petaSk komentáře u knih

Nedočetla jsem. Kniha obsahuje kapitoly v podobě fejetonů, které se snaží s lehkostí pohlížet na autorčin život, bohužel mi ale nepřipadají ničím přínosné. Autorka rozebírá jednotlivé problematiky: děti, zábava, děti, ... cituje různé studie, ze začátku jakoby chtěla vybočit z mainstreamu jiným pohledem na život "Můžete to mít i jinak a není to špatně",jen aby kapitolu zakončila tím, co chce většina slyšet. Knížka, ve které každá kapitola projde stádiem vzdoru a vybočí ze stádního smýšlení, jen nakonec přikývla na to, že co chce společnost, je ověřené a tudíž nejlepší. Svým čtenářkám tedy předkládá jedinou možnou cestu jejich života: "Vybouřete se, myslete si co chcete, stejně nakonec zjistíte, že to jak žije většina, je pro vás nejlepší". Kapitoly mi nepřišly ani moc vtipné, s každou další spíše nudné způsobem, jak je autorka tak "holčičkovsky" sebeironická a tak "'roztomile žensky" se shazuje. Posílení ženského sebevědomí to asi moc nepomůže.

4 11.09.2014

Kniha je napsaná hezky, ačkoliv Gaiman umí lépe. Možná že pro autora má příběh nějaký osobní význam, ale mně jeho smysl unikal. Nedokázala jsem se do něj dostat a připadalo mi to jako, že Gaiman prostě chtěl napsat něco, s čím nebude mít moc práce a v čem spojí vděčné atributy, tak aby čtenáře uspokojil. Bohužel, Oceán na konci uličky není výživná strava, ale jen prázdné kalorie.
Pro mě je tato kniha velkým zklamáním a nemám, co bych na ni vyzdvihla - nenadchne neurazí. Cítila jsem z ní vyumělkovanost a navíc mi unikala pointa.

4 16.07.2014

Kniha mi přišla naprosto průměrná. Autoři dobře vystavěli hrůzu skrz onoho maniaka a ze začátku se jim dařilo udržovat napětí. Bohužel Netvor byl až příliš všemocný, takže bylo jasné, že každá scéna skončí v jeho prospěch a že ve všem má prsty. Napětí tedy kleslo téměř na nulu. Postavy jsou jednotvárné a nudné: dokonalá chápající manželka, zkroušený depresivní manžel, detektiv opilec. Žádná z postav nebyla ničím zajímavá a mně bylo jedno, co s nimi bude. Autoři si zakládali hlavně na rozesetí hrůzy téměř všemocného zla a jeho brutality, a to se jim dařilo. Level 26 je ale čtivý a svěží, takže za tři dny nemáte co číst. Na Cyber mosty jsem se brzy vykašlala, protože mě rušily a navíc mi hatily mou vlastní představu o scénách. Postavy, které si vytvoříte v hlavě jsou přebity těmi, které vidíte v krátkých úryvcích zase jako cizince, ke kterým žádný vztah nemáte. Žádná digi scéna se nemůže vyrovnat tomu, co si stvoříte sami v hlavě. Pokud digi, tak pak jako celovečerní film pěkně po kupě.

4 29.03.2014

Barvitý román s mnoharozměrnými postavami, skvělými dialogy a příběhem.

