petaSk komentáře u knih
[čteno v angličtině]
Smekám před překladatateli, pokud se jim podařilo nevyspoilerovat některé věci. Young adult literatura mě většinou strašně štve, ploché postavy atd. Zrcadlo, Zrcadlo mě příjemně překvapilo, každý protagonista měl svoji povahu a řešil svoje problémy a do toho se ještě jako parta museli potýkat se zmizením své kamarádky. Ale...těch témat bylo v knize až moc, tak že by každé vydalo na svoji vlastní a čtyři hlavní hrdinové - nepřišli mi vůbec jako parta, každý skoro křičel aby ho ostatní nechali na pokoji. Kdo může za Naomino zmizení bylo dle thrillerových pravidel jasné od začátku. Přesto bylo Zrcadlo, Zrcadlo čtivé, ale při čtení v angličtině mi toho dalo víc - aspoň jsem se zase procvičila :-)
Takový new adult 19. století. Kniha byla velmi čtivá a dialogy vybroušené. Líbila se mi nejasná povaha Catherina, která se i přes svoji předpokládanou prostotu, držela svého a díky své upřímné povaze nepochytila spoustu jedovatosti, které na ni její blízcí chrlili. Na druhou stranu se v knize nic moc nedělo a situace se točily stále dokola. Přesto se jedná o oddechové čtení a od Henryho Jamese si zřejmě přečtu i další věci.
Čekala jsem thriller, dostala jsem drama. To nevadí, ale...
Příběh je vyprávěný z pohledu devíti lidí a my dle autorky musíme znát životní historii všech., zřejmě, aby nám na postavách více záleželo. Pro knížku o necelých 300 stranách docela výzva. Kniha taky zahrnuje období od nástupu do vlaku, až po pietu, která se odehraje o rok později po osudové jízdě. Moc témat, moc postav, málo stran, to všechno se nedá moc dobře zvládnout, pokud nejste vypsaný autor. Paní spisovatelka je zručná, ale ne tolik, aby to všechno dokázala podat poutavě nebo nadprůměrně.
Za mě průměr, honí se tady moc témat a cílů, moc se nezastavuje, není čas se do příběhu ponořit. Navíc je zde spousta klišé, co se postav týká. Četlo se to dobře, ale žádný zázrak to nebyl.
Místy extrémní, ale jak píše sám autor: knihu je třeba brát jako inspiraci. Mnoho věcí víte a kniha je jen připomene. Nepomůže vám s tím, jak se začít ovládat, ale nabídne takové povrchní rady, které jsou k ničemu, pokud nemáte v nakupování disciplínu. Nicméně, při čtení knihy jsem vypakovala dalších 5 pytlů krámů.
O pronásledování Židů jsem věděla jen to, že se v průběhu věků opakovalo a rezonovalo ve mně hlavně pronásledování za 2. Světové války. Inkvizici jsem měla spojenou jen s upalováním čarodějnic kdysi ve středověku. Tato kniha je takovým malým skvostem, není to lehké čtivo, ale četla se mi dobře, až na poslední část, kdy byl již Francisco uvězněn a vedl rozhovory s různými představiteli církve. Neměla jsem tušení, jak moc lidi v kleštích církve žili a v jakém strachu, o to víc v Latinské Americe.
V knize je ale vidět autorova zainteresovanost a postava Francisca byla popsána až nekriticky, skoro jako světec. Taky mi chyběl nějaký dodatek autora, který by upřesňoval, které historické události si domyslel a co byla pravda. Jsem totální laik a tyhle věci neznám, takže jsem něco dohledávala na Wikipedii.
Sám proti inkvizici je skvělá kniha a já sama se divím, že jsem po ní sáhla, ale rozhodně nelituju. Jen je třeba počítat s tím, že to není příliš dějová kniha, ačkoliv lékař Francisco je hlavní postavou, tak kniha je hlavně o obrazu církve a Inkvizice v Latinské Americe v 17. století.
Dívka ve věži je dynamičtější, a v mnoha ohledech lepší než první díl. Jako samostatná kniha se jedná o výborné dílo, ale jako druhý díl trilogie za mě lehce selhává. Po skončení četby bych už měla znát zápletku ságy, a tak Vasje fandit a být napjatá, aby dosáhla svého cíle. Ale co by to v trilogii mělo být? Druhý díl byl ukončen a já stále neznám zápletku Winternight Trilogie. Chybí mi zde kompaktnost a cíl. V Písni ledu a ohně šlo o Železný trůn a boj s Nočním králem, v Pánovi prstenů o poražení Saurona, v Temné věži pistolníci putovali k této věži. Většinou víme, čeho chtějí hrdinové dosáhnout. Ale o co jde v této nádherně vyprávěné sáze? Jsou zde sice jisté náznaky, ale jedná se spíše o mé domněnky.
