PetK komentáře u knih

Paní Mornštajnová má dar, pro který by spisovatelé (asi) vraždili: dokáže psát naprosto plynule a "jednoduše", umí nádherná slovní spojení, která ve výsledku působí naprosto přirozeně, a přesto ani jediné slovo není nuda.
Stejně jako u předchozích knih, i tady se věnuje dramatům jedné rodiny, která jsou ukryta pod povrchem. Pomalu odkrývá důvody, proč postavy jednají tak, jak jednají, a my postupně začneme chápat. Vzpomněla jsem si na svého dědečka, u kterého jsem přesvědčená, že nás měl hrozně rád, ale neuměl to dát najevo. A když, tak hartusením a pokusy o tvrdou výchovu. Asi ho to taky nikdo nenaučil jinak... Kniha je vlastně plná smutku, nedorozumění a nepochopení, přesto se loučí náznakem naděje.
V příběhu je ukrytý jeden významný wow efekt (který samozřejmě neprozradím). I bez něj by byla knížka úžasná, s ním je geniální. A i když mě to na první dobrou nenapadlo, i konec se dá vykládat dvěma způsoby... Prostě a jednoduše krása.

26 28.07.2019

To byla slušná detektivka, bavila mě, děj měl spád a jak pachatel, tak vyústění pro mě bylo překvapivé. Rušilo mě ale dost kreativní nakládání s interpunkcí v textu a pro mě nesmyslné střídání přítomného a minulého času, který se místy měnil i v rámci jedné věty. Nepochopila jsem smysl a nevím, zda je to tak už v originále, nebo se pro tuhle variantu rozhodl překladatel. Každopádně to ale bylo fajn čtení pro milovníky detektivního žánru.

9 28.07.2019

Chvíli mi trvalo, než jsem si při audiu zvykla na několikero hlasů včetně Jana Kanyzy, protože s Kingem mám neodmyslitelně spjatého Jiřího Žáka. Možná i proto byl můj dojem ze začátku trochu rozpačitý, ale příběh samotný mě zaujal. Jak vždycky říkám - čím míň duchařiny, tím lepší King. Tohle je druhý díl, určitě si dám i další.

3 23.07.2019

Druhou polovinu knížky jsem četla v Paříži, to jen tak na okraj, že to umocnilo některé situace v knize popsané. :-)
Je opravdu povedená, a nejdůležitější myšlenka z ní pro mě byla - co dělají ženy, když muži bojují na frontě? A co po válce? Muži obdrží metál a dostane se jim poct. Ale co ženy, které "nebojovaly v první linii", ale kolikrát byl jejich válečný úděl minimálně srovnatelný s jejich mužskými protějšky? A co ženy, které se aktivně zapojily, jako některé v této knize. Kolik toho o nich víme?
Možná bych knížku trošičku zkrátila, "prostříhala", a především v poslední části trochu ubrala na romantice, která mi neseděla k válečným hrůzám. Domnívám se, že takhle většina příběhů nekončí... I když, na druhou stranu, od toho asi máme romány. :-)

6 18.07.2019

Tuhle sérii mám fakt ráda. Vtipné dialogy, případy tak akorát zašmodrchané, aby to člověku nedošlo v půlce, ale zároveň to není nic lámaného přes tři kolena. Musím ale souhlasit s Tomášem Fojtíkem, který psal do Literárních s(n)obů, že Marsons tentokrát docela zbytečně splácala dohromady dvě silná témata a celku to spíš uškodilo. (Marsons se v této sérii vždy věnuje v každé knize nějakému silnému společenskému tématu.) Pro mě to má pořád atmosféru a splňuje účel - nechat se unést, vygumovat večer mozek po celém dni, zapomenout se v příběhu. Pořád hodnotím 4 hvězdami, i když s malým černým puntíkem.

4 03.07.2019

Už jsem psala u Pytle kostí, že u Kinga mně vadí, když je tam moc duchařiny. A tady se slovo "duch" objevilo asi jen 3x v celé knížce. :-) Takže dobrý, příběh typicky kingovský, kdy strach nevyvolávají potoky krve, ale vlastně úplně obyčejný člověk od vedle. I ty potoky krve King popisuje s jakýmsi zvláštním odstupem, který je mrazivější než kotle emocí. Takže mě to po Pytli kostí příjemně překvapilo a za to dávám 4.
PS: Audioknížky Kinga už si neumím představit jinak než v podání Jiřího Žáka.

