Pedruska01 komentáře u knih

(SPOILER) Ach jo, jsem zklamaná. Po tak skvělém prvním díle přišla, alespoň pro mě studená sprcha. Na pokračování jsem se těšila, a taky jsem ho popadla hned, ale mé nadšení postupem stránek mizelo. Ten příběh měl potenciál a nakonec se úplně neproměnil v něco... řekněme wow. Četlo se to relativně dobře a rychle, tedy, když jsem tu knihu zrovna měla v ruce. A že jsem ji dvakrát s velkou chutí nebrala.
Hlavní hrdinka Jules, to byl první a snad největší kámen úrazu. V druhém díle měla sice jiné starosti, ale řešila hlouposti, nedůležité. Hrozně moc uvažovala a opakovala něco, co nebylo podstatné ani zajímavé. Např. hrozně uvažovala nad Inou. Dobře, chápu jejich vazbu, ale znaly se pár dní i s cestou - doslova, takže vlastně vůbec a ona jí tam opěvovala, smutnila a zastávala se jí jako lev. Jako by ten jejich vztah byl na úplně jiné úrovni. Nechápu. Nebylo to úplně na místě, navíc se stále opakovala. Chovala se jinak, nad čím rozum stál a nepochopitelně riskovala. Dělala nesmyslné kroky, které sice možná v knize zajistily nějakou akci, ale nebylo to potřeba, bylo to k ničemu, bylo to uměle tvořené. Úplně takovou Jules jsem neznala a vadilo mi, co se z ní stalo. Protože to ve mě vyvolávalo nezájem. Nebavila mě a štvala. Nebylo to pořád, samozřejmě, ale bohužel po větší čas.
Možná bychom mohli poznamenat, že v tomto díle je dejme tomu i druhý hlavní hrdina, a tím se stal Liam. Chlap, který si mě získal už dávno, kterému prostě fandíte, i když se představil jako záporák. Samozřejmě jím nebyl a naopak tu ukázal, jak velké má srdce. Upřímně, zcela ho obdivuji, jakou měl trpělivost s tou holkou - s Jules. Já bych jí asi prohodila oknem. Však chápu. Ten jejich vztah byl i tak příjemný, respektive to odmítání z její strany, a to mlčení z jeho. Sem tam náznak anebo prořeknutí Eliase. Líbilo se mi to. Až do doby, než prostě bum a vletěli si do náruče. Haló, autorko, píšeš celou dobu v ledové rovině a pak rozděláš oheň pomocí benzínu? Tohle se nedělá, protože to není správný, ani se vztahem ani s tím ohněm. Hází to špatný dojem, tedy spíš opět, že se tomu nedá věřit.
A děj? Vážně?! Dalo by se říci, že jsem s tím nově vystavěným světem byla spokojená. Byl originální, líbil se mi a bavil mě, o tom žádná, ale to, jak to pokračovalo... já nevím, prostě, jak když je nádherná kresba na kusu papíru a najednou se z náhle pomatené mysli popadne, zmuchlá a hodí do koše. Takový jsem měla pocit. Autorka tím svým záhadným psaním všechno zahodila. Až moc velké náhody. Věci, které nikdy Jules neslyšela, neviděla, nečetla, nepamatovala si - lusknutím prstu se objevily a samozřejmě zahýbaly řádně dějem, protože to Jules vlastně znala a všechno uměla. Když se dostala do nebezpečí, kde člověk čeká třeba boj, když tam šlo o život, tak jednou větou - samozřejmě v její prospěch - bylo vyřešeno a ještě líp, tím končila kapitola. Hotové - vyřízené. Jako vážně? Velké finále, kde se Alchymista utká s Čarodějnicí je shrnuto do jedné věty, že jí z ničeho nic píchla nožem? Nikdo se nebránil, nikdo nic neříkal, atd. Najednou je vše zalité sluncem. Prostě... za mě silně nedotažené, možná unáhlené jako by autorka zjistila, že jí došly stránky a ona ještě nemá konec, protože je předtím plýtvala zbytečnostmi jako laborováním hlavní hrdinky nad blbostmi a nesmyslných "vzpomínek", které taky nebyly dvakrát užitečné.
Škoda. Obrovská škoda. Druhý díl se nepovedl. Nejspíš neměl ani být, mělo by se to seškrtat na minimum, důležité věci rozepsat pořádně a vrazit to do prvního dílu, aby z toho byla jedna plnohodnotná, velmi dobrá fantasy kniha. Cítím se hrozně, až okradeně. Těšila jsem se a nic z toho nebylo. Mrzí mě to. Všechno šlo tak neuvěřitelně lehce, sice nad hlavami měli bouřkové mraky, ale nikdy z nich ani nekáplo, natož, aby práskl hrom.
Pokud si někdo přečte první díl, řekla bych, aby tento nečetl, aby si nezkazil dojem, jenže zároveň potřebuje vědět, jak to "skončí", což je pochopitelné. Takže jo, klidně do tohoto jdete, ale upozorňuju sama za sebe, nečeká vás nic tak dobrého jako předtím. Hodnocení se logicky muselo propadnout. To všechno kolem si snad zaslouží ještě nižší než je střed, ale zachraňoval to Liam, jako ostatně všechno - to byl prostě nejlepší držák. :)

26.02.2021

(SPOILER) Anotace knihy zněla hodně zajímavě, originálně a neotřepaně, tudíž nebylo nad čím přemýšlet, a tak jsem ji popadla do rukou. Četlo se to rychle a dobře, text pracoval - dokázal mě strhnout.
Hlavní hrdinka Jules byla fajn, měla jsem jí celkem ráda a bavila mě. Jistě, občas nastaly situace, kdy se zachovala přehnaně/unáhleně nebo nepochopitelně, hodně riskovala, ale tak chápu - to byl účel autorky, aby příběh náhodou nestál. Nemám jí to za zlé. Její život, "obyčejný" svět, ve kterém strádala, krev byl čas i platidlo a člověk jen taktak přežíval, zjištění o jejím otci, strach z Gerlingů a "nucená" služba u nich, střety s bratry - to mě všechno hrozně bavilo. Ten okamžik, a jsem docela ráda, že to přišlo až ke konci knihy, kdy se dozvídáme, kým vlastně je, a to okolo... musím se přiznat trochu se to ve mě pere - náhlá, velká a možná i složitá věc, jen tak vypuštěná na čtenáře. Ale jo, beru to.
V téhle knize něco jako druhý hlavní hrdina není. Postav tam bylo dost, ať už ty, co se tam jen mihly a nesehrály podstatnou roli, anebo pravý opak. Ti, co zahýbali dějem pořádně.
Roan se mi pozdával, byl to milý kluk, kterého zákonitě musíte mít rádi, i vzhledem k citům Jules. A jeho osud byl dost drsný a nečekaný. Bylo mi ho líto. Jenže jeho bratra Liama - nepředvídatelného tyrana, ze kterého Jules měla pomalu hmatatelný strach - jsem si zamilovala a to hned, jak se tam objevil. Prostě pod tou slupkou parchanta se vždycky skrývá někdo, kdo za to stojí. A nebylo tomu jinak ani tady. Liam se mi dostal pod kůži a hrozně moc mě mrzí, že tam neměl víc prostoru. To mě přivádí k otázce - proč sakra? Jedna z důležitějších postav, a tak málo stránek. Neodpustitelné. Mým nešvarem bylo listovat dopředu a hledat jeho jméno v textu, respektive, kdy na něj konečně narazím. Jeho chvíle jsem si vážně užívala. Zmínila bych i Caro a královnu. Ta první mě překvapila - pěkné tahání za nos a znechucení, znepřátelení z mé strany. Ta druhá mě překvapila svými vodícími provázky. Dobrý tah od autorky.
První díl končí smutně i šťastně zároveň, ačkoliv se mi trochu láme srdce kvůli Liamovi - jo, moje romantická duše to viděla už dááávno a přála si to jako nikdy nic. Měla své verze a tak... :D Však těším se na pokračování, protože mě tohle opravdu zajímá. Příběh, dění, vztahy.
Kdybych to měla shrnout. Ten příběh je vážně hodně originální, autorka si s tím pohrála a mě to moc bavilo. Líbilo se mi to. Nevadilo by mi nic, až možná na malinké překombinování s tím, kdo Jules je. Nemohlo to být jinak? Není to výrazná výtka, respektive asi žádná, jen taková vedlejší teorie. Jsem zvědavá a zároveň se těším na pokračování, které beru ihned do rukou. Za mě má první kniha velmi dobře našlápnuto, takže hodnotím plným počtem a nemám problém doporučit. :)

