Pelly komentáře u knih

Knihu Boží bojovník jsem ohodnotil poměrně vysoko, neboť prakticky přesnou měrou splnila to, co jsem od ní očekával. Tedy, že půjde spíše o populárnější, ale rozhodně ne zcela zjednodušený pohled, viděný očima zahraničního autora. Autora, který se zaměřil na jednu mimořádně významnou (a vzhledem k omezeným pramenům i neobyčejně záhadnou postavu) českých dějin. Středně rozsáhlá publikace je přehledně a vyváženě strukturována a poměrně dobře se čte. Díky již zmiňovanému nedostatku pramenů, které by nám blíže osvětlovaly osudy nejslavnějšího husitského hejtmana, zabírají značnou část monografie spíše obecnější dějiny husitského období. Leč v případě Jana Žižky to asi ani jiným způsobem zpracovat nelze. Nehledě na to, že zejména zahraniční čtenáři, by se jinak v problematice obtížně orientovali (kniha vyšla původně v angličtině). Autor, zdá se nemohl v plné míře postihnout některé souvislosti a problémy středoevropských dějin s takovou hloubkou a kritickou měrou, jakou by to dokázal profesionální český mediavelista. Přesto si myslím, že je i tato zahraniční práce nanejvýš uznání hodná. V případě, že by se však zvídavý čtenář nezalekl náročnější výzvy a hledal titul vysloveně z oblasti odborné literatury, potom jednoznačně nejvhodnější volbu pro seznámení se s osudem Jana Žižky, představuje před časem vydaná monografie Petra Čorneje "Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka" (Paseka, 2019).

6 02.03.2021

Součástí této publikace jsou také některé, možná i poněkud kontroverzní, informace, které jsou ve značném rozporu s doposud převládajícími všeobeobecně známými fakty. Jednak se zde píše o tom, že německý vpád do Sovětského svazu v červnu 1941 jen těsně - maximálně o několik týdnů - předešel chystanému Stalinovu útoku na nacistické Německo (byť je pravda, že s tímto názorem se výjimečně lze setkat také jinde). Dále je zde poměrně překvapivě hodnocen dopad rozsáhlých předválečných čistek mezi veliteli Rudé armády: "Většina z popravených velitelů nebyla úspěšnými vojevůdci minulé války, převládali mezi nimi nevzdělaní a nedisciplinovaní diletanti, jež doplnilo značné množství avanturistů a alkoholiků, kteří se ve svých posádkách zabývali hlavně organizováním pitek a orgií. Takže jejich odstraněním bojová pohotovost Rudé armády nepochybně nijak neutrpěla. Jinou věcí je skutečnost, že ti, kteří přežili, elitou vojska také rozhodně nebyli." (s. 23). Překvapivé je rovněž i zpochybnění mimořádných schopností legendárního maršála M. N. Tuchačevského, nejznámnější oběti stalinských čistek mezi vojenskými kádry, popraveného v roce 1937 (viz s. 22).

"Jak je mi líto těch ubohých vyděděnců, kteří neznají rozkoše z knih! Někteří opovrhují pyšně minulostí a přidržují se jenom přítomnosti. Hlupáci, nevidí dále než na špičku nosu! Ano, přítomnost je dobrá. Ale dobré je, setsakulente, všecko, nabírám plnýma rukama a nikdy necivím nečinně na ten prostřený stůl. ....... Držet se přítomnosti, přátelé, to bývalo dobré za časů starého Adama. Ten chodíval nahý, protože neměl šaty, a milovat mohl jenom svou drahou polovici, protože jinou ženu neznal. Ale my, kteří máme to štěstí, že jsme přišli po něm do plného domu, v němž naši otcové, dědové a pradědové nastřádali a nakupili všecko, co nasbírali, my bychom byli jistě blázni, kdybychom zapálili ty stodoly pod záminkou, že naše pole rodí dosud obilí!"

