Pavlína79
komentáře u knih
Štěstí mi uniká mezi prsty
Agnès Martin-Lugand
Předvídatelný příběh, který nepřekvapil vůbec ničím, ale i tak je to milý a nekomplikovaný román např. do autobusu.
Jak přežít rodinnou pohodu
Jiří Siegel
Trochu nudné, obyčejné vyprávění o trampotách, které jsou zajímavé pro aktéry, ale ne už tolik pro cizí. Přesto, je-li to autobiografie, autor je zajímavý člověk s obyčejným životem. Pohodové čtení o tom, jak to mají jinde.
Smrtka
Neal Shusterman
Skvělá kniha, pěkný příběh, perfektní motta, nejen pro mládež.
V 1. polovině se kniha nedá odložit, 2. polovina je už trochu předvídatelná, konec už se trochu vleče a na můj vkus to skončí moc málo romanticky, ale chytře jako je ostatně celý příběh.
Údolí včel
Vladimír Körner
ponuré, zmatené, přesto si člověk po přečtení něco odnáší ....
Soukromá linka důvěry
Émile Ajar (p)
35 let si nemůžou odpustit zradu, ego je silnější než láska, ale vše dobře dopadne díky taxikáři Jeanovi.
Do dobrého příběhu tomu hodně chybělo, ale špatný nebyl, je to jak pozorovat obyčejné lidi a namlouvat si, že jsou neobyčejní.
Nespavost
Stephen King
Po prvním dojmu, jak je to výborné, jaký je King profík nastpupilo "uf, je to trochu trápení". Kinga mám ráda, aury mám ráda, nespavostí trpím, ale tady to bylo nějaké zdlouhavé a nudné. Dočetla jsem, spisovatel je to skvělý, ale tomu příběhu něco chybělo anebo naopak přebývalo.
Ale ten epilog byl milý ...
Co si vyprávějí andělé
Pavel Brycz
nedotažené, bez překvapení i napětí. Není to špatné, ale nemá to žádný náboj, ponaučení, ani poselství ...
Jeptiška
Denis Diderot
Život, který nechci ... bojovat, bouřit se a nebo se podvolit ... neopětovaná lesbická láska, její souzení a smrt.
"Každý cítí jen trny, které píchají jeho."
Nebe nemá dno
Hana Andronikova
Myšlenky, které se rodí v nemoci, v samotě, v osamění, v zoufalství a naději ...
Zapsané myšlenky umírající, pocity, představy, blouznění ...
Smrt neexistuje, smrt je jen nový začátek ... kde ji provází havran, vlk, mrtví rodiče a živí přátelé.
Náročná kniha, člověk si uvědomí, že v průšvihu je vždycky sám a jen na něm záleží.
Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Vypadá to jako legrace, nic není takové jak by mělo, žádná zbytečná práce není zbytečná, je to jen velké pískoviště velkých kluků, kterému se rika válka. Vím, že je lepší se smát, než plakát, ale zbytek světa opravdu plakal ...
Jinak je důstojník Ernest Goodbody zábavná postava - chápu jeho smysl pro čest a spravedlnost. Kdybychom byli všichni tací jako on, byl by svět lepší, ale méně zábavný. Příjemná oddechovka.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Psané autobiograficky, spíše zpověď, deník, zápisky to co autor zažil než román.
Vtipné či jinak zajímavé části, ale jako celek to pro mě nemělo hloubku.
"alkohol je droga chráněná českým státem, který z něj má obrovské peníze" .... co k této rekreační zábavě či přímo alkoholismu více napsat :-)
Narodili se, aby přežili
Wendy Holden
Dá se to vůbec někdy pochopit? Jak je možné, že jeden člověk tohle chtěl, tisíce ho v tom podporovali a miliony tím trpěli. Jak vůbec mohou žít a vyrůstat další generace děti a žít v míru a lásce je jen přání a ne realita.
Psané jako pravdivé vyprávění, popis událostí, které se týkají hlavních hrdinek, ale všeobecně a současně střípky z budoucnosti (př. po po válce viděla ten film ještě několikrát, takže jasný že ve válce neumřela).
Příběh přirozeně protknutý fakty a výpověďmi přeživších lidí.
Anka - pobyt v Terezínském ghettu, každý pak má chuť vygooglit si, jestli a kde davaji divadelní hru Poslední cyklista (Švenk).
Kdyby byli všichni jako přednosta stanice v Horní Břízce, p. Pavlíček, válka by vůbec nebyla taková jaká byla. Stačilo zůstat věrný sám sobě - svým morálním zásadám. Všichni se báli, ale je to dostatečná výmluva/omluva?