1 18.02.2021

Anotace mě zaujala, takže jsem do toho šla, nebylo úplně nad čím váhat. Četlo se to vlastně samo a byl příjemný styl, střídání postav i časové rozdělení. Ten příběh byl svým způsobem "jednoduchý", přesto těžký. Byl krásný.
Hlavní hrdinku Grace pořádně poznáváme ve vyprávění minulosti, tedy před patnácti lety. Grace mi nijak nevadila. Byla trochu naivní a taková spíš praštěnější, ale rozhodně nikdo, kdo by mi lezl krkem. Ze začátku jsem jí možná brala s rezervou, ale ke konci vyprávění minulosti mi jí bylo líto. Svým způsobem jsem se do ní dokázala vžít, tudíž jsem chápala její obavu, její bolest. V přítomnosti, dalším pokračování příběhu na tom Grace byla líp, především v tom, že taková pošetilost polevila. Samozřejmě jsem tam našla naprosto spontánní chování, které jí tak nějak provázelo a upřímně nejsem si jistá, zda to bylo úplně nejrozumnější a celkově v pořádku. Ale jelikož to nevedlo k ničemu špatnému, tak jako proč ne. Nesla si sebou břímě ve formě takového tajemství, které mě upřímně překvapilo. Však byla jsem nejen spokojená, ale snad i hrdá, jak to zvládla a jak ten život žila. Co mě hodně mrzelo - byl Dan, a to celý příběh.
Druhý hlavní hrdina Matt, celým jménem Matthias, které je mimochodem vážně hezké, vystoupil prvně v lince přítomnosti, kde je mu šestatřicet a vypadá to, že jeho život stojí za velký houby. Jo, bylo mi ho líto, protože to bylo smutný, stav jako by promarněný život, to nejlepší za sebou, nic dobrého ho už nečeká. Brala jsem ho, obrázek jsem měla taky - nic lákavého, spíš smutného především, ale nijak jsem nemohla říct, že bych ho měla ráda. To se změnilo, až když jsme se přesunuli do minulosti, před patnácti lety, kdy jsem Matthiase nepoznávala. Byl totálně jiný, živý, kreativní, střelený - míň a líp než Grace, skvělý. To pak šlo samo a on si mě získal hned. Tím se možná mohlo začít. :) Ten kluk se mi líbil a ačkoliv jsem ho chápala, protože přeci jenom to byla sakra velká příležitost, mrzelo mě, že to po tom roce na škole dopadlo tak, jak to dopadlo. Především zas vůči Grace. Dostalo mě to do fáze nevěřícnosti. A tak velký to bylo. No nic. Když jsme se dostali zpět do přítomnosti, asi jsem chápala, proč byl takový na začátku. Zažil kus života rozťatý vedví, v totální nevědomosti a s mrchou po boku. Mrzelo mě to. Bylo mi ho líto i v případě, kdy se konečně dozvěděl to tajemství. Tolik bolesti a taková ztráta.
Ta kniha, ten děj byl vymyšlený moc hezky. Byl tak obyčejný, o dvou lidech, kteří se mají jen rádi. Vyšlo z toho něco neobyčejného. Bylo to procítěné, drsné. Člověk si myslí, že ho už v životě nemůže nic překvapit, že si snad umí představit všechny scénáře, a pak vezmete do ruky zdá se normální romantickou knihu a on se vám odhalí takový mocný příběh, který vás stejnak překvapí a chvílemi si z něho sednete na zadek. Prostě tý jo. Závěr knihy se mi moc líbil, i když opravdu pár posledních stran vzhledem k předešlým byly drobátko unáhlené? Líbila se mi Ash, měla to úžasně srovnané v hlavě. A její kapitola mi vytvořila úsměv na tváři a slzy v očích, i když ty tam byly ještě dřív. :D
Mě se tohle moc líbilo, jsem spokojená, takže hodnotím plným počtem a doporučuji. Krásný romantický příběh, který přeci jenom není tuctový ani obyčejný. V jednoduchosti je krása. :)

2 12.02.2021

Uuu. První taková věc v tomto roce od Cooboo, tak i pro mě. Těšila jsem se, o tom žádná. Nalákalo mě mnoho faktorů, takže bylo jasný, že ji musím vzít co nejdřív do rukou. A ta obálka! Skvělá volba! Musím hned z kraje říci, že na to, že je tohle první kniha od autorky, tak je to velmi, velmi povedená záležitost. Styl byl příjemný, mělo to čtivost a co si budeme - ten děj, to všechno, nedalo mi to pokoje, musela jsem prostě pořád pokračovat. Nešlo se od toho odtrhnout. Prostě páni.
Hlavní hrdinku Anu jsem měla ráda, bavila mě a neměla jsem vůči ní výhrady. Naopak jsem jí fandila, protože prostě to jinak nešlo - co všechno si vytrpěla a co zažila. Bylo to drsný. To, že jí někdy "ujely" nervy, jsem jí rozhodně neměla za zlé. Ti, co to schytali, si to zasloužili. Ale myslím, že se bude mít ještě co učit, přeci jenom... Nemůžu říct, že byla naivní, byla hodně obezřetná, jenže v člověku je něco, co nevědomky časem povolí, takže nějakým způsobem chce asi věřit. Zvlášť, když s tím druhým trávíte tolik času a jste na sebe odkázaní. A rozhodně její příběh jí nezávidím - bylo to šílené, bolestné i krvavé.
Druhý hlavní hrdina Ramson, hmm... kdo by si ho neoblíbil? Získal si mě brzo, respektive od chvíle, co poprvé otevřel pusu. Byl to takový dost nebezpečný provokatér, který pracoval nejen se svými činy, ale především slovy, jenže i tak mu člověk fandí. Ani jeho životní příběh nebyl nijak nádherný, a to od samého dětství. Mrzelo mě to. Každopádně jsem ho ráda sledovala, co má v rukávu a kam to všechno směřuje. Bavil mě.
Objevily se tam ještě další postavy, které jsem si oblíbila nebo jsem s nimi minimálně počítala a oni pak rychle a překvapivě zmizely ze scény. Škoda. Ale na ty, co se jistojistě vrátí se těším a věřím, že ještě udělají velké věci. Např. Jurij. Anebo mi to zkresluje moje romantická představivost. Bylo tam mraky záporáků, kteří se opravdu neštítili ničeho, byli nebezpeční anebo naopak dokázali překvapit. Vypadá to na svět plný parchantů a Ana s Ramsonem jsou jediní lepší, co se s nimi musí potýkat. Jasně, že tomu tak úplně není, ale o to víc to dobře vypadá. A paradoxně se těším, co ti záporáci ještě provedou.
A když jsem zmínila tu romantiku, věděla jsem už na samém začátku, že je to pomalé, nepřehnané a jemné. (prokletí komentářů) Jenže jsem nečekala, že až tak brutálně šnečí a vlastně žádné! Moje srdce se lámalo každým okamžikem, kdy to vypadalo už, že by snad... a pak prásk. Nic. Moje romantická duše chce autorku zaškrtit! Jako ruku na srdce, tohle je provokace, výsměch a především mučení čtenářů. :D Však ti dva dohromady mě bavili, měli v sobě protichůdné emoce i plány.
Děj byl vážně natřískaný akcí, nebyla chvíle klidu, nebyla chvíle, kdy by se nic nedělo. Rozhodně se nedalo předvídat, napínalo mě to, šokovalo. Především jsme se nacházeli v dost nehostinném a drsném světě, o to víc to bylo nebezpečné. Za mě je tenhle příběh hrozně originální a velmi dobře zpracovaný. Povedl se, líbil se mi a hrozně mě bavil. Byl drsný, nelítostný a krásný. Hrozně se těším na pokračování a bude utrpení na to čekat, ale věřím, že to za to bude stát. Jediné, co bych knize jako takové vytknula nemá s příběhem a autorkou nic společného. Příběh disponuje obrovským množstvím překlepů - písmenka, osoby, atd. Jasně, jsme lidi, může se to stát a nejsem hnidopich, abych kvůli několika chybám vyváděla, ale tohle bylo vážně hodně, hodně špatné, a to především ke konci. Drásalo mi to oči, nervy i dojem. Aspoň, že to s tím hlavním (dějem) nemá nic společného, protože ten rozhodně doporučím a hodnotím vším, co mám. Byl vážně povedený! :)

1 09.02.2021

Konečně. Amo je už prostě pojem. Ta ženská je fakt šílená a přesto ji tak žeru. Téhle knihy jsem se nemohla dočkat! A měla jsem vážně velkou radost, když Baronet oznámil její existenci, přeci jenom je to už zatraceně dlouho, co jsem četla díl první. A taky jsem si ho musela těšně před tím připomenout, z několika důvodů. A o to, to bylo lepší. Tohle byla jízda. Musím úplně vážně říct, že snad ještě lepší než první díl, ačkoliv o pár chlupů. Četlo se to báječně, autorčin styl mi seděl, naprosto všechno v pořádku. I přes to šílenství. Konečně se zodpověděla tuna neznámého. Konečně ta skládačka je kompletní bez ohledu na to, jak ten obrázek vypadá.
Hlavní hrdinka Isa se do druhého dílu probudila v celkem "slušném a mírném" světle, což bylo pro mě milé překvapení. Samozřejmě nestala se z ní žádná jeptiška natož vážně hodná holka, a to ani v jednom směru, v tom hlavním zůstala stejná. Staro-nová, bylo to příjemné, lepší. Každopádně jsem ji měla v oblibě. Sledovala jsem každý její krok s obavou, zatajeným dechem i očekáváním, co se stane. Bylo mi jí líto anebo jsem jí absolutně nechápala, hrála si s ohněm, a to i jen tak. Byla tak nestálá, nepředvídatelná, střelec.
Druhý hlavní hrdina Bryant, ten hajzl si mě ukradl, omotal si mě kolem prstu a vítězoslavně se na mě šklebil. Byl naprosto skvělý - parchant, hajzl, ďábel - to všechno byl. Byl zatracený šachový velmistr, ne deset kroků, ale rovnou padesát kroků dopředu pečlivě promyšlených. To, co jsem sledovala u Isi se zatajeným dechem se tady promítalo dvakrát intenzivněji. Byla to časovaná bomba s dlouhými prsty, armádou poskoků, kde není známo, kdy spustí. Líbilo se mi ale i, že to nebyl jen ten hajzl. Asi bych tomu na první dobrou úplně nevěřila, ale on mi to po tak dlouhý době konečně ukázal a přesvědčil mě o tom, že má srdce. Což byl pro mě nádherný pocit a byla jsem za to ráda. Věřme, že každý hajzl, kterého milujeme to srdce vážně má. Taky oproti první knize měl víc vlastních kapitol, což je velké plus.
V tomhle díle se objevuje poměrně dost postav, které mají své místo v příběhu hluboce zasazené a bez kterých by to nešlo. Mnoho postav zahýbalo dramaticky dějem a mě zůstala jen otevřená pusa šokem. Zmínila bych však jen Devona, protože si mě získal dávno a málem jsem si o něm myslela něco opravdu mizernýho. Byla jsem ráda, že se to vyvrátilo. Samozřejmě mě vykolejil i tak, přeci jenom. Bavil mě, a to vážně hodně. Moje romantická a nejspíš i zvrácená duše by asi chtěla vědět víc anebo by si přála, aby to bylo jinak, ale tak co... tohle nebyl jeho příběh.
Děj. To je téma samo o sobě. Totální šílenost, která koketuje s menším bizárem, které vás sevře do okovů a hraje si s vámi, jak s loutkami. Ačkoliv se vzpouzíte - ono vás to ovládá, nekompromisně a ještě se to na vás šklebí. Obklopuje vás jen podivná bezmoc, ale i tak - bavilo mě to, sakra. Ani jedna věta se nedala odhadnout. Autorka si vymyslela neuvěřitelný příběh, který prostě nikdo nečeká - to se vážně nedá. V životě by to nikoho nenapadlo. Bylo to ujetý. Ale za mě skvělý. Užila jsem si to a celkem mi je smutno, že už to skončilo.
Ten příběh, skončil ještě dál než by člověk očekával, a to o několik desítek let. Byl to epilog, který byl opravdu velkým a příjemným bonusem. O nějakém slaďoučkém klišé nemůže být ani pomyšlení, vy blázni, ale i tak to bylo moc hezké, zavřela jsem knihu s úsměvem na tváři. Samozřejmě mě napadlo, proč to vlastně zůstalo tak, jak to bylo celou dobu, proč se třeba nerozrostli? Ale určitě to nebylo žádná vada na kráse, to už jsem si tak laborovala dál. Bylo to vymyšleno stylem 100 věcí až záhad, které se řešily a nebyla by to Amo, aby neměla k tomu ještě + 1, protože sto je málo. Mohlo se to zdát překombinované, jenže to je to zdání, že tam je brutální množství tajemství, nabaluje se to a pravda nikde, jenže ono to ve výsledku překombinované nebylo. Možná přitažené za vlasy, ale to je prostě Amo. Tak se to musí brát a příjmout. Mě se to líbilo, bavilo mě to, ponořilo mě to do toho bahna a ačkoliv vynoření nebylo jednoduché, jsem spokojená. Nemůžu si taky odpustit... určité citové prvky či seskupení, které byly podobné s autorčinou předešlou sérií - Elitní klub králů. Nevadí mi to, naopak, protože v EKK to bylo skvěle-unikátní. Možná... jsem tomu fandila. :) Líbilo se mi i to, že na začátku každé kapitoly hlavní hrdina měl jednu větu, jednu myšlenku.
Fanoušci Amo, mezi které se řadím, budou spokojení, o tom jsem přesvědčená, protože to splňuje přesně to myslitelné i nemyslitelné, co existuje. Věřím, že do svých příběhů dává vše. Tohle jednoduše musím doporučit a hodnotím všemi hvězdami, které mám. Tohle se povedlo! Víc Amo a jejich příběhů. :)

