtáhnout, děj není nijak komplikovaný nebo překombinovaný, přesto slušně propracovaný. Téměř na každé stránce se něco děje, není to zbytečně protahované, a i přesto, že tu netečou žádné hektolitry krve, často vzbuzuje nepříjemné obavy až strach, což by smyslem a cílem thrillerů určitě mělo být. Vše je nakonec dokonale vysvětleno a motivy činů nezůstávají otevřené, kdy si čtenář kolikrát může jen domýšlet jejich pravý smysl. I v tomto případě jsme rozuzlení celého příběhu dostali přímo „na zlatém podnose“, i když bylo podstatně složitější, než jsem očekávala…Přesto se moc neztotožňuju s některými zdejšími komentáři, že pravý motiv byl nějak až moc násilně a bez souvislostí vložen. Nepatrné náznaky, co by mohlo trochu souviset právě s motivem vraždy, se totiž objevují už docela brzy. Už brzy při vyšetřování totiž padne v odpovědích při výslechu několik nenápadných slovíček, nad kterými se každý čtenář může zamyslet, proč tam právě tyto slova autor dal, že musí mít nějaký pro příběh hlubší smysl a význam. Právě tyto nenápadné narážky byly pro finální zápletku opravdu určující a okolnosti, kterých se bude rozuzlení celého příběhu týkat, šly proto tak trošku přece jenom odhadnout. Vrah je usvědčen celkem dost brzy před koncem knihy, což k mé radosti vždycky avizuje, že to nemůže být pravý konec a že zákonitě dojde ještě k nějakému zásadnímu zvratu. A to mě vždycky hodně baví. Ale…akorát s osobou pravého vraha (tak jako i hodně lidí zde) mám opravdu velký problém. S jeho identitou se nějak pořád nemůžu smířit…ten (vzhledem k popisu a stylu vraždy v úvodu knihy) je pro mě opravdu strašně těžko uvěřitelný. V přeneseném slova smyslu mě to přenáší až skoro do sféry sci-fi. Myslím, že toto Bryndza dost přehnal a nedomyslel.
Ale z mého pohledu je to jediná skvrna na jinak skvělém thrilleru, autorovi to především pro jinak výborně promyšlený příběh odpustím, nad identitou vraha prostě hodně zavřu oči a těch pět hvězdiček, vzhledem k tomu, jakým knihám jsem je už dala, přece jenom dám taky. Jinak si to totiž u mě tato kniha absolutně zaslouží.

10 29.07.2021

Pan Renčín byl a je dodnes pro mě jedničkou v oblasti kresleného humoru. Důkazem je i tato kniha.
Je plná nenapodobitelného, jedinečného, originálního a hlavně inteligentního humoru, který není postavený na žádné prvoplánovitosti a lacinosti. Svými obrázky dokázal Vladimír Renčín neuvěřitelně vtipným a osobitým způsobem přesně vystihnout hlavní znaky, atmosféru a charaktery lidí každé doby. Škoda, že už není mezi námi – docela by mě zajímal jeho pohled na dnešní svět a vše, co se právě děje.
Dodnes mám schovanou krabici plnou jeho anekdot, které jsem si vystřihovala z různých časopisů a pohlednice, které se daly koupit v trafikách.
„Moudra“ Rambouska, Dlabáčka a dalších jsou nesmrtelná...

10 28.01.2021

Moje první setkání s touto zvláštní komunitou Amišů. Do knihy jsem se pustila náhodně, vysoké hodnocení na databázi jsem brala jako záruku dobrého čtení. A bylo to tak. Kniha se velice dobře četla, děj plynul rychlým tempem díky stylu psaní autorky. Žádná zbytečná „omáčka“ kolem, krásně to odsýpalo až k finálnímu rozuzlení. Na knize mě zaujalo, že vlastně od začátku není vůbec nijak extra napínavá. Základní dramatická zápletka a motiv řetězce následných událostí jsou odhaleny už v úvodu, svým způsobem i osoba pachatele se zdá být docela jasná, kniha se nesnaží čtenáře nijak zbytečně mást a zavádět. Kolikrát jsem na Kate chtěla nejraději zakřičet: „Proboha, nad čím přemýšlíš, vždyť je to tak jasné, kde máš hledat pachatele...“. Takže téměř celou knihu jsem měla pocit, že autorka v tom má jasno, čtenář v tom má jasno, jediná policie tápe... Ale...opět jsem se přesvědčila, že nic nemusí být tak, jak se to celou dobu jeví. O to lepší pak pro mě byl ten překvapivý závěr!
Vůbec jsem netušila, že tato kniha patří do nějaké série, určitě se k ní vrátím a tentokrát úplně od začátku.

10 26.01.2021

Moje první setkání s Patrikem Hartlem...a hned jsem věděla, že zdaleka ne poslední. Mám moc ráda tyto společenské a generační romány plné zajímavých lidských osudů, zvratů, vztahových propletenců, humoru i tragických a smutných okamžiků. To všechno jsem tady našla, takže za mě ano. Že jsou tam vulgarismy? .....sáhněme si trochu do svědomí....nedělejme se lepší, než jsme....(i když se teď omlouvám všem, kteří do této kategorie opravdu nepatří).

10 12.01.2021

Náhodná půjčka v knihovně....a taková trefa do černého!

Toto čtení mě opravdu pohltilo. A to i přesto, že je kniha inspirována skutečným příběhem a smutné vyústění příběhu je už od začátku známo. Cesta, kterou hlavní hrdinka prošla, než se dostala do toho bodu, kdy už nemohla dál, je neuveřitelně poutavá a z dnešního pohledu těžko pochopitelná.
Čtivost je perfektní, i když to určitě není čtení pro příjemný a pohodový večer – naopak, je to dost trpká kniha.

Autorce se podařilo skvěle vykreslit atmosféru proměn doby plné nejistoty, strachu, realistického obrazu režimu a jeho dopadu na lidskou osobnost.
Velice dobře bylo také vystiženo, jak je z pozice moci vlastně jednoduché zlomit člověka, a pak následně jak dokáže bezmoc a beznaděj ovládnout celý náš život. A v mnoha případech to bývá bohužel i fatální.
Trochu mě sice zarazilo, že velká otázka pointy knihy pro mě zůstala nezodpovězena (nebo jsem ji přehlédla??), ale nakonec jsem si uvědomila, že je to vlastně jedno. Asi není úplně důležité poznání identity toho, kdo hlavní hrdinku k jejímu činu dohnal – těch viníků byla totiž celá řada.
Hodně se nabízí otázka: Má vůbec právo někdo někoho soudit?

Vzhledem k širokému časovému úseku, který kniha popisuje, je to vlastně takový generační román, který mapuje postupně dětství, mládí a dozrávání jednotlivých postav, jejich touhy a očekávání od života, až po pomalé vystřízlivění, pochopení reality a hledání cesty z beznaděje.
Zajímavé jsou i příběhy vedlejších postav, které rozšiřují hlavní kostru vyprávění – například líčení komunistického řešení náboženské otázky ve smyslu zbavit se nepohodlných věřících.

Celá kniha je psaná lehkým a jednoduchým jazykem, domnívám se, že je čitatelná napříč generacemi, od té teenagerovské až po zralý věk.
Pro mě to byl bravurně napsaný příběh, který ačkoliv se čte úplně sám, lehko z něj opravdu není.

Myslím, že je dobré opakovaně se vracet k takovým příběhům, možná právě i v této době, protože často podléhám pocitu, že lidská paměť je čím dál kratší a pojem „svoboda“ pro spoustu lidí už pomalu ztrácí důležitost

9 24.01.2024