4 01.01.2014

Moje první setkání s autorem.
Musím přiznat, že knihu jsem dost podcenila. Ačkoliv jsem na čtení bichlí zvyklá, tato mi zabral 2x více času, jednat díky zahuštěnému textu a potom kvůli faktu, že jsem nebyla zrovna nedočkavá se do knihy ponořit.
Čekala jsem stylově vypiplanou náročnější knihu s hrdiny, kteří mě budou zajímat. Zde máme Emmu a Dalmaua, kteří se mají rádi a jsou součástí dělnické třídy, která se začala bouřit proti církvi a buržoázii. Hlavními hrdiny ale nejsou podle mě ti dva, ale Barcelona, revolucionářství a architektura. Jde vidět, že autor si dal na knize záležet a musel provést spoustu rešerší. Díky němu jsem se dozvěděla o relativně nedávné historii velkého evropského města.
Emma i Dalmau jsou zanicenými revolucináři, nebo k tomu spějí. Dalmau je ale jednou rozkročen do světa, proti kterému jeho přátele bojují. Autor nám přitom jasně říká, kdo je špatný a jeho podání je dost černobílé. Jasně, já jsem v té době nežila, a asi bych tamní situaci taky vnímala černobíle, ale autor mi nenechal ani malý prostor k vlastním úvahám.
Dalmau je docela sympatický hrdina, co projde proměnou. Proměnou projde i Emma, ale ta byl podle mě vykreslená docela nepovedeně: v podstatě jako krásná smyslná dívka, kterou autor popisuje hlavně jako někoho, kdo má sex, nebo koho chce někdo znásilnit nebo si na ni brousí zuby. Podle mě Falcones s ženskýma hrdinkama moc pracovat neumí. Její zapálenost pro věc mi přišla někdy až karikaturní.
Autor také podle mě spadl do pasti mužů středního věku, kteří potřebuji všude cpát sex a nepřiměřeně na něj klást důraz. V knize je mnoho scén, kde detailně popisuje, jak kdo s kým kopuloval nebo se osahával. Byla to spíše onanie autora, než že by to mělo nějaký přínos.
Autor se podle mě taky dost točí v kruhu. V podstatě krom toho, že se neustále ocitáme na nějakým demonstracích a spolu s hlavními hrdiny křičíme revoluční hesla, se toho moc neděje. Stejně tak mě už štvalo, jak nám autor pořád opakuje, co se stalo někde jinde v knize. Malíř duší není až tak rozsáhlý, aby mi autor musel připomínat, proč Emma a Dalmau spolu zrovnu nemluví, nebo co si Emma sebou nese za rány na duši. Přičemž ty rány a její úvahy jsou popisovány jak z červené knihovny.
Knihu spíše oceňuji jako opus na Barcelonu začátku 20. století, a jako dílo, které mi přineslo nové informace než za knihu, který by mě nějak extra bavila. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale nemám důvod si od autora číst něco dalšího.

3 20.12.2021

Co se to stalo?
Z prvních dvou dílů jsem byla naprosto nadšená a dušoval se, že se v žádném případě nejedná o young adult literaturu. Sice druhý díl mě nenadchnul jako první, ale pořád se pro mě jednalo o unikátní fantasy s tématem slovanského folkloru.
Ale třetí díl?
Ten do té Young adult sklouzl. Láska Mrazíka a Vasji je divná a málo uvěřitelná, a to jak Vasja přinutila Mrazíka si vzpomenout. Takové klišé.
Tajemné kouzlo prvního dílu je v nenávratnu. Je skvělé, že se kniha jen hemží čjorty, ale zde to autorka podala tak nějak kostrbatě, jako kdyby si nevěděla se vší tou magií rady. Následkem je, že jsem se v knize ztrácela. Dialogy působily zmatečně a mnohdy mi nedávaly smysl. Vztahy mezi postavami byly dost patetické a utápěly se ve vzletných proslovech.
Autorka nám navíc pořád dokola opakovala stejné věci, mnohdy jsem měla pocit, že se točím v kruhu. Samotná Vasja už zde působila napůl jako mučednice, napůl jako fracek, a už ne jako ta kurážná holka s úctou ke skrytému světu.
Pořád se jedná o fajn knihu, ale pro mě nejhorší díl, který sklouzl až do průměru.