5 06.02.2021

Tohle je přesně celá a samostatná Vi. Vpustí vás do příběhu, který vás baví, pěkně sviští, rozesměje vás, zahřeje vaše srdce a pak? Vyrve srdce a semele vás. Následně to, co zbylo znovu zvedne, hodí do formy, co představuje zase lidskou bytost, přidá zničené srdce a vypustí vás zase do světa se slovy - funguj. Bože. Tohle mi přesně autorka svým příběhem udělala. Na knihu jsem se těšila, četlo se to samo, jen horko těžko jsem to pouštěla z rukou. Ohromně mě to bavilo, bylo to vtipné, nikde to nedrhlo. Vi to prostě umí.
Hlavní hrdinka Natalie mě bavila, neměla jsem žádnou výtku. Ba naopak. Byla to silná, mladá žena. To, co se jí stalo bylo netradiční a celkem "drsný", však stále chtěla normálně fungovat a nebála se to podnikat. I když nějaká omezení si stejnak nastavila. Přesto všechno byla skvělá a já ji měla ráda. Co se týče její "minulosti", se kterou se setkávala jednou měsíčně a na konci příběhu ji přišla domů - trochu jsem asi čekala něco horšího a problémovějšího, ale výsledek mi rozhodně nevadí.
Druhý hlavní hrdina Hunter byl chlap, který mi po několika málo stránkách ukradl srdce. Měla jsem ho ráda, byl vtipný a vynalézavý. Líbilo se mi sledovat to jeho "snažení", které vlastně bylo nakonec jeho cílem, netřeba sdělovat, že celkem úspěšným. Hunterova minulost mě dostala. Bylo mi to tak líto. A to, co následovalo - ta nevědomost - já nevím, já bych se asi zbláznila, však jsem mu i rozuměla. Tohle byl krutý zásek, který mě vyrval z toho krásného příběhu do smrtelné reality. V tom okamžiku si člověk uvědomí hrozně moc věcí najednou a rozhodně nejsou veselá. Mrzelo mě to.
To jejich společné tančení kolem sebe případně se sebou se mi líbilo, bavili mě. Byla to taková hra kočka s myší, kdy se role střídali. Na koni byl pokaždé někdo jiný. Ohromně jsem si to užívala. Dokázala jsem se vcítit do jejich pocitů a bolesti. Svíralo se mi srdce. Ohromný dar, který autorka má a za něž jsem vděčná.
Bavili mě i jejich nejlepší kamarádi Anna a Derek, správní lidé. Pobavila mě i Nataliina matka a bylo fajn, že Izzy nebyla jen otravná a náladová puberťačka.
Kniha byla dobře vymyšlená, za mě jako celek originální. Tempo bylo na skvělé rychlostní úrovni. Střídání postav, ačkoliv to nebylo vyvážené, vůbec to nevadilo. Příjemné postavy, které mě bavily. Příběh, který mě jako romantickou duši dostal, a to nejspíš ve více směrech. Jsem vážně moc spokojená a rozhodně neváhám hodnotit vším, co mám a taky doporučit! :)

4 03.02.2021

No zatraceně! Na tohle jsem se fakt těšila. Anotace byla tak děsně lákavá, že jsem tu knihu musela mít v ruce, hned jak ji tiskárna vyplivne. Četlo se to skvěle, úplně samo, dala jsem to na jeden zátah - a chtěla jsem víc, nemohla jsem se odtrhnout - to mluví snad za vše. Hrozně mě ve výsledku mrzí, že to má tak "málo" stránek, protože teď, po dočtení, mám totální absťák a potřebuju akutně pokračování! Musím říct, že je to taková trochu šílenost a chvilku mě během čtení napadlo jméno jiné autorky - Amo Jones, která je za mě naprosto skvělá. Nehodlám však absolutně srovnávat. Obě psát umí, a to bez debat.
Hlavní hrdinku Keiru jsem si oblíbila hned, neměla jsem proti ní ani popel. Líbilo se mi, jak se umí postavit, že to není postavička, která hned sklopí oči na podlahu a bez boje poslechne. Respektive hned se rozdají role. Uměla se postavit, a to nejen svému protějšku, ale i co se týče práce - svého podniku. Nebyla to žádná namyšlená pipka, měla zajímavé podnikání a i nejlepší kamarádku, v některých směrech byla docela střelec. Líbila se mi, vážně, a bavila mě. V tom, co musela strpět... něco mi bylo proti srsti, osobně bych se bránila zuby nehty, jenže, když jsem se nad tím zamyslela, byla jsem na tom podobně jako hrdinka - neměla bych možnosti, takže nebylo úplně cesty ven. Dost jsem s ní cítila, takže tak nějak jako v pasti. Musela si toho dost zažít - bez ohledu na to, za to bylo příjemné či naopak.
Druhý hlavní hrdina Lachlan Mount - měl strašné jméno. Beze srandy. Občas si myslím, že autorky nepřímo soutěží o to, pojmenovat své postavy tím nejhorším jménem vůbec. Poprvé jsem ho nazvala Lachtanem. :D Peklo. Tohle byla postava hajzla, kterého - jak bylo nespočetněkrát řečeno v té knize - nenávidíme a zároveň vyhledáváme. Byl svým způsobem brutální, měl hroznou pověst a přesto byl tak zajímavý a přitažlivý. Bylo to zlo, kterému otevřete dveře, i když to nechcete. Musela jsem si ho oblíbit, i když prováděl šílené věci, měl moc, dokázal všechno. Pralo se ve mě, zda to bylo relativně akceptovatelné anebo zcela a nenávratně přes čáru. Ty hranice byly tak vratké a blízko sebe, věčně jsem se nemohla rozhodnout. Něco málo o něm bylo vyřčeno, ale vlastně zcela nedostatečně, i na dedukce. Potřebuju o něm vědět víc. Co je to zač. Každopádně, ten chlap mě fakt uhranul.
Tohle vyprávění bylo šílené. Kapitoly měli oba hrdinové, však v převaze byla Keira, Mount měl pár kapitol, které by se daly spočítat na jedné ruce. Styl mi dokonale seděl, protknutý vulgarismy - dost mě bavil. Kniha z větší části složená z erotiky byla dobře zvolená - žádné nechuťárny, ani klišé hovadiny, i když by se to mohlo pro někoho zdát drsnější. Za mě celek v tomto směru celkem originální a povedený. Samozřejmě, našlo by se něco, co by nemuselo být úplně v pořádku, ale nejsem ten typ, co by to vyhledával. Naopak, já si to užívala. Dokázalo mě to překvapit - mile i nemile a i rozesmát, vystrašit, šokovat. Dokázalo to hodně, na to malé množství stran. Co se týče konce - autorku oficiálně nenávidím. Nejen, že tomu dala fakt v tu chvíli brutálně málo stránek, ale toto muselo skončit zrovna v tom, kdy tohle člověk prostě nečeká ani omylem, když zjistí to, co prostě není možné? Tak nevím, o co se holka snažila - o infarkt nebo rovnou o odkrádlování čtenáře? :D Chci zatraceně víc!
Bylo to šílený, byla to pekelná a parádní jízda. Jela bych vážně dál, jenže koleje skončily a mě to nemilosrdně vykoplo z vagónku. Tahle kniha vyšplhala na opravdu vysoké místo, ba nejvyšší stupínek. Nemůžu se dočkat pokračování, protože moje poslední reakce před zaklapnutím knihy byla něco jako - co to sakra a zatraceně bylo?! Nešla jsem spát, dokud jsem to nedočetla - ta kniha vás nepustí ani za nic.
Pane jo - bylo to tak skvělé a jsem upřímně hrozně ráda, že mě první kniha od Baronetu v tomhle roce tak moc vzala za srdce! Jen tak dál, parádní ruka a výběr! Tohle prostě musím doporučit a hodnotit plným počtem. Jsem vážně nadšená, spokojená a brutálně natěšená na pokračování, cítím, že tohle bude neskutečná série! :)

