Pavouček2
komentáře u knih

Také tak, nedočteno, nečtivé, ne nezajímavé, spousta jmen, čísel, nedalo se v tom ani za mák orientovat, ani ne v půli jsem jí odložila, že se k ní vrátím, ale nechce se mi k ní vracet. Vím že je to literatura faktu, nečekala jsem příběh, ale kdyby to bylo napsané uceleně vždy o jedné osobě ...

Po 70-tý stránce jsem to vzdala. Vadil mi styl psaní, krátké kapitoly, kdy se hodně popisovalo okolí, ne děj, pak skoky v příběhu... A to jsem se na ní po Podbrdských ženách těšila.

Souhlasím s převahou zdejších komentářů.

No za mě taky docela zklamání. Čtivá je, ale o natáčení, hercích, přešlapy, v.i.p. hosté, vedlejší postavy, prožitky... to tam není :-(


Dobrý, knížky od něj jsou jak jednohubky, do kterých se rychle začtete i rychle dočtete :-) a zatím mě každá co jsem od něj četla bavila, konec byl ale dost smutný.


Opravdu neuvěřitelné, čím vším si Max prošel, že se tohle dá přežít!! ... Navíc, jsem ráda, že zde bylo i dál napsáno, jak se musel o sebe postarat, po konci války. Jen mě mrzí, že tam ještě není popsáno, jaké to pro něj bylo, když se po letech na to místo vrátil.


Neskutečný!! Nechápu, ať jsme kde jsme, kde se v lidech bere taková agresivita, navíc k dětem... Místy mi bylo až zle... Sice vše dobře dopadne, ke konci jsem byla i vážně dojatá a uslzená, ale je děsný, co se kde děje. To ze mě nezmizí...
Klobouk dolů před spisovatelkou, že se do toho dala a Njorův příběh sepsala. A doporučila bych to jako povinnou četbu do škol, aby si ty dnešní děti uvědomili, jak se žije jinde a vážili si toho, co tu mají.


Rozhodně čtivý a bavilo mě to, ale čekala jsem od toho trošku víc, na to jak je to vychvalovavný.


Četlo se to svižně, oslovení pro tolik dětí slovem haranti mi nějak nevadil, při velkým počtu dětí co tam bylo. Spíš to jídlo... nevím, je to přehnaný, už vidím jak každá kamarádka připravuje 2-3 hlavní jídla na každý sraz...


Velmi čtivé.I když opravdu nepochopitelné, že hrdinka nevzala do zaječí hned z kraje.


Neskutečně silný příběh. Doporučuji nejdřív tuhle knihu a potom Zázrak v Andách, kterou vypráví Nando ze svého pohledu.


Pěkná, svižná, zajímavá a z dnešní doby z pohledu kluků, moc mě bavila.


Pecka, ani jsem nečekala že mě to bude takhle bavit a jsem moc ráda za pohled, jak se žije v Japonsku - já bych to nedala, hlavně tu pokoru, chlapi versus ženy, ale hlavně studenej odchov děti. Musím říct, že toto je už třetí kniha, která mě od ní vážně nadchla (Nakresli mi vítr je perfektní a Příliš osobní známost) Ale jsou od ní i takové, které mi prostě nesedly.


Toto pokračování bylo takové nemastné neslané, to věčné připomínání toho co bylo a jak se cítila už jsem musela přeskakovat, dočteno, jen abych věděla jak to dopadne, i když to bylo jasný.


Film zbožňuju. Poslechla jsem si jí jako audioknihu a výborný, vím, že jsem ji neslyšela naposledy. Jen bych byla radši kdyby to četla Aňa Geislerová :-)


Pěkné čtení, jako vždy, jen mi to také přišlo urychleně napsané..


Mám ji rozečtenou a jsem do ní začtená, čte se úžasně :-)


Nejlepší biografie co jsem kdy četla, opravdu propracované, čtivé a vážně klobou dolů před autorem.