3 11.12.2021

Thriller s vánoční atmosférou.
Jessica se v obchoďáku při nákupu vánočních dárků seznámí s přitažlivým mužem. Věci vezmou rychlý spád a ona se ocitá u něj doma, přičemž brzy zjistí, že se stala jeho vězněm na dvanáct dní, po které se mají navzájem poznat. Přitom doba s ním nebude zrovna příjemná.
Vyšetřování se ujímá policistka s vlastními rodinnými problémy.
Jessica nebyla typická hrdinka, taková ta klaďačka, se kterou chtějí čtenářky ztotožnit. Není moc důvěryhodná a občas jedná dost zvláštně. Mně to ale nevadilo, tuctových hlavních hrdinek mám dost. Zemřu o Vánocích není zrovna trhriller plný zvratů, ale proč by měl být? Kniha těží hlavně z izolace dvou lidí, z nichž jeden je v ní nedobrovolně. Jejich vztah graduje, až do bodu, kdy se vše převrátí a my se dozvídáme úplně jiný příběh.
S některých situací mě mrazilo, některé mi přišly tak praštěné, až jsem si říkala, jestli to autorka myslí vážně a u psaní se taky nepochechtávala.
Zemřu o Vánocích se mi líbilo. Splnilo to mé očekávání: dostala jsem psychothriller s Vánoční atmosférou. Pro mě jeden z nápaditějších thrillerů, ale pořád lehce nadprůměrná knížka.

3 11.12.2021

Kniha o rozbité rodině z okraje společnosti. Nefunkční otec, u kterého jsem i přes jeho nespolehlivost a nezodpovědnost cítila k synům jistý druh lásky a starostlivosti. Třináctiletý Brian se snaží být dospělý, přesto to jediné, po čem touží je opět láska, ať už k nemocnému bratrovi, o kterého se stará nebo otec, o kterého se bojí a jehož uznání potřebuje.
Kniha se mi moc líbila, zvláště dialogy byly hodně povedené.

3 30.11.2021

Trochu psychologičtější thriller ale ne o moc. Vyšetřovatelé jsou vcelku sympatičtí. Tento komentář píšu po několika měsících po dočtení, a už si vůbec nepamatuju, o co tam šlo. Vím jen, že čtení mě bavilo a chci si přečíst další díl.

3 11.09.2021

Velké zklamání. Čekala jsem dvě výrazné ženské osobnosti a dostala jsem vzdychající "puberťačky" řešící, jestli je jejich milý podvádí nebo ne. Myslím, že takové persony jako Marii Callas a Jackie Kennedyovou lze definovat a vykreslit i jinak, než ve vztahu k jejich partnerům. V podstatě jsem dostala výčet událostí v jejich životě podaných dost povrchně. Na druhou stranu se kniha četla lehce a rychle, na povšechné seznámení s oběma dámami stačí, na to poznat je, ale určitě ne.
Jackie a Maria je spíše červenou knihovnou než biografií.

3 11.09.2021

Koontze jsem četla ještě na VŠ, takže to pro mně byla taková nostalgie z dob, kdy jsem brala vše, co jsme našla v knihovně a nabídka thrillerů nebyla tak rozmanitá a už vůbec nebyly obálky tak vypiplané.
Rok 1995, kdy byl román napsán je dost znát. Dnes se musí v thrillerech pořád něco dít, ale Intenzita je tak krásně staromylsky pomalá a napínavá, že mi v mnoha scénách běhal mráz po kůži.
Je to takový survival thriller, který se odehrává během jednoho dne. Krásně krvavý a vyhrocený.

3 09.09.2021

Sofi Oksanen je moje ověřená autorka. K hrdinům je nekompromisní, stejně jako k jejich sovětskému odkazu. Kontrast světlého západu a východu, který se stále nedostal z marasmu minulosti dodává na mrazivosti. Ani tady Olenka a její svěřenkyně nebudou mít lehký osud. Navíc děsivé téma obchodu s umělým oplodněním, kdy je tělo ženy jen dalším zbožím. Holky z východu jsou vždy "zárukou kvality".

3 04.06.2021

Mám ráda knihy z drsného severu, jelikož já jsem teplomilec a o zimě čtu hezky z pohodlí. V knize Napospas se ale k mrazu přidává i nastupující inkvizice v podobě nového komisaře, který si jde zjednat pořádek v malé osadě. Charaktery byly hezky vykreslené, ale LGBT vztah mi tady vůbec nesedl, přišlo mi to strašně na sílu a vztah dvou žen vyloženě shodil.
Jedná se ale o povedenou knihu sic s krkolomnými jmény, ale jinak čtivou a mrazivou.