7 30.01.2021

Knižní anotace vypadala hodně dobře, takže jsem dvakrát neváhala a navíc už jednou jsem se přesvědčila, že autorka umí, takže co. Kniha se četla dobře, rychle, styl mi seděl. Oproti předchozí mnou čtené knize tahle měla vyprávění z první osoby, což mi sedí lépe. Navíc, i když má dva hlavní hrdiny je vyprávěná jenom z pohledu jedné postavy. Dnes již netradiční v tomhle žánru, ale nebylo to špatné. Taky musím říct, že když jsem jako první její knihu přečetla z r. 2020 a teď z r. 2015, tak v tom vidím obrovskou změnu, vypracování a ohromné zlepšení. Jedná se o takovou jednohubku, od které jsem se nemohla odtrhnout. Téma znělo skvěle, a tak jsem byla hrozně zvědavá, kam tohle povede.
Hlavní hrdinku Evie jsem měla ráda. Byla to hodná, nesobecká holka, která svoji kapitolu v životě nezačala dvakrát hezky. Bylo mi jí líto, protože takovéhle osobnosti si to nezaslouží. Rozhodně ne. (Na to jsou zcela jiní adepti.) Každopádně jsem na Evie byla pyšná, dokázala toho dost, i když se nemuselo zdát, že přímo vyhrála, vzhledem k tomu, co dělala. Držela jsem jí palce a i tak si přála, aby byla šťastná, když to tak úplně po dosažení plnoletosti nedopadlo, co si plánovala.
Druhý hlavní hrdina... Jake... to bylo pro mě velké překvapení. Toho chlapa jsem si oblíbila, vážně. A úplně by mě nenapadlo, že se může stát to, co se stalo. Byla jsem trochu v šoku a nerozuměla jsem tomu, ale pak když přišlo vysvětlení - porozuměla jsem, dalo se to chápat. Ale i tak, tenhle chlap to neměl taky nijak růžové - jinak, bylo to až šílené. I když se může na první pohled zdát, že tomu tak nebylo, vzhledem k tomu, v jaké bohaté rodině byl. Vždycky záleží, co se děje za zavřenými dveřmi než jak se prezentují na venek. Bylo to komplikované.
V průběhu čtení jsem měla otázky, protože přeci jenom - to, co se tam děje, je v pořádku? Nechybí tam něco? Nějakou tu verzi vysvětlení a možného pokračování děje jsem si představila, ale to, co bylo skutečností - to by mě nejspíš fakt nenapadlo. A bylo to dobré! Tenhle nápad se mi vážně hodně líbil a celkem jsem si to užívala.
Ta kniha byla dobře napsaná ve smyslu emocí. Bylo to utopené v bolesti různého typu a já jsem ji cítila spolu s hlavními hrdiny. Tohle - opravdové emoce sálající z knihy, které čtenář doopravdy cítí - je pro mě takový knižní poklad, takže jsem neskonale ráda. V čem se ale moc nezdařila - tedy jen v jistých částích - je rychlost. Byly pasáže, kdy se to vzalo prostě hodně hopem, a to dle mého tomu příběhu přitížilo, i když se to objevovalo hlavně na začátku knihy. Nejen, že to nebylo správné, ale ani se mi tomu nechtělo věřit. Tohle byl špatný krok, pokulhávalo to. Vedlo to totiž k unáhlenému jednání hlavních hrdinů, kteří za den stihli víc než druzí za měsíc. Při takových místech se mi obočí ztrácelo až do vlasů, jak mi nad tím rozum stál. Tento kaz mě ve výsledku donutil hodnocení jen o drobátko srazit. Celkový dojem to však nekazí, protože převažují pak samé pozitiva.
S tímhle výtvorem jsem spokojená, líbilo se mi a bavilo mě to. Taky se mi líbilo, jak autorka do příběhu vložila krátké úseky, kdy Evie a Leo jako děti fungovali v pěstounských domech a co mezi sebou měli. K tomu všemu jsem zvědavá na vyprávění z druhého pohledu.
V každém případě tuhle knihu doporučuji tak či tak a hodnocení jest 4,5*. :)

1 27.01.2021

Jasně, jedná se o knihu, na kterou jsem se těšila, co si budem, jenže moje nadšení začalo v průběhu knihy klesat a teď jsem akorát tak "trochu" zklamaná. Anotace zněla dobře a spojení těchto dvou autorek je většinou sázka na "jistotu". Tentokrát tomu tak ale nebylo. Škoda. Musím přiznat, že kniha je čtivá, takže se rychle čte a stránky mizí - tohle umění je bezchybné.
Hlavní hrdinka Luka - vážně? To co je za jméno pro holku? Myslela jsem si, že to je chlap, kdyby se v té kapitole neřešila ženská. Za mě hodně divné jméno. Ze začátku mi ta holka nevadila, brala jsem jí a upřímně mi jí bylo i líto, co se jí stalo, co všechno má za sebou a jak moc je tím možná doživotně poznamená. Jenže postupem času mi na ni něco přestalo sedět. Nevím, neumím to úplně dobře identifikovat, čím a kdy se to stalo, ale něco tam bylo. Lítost zmizela, naopak mi začala kapku vadit, co všechno dělá za "trýle". Došla jsem až do fáze, že to špatný, to, co momentálně řešila, což hlavně byl vztah, si zaslouží. Chvíli tam prosakovalo i sobectví. Snad by si zasloužila nějakou lekci. Nevím, dlouho se mi nestalo, že by mi hlavní hrdinka tak nějak vadila. Jako nebylo to nic, co by mě nutilo tu knihu podpálit, ale nebylo to úplně top a příjemné. Holt jsou lepší hlavní hrdinky než Luka.
Hlavní hrdina Griffin nebyl zas tak špatný, anebo to nebylo tak špatný oproti Luce. Každopádně byly okamžiky, kdy mi trochu vadil, choval se nepochopitelně až nevhodně. Přestože tam bylo něco, co se mi nepozdávalo, pořád můžu říct, že jsem ho měla ráda. Byl to neskutečně obětavý chlap a měl svatou trpělivost vůči tý ženský, která si to/ho mimochodem nezasloužila.
Nápad nebyl špatný, respektive to mělo opravdu potenciál. Jenže mi přijde, že ten se neskutečně promarnil tím, co ve skutečnosti vyplulo na světlo. Děj stál tam, kde to nebylo potřeba, kde by se to dalo nazývat nepodstatným a nudou. A naopak letěl tam, kde se to stát nemělo, kde o něco šlo a kde mě to bavilo. A vůbec celkově to bylo unáhlené. Tahle se vážně chovají dva cizí lidé, kteří se znají jen skrze slova a vidí se naživo poprvé v životě? Nahned si skočit do kalhot? Vážně? Prostě špatně. Taky, místy se tam dělo něco, co mi přišlo hodně přitažené za vlasy. Mermomocí to muselo vyznít jako vzrušující erotická pasáž, ale za mě se to zabilo - bylo to nucené, falešné, k neuvěření. Některé dialogy umělé a opět totálně mimo. Nerozuměla jsem tomu, proč sakra?!
Zpětně mě to hrozně mrzí a jsem zklamaná až naštvaná, tohle jsem od této dvojice nečekala, respektive jsem to nikdy nezažila a nepředkládala jsem, že mi někdy předloží špatnou knihu. Ale jo, ten okamžik přišel a hele - taková kniha je tu. Jedna nic moc kniha s nic moc hrdiny. Tohle jsem teda vážně dlouho nezažila.
Dočetla jsem to, protože mě to zajímalo, i přes všechny kazy, vady a další nesmysly, a taky proto, že nemám ráda nedočtené knihy. Svým způsobem moje romantická duše byla uspokojena, nebylo to marné, přiznávám. Konec, respektive epilog byl tak nějak sladčí než by bylo potřeba.
No... nejsem z toho nadšená a už vůbec nejsem na knihy zlá a chvíli mi to dalo, ale musím hodnotit tahle "nízko". Akorát mě to mrzí. A volby doporučení se vzdávám úplně.