První polovina byla kvalitní příprava atmosféry a postav (většinou nesympatických a hodných vraždy). Mnohé z nich měli nechutná tajemství a nestandardní sexuální fantazie nebo požadavky. Pak přišla vyvražďovačka, která ale ke konci ztrácela dech a závěr jsem prostě nepochopila.
[audiokniha]
Ze začátku mi hlavní hrdinka lezla na nervy . Ale jak kniha postupovala, to, co mi připadalo humorné mě rozesmutňovalo (což byl dle mého autorčin záměr).
Co mi připadalo zvláštní je, čemu se i přes svůj handicap Eleanor diví: samoobsluha v McDonaldu, služby atd.. A které by se daly omluvit, kdyby Eleanor strávila 20 let na pustém ostrově.
Rychlost s jakou se začal měnit její život neměla daleko k pohádkovosti, ale pořád na hranici uvěřitelnosti. I přes své výhrady se mi kniha líbila.
Po dvou hodinách poslechu to vzdávám. Nepopírám, že autor odvedl precizní práci. Pro mě je ale životopis strašně nezáživný.
Špatná dcera od Joy Fieldingové je napůl drama, napůl thriller.
Třicátnice Robin je terapeutkou v L.A a dozvídá se, že její bohatý a náročný otec byl postřelen ve svém domě, jeho mladá žena Tara je mrtvá a nevlastní dcera leží v nemocnici.
Robin se vrací do rodného maloměsta, kde je znovu konfrontována se svou nesnesitelnou sestrou Melánií.
Hezky jsou v knize rozehrány nefunčkní rodinné vztahy, škoda jen, že se s nimi nepracuje dál a postavy se nikam ve svém vývoji neposunou. Každý z charakterů je načrtnut na začátku a postrádá větší hloubku. Například Robin je hodná holka s panickou poruchou, do které její sestra stále kope. Bohužel místo, aby autorka s tímto vztahem dál pracovala, tak jen dalších mnoho stran sledujeme Melánií, jak rýpe do všech a do všeho. A tak je to se všemi postavami, nedokázala jsem si k nim vytvořit žádný vztah, protože autorka jen klouzala po povrchu. A to se týká i dialogů, které se mnohdy podobaly tlachání, a nebyly dobře využity ani k rozvoji postav ani posunutí děje.
Detektivní zápletka ani napětí nefungovalo. Postavy jen pobíhají z místa na místo a někoho hledají. Katarze nenastala, protože zápletku jsem odhadla už v první třetině. Byly zde načrtnuty zajímavé linky, ale příběh se po nich nevydal.
Špatná dcera byl průměrný román, který měl náběh na slušný psychothriller, ale autorka měla nohu jen na půl plynu.
[audiokniha]
Severská detektivka a špionážní thriller v jednom?
V minulosti sledujeme osud krásné agentky Agnes, rozpolcené mezi nutnosti plnit povinnosti a láskou, která nemá budoucnost. Její osud je barvitý a plný citu, stejně jako hlavní hrdinka.
V současném Norsku se Tommy Bergmann pouští do vyšetřování, které má najít spojitost mezi 60 let starým zločinem a nedávnou vraždou starého bohatého muže.
Z knihy jsem na rozpacích. Nemám ráda romány odehrávající se za války, jelikož mi připadá, že se zřídkakdy jedná o něco jiného než o pasení se na strašném ale v příbězích přehnaně romantizovaném období. Nejinak je tomu i u Posledního poutníka. Životy hlavní hrdinky ve 40. letech chvatně kvapí a my užasle sledujeme, jestli se vymaní nebezpečné a nervy drásající situace. Oproti tomu pátrání norského vyšetřovatel v současnosti. je unylé a skoro zbytečné.
Svět, ve kterém věci zde vznikají a zanikají pojmenováním ukazuje jakou moc slova mají. Při čtení i ten neobyčejnější předmět dostává velký význam, a já si uvědomovala, v jak na možnosti bohatém světě žiju, o to víc, že v podobně omezeném světě jako je Amatka ještě nedávno žili naši rodiče nebo prarodiče.
