Pechule komentáře u knih
Čtivý díl, ale.... Asi mě už úplně nebavil, jako první. Zápletka dobrá, troufám si říct, že originální, alespoň pro mě, která je občasnou čtenářkou detektivek. Pouze mě štvala nesmrtelnost Ketta. Nechci ho pohřbít, ale z těch zranění by se mohl vylízat, než jde do dalšího souboje ;)
Do knihy jsem se začetla velice dobře, od prvních stránek mě bavila, pak byla trošku sestupná tendence, kdy jsem z knihy už tolik nadšená nebyla a ke konci to opět gradovalo. Celkově se mi kniha líbila. A hlavně je to pro mne překvapení od autora, od kterého jsem znala pouze Robinsona.
Do knihy jsem se pořádně začetla asi po 150 stránkách, úplně mi nesedl autorky styl. Chvílemi mě bavila hodně, chvílemi jsem stránky ani pořádně nevnímala. Pro mě mohla být o 100 stránek tenčí a ničemu by to neuškodilo. Po přečtení jsem z knihy měla dojem, že se vlastně v těch lágrech neměli tak špatně - což ve skutečnosti bylo úplně jinak.
Barbora Vajsejtlová se pomalu stává mou oblíbenou autorkou, opět se mi kniha od ní líbila. Jsou to takové jednohubky pro oddech, víceméně je v komentářích níže vše řečeno ;-)
3,5 *
Asi jsem knihu rozečetla ve špatné době, kdy jsem na čtení moc času neměla. Takže jsem ji četla poměrně dlouho. A kupodivu mi to nevadilo, neměla ten efekt, kdy se na knihu těším, až ji opět vezmu do ruky. Ne, že by se mi nelíbila, ale chvílemi mi přišla až příliš rozvláčná. Jinak jsem se ráda dozvěděla něco nového o Amiších a Jodi se musí nechat, že témata svých knih nezpracovává povrchně.
Neznámý autor, kniha bez označení bestseller a při tom čtení úplně super. Nečekala jsem, že se od knihy nebudu moct odtrhnout, a že se mi bude tak moc líbit. A výjimečně jsem ani předem nekoukala na zdejší hodnocení knihy, které je právem vysoké.
Další mistrovské čtení od paní Dvořákové. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, těch pocitů, co ve mně vyvolala bylo mnoho. Nemá cenu se tu rozepisovat, jen bych opakovala, co už tu bylo napsáno. Prostě si knihu přečtěte, stojí za to.
(SPOILER) Knihu jsem měla celkem dlouho rozečtenou, ne z důvodu, že by mě nebavila, ale prostě nebyl čas na čtení, jak bych potřebovala. Možná to byl důvod, že mě až tak nechytla. Opět bych řekla, že kniha graduje ke konci a stává se neodložitelná na posledních x desítkách stránkách. A černý král a papírové děti, které bylo možné spatřit mi příběh spíše zabily, raději mám nedefinované tajemno - prostě něco, nějak vypadající... ale to je zase můj problém ;)
Další jednohubka od Vasilkové, na dovolenou úplně super, a že nesouhlasí realita s dějem? To mně nevadí, zapochybuju, ale nezatěžuju se tím, vždyť to není odborná literatura :-)
Mám dvě dcery a pevně doufám, že se nezamilují do muslima. Jak může subtilní žena přežít to vražedné násilí? Vysoká cena za lásku.... Hned se vrhám na druhý díl.
Přečteno za jedno volné odpoledne, nejen proto, že je tenká, ale především je čtivá.
Kniha, kterou jsem po dočtení ještě dlouho vstřebávala. Dobře napsaná, čtivá, je v ní romantika, smutek, krutost válečné doby, naděje... prostě krásné čtení.
U této knihy neváhám dát plný počet hvězd, od začátku mě příběh pohltil a já se těšila na každou chvíli, kterou s knihou strávím.
Kniha je napsaná čtivě, ale jak jsem se na ni těšila, přišlo trochu zklamání. Místy mi děj přišel přitažený za vlasy, neuvěřitelný. Kniha není špatná, ale nemám ani chuť číst další díly, abych zjistila, jak se odvíjely životy hlavních postav.
Jelikož se chystám na pokračování Manželky po letech, přečetla jsem si tuto knihu znovu, abych si připomněla hlavní hrdinky a dobře jsem udělala. Kniha se čte velmi dobře, osudy a sny čtyř žen jsou ze života, občas se s jejich pocity ztotožňuji. A teď hurá na pokračování, ať vím, jak se jejich životy odvíjely.
Hezky jsem si početla, baví mě tyto knihy mapující osudy rodiny po více generací.
Jedna z těch povedených autorčiných knih, emoce při čtení dostávaly zabrat.
První kniha od Klevisové a žádné velké nadšení. Byla jsem ráda, že jsem knihu dočetla, konec byl nejzajímavější.
Úplně kniha nepohltí, ale je to milé a pohodové čtení. Některým situacím jsem se zasmála, některé mi připomněly dětství, kdy rodiče chovali též hodně zvířat a o komické situace s nimi nebyla nouze.
Po letech jsem si knihu přečetla podruhé a opět se mi líbila. Asi jsem ji i dnes z pozice rodiče více prožívala...