3 22.01.2021

Na knihu jsem se moc těšila, a to hned ze dvou důvodů - autorka a anotace. Obojí znělo dobře. Znovu jsem se přesvědčila, jak skvělý autorka má styl, že se kniha čte výborně a zcela sama. Opět jsem měla v ruce důkaz, že pakliže bych nemusela spát, zhltnu tu knihu najednou. Byť mě to překvapilo, že se tentokrát jedná o příběh o "velmi mladých" lidech - studentech, a ne o dospělých již roky pracujících, absolutně mi to nevadilo. Naopak, bylo to milé překvapení.
Hlavní hrdinka Arizona byla bezva holka, kterou jsem si hned oblíbila. Mísily se v ní takové dvě povahy - stydlivky a odvážlivce, což vyprodukovalo docela dobrou směs. Líbil se mi vztah, jaký měla se svým nejlepším kamarádem. To, co měli roky předtím bylo vzácné a pěkné. Jenže ono na tom asi něco je, že takové přátelství úplně nefunguje - většinou, bez ohledu jakým směrem se to vydá. Každopádně jsem jí držela palce a bylo mi jí ohromně líto, když nastoupila do toho letadla a pak nějak měla fungovat x měsíců.
Druhý hlavní hrdina Carter - proboha, tenhle kluk mi ukradl srdce a netrvalo to vůbec dlouho. Nevydrželo to ani pár mizerných kapitol. Byl naprosto úžasný - hodný, obětavý, nesobecký, vtipný a gentleman k tomu. Bylo by toho hodně, co bych chválila ještě nějakou tu dobu. Měla jsem ho neskonale ráda a o to víc jsem mu držela palce, když se mu tak trochu obrátil život vzhůru nohama. Bylo vážně neuvěřitelné, že jsem dokázala tu bolest cítit za něj - za ně oba. Nešlo jinak než mu fandit a doufat, i když mě dokázala Ari/autorka pořádně převést stejně jako Cartera, když se vrátila domů na pár dní volna.
Ti dva se mi hrozně líbili a bavili mě. Oceňuji, že do toho šli, i když na začátku nevěděli absolutně nic. A jsem ráda za ně, že je to nijak nepoznamenalo v tom trapném a nepříjemném slova smyslu. Právě naopak. To, jak se to mezi nimi vyvíjelo jsem si užívala.
Kniha byla napsaná velmi dobře. Cením si toho, když mohu během čtení něco cítit a tady se mi to stalo. Svíralo se mi srdce. Takže z tohohle hlediska jsem nad míru spokojená. Příběh byl taky sestavený velmi dobře, nikde nic nedřelo, nebylo hluchého místa, mnoho prvků bylo zajímavých, neotřepaných, originálních, i kdyby se mělo jednat jen o maličkosti. Bavil mě i kamarád Josh, což byla vážně taková tlama.
Jsem taky moc ráda, jak to skončilo - Carter uměl dost překvapovat v rámci celého příběhu natož ke konci, i když je pravda, že závěr je trochu sladčí. Jenže mi to zase a kupodivu tolik nevadilo jako jindy. Ta sladká tečka nebyla nijak přehnaná, rozhodně zuby netrnuly, což velmi oceňuji a upřímně kapku šokovala.
Pro mě tahle kniha byl vážně zážitek, jsem nadšená a se stále přihlouplým úsměvem na tváři. Milá, romantická oddechovka, která byla pro mě jak ušitá. Hrozně moc mi padla do noty. Tohle jednoznačně musím doporučit a ohodnotit plným počtem, jelikož si to zaslouží! :)

1 21.01.2021

Na tuhle knihu jsem se těšila, protože anotace zněla víc než zajímavě. Bylo to zároveň moje první setkání s autorkou, takže jsem nikterak neváhala. Kniha se četla dobře, i když je pravda, že jsem si musela trochu zvyknout, že to není psáno z první osoby. Ale vůbec mi to nijak výrazně nevadilo. Ten příběh je spíš taková pohádka zasazená do "reálného" života, ale o to víc to pro mě bylo zajímavější a taky mě to dokázalo k sobě strhnout. Tenhle příběh má nádech jednoho určitě - Fantom opery, dvou možná témat, která mám ráda, takže jsem to tak či tak uvítala. A své vyprávění mají na starosti oba hlavní hrdinové, kus minulosti i pár dalších maličkých postav.
Hlavní hrdinka Clara byla klasická hodná, slušná a nesobecká dívenka, baletka, která začala žít ve velkém městě sama. Všem se snažila pomoci, na všechny házela úsměvy. Byla nevinná, i když ne v obou významech toho slova. Měla jsem jí ráda, proto jsem jí v duchu podporovala v tom, jak se zajímá o to, co druhé úplně nebere. Příběh starý víc jak sto padesát let a taky to, co se děje za zdí. Nejspíš jsem s ní sdílela tu zvědavost a poté zájem o Sběratele přání.
Druhý hlavní hrdina Jonah, byl zlomený muž, žijící ve vlastním vězení, v přesvědčení, že je zrůda, tady naopak ve všech významech toho slova, a to všechno dobrovolně. Upřímně jsem se mu na jednu stranu nedivila, že se k tomu rozhodl, ale bylo mi ho hrozně líto. Každopádně jsem za něj byla ráda, že se začal snažit, že měl kolem sebe lidi, kteří mu pomáhali, kteří ho vyvedli z té temnoty a sebemrskačství na světlo. Po tom všem si to zatraceně vážně zasloužil. Držela jsem mu palce, i když mu to trochu trvalo. Ušel dost dlouhou a trnitou cestu a musel ukázal hromadu odvahy. Tu bolest, která z něho přímo prýštila jsem vážně cítila. Ten chlap ve mě rozvířil mnoho pocitů a nejspíš jsem si ho taky zamilovala.
Ti dva měli poněkud podivný, přesto krásný a kouzelný vztah, který nebyl vždy dokonalý a musím přiznat, že se mi to líbilo. Bylo to tak nepravděpodobné v opravdovém životě, a to právě dělalo tu pohádku, což v dnešní době prostě zapotřebí je - trochu toho kouzla a krásy.
Příběh měl nastolené příjemné tempo a krom vyprávění obou hrdinů to protnula ještě roky stará legenda. Na jednu stranu by mi asi nevadilo, kdyby tam nebyla, protože mě převážně zajímal příběh těch dvou hlavních hrdinů, ale kdyby tam zase vážně nebyla, tak se Clara s Jonahem nikdy nesetkají, a to by byla škoda. Přišli bychom o tohle vyprávění.
Kdybych to měla shrnout, tak se mi to líbilo a bavilo mě to. Bylo to milé, krásné, pohádkové a oddechové. Hlavní hrdinové byly fajn a moje romantická duše byla spokojená. Vážně nemohu nic vytknout. Takže nemám nic, co by mi bránilo, aby to dostalo plný počet hvězd a jedno doporučení k tomu. :)

2 20.01.2021

Autorka má výhodu v tom, že její knihy mají opravdu čtivost, takže se rychle čtou a relativně i dobře, navíc její náměty nejsou marné. Každopádně jsem trochu zklamaná a začínám zjišťovat, že tam "něco" je v každé knize, co jsem měla tu čest od ní číst a co mi prostě nesedělo. Nevím co ani jak je to možné, ale prostě to tak je, vadí mi to. Vždycky jsem nad tím tak nějak přivřela oči, ale tentokrát už to dělat nehodlám. Tahle kniha byla poměrně zvláštně napsaná, co se týče rychlosti děje. Nejdřív to plynulo dobře, pak se dost šláplo na plyn, pak prudce na brzdu. Zase jsme vyrazili jako závodníci formule 1 a zas zastavili. Bylo to divný a iritovalo mě to. Nebylo to takové svižné příjemné tempo, co běžně v této literatuře znám.
Hlavní hrdinka Heather byla mladá slečna, která to neměla zrovna lehké, musela se vzdát mnoha věcí, aby mohla dělat to, co je potřebné. Měla můj obdiv. Však nejsem si jistá, jak se vypořádat s dravostí, kterou předvedla vůči druhému hlavnímu hrdinovi.
A to nebyl nikdo jiný než Noah, chlap, který byl fajn. Neměla jsem nic proti. Byl zatraceně hodný a pracovitý.
Ti dva především znázorňovali velký věkový rozdíl a nejspíš demonstraci toho, že v každém věku je možné se zamilovat a fungovat. Že nikdo není moc mladý ani starý. Ukázat ty rozdíly a sdělit, že je to v pořádku. No... je i není, jak pro koho.
V té knize, co se týče děje, se stalo opravdu hodně. Do jisté míry bych to ještě brala, ale autorka pořád přidávala další a další věci, a to mi přišlo zcela přes čáru. Zbytečně moc. Naprosto nepochopitelně překombinované. A to ani nezmiňuju, jaké vyloženě podivnosti se tam objevili.
Přesto všechno, co se tam stalo to samozřejmě končí dobře, i když samozřejmě zdání mělo klamat. Celkově celá ta kniha byla až moc zalitá sluncem. Pro mě osobně tam byla asi jen jedna, max. dvě situace, které mi nějak rozbouřili emoce, a které se mi vážně líbili. Končí to dobře a sladce, ale proč ne.
Kdybych to shrnula, nejvíc mě mrzí, že u téhle autorky spatřuju něco, co mi vadí, něco, co kazí tu knihu. Něco co snad neumí. Kdyby příběh nebyl tak místy unáhlený a přeplácaný jednotlivými prvky zápletek, tak by to nemuselo být marné, protože možná nepochopitelně tu čtivost to mělo.
Přesto, ohledně hodnocení musím dát něco jako střed. Vždycky, když jsem se pomyslně dostala na další hvězdičku se pokaždé dostavilo něco, co mě opět srazilo dolů. Škoda. Tentokrát bych to nechala i bez nějakého doporučení, tohle si musí každý zvážit sám.