Amatka je čtivá a budete schopni ji přečíst za den. Ačkoliv nepatří mezi nejzábavnější knihy, v hlavě mi její myšlenka zůstane dlouho.
Inspirující a originální kniha. Je radost v ní listovat a číst si 140 znakové tweety. Každá stránka má obrázek, který ilustroval některý z autorových fanoušků.
Orbis tweetus je nakopávač a inspirátor pro všechny, které zajímají nějaké formy psaní.
Tak to bylo něco. Nejdříve jsem se bála, že se bude jednat o další výlet do dětství jednoho hrdiny s jeho první láskou a natvrdlými dospělými, a dostala jsem to, ale taky mnohem víc. Kniha mapuje náladu USA šedesátých let, maloměšťáctví, odkazuje se na hromadu popkulturních odkazů, jako World of warcraft, informační sítě a jejich prázdnotu, tápání lidí v jejich životě, dozrávání ve středních věku, pokrytectví a dnešní konzum. To všechno je psáno tak úchvatným jazykem, že překladatel měl co dělat, aby zachoval jeho barvitost, a povedlo se mu to na jedničku.
Tohle je pro mě jedna z nej knih roku 2018.
Poté, co jsem zjistila, že komiks není jen Superman nebo Iron man, vzala jsem komiksy na milost a začala opěvovanou Netvorou.
Co říct. Kresby krásné. Z mého pohledu se jedná o komiks pro náctileté, ačkoliv jsem byla překvapená mírou násilí a utrhaných končetin.
Ale proč ne.
Příběh je takový mišmaš, nic se neuzavře, máloco se vysvětlí, spousta ras, spousta postav, krásná hrdinka s démonickým tajemstvím.
Další díl si přečtu, ať vím, co se bude dít, ale odvázaná z toho nejsem.
[audiokniha]
Výborné pokračování, které už není tak intimní jako první díl, protože sledujeme osud 4 postav. Já v podstatě nevím, jestli se mi více líbil tento nebo předchozí. Každý měl něco do sebe. V prvním díle hrál prim Vélin a všechno jsme prožívali s ním, a byli mu tak blíž. Druhý díl byl akčnější a ačkoliv hrdinové byli dobře prokreslení, už na ně nebylo tolik času a autor se nevyhnul lehké šablonovitosti.
Moc se těším na poslední část Královna ohně, ale počkám si zase na audioknihu, když už jsem trilogii začala poslouchat.
[audiokniha]
Opět další fakty nabitá kniha o šílenství Druhé světové války. Tentokrát se autor obšírněji zabývá hospodářskými a osobními důvody, proč se Hitler rozhodl jít po židech a nabízí přesah do dnešních dní a varování pro budoucnost.
Do stodvaceti stránek zhuštěná psycho sonda do vztahu dvou mladých lidí. Určitě doporučuju k přečtení všem, kteří mají rádi detailní nimrání v pocitech. Ta knížka má hloubku.
Jen jedna věc mi vadila. Ve chvíli, kdy se autor ponoří do nějaké situace, utne ji a přenese nás na dost stránek někam jinam.
[audiokniha]
Kniha začala dobře, a autor umí dobře popisy situací.
Zápletka je ale překombinovaná. Nevěřím, že by jedna konkrétní postava započala tak šílený plán, aby získala, co chce, když to jde mnohem jednodušeji.
Hlavní hrdina mi byl hrozně nesympatický. Na jednu stranu v dialozích působil natvrdle, na druhou stranu při hádání pomocí indícií to byl poloviční génius.
Kniha má navíc spoustu nelogický lapsů, zbytečné postavy a stále opakující se situace bez výraznější gradace. Nejhorší jsou ale dialogy, některé absurdní v dané situaci (ne ta jedna, kterou hrdina sám absurdní nazval), navíc pořád poslouchat "cože?", "co?", "jak?", "co prosím?", já myslela, že vyletím z kůže, než se přitrouble působící hrdinové vymáčkli, nebo pochopili, co se jim říká.
Autorovu motivaci, proč knihu píše, ale oceňuji.
[audiokniha]
Kniha ještě z dob, kdy mistr King nevykrádal sám sebe. Vlci z Cally jsou nápadití, i když ukecaní. Občas jsem měla pocit, že příběh je tak šílený, jako kdyby někdo vykládal svůj sen. Málokdo to umí. Stephen King to zde ale dokázal.
K audioknize: namluveno bravůrně Liborem Teršem.