6 07.09.2019

K ostře naturalistickým scénám bohužel schází nějaký adekvátní protipól v podobě občasné citovosti nebo snově romantické krásy. Přestože autor je poměrně velice dobře obeznámen se základními historickými skutečnostmi oné doby (byť o samotném F. Villonovi toho historická věda moc neví), zůstává básníkova originální a složitá osobnost, navzdory zvolenému způsobu vyprávění v první osobě, po celou dobu skryta, schovaná za uměle předimenzovanými kulisami barvitě popisovaných ohavnosti a krutosti pozdně středověkého světa. Určitě i díky tomu se jako čtenář budu mnohem raději vracet k románu Jarmily Loukotkové Navzdory básník zpívá nebo ke knize Láska a smrt německého spisovatele Siegfrieda Obermeiera.

2 23.06.2018

Text prodchnutý životem a příjemně inspirativní setkání s meziválečnou Paříží a výborným americkým spisovatelem Ernestem Hemingwayem. Byť pravda, kniha je převážně o Hemingwayovi samotném, o jeho psaní a o jeho známých, rovněž převážně z okruhu spisovatelů. „Město nad Seinou“ tak občas zůstává, snad až na některé pařížské kavárny, poněkud v pozadí. Nehledě na to, že - dle mého názoru - nejkrásnější část celého Pohyblivého svátku se odehrává v rakouských Alpách, kam si Hemingwayovi na nějaký čas „odskočili“ z prostředí poněkud neútulného zimního velkoměsta. Kouzelný a neobyčejně vtipný je i popis výletu do Lyonu s podivuhodně nepraktickým a přehnaně hypochondrickým Francisem Scottem Fitzgeraldem.

3 15.01.2018

Musím bohužel zcela souhlasit s autorem předchozího příspěvku. Obávám se, že na této ani ne osmdesáti sedmi stránkové knížce [sic] je hodnotná pouze atraktivní barevná obálka s vyobrazením Jana III. Sobieského v čele vojska. Nemá smysl rozvádět na tomto místě všechny chyby, omyly a nepřesnosti (ačkoli třeba "sultán Nehned II." určitě spolehlivým způsobem pobaví).

Opravdu se zdá, že publikace neprošla žádnou viditelnou redakční úpravou nebo odbornou korekturou. Jak jinak si třeba vysvětlit překlep i u tak významného letopočtu, jakým bylo dobytí Konstantinopole (Cařihradu) roku 1453. Na zadní obálce knihy a na třetím řádku první strany úvodu - tedy na místech skutečně jen velice obtížně přehlédnutelných - se totiž nebohým chudákům čtenářům přesvědčivě tvrdí, že k této přelomové události světových dějin došlo již v roce 1451.

Nejde rozhodně o nějaký nudný a chronologicky přesný výčet odehraných filmových rolí. V tomto případě se jedná o osobité a barvité vzpomínky, které mají stejně strhující tempo v jakém probíhal i samotný život Jeana Paula Belmonda. Celá linie vyprávění je protkána přístupem k životu, který slavný herec shrnul následujícími slovy: "Řídící čarou mé existence se stalo žít až k nejzazší podstatě, aniž bych se ohlížel přes rameno, protože cesta ubíhá příliš rychle, žít beze strachu."

2 04.11.2017

Otevřeně se přiznám, že od této knížky jsem mnoho nečekal. Dostal jsem se k ní víceméně náhodou a zpočátku jsem si říkal, zda ji mám vůbec číst a jestli to nebude zbytečná ztráta času. Měl jsem prostě pocit, že se jedná pouze o nějaký vykalkulovaný a silně komerční počin, těžící z obrovské popularity Dänikenových dřívějších bestsellerů, „záhadologických“ titulů z oblasti literatury faktu. Byl jsem však nakonec nesmírně mile překvapen atmosférou a místy rozhodně více než obstojnou literární úrovní těchto povídek. „Celý svět za 100 franků“ považuji dokonce za jeden z vůbec nejlepších a nejkouzelnějších textů na téma Vánoc, který jsem kdy četl.