18.01.2021

Bože. Co si budem, tahle kniha, respektive její anotace zněla zajímavě, takže jsem po ní chňapla. Četla se hrozně dobře, stáhla mě do děje hned a pokud by to nebylo nutné, klepla bych jí rovnou a ne na dvakrát. Tohle bylo moje první setkání s autorkou, kterou jsem měla teda v plánu už dávno, ale s jejími teď už staršími díly. Musím říct, že jsem s jejím uměním spokojená. Svižný styl, který mi vyhovoval. Tahle kniha je mnohé: milá romantická oddechovka, která rozesměje, ale i pěkná bouře emocí - pořádně mě rozbrečela.
Hlavní hrdinka Kiersten je miloučká, neviňoučká dívenka, co nastoupila na vysokou, do nového prostředí, potom, co prožila pořádnej kopanec od života. Ve většině případů jsem se s ní dokázala sžít. Měla jsem jí ráda, líbila se mi a hrozně mě mrzelo, co se jí stalo. Ale byla jsem ráda, že si našla velmi rychle přátelé, kteří stáli opravdu za to. Přála jsem jí to, co začala prožívat, protože si to zasloužila a protože to bylo prostě hezký - ano, romantická duše promluvila. :D A její strýček, i když prostor takřka neměl, tak byl vážně fajn.
Hlavní hrdina Wes... to byla panečku postava. Hned od první zmíňky si mě získal, hned zkraje zcizil moje srdce. A pak s ním mrštil o zeď, odkud se po kouskách sesypalo do prachu země. A na to ty kousky sebral a dal je znovu dohromady. Pane bože, ten kluk byl... paradoxně nemám slov a ještě musím zamáčknout slzu, protože... - zničil mě. Normálně jsem si ho zamilovala a pak to bylo v hajzlu. Tohle se prostě nemělo stát, tohle by nemělo vůbec existovat!!!, protože je jedno, kdo jsi, kolik ti je, co máš, kdo je tvoje rodina, co by sis přál apod., všechno jde stranou, protože jediný, co se ten moment děje je jen holé nic. Bezmoc. Zoufalství. Prosby k Bohu. Touha. Naděje. Chuť žít. Ach bože, Wes mě normálně zbořil, jako fakt. Byl to neskutečný chlap, tak neuvěřitelně hodný, nesobecký, úžasný, obětavý, milující, unikát. Tý zatracený holce jsem jí ho prostě fakt těžce záviděla. Ušel pořádnou cestu a jsem za něj ohromně ráda, že to zvládnul.
Musím taky víc zmínit Gabea a Lisu. Byli skvělí a vtipní. Měla jsem je vážně ráda. A ještě než jsem zjistila, že další "díl" bude právě o Gabeovi, tak jsem si říkala, že bych o něm chtěla znát víc, ten jeho příběh. Díky Bohu za ty dary, vážně jsem šťastná, že bude mít svůj prostor, protože už teď jsem si ho těžce zamilovala. A mám tušení, že ani Lisa nebude o svůj příběh ochuzela. Taky Westonův táta - po dlouhé době postava rodiče, z kruhu jemu podobnému (sláva, peníze), který byl neskutečně úžasný, měla jsem ho ráda.
Tahle kniha je čistá romantika s pořádným dramatem, žádná erotika. Najdete v ní hromadu polibků a objetí, mraky dotyků, ale žádný sex a mě to absolutně nevadilo. Naopak, po řadě eroťáren příjemná změna. Chytlo mě to za srdce fakt pořádně. Takže název této knihy - Zničená, vystihuje můj stav po čas čtení. Děj pěkně plynul, žádné hluché místo, naopak. Líbilo se mi, že je to rozděleno do dvou pohledů, každého hlavního hrdiny, takže jsme krásně mohli vidět do hlavy obou. Je to reálný příběh postavený na až moc opravdových a děsivých věcech, však s tím, že končí s obrovskou nadějí, s dobrým koncem, až pohádkovým. Chápu proč. Naděje umírá poslední. Když ne život, tak aspoň kniha, ať je pěkná. Jasně, možná ta naděje má prvek, kterému se nechce úplně věřit, ale někdy je dobré nad tím moc nepřemýšlet a prostě to přijmout. V tomhle případě mi to nevadí, nepovažuju to za něco, co by mě vysloveně iritovalo.
Tohle jednoznačně musím doporučit, chytne to za srdce, rozesměje, rozbrečí, zadupe do země a pak vzkřísí. Umí toho dost tahle kniha a já ji za to musím ohodnotit plným počtem, což je snad jasné. A upřímně a celkem docela dost se těším na toho Gabea, cítím, že se přidá k Wesovi a čmajzne mi taky srdce! Takže už aby tu byl. :)

2 16.01.2021

No teda. Kniha má hodně dobrou anotaci, takže jsem se na to hrozně těšila. Četla se skutečně sama, pokud by mi opět nevyhrožovaly hodiny, že musím spát, tak jsem ji dala na jeden zátah. Tohle setkání s autorkou je první a musím smeknout, protože umí, její styl mi zcela vyhovoval. Myslela jsem si, že to bude pravidelné střídavé vyprávění obou hlavních hrdinů, jak jsem zvyklá, ale úplně tomu tak nebylo. Hrdinka převažovala před hrdinou, což v tomhle případě možná byla škoda.
Hlavní hrdinka Annie/Carrie nebo Zrzka, jak chceme, byla hrozně fajn holka. Oblíbila jsem si jí hned a ani mi nevadilo, že měla slabé chvilky, kdy se chovala trochu infantilně. Každopádně byla to neskutečně silná ženská, která si zažila neuvěřitelné peklo. Měla můj obdiv a držela jsem jí palce. Byla jsem ráda, že se odhodlala utéct, a bylo to dobře, protože tím jenom získala. Podobné případy by měli mít vždycky nějaké řešení a nejlépe šťastný konec.
Druhý hlavní hrdina River začal své vyprávění už v dětství a musím konstatovat, že si mě získal. A postupem času víc a víc, až zcela ukradl mé srdce. Byl to kluk, který zažil vážně příšerné věci, měl z toho neskutečný pocit viny a užíral se tím, díky tomu vyrostl v něco, co se neprezentovalo úplně dejme tomu pozitivně, přesto pod tou tlustou slupkou měl neskutečně zlaté srdce. Je pravdou, že bych mu asi chtěla vidět do hlavy trochu víc, poznat ho z jiného úhlu než jen z pohledu Zrzky. Líbilo se mi, že jsem narazila na hrdinu, který po dlouhé době nebyl úspěšný a světoznámý, multimilionář a děvkař. Byl to normální chlap s "normální" částkou na kontu, ve smyslu, že se neoháněl za každou cenu prachama a především pracoval rukama - mimochodem netradiční, neokoukaná a pěkná práce. Nemůžu si pomoci, ale bylo fajn a úsměvné, jak byl River věčně zamračený, napruzelý, arogantní a především mluvil jako kanál. K němu to dokonale sedělo.
Příběh mě bavil, ti dva byli fakt vtipní, jak se věčně dohadovali. Myslím, že se ti dva opravdu našli, měli mnohé společné, přestože každý trochu jinak. Taky musím zmínit, že mě mile překvapilo, když v té knize není sex v každé druhé kapitole, prostě přesně naopak. Dokonce jsem i věřila, že nebude a vůbec by mi to vzhledem k ději nevadilo. Ke konci, kdy moc stránek nezbývalo jsem tak nějak čekala, že se ještě něco musí stát, nemohla jsem věřit, že to bude opravdu celý až do konce zalitý sluncem, jenže nic tomu nenasvědčovalo. Málem jsem byla trochu zklamaná. Jenže pak se to stalo a vzalo mi to dech. Jednou. Dvakrát. Prostě, pane bože! Z autorky a toho, co pro nás připravila, mě málem trefilo!
Každopádně rozhodně skvělá kniha, kterou prostě musím doporučit, zcela bez debat. Tenhle příběh je jiný v tolika věcech než tradiční romantické příběhy. Je neobyčejná, jiná, unikátní, drsná, hnusná a smutná, přesto nádherná. Autorka se toho nebála, co se týče tématu a myslím, že to zvládla výborně. Zároveň ji musím ohodnotit plným počtem hvězd, protože si ani nic jiného nezaslouží. :)
Jen je bohužel hodně smutné, že se tyhle "zvěrstva" vážně skutečně dějí. Braňte se, jakkoliv.

9 15.01.2021

Po prvním setkání s autorem a jeho Hvězdným šéfem jsem k této knize přistupovala poněkud obezřetně. Přeci jenom předešlá kniha mě zklamala a částečně nebavila a v tomhle jsem spatřovala případnou totožnost. Musím ale říci, že tady to je mnohem lepší. Četlo se to poměrně dobře a udržovalo mě to ve střehu a nemohu říct, že by mě to nudilo anebo tam byla dejme tomu hluchá a nijaká místa. Přesto ale, tahle kniha má nějaké mouchy.
Hlavní hrdinka Ash nebyla špatná, neměla jsem proti ní nic, co by mi výrazně vadilo. Měla celkem pech s tím, jak se před sedmi lety musela odloučit od svého tajného přítele, až mi jí bylo líto. Jenže pak se samozřejmě karty osudu obrátily a šlo to jak po másle. Její tatík se nezachoval hezky ani fér, to jako fakt. V celku ale šťastná ženská, i přes pár smítek nedokonalostí či problémů, který se daří a nic moc jí neschází. Jediný, co mi na ní asi vadilo, že se v jistých situacích a částech knihy chovala nelogicky, což mě bilo do očí, protože jinak je to celkem chytrá holka. Byl to trochu kaz.
Druhý hlavní hrdina Teo na tom byl stejně jako jeho protějšek Ash. A to bylo dobře, protože v anotaci vypadal jako hodně namyšlený blbeček, který se zprotivil hned v úvodu. Byl to chlap, který mi nevadil, jeho vyprávění, respektive život mě bavil a musím přiznat, že ušel obrovskou cestu, člověk mu i fandil, když se dozvídal, jaké bezpráví se mu dělo, jaké klacky pod nohy mu házeli, v čem vyrůstal, co všechno musel, jakého měl rodiče. Jenže i tady mu nakonec osud pomohl. Tahle zpětně mi přijde, že si to zasloužil víc než Ash.
Ten poskládaný děj se mi v jistých částech nezdál. Jako by se scény prohodili. Něco se mělo stát dřív, ne později. Trochu mě to rušilo, protože vznikali zbytečné "komplikace". Možná si tím autor schválně přidával stránky. Jenže to, je za mě špatně. Byly tam nějaké zbytečnosti a uměle vytvořeny věci, které tam neměli co dělat, takže bych naopak ty stránky seškrtala. Nebo to, jak se hned zkraje po tom všem k sobě hrdinové chovali? Konkrétně Ash k Teovi, když žila v nějaké verzi, co se stalo před tolika lety? Připravovala se na to sedm let, kdyby ho náhodou potkala, tak ho chtěla poslat do temnýho místa, ale ne, ona mu nahned skočila do náruče. Jo... No, čekala jsem jiné reakce a chování. Něco uvěřitelného, minimálně. To byly za mě další kazy.
Romantické příběhy snad zákonitě končí dobře, proti tomu nemám nic, naopak, od toho jsou, proto je čtu, protože se mi to líbí, ale nesmí to být přehnané. To dobro, štěstí, láska, milostivý osud a vše zalité sluncem, co tu bylo... bylo toho nějak moc. A stačilo by malinko ubrat. Poslední kapitolou to mělo skončit. Definitivně. Ale ne, autor přidal ještě epilog, který je alespoň pro mě katastrofální (a) utrpení. Klišé a cukrkandl, že trnou zuby. Fajn, bylo to hezký, přejme jim to, ale tak proč?! Každý by si to domyslel, že budou žít šťastně až do smrti, nemuselo se to psát. Ačkoliv romantická duše jsem, tohle nemusím. Dokáže mi to zkazit zážitek z knihy.
Kniha má jednoznačně kazy a mouchy, to bez debat, ale oproti Šéfovi mohu aspoň říci, že se to četlo dobře, neměla jsem tendenci ji odložit a relativně mě to bavilo. Ten příběh se dal, nebylo to nejhorší. Díky tomu porovnání musím zákonitě ohodnotit tatéra o hvězdu minimálně víc než toho kuchaře a nedělá mi problém ani doporučení. Taková sladká jednoduchá oddechovka. :)