5 03.07.2019

S respektem ke všem čtenářkám v patřičné cílové skupině, pro mě to byla ezoterická slátanina. Ano, čtu jiné typy knížek, ovšem proti chytrému románu pro ženy vůbec nic nemám. Ale tohle... řeknu to tak: myslím, že zajímavě se dá psát i o rozplesklé mouše na dlaždicích, a tohle je myslím téma, o kterém by se dalo napsat hodně a hodně zajímavě. Ale bohužel jsem se při poslechu audioknížky nudila tak, že jsem to asi ve třetině zabalila.
Film jsem kdysi viděla, nebyl to zrovna můj šálek kávy (až na hlas Javiera Bardema v originále), ale nepřišlo mi to až tak moc "červené ezo" jako knížka. Takže pro mě spíš nemilé překvapení.

3 26.06.2019

Příběh, který plyne... a plyne sto let. Je zajímavé, že primárně je hlavní postavou Josef Kaplan, příběh je ale upleten kolem dvou žen, které měly nakonec svým způsobem podobný osud. A do třetice je kniha pojmenována po onom tajemném pacientovi, o kterém se dočtete už v anotaci. Ano, jistě, googlila jsem a zjistila, tato kdysi skutečně žijící osobnost v té době Československo doopravdy navštívila. Část příběhu je určitě fikce, ale v základu to sedí, stejně jako zbytek dějinných událostí. Knížka proto taky může být vnímaná jako procházka po dějinách jednoho století.
Už Klub optimistů mě kdysi moc bavil a tohle má podobnou atmosféru. Střídá se tam exotický Alžír, nejodlehlejší a nejchudší místa afrického kontinentu i realita Československa - ideály, kterým lidé věřili, i hořké probuzení. Knížka je poměrně obsáhlá, nepřekypuje dialogy, ale nenudila jsem se ani chvilku. Moc doporučuju.

6 23.06.2019

Taky jste celou dobu čekali, až se tam něco stane? :-D Nemůžu si pomoct, tohle prostě není můj šálek kávy. Zhruba od poloviny jsem z toho měla už "guilty pleasure" a jen čekala, jestli se hlavní hrdinka tentokrát zhroutí z další připálené večeře, nebo z dalšího pozvání na večírek. Nepřirozené dialogy, děj o ničem... "vyprávění s úsměvně vyznívajícím pohledem do ženského nitra" si teda fakt představuju jinak, nezaznamenala jsem jediný vtip. Samozřejmě proti gustu..., ovšem velice ráda se teď vrátím ke krvákům nebo doopravdy úsměvným knížkám.

4 15.06.2019

Moje druhá knížka od této autorky. Sůl moře jsem hodnotila bez váhání 5 hvězdami, a proto teď dávám jen 3, protože jsem asi holt měla změnit pořadí. :-) Ten příběh je v pohodě, způsob psaní taky dobrý, ale sílu předchozí knihy to pro mě prostě nemělo. Takové vyprávění o jedné holce s ambicemi, o slaném buráku mezi makronkami, vlastně se tomu nedá nic vytknout. Ale... ale. Každopádně se těším na V šedých tónech, který dle mých "knižních" přátel slibuje opět silný zážitek.

4 13.06.2019

Kdysi dávno jsem četla a teď jsem poslouchala. Líbí se mi moc způsob vyprávění, optika hlavního hrdiny/vypravěče. Jeho nezvyklý pohled na svět kolem sebe. Ani na papíru ani v uších jsem ale při nejlepší vůli nedokázala rozplést klubko celého vyústění knížky. Na mě to bylo tak nějak přes tři kolena. Ale oceňuju, že autor umí napsat úplně jiný styl knížky, než je HH. Což dokázal i u Syna a Půlnočního slunce.

4 11.06.2019

Po dlouhém váhání jsem dala tři hvězdičky, ovšem nad dvěma převážil pouze fakt, že Slaughter mám spojenou s velmi dobrými sériemi Grand County a Will Trent. Nevím, jestli je to tím, že už jsem je četla dávno a od té doby se "vyčetla" a jsem náročnější, ale tohle mi připadalo jednoduše průměrné. Zase tady máme "holky Terminátorky", které překonají několikero protřelých zločinců. K plusům počítám, že prolínání časových rovin nebylo od začátku úplně čitelné a od autorky bylo záměrně matoucí, což zvyšovalo napětí. A pak konec... tam pro mě řetěz spadl zase úplně dolů. Chjo. Je mi to líto, ale tohle si asi prostě pamatovat nebudu.