03.11.2017

Několik silně pikantních (nikoli však vulgárních) příhod ze života naší dřívější panovnice. Z hlediska historických faktů skoro naprostá fabulace. Marie Terezie je zde zobrazena jako neúnavná, všemi milovaná a všechny milující, přebornice milostných hrátek. Císařovnou často projevovaná zbožnost je v tomto drobném literárním dílku vysvětlována jako pokání za neustále a s neúnavnou náruživostí vykonávané tělesné hříchy. Místy docela zábavné vyprávění, které však bohužel neodpovídá známým historickým faktům a které osobnost Marie Terezie představuje značně zkresleně a nepravdivě.

Obchodoval s dokonalými pilulkami, zahánějícími žízeň. Stačí spolknout jednu pilulku týdně a člověk už nepotřebuje pít.
"Proč to prodáváš?" zeptal se malý princ.
"Ušetří to spoustu času", odpověděl obchodník. "Odborníci to spočítali. Týdně člověk ušetří padesát tři minut."
"A co člověk udělá za padesát tři minut?"
"Co chce ..."
"Já kdybych měl padesát tři minut navíc," řekl malý princ, "šel bych pomalu ke studánce ..."

"Agrese pacienta vůči psychiatrovi je nejlepším důkazem, že diagnóza stanovená psychiatrem je přesná."

"Kdyby byl bůh, sám by se chytil chlastu, jinak by nemoh zůstat bohem. Dobrá, ale bůh není. Je jen chlast. A bohem stává se proto opilec." :)

Zaujala mě výborná fotka na straně 120, kde následník trůnu František Ferdinand hraje lední hokej. :)

Cornwella už mám přečteného téměř celého. Napsal spoustu pozoruhodných a vynikajících věcí, ale Uhtreda z Bebbanburgu považuji za jeho nejlepší knižní sérii vůbec. Jsem hodně zvědavý i na nedávno natočený televizní seriál.

1 30.01.2016

Obsahem knihy "Mark Twain zblízka" jsou především humorné příběhy, zážitky a anekdoty ze života slavného spisovatele, známého také jako autora celé řady nesmrtelných výroků. Například:

"Všichni si stěžují na počasí, ale nikdo s tím nic nedělá."

"Nejnebezpečnější jsou analfabeti, kteří se naučili počítat."

nebo
"Lež už téměř jednou oběhla zeměkouli a pravda si teprve pokouší zavázat tkaničky u bot." :)

Autor na základě vlastních zážitků popisuje život ve francouzském internačním táboře v Les Milles. V knize vystupují i další němečtí umělci - Max Ernst, Franz Werfel nebo Heinrich Mann, se kterými se Feuchtwanger setkává v Nimes, kam byl internační tábor později přestěhován. Mezi nejpůsobivější scény patří několikadenní transport v malém železničním vagónu do Němci neobsazené Francie,

"Moje dílo jsem já. Každý, kdo to neuznává, neuznává mě."

Rembrandt

Zdařilá a inspirativně působící monografie. Autor vycházel z poměrně širokého spektra nejrůznějších zdrojů (mj. třeba i z vlastního rozhovoru s Jiřím Jarošíkem) a zaměřil se na řadu pozitivních, ale nevyhýbal se i některým negativním stránkám osobnosti světoznámého portugalského trenéra. Kniha je navíc doplněna stručnými nákresy a rozbory několika výjimečných utkání Benfiky Lisabon, FC Porta, Chelsea, Interu Milán a Realu Madrid, odehraných pod Mourinhovým vedením.

Nevím jestli to nemohlo být zapříčiněno nekvalitním překladem, ale na základě některých vět a celkového těžkopádně neohrabaného (v tomto směru místy až skutečně originálního :)) stylu vyprávění jsem získal smutný dojmem, jakoby autorka napsala a vydala dohromady víc knih, než kolik si jich zatím během svého dosavadního života dokázala přečíst.