3 13.01.2021

Knihu jsem už nějaký pátek měla v merku, ale tak nějak jsem ji stále oddalovala, ačkoliv anotace zněla báječně. Nakonec jsem se do knihy pustila a jsem za to ráda, protože to byl neskutečný příběh, který vystihnou jen dvě slova: láska a bolest. Kniha se četla poměrně dobře, a to především tím, že mě dokázala stáhnout k sobě do děje. Líbilo se mi rozložení knihy, která je vyprávěna z dvou pohledů, tedy oběma hlavními hrdiny a ještě k tomu z různých časových úseků.
Hlavní hrdinku Lucy jsem si oblíbila, byla to neskutečná žena, do které jsem se dokázala vcítit. Nenašla jsem na ní nic, co bych jí vytknula, co by se mi protivilo. Byla to normální ženská, se zdravým rozumem i (ne)sebevědomím, přátelská, milá a milující. Byla hrozně statečná a silná, přesto všechno, co se jí stalo. Na jednu stranu jsem jí nerozuměla - vždyť sakra věděla, do čeho jde, a na tu druhou jsem jí držela palce a vlastně i obdivovala. Každopádně zcela chápu, proč tak udělala anebo někdy neudělala. Za žádnou cenu jsem jí to nezáviděla a upřímně do její kůže bych se dostat nechtěla. Byla ponořená v kádi plné lásky, přesto bolest, která se do kádě vkradla svou hustotou a sílou to krásné zakalila.
Hlavní hrdina Fisher si mě získal hned. Totálně a okamžitě na samém začátku mi ukradl srdce. Ten chlap mě dostal. Když pominu to, že Fisher je jeho příjmení a upřímně se mi trochu příčilo, když ho tak každý oslovoval, bez ohledu na důvod, brala jsem to jméno jako by to bylo jeho křestní. Ten chlap byl neskutečný - úžasný, ochotný, pracovitý, s obrovským srdcem a se smyslem pro povinnost. A za to poslední ho nenávidím. Měl to zrušit. Neměl to dělat. Měl tolik důvodů! Přesto to udělal. A dělal to znovu. Tolik let v trapu, a co z toho? Tohle mě na něm tak mrzelo, zvlášť, když se pokaždé vrátil s dalším a větším problémem. Ničilo mě to za něj i za Lucy. I on měl v sobě litry lásky, kterou mísila bolest. Ušel hnusnou cestu, ale došel do cíle a byla jsem za něj moc ráda. Líbila se mi jeho možná horší stránka jako žárlivost, majetnictví, vztek.
Ten příběh v knize je bolestně krásný. Je poskládaný tak, aby do sebe zapadal a je to opravdu o to lepší, když svou verzi vypravují oba hlavní hrdinové, kteří k sobě dokonale pasují, kteří vytvářejí něco nádherného, plní lásky. Děj není nijak ohromných rozměrů, ne, je to příběh jednoho ostrůvku s majákem a dvou lidí, kteří se u něj setkali, kteří k sobě patřili už dávno. Je to příběh o dvou mladých lidech, který mě zasáhnul.
Vedlejší postavy jako Trip, Ellie a Bobby byli skvělí, hrozně mě bavili a líbili se mi. Líbilo se mi i trochu nahlídnout k nim do jejich životů a moc mě mrzí na konci to, co se stalo s Tripem, tohle jsem vzhledem k vývoji děje vůbec nečekala. Šokovalo mě to. Každopádně ta cesta, která skončila pod tím majákem, i přes všechny ty těžkosti, a že jich bylo, byla zakončená dobře a pěkně. Jediné, co bych tam asi úplně nezmiňovala bylo to nečekané a brzké (anebo pozdní?) těhotenství, však to nebylo nic, co by mě nějak iritovalo.
Knihu musím pochválit, ohromně se mi líbila a zanechala ve mě něco ze sebe. Nedokázala jsem se úplně odtrhnout, lákalo mě to číst stále dál, i když jsem věděla, že mi to způsobí bolest a svíravý pocit v hrudi. Ten pocit je hrozný i skvělý zároveň. Nenašla jsem hluché místo, stále se něco dělo. Bavilo mě to a mrzí mě, že to nemá vyšší číslo hodnocení i počet přečtení, ta kniha by si to zasloužila. Za mě rozhodně doporučuji a hodnotím všemi hvězdami. :)

2 12.01.2021

Kniha se naprosto skvěle četla a bohužel až moc rychle - pokud by mi nevyhrožovali hodiny, že musím spát, tak jsem jí dala na jeden zátah. Bylo to moje první setkání s autorkou a rozhodně nebylo poslední. Píše výborně a dokonce téma, které se zdá tak profláklé, alespoň pro mě dokázala něčím ozvláštnit a pozvednout. Užívala jsem si to a moc se mi to líbilo. Rozhodně se tohle povedlo.
Hlavní hrdinku Taru jsem si oblíbila hned od první stránky, neměla jsem s ní nejmenší problém, právě naopak mě spíš dokázala překvapit, jakou má výdrž a nervy z ocele. Hrozně mě bavilo sledovat, jak ztrácí trpělivost se svým šéfem, i když je to možná škodolibé. Musím uznat, že ušla dlouhou a vlastně dobrou cestu, přestože jí pod nohy pořád házeli klacky.
Pan s dvojím P - Preston Parker a druhý hlavní hrdina, debilní šéf, mě bavil, byl to parchant, ale získal si mé srdce poměrně brzo. Byl to vážně blázen, ale měla jsem ho ráda. I tady bylo fajn, jak se rozčiloval, když mu Tara svým jehlovým podpatkem poškádlila kuří oko. Tyhle dohady a škádlení mě prostě ohromně baví. :D Ten chlap byl všechno možné, ale měl dobré srdce. A to se projevilo hned několikrát, v různých situacích. Možná mě mrzí, že jeho minulost nebyla víc probrána, nejvíc kvůli jeho bratrovi, ale žádnou vrásku to na celkovém pohledu nedělá. Skvěle se "popral" s Violet.
Ti dva dohromady mě hrozně bavili a opravdu se doplňovali. Připadali mi jako dva kusy skládačky, které přeci jenom do sebe zapadnou, a to dokonale. Člověk má nutkání jim to prostě přát a usmívá se nad tím jak pitomeček. Bavilo mě jejich kočkování, které bylo různorodé. Pracovní či intimní.
Tahle kniha se mi moc líbila, bavila mě, byla věrohodná, neskutečně čtivá, nebyla přitažená za vlasy, jak některé podobné příběhy umí. Romantiky tak akorát, nic přeslazeného, že by trnuly zuby a ani sex nebyl vůbec přehnaný, kniha měla spád, příjemné tempo, žádná hluchá nebo slabá místa, byla vtipná - oceňuji všechny body. Milá oddechovka. Taky musím pochválit epilog - žádné zatracené klišé.
Vážně, tohle se povedlo a já se těším, až se s autorkou znovu shledám. Tohle musím prostě doporučit pro každou romantickou duši jako jsem já a samozřejmě musím ohodnotit stejným počtem, jako mají hotely pana PP. :)

11 11.01.2021

Abych byla upřímná, rozhodla jsem se tuhle knihu nečíst, protože v době, kdy jsem právě měla jednu knihu s vánoční tématikou za sebou a celkem mě zklamala, že jsem dalším, snad preventivně, nechtěla dát šanci. Jenže mi to nějak nedalo. Z mnoha důvodů mě lákala, až jsem ji teda po nějaké době popadla do ruky. Četla se skutečně velmi rychle a dobře. Styl mi seděl perfektně a především se jedná o netradiční vánoční knihu, která je opravdu báječná. Je to hrozně milá oddechová věc, která dokáže rozesmát, zahřát na srdci i dojmout. Je to kniha, ve které je vlastně všechno v pořádku, žádné vyloženě negativa, konflikty či snad zločiny nenajdete. Něco podobného jsem dlouho neměla možnost číst, mám z ní nepopsatelný, však moc dobrý pocit.
Hlavní hrdinka je sedmnáctiletá Sophie, která svůj příběh nezačíná zrovna vesele - Griffin je fakt pěknej trouba, ale je to sympatická mladá slečna, kterou jsem si oblíbila hned. Hrozně mě bavila, líbilo se mi, jak se chovala, a to ve všech různých situacích. Nenašla bych na ni nic, co by mi bylo proti srsti. Nijak mi nevadí ani její nezletilý věk. Opravdu - jsem s postavou spokojená.
Zbytek postav bych asi přeci jenom považovala za ty vedlejší, i když některé měli větší roli. Ti všichni byl vlastně menší dav jedné rodiny, ve které jsem měla tak trochu zmatek. Ano, bylo to vážně mraky lidí a jmen. :D Každopádně ty důležitější z postav jsem si nejen pamatovala, ale i zamilovala. Především Fantastickou čtyřku - co si budem! Byli skvělí, milí, hodní a vtipní. Bavili mě a užívala jsem si jejich společnost. Na nikoho jsem neměla nic, co by se mi nelíbilo. Bylo hezké sledovat "puberťáky" a takové jejich slušné, až neposkvrněné chování. Možná až na Ďábelská dvojčata, to byly vážně trochu mrchy, minimálně ta jedna.
Musím samozřejmě zmínit i Wese, bez něj by to nešlo. Patřil nejen do Čtyřky, ale i do té ohromné rodiny. Líbil se mi, a tak nějak mi dokázal ukrást kus srdce. Bylo to jasné, tohle se prostě tuší - velmi brzo, ale mě to nevadilo. Byla jsem moc ráda. Byl to parádní kluk a já mu fandila.
Děj, respektive nápad na 10 rande naslepo, organizované náhodných příbuzných v období Vánoc a těsně po rozchodu je podle mě hrozně originální a především šílený. Ale moc se mi líbil. Užívala jsem si každou schůzku, která proběhla, teda až na ty nevydařené, kde... mysl pryč. :D Bylo to netradiční, nové, fajn. Líbil se mi nápad i tahle velikánské rodiny - jejich vztahy, kde panovala úžasná atmosféra, soulad, zábava, láska. Jasně, někdy to musí být únavné či otravné, ale v té knize to bylo krásné. Zalité sluncem, způsobem, který neotravuje, který je uvěřitelný, který vás těší.
Celá ta kniha je krásná, vážně. Překvapila mě, tím nejlepším možným způsobem a jsem ohromně ráda, že jsem do ní nakonec šla. Trochu mi připomněla Westovku, především tu poslední - Kluk odvedle, ale nehodlám srovnávat ani vytýkat. Autorka píše moc dobře, příjemně. Oddechová, vtipná, kouzelná a romantická záležitost, která hýbne emocemi, potěší. Užila jsem si to.
Je naprosto jasné, že musím doporučit, upřímně doufám, že se s autorkou znovu setkám, protože její první představení bylo báječné a samozřejmě musím hodnotit všemi hvězdami, protože jinak to ani nejde! :)