Nikdy mě nenapadlo, že umístit pak ty lidské trosky zpět domů nebo tam, kde by "doma" chtěli říkat, bylo po válce tak náročné. Lidé neměli žádné osobní doklady, žádné peníze, nic. Bylo nutné hledat příbuzné, živit je, šatit je, vozit je.
V celé Evropě před 2. SV žilo 3 300 tis. Židů, válku jich přežilo 300 tis., z nichž bylo ještě z rasových důvodů 1500 zavražděno. A nikde v Evropě je víceméně nechtěli.
Přežili koncentrák, přežili vlastní smrt a stejně je sousedi nenáviděli.
Knížka, kde posledních 20 % člověk vidí vše rozmazaně - je z něho uplakánek ... nejde to jinak, obzvlášť na konci knihy, když už je vlastně po všem.
Neuvěřitelný sběr materiálu, práce, která je v pozadí knihy je rozhodně vidět.
Autobus velký jako svět
Johannes Mario Simmel
čteno 9leté dceři - bavilo moc, příběh je velmi napínavý. Příběh s poučením o odvaze, o zákeřnosti, o dobrých i špatných rozhodnutích, o tom, že děti už jsou hotové osobnosti a jen zkušenosti mohou obrousit jejich hrany.
Čtivé a přesto jiné než Simmelovi knihy pro dospělé.
Macbeth
Jo Nesbø
Velký příběh o kočce a myši, spíše o spoustě koček a spoustě myší, že chvílemi není jasné, kdo je kdo. Příběh je velmi dobře napsaný, má spád a názorně ukazuje, že čím je větev víš, tím tam víc fouká.
Přesto jsem chvílemi jsem měla pocit, že už jsou kostky vrženy a teď to jen nebere konce, poměr sil se jako ve správném policejním dramatu přeléval mezi dobrem a zlem, napětí člověka drželo v trochu nudném střehu az do konce.
Já hodnotím 3 hvězdy. Zdaleka ne tak dobré jako HH romány, a už vůbec ne jako Syn, ale kritická jsem jen díky jeho vlastní, vysoko nastavené laťce.
Postava Lady se moc nepovedla, nemusela být taková bláznivka, nemusela skoncit takhle ...
Nešlo poznat kdo je kladný hrdina, jestli tam je vůbec nějaký hrdina.
" ... zachovával bonton veřejných záchodků, na nikoho se nepodíval, na nikoho nepromluvil, vyšel ven jako muž, který si odbyl svoje a nechal po sobě jenom puch. "
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Úplně obyčejný život, s těžkým údělem a přesto je příběh psaný s lehkostí, nehraje na city, jen ukazuje každodenní život v poválečných severních Čechách. Líbilo se mi, že i když šlo o to přežít další den, další zimu, další rok, tak to není příběh, u kterého se musí žmoulat kapesník, člověk sympatizuje s Annou a chápe, že jinak to v té době ani nešlo. Na kapesník došlo až v epilogu :-).
Krásná kniha, krásný příběh, kdykoliv ucítím heřmánek, vzpomenu si :-).
"Ležela na zádech s pevně semknutými víčky a snažila se brečet co nejtišeji, aby nevzbudila děti. Ženský úděl ...."
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Kdo má dědu pochopí, kdo má vnouče pochopí a dokonce i všichni, kdo mají mozek pochopí ... protože právě o něm tato kniha je.
Nedá se říci, že bych se teď bála smrti víc, té se stále nebojím, ale ještě víc se bojím stárnutí, toho zmenšujícího se náměstíčka. Neuvěřitelně silné a pro mě velmi osobní a aktuální. A určitě nejen pro mě, každý už někoho ztratil, někoho, kdo odešel dřív než zemřel.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
...buď hodný kdykoliv budeš moc a tvrdý kdykoliv budeš muset .....
Všechny ty historky, zkušenosti a postřehy, které si každý rodič myslí, že si bude pamatovat celý život. Bohužel nebude, Backman to udělal dobře - všechny zapsal a tím my všichni rodiče můžeme vzpomínat na vlastní historky z vlastního rodičovství.
Ale posedlost hovínky je trochu bláznivá :-).
Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory
Christopher Monger
Milé ... když se chce, všechno jde, všichni táhnou za jeden provaz a přitom stihnou mít své vlastní starosti :-). Příběh o tom, že co pro někoho je bezvýznamné, může mít pro jiného veliký význam.
..... déšť dusá, rumcá, padají záclonové tyče, leje jako z vědra, padají dvoušilinky, prší špendlíky a jehly, žahavý déšť ...