3 08.06.2019

Uvědomujeme si, že tohle není předminulé století? Že to je pár let zpět? A nedělejme si iluze, že dneska už rasismus neexistuje (chystám se na absyntovku Ku-klux-klan: Tady bydlí láska). Což je fakt šílená představa.
Knížka samotná má spád, graduje a napíná, střídání vypravěčů dává náhled z více stran. Ve třech čtvrtinách jsem zažila takový ten pocit - začínám se bát, ale musím číst dál... Moc podařený debut. A na důležité téma.

6 27.05.2019

Než se všechny tři časové roviny propojily (nebo než mi aspoň došlo, že se jednou asi propojí), trvalo to docela dlouho a cítila jsem se lehce zmatená. Ale co, prostě jsem si zatím vychutnávala jednotlivé příběhy. Nejvíc mě bavil ten ze 30. let. A ano, nakonec se to všechno přece jen propojilo... Hezká audiokniha, dobře zpracovaná.

4 24.05.2019

Prostředí michelinské restaurace mě bavilo a jeden si při popisu podávaných dobrot i zaslintal. Čtivost May umí, o tom se není třeba moc bavit. Ale tak nějak se nemůžu zbavit pocitu, že May "nadržuje" čtenářkám nad čtenáři a nikdy si neodpustí nějaký ten motiv z červené knihovny. I když tady to bylo nic proti Ochráním tě, který jsem četla nedávno.

6 22.05.2019

Sympatická, krátká audioknížka, ve které nahlížíme jak do života samotného doktora Hubálka, tak pod roušku případů. Je to zajímavé, zvlášť pro milovníky detektivek. Příjemné, milé, místy vtipné, místy děsivé - na mysli mám popisy případů, které pan doktor posuzoval, ať už "slavné" vraždy, nebo neznámé pacienty z léčebny.

2 19.05.2019

Krátká audioknížka, velice pěkně zpracovaná. Ze začátku jsem si chvíli říkala, co to je za depku, ale nakonec to začalo dávat smysl. A docela jsem si to i užila, i když - než jsem si na styl vyprávění zvykla, byl v podstatě konec... škoda. Myslím si, že se z toho námětu dal rozehrát mnohem košatější příběh.

2 14.05.2019

Výchozí myšlenka příběhu je krásná - tři ženy ze tří různých koutů světa, s absolutně odlišným životem, jejichž cesty se ale stejně propletou jako cop. Bavila mě jistá úspornost knihy, vyprávění, jako by autorka nechtěla plýtvat zbytečnými slovy - taky je knížka docela krátká. Kvůli jisté dávce patosu v závěru jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec jsem se rozhodla pro vyšší hodnocení. Už pro ten námět.

7 14.05.2019

Spíše pracovně a nedopatřením jsem se ocitla na besedě Vandráků a odcházela totálně rozesmátá, nadšená a s knížkou v kabelce. A hned ten večer se do ní pustila. Oproti živým besedám jsou v ní kromě legrace ale také i ty smutné a dokonce i nepříjemné zážitky a záležitosti. Oceňuji, že kluci nic nezamlčovali (aspoň to tak vypadá).
Problém cestopisů pro mě obecně je, že někdo někam jde/jede, někde jí a někde spí... A hrozí opakování a nuda. Myslím, že s tímhle se poprali docela se ctí. Taky pomohlo vyprávění ze tří různých pohledů, kdy každý z kluků má trochu jiný styl myšlení, vnímání, vyprávění (nejvíc se mi líbily zápisky Pavla L.).
V neposlední řadě je ta knížka krásná graficky. Samozřejmě spousta fotek, ale celkové grafické pojetí mě moc potěšilo.

5 11.05.2019

Upřímně řečeno, tohle bylo docela velké zklamání. Takhle - když mě kniha zaujme jinými aspekty, docela ráda jí odpustím nějakou tu míru nepravděpodobnosti a takový ten "ale no tak" pocit. Ale tady ne, sorryjako. Tady to bylo přestřelené od začátku do konce. Studentka coby Terminátor... Naštěstí jsem viděla, že procenta docela rychle ubíhají, tak jsem to dočetla. Jinak ten námět je docela slibný, ale myslím, že hodně nevytěžený. Škoda.

9 04.05.2019