09.01.2021

I druhý příběh od autorky Banánu mě nalákal svou anotací. Ačkoliv jsem věděla, že první příběh nebyl úplně top a to samé nejspíš bude i u Třešniček, celkem jsem se těšila. Musím tedy říct hned z kraje, že kniha má neuvěřitelnou čtivost, bez ohledu na to, co se tam děje, a že jsem knihu dala na jeden zátah. Taky musím říct, že Třešničky jsou v 90% stejné jako Banán - v postavách, charakterech, ději - což mě zklamalo. Jistě, taková ta základní šablona - bohatý týpek a chudá holka a láska jako trám - to se dalo čekat, ale, že to bude tak moc podobné? Proč to autorka udělala, co tím sledovala? Nevím, ale je to zvláštní, co si budem... Uškodila si akorát.
Hlavní hrdinka Hailey nebyla špatná, neměla jsem proti ní nic. Jen, hned na úvod se předvedla jako skoro smutná, slušná, stydlivá až "uťáplá" holka, co se snaží podnikat, s nevinností a s dluhy. V zápětí z ní byl někdo jiný, hotový opak. A stačilo pomyslně lusknout prsty, taková rychlost to byla. Bohužel to pak směřuje k tomu, aby čtenář té postavě úplně nevěřil, anebo si pomyslel něco hanlivého o autorce samotné. Do konce se Hailey chovala pak stejně, tedy nově, učila se být odvážnější, ale ten začátek - její vykreslení - byl nesmyslný.
Druhý hlavní hrdina William byl, buďme upřímní asi víc než cáklej. Věděla jsem, že je opakem svého bratra Bruce, ale tohle jsem asi nečekala. Některé věci byli trochu přitažené za vlasy, ale nemohu říct, že by mi to vadilo, za což jsem ráda. Byly i situace, kdy to hraničilo s vážným mentálním onemocněním. Nevěděla jsem, zda to hraje nebo to vážně nemá v hlavě v pořádku. Bylo to poněkud zmatečné. Každopádně nebyl protivný nebo něco, takže jsem ho prostě tak nějak brala.
Líbila se mi Haileyina babička, i když, u té stařenky některé výrazy byly mimo. Dost.
Příběh má hodně rychlý spád a průběh, vzhledem k tomu počtu stránek není divu, ale když se nad tím člověk pozastaví, co je všechno možné udělat za tři dny i s cestou... nedalo se tomu věřit. Ale co, čte se to velmi dobře, jak jsem zmiňovala na začátku. Beru to jako oddechovku, která je pravda trochu slabší, nijak originální, vykradačka. Všude se uvádí, jak moc ta kniha je vtipná. Zklamu Vás, není. Ano, najde se jedna dvě úsměvné věci, ale tím to končí. Bohužel a škoda.
Tuhle knihu bych nejspíš nedoporučila, možná jen pro ty, co četli Banán a chtěli poznat i druhé z jednovaječných dvojčat, ale nečekejte žádný zázrak. Kniha, vzhledem k tomu, že je jak přes kopírák s prvním dílem v rámci hodnocení musela zákonitě klesnout. Tudíž hodnotím středem, ale je to takový jiný, slabý střed.

4 08.01.2021

(SPOILER) Na tuhle knihu jsem byla zvědavá a zároveň jsem se na ni těšila. Kniha se velmi dobře četla, byla rozdělena do dvou vypravěčských "ér", kde mě obě hrozně bavily, a které mě dokázaly stáhnout k sobě do děje neskutečnou rychlostí. Když se doby střídaly, vždycky mě to skoro násilně vykoplo, což jsem nesnášela, protože jsem jednoduše chtěla pokračovat, zjistit, co bude dál, ale přitom se mi tento způsob vyprávění hrozně líbil.
Začala bych starší, válečnou dobou, první dějovou linkou a její hlavní hrdinkou Stellou. Stellu jsem měla ráda a bylo mi jí prostě líto, z mnoha důvodů. Nejdřív díky Charlesovi - který mě nejdřív zklamal a pak pěkně štval - poté dalším vývojem a nakonec tím, že si ty zabouchnuté dveře od štěstí nedokázala otevřít. Občas jsem váhala, zda je opravdu tak hodná a nerada by dělala rozbroje anebo tak neskutečně hloupá. Pravda byla, že v té době hrálo roli to, co dnes je nepodstatné anebo to někdo prostě neřeší, každý si hledí svého, ale dřív to bylo naopak. Byly zajeté koleje a kdo z nich vyjel byl vyvrhel. Proto Stelliinu chování nejspíš rozumím. Jen mě mrzí, že musela absolvovat a zažít to, co se jí za celý život stalo. A že toho nebylo zrovna málo.
Její kamarádka Nancy, která byla takové zpestření a naprostý opak Stelly mě bavila, tedy do chvíle, kdy uplynulo spousty let a ona se ukázala jako nespolehlivá a sobecká osoba. Nečekala jsem to od ní. Zklamala mě a naštvala.
Druhý hlavní hrdina byl Dan. Muž, americký letec, který by každé ženě bez debat ukradl srdce. Takový typ muže se jen tak nevidí. Měla jsem ho moc ráda a jen z nevěřícným pohledem jsem sledovala, co byl schopný všechno udělat - a že toho dělal dost. Od maličkostí až po velké gesta. A nic pro něj nebyl problém, to ve mě upřímně vyvolalo malinkou nevěřícnost a pochybnosti. Obdivovala jsem jeho vytrvalost, naději a sílu, které trvaly tak dlouho! Každý by to už dávno vzdal. Měl můj obdiv. Byla to silná postava, u které se střídalo štěstí v neštěstí, až to bylo neuvěřitelné. Člověk mu musel prostě držet palce, zvlášť ke konci příběhu.
Druhá linka vyprávění nás zanesla do téměř přítomnosti, anebo ne tak daleké minulosti, kde hlavní hrdinkou byla Jess. Jess jsem si oblíbila a mrzelo mě, čím si procházela. Člověk si ten pád na dno a vědomí, že nemá nic, neumí jen tak představit, ale ono asi není úplně těžké se tam nějakým neštěstím dostat. Kapku mě mrzelo, že o Jessiině minulosti nevím víc, ale nahrazoval mi to směr, kterým se její příběh vydával - k zapálení hledat neznámou ženu až po její osobní úspěchy - střecha nad hlavou, práce a i ta láska.
Druhý hrdina patřící k Jess je Will, opět chlap, kterého jsem si hned oblíbila a nejspíš mi taky vzal něco z mého srdce. Byl to podle mě úžasný muž, který měl teda velkou smůlu na své okolí - zaměstnavatel i rodina. To ponižování, nadávání, shazování - to bylo vážně moc. Mrzelo mě to vůči němu a nelíbilo se mi to, ale jinak mě bavil a fandila jsem mu. Měla jsem radost, když našel někoho, s kým by mohl být šťastný a cítil se sám sebou.
To co dokázali společně je báječné, pracné a vlastně i obdivuhodné. Mohlo je to zajímat, ale další vývoj jim mohl být lhostejný. Líbilo se mi, že nebyl. Že pomohli. Udělat radost druhým.
Oba příběhy měli romantickou linku i tu katastrofální. Drsnou, krutou, ale i tu krásnou. Pěkně se to prolínalo. Nikde nic nedřelo. Když se nad tím člověk pozastaví, byli si podobní víc než bylo zjevné na první pohled, všichni hrdinové vzájemně (Stella - Jess, Dan - Will). Podobné osudy bez ohledu na počet let dělících je od sebe.
Tenhle příběh byl hrozně krásný, milý, romantický, ale i krutý, nešťastný a dojemný. Byl silný v obou částech vyprávění. Líbila se mi ta forma a bavilo mě to, skvělé postavy. Četlo se to dobře, dokázalo mě to překvapit - mile i nemile. Byl to celkem reálně vykreslený příběh, který má doslova pohádkové zakončení, i když pro mě překvapení. Nemilé, ačkoliv jsem s tím nejspíš měla počítat. Byla jsem za všechny hrdiny každopádně ráda. Musím však přiznat, že mě mrzí, že o nich zároveň nevíme v tom mezidobí víc: Jess a její minulost, Will a jeho minulost. Ale nejvíc: Stella a její budoucnost po jejím vyprávění, Dan a jeho budoucnost po jeho vyprávění. Některá fakta a informace padla, ale přeci jenom... chtělo to víc. Přeci jenom - sedmdesát let!
Knihu rozhodně musím doporučit, ležela mi tady dnes už roky, od vydání a zpětně nevím proč jsem ji stále oddalovala. Ta kniha je mnohé. A co se týče hodnocení, tak to je plný počet. :)

5 07.01.2021