3 13.05.2021

Podle ohlasů na instagramu jsem čekala skoro dospělou temnou fantasy, jen špatně zařazenou jako Medvěd a Slavík. Dostala jsem klasickou young adult romanci se všemi jejími nešvary. Nejsem cílovka, takže za mě je to zase taková naivní červená knihovna se zajímavým námětem a krvavějšími částmi.

3 12.05.2021

Čekala jsem více survival a méně spletitého děje a intrik, pachatel se dá odhadnout a celé je zase trochu přitažené za vlasy, ale i tak mě kniha bavila. Nejsem zimní typ, ale miluju knihy o zimě, které si můžu číst pěkně za tepla.

3 17.02.2021

Nejdříve mě dost štvalo, že hlavní hrdinka sama sebe vědomě vede do zhouby, ale postupně jsem její motivaci začala chápat a stala se pro mě mnohem lidštější. Velmi originální psychologické drama, u kterého mi leccos vysvětlil doslov. To, že se některé věci nevysvětlily mi nevadilo, nemělo se jednat o sci-fi dílo, a byla by škoda přijít o tak zajímavou premisu, jen kvůli technikáliím, kterými se autorka nepotřebovala zabývat.

3 14.02.2021

Od autorky jsem četla už Růži od Stalina, kterou jsem přijala vlažně. S knihou Oblečené k tanci na sněhu sice Monikga Zgustová trochu vyzrála, přesto ne dost. V knize se setkáváme s několika silnými osudy žen, jejichž život byl poznamenám gulagem. Kniha má velmi malý rozsah a bohužel jednotlivé příběhy vyzněly dost plytce a povrchně, jejich sílu se autorce nepodařilo vytěžit.

3 05.02.2021

V knize nehraje prim děj, ale téma, a to kleptomanie, ale mnoho z toho se dá vztáhnout na závislost jako takovou. Autorka příběh napasovala na postavu Valentine, aby demonstrovala myšlení kleptomanů, jejich potíží, života, a toho, co se děje v mozku. Naznačuje taky dědičnost a ve chvíli, kdy Valentine o své závislosti vyhledává informace, své poznatky předkládá i čtenáři.
Zpověď kleptomanky je útlá kniha a spíše jednohubka, rozhodně, ale stojí za přečtení, pokud ovšem nehledáte silný příběh.

3 25.10.2020

Příběh je rozdělen do tří částí: První je vyprávěn z pohledu první osoby, Paula, mladého sebevědomého studenta s vírou v budoucnost. Seznámi se se Susan, věří ve vzájemnou lásku a vzájemnou budoucnost vidí růžově. Druhá část je vyprávěna z druhé osoby, kdy Paul mluví sám k sobě a jeho iluze prasknou jako mýdlová bublina. Střetává se s realitou a je nucený přiznat, že vztah si od něj vyžádá velmi mnoho. Ve třetí části už je Paul jen třetí osobou a na konec příběhu nahlíží odosobněně, účtuje svůj život i svou životní lásku.

Kniha Jediný příběh je hlavně definicí lásky, a to hlavně mužské lásky. Autor se zamýšlí nad tím, co láska je, nad jejími proměnami, podobami a ochotou jí obětovat vše a být jí celoživotně poznamenaný. Velkým tématem je zde i závislost a sebedestrukce. Víc než o lineární vyprávění se ale jedná o úvahu, a to hlavně nad láskou.
Kniha se mi líbila.

3 21.10.2020

Povedená sci-fi, ve které se střídá zábovanost s mrazením. Žoviální pozemšťany berou vážní Šolenové za rozjívené děti, nad kterými je třeba mít kontrolu. Moc se mi líbily kontrasty mezi třemi rasami, a situace které díky rozdílům vznikaly.
Příběh se občas ubíral směry, které bych nečekala, ale to je jen plus. Z knihy jde vidět, že autora baví hlavně klasická sci-fi, protože jsem občas měla pocit, jako kdyby to byla kniha z padesátých let.
Kvituju, že v knize se Cambias nepouštěl do složitých technických popisů a soustředil se na příběh. Jen ty postavy byly trochu ploché.
Jejich moře ale doporučuju, jedná se o lehce přehlédnutelnou knížečku, což je škoda, protože takových ryzích sci-fi na trhu moc není.

3 20.09.2020