PetK komentáře u knih

Taková nenáročnější variace na Deset malých černoušků. Pokud máte rádi odpočinkové detektivky/thrillery, pak budete spokojení. Bohužel já jsem těsně předtím četla Nůž, tam se pak prostě srovnání nevyhnete a Lapena z toho hot nemůže vyjít jako vítěz. :-) Až vydá něco nového, asi po tom znovu sáhnu ve chvíli, kdy se mi před spaním nebude chtít přemýšlet a budu si potřebovat jen pročistit hlavu.

5 07.11.2019

Pár dnů po přečtení jsem si ještě nechala na vstřebání knížky, na kterou jsme (co si budeme namlouvat) všichni čekali dva roky (nebo jak dlouho). A musím říct, že mě to prostě bavilo a byla to jízda jako blázen. Harry jak ho milujeme, temnota jak ji známe, a do toho "tyvole" efekt hned někde v kapitole šest a pak druhý na konci. Jasně - asi už se autor nevyhne tomu, aby z Harryho byl pomalu Superman, ale ono už to k tomu tak nějak patří. Nesbo se s tím nemaže, nakládá a srovnejte se s tím, jak umíte.
Ještě by mě zajímalo, zda s tímhle vývojem počítal už někde od 10. dílu, protože to tak vypadá. A taky to vypadá na možnost dalšího dílu. Takže si zase pojďme dva roky kousat nehty.

16 04.11.2019

Soudní dramata nejsou úplně můj šálek kafe, ale jako osvěžení to je určitě příjemné. Zvlášť audio s Ondřejem Brouskem bylo moc fajn, myslím, že mě to bavilo mnohem víc, než kdybych to četla. Netušila jsem, že Grishamovy knihy byly i slavně zfilmovány, tak jsme si zase rozšířila obzor.
K příběhu samotnému - na začátku se rozvíjelo několik dějových linek a nějakou dobu nebylo jasné, která vlastně bude ta hlavní. Slečna Birdie? Donnie? Hledání práce? Průšvih s policií? Pak se ale tohle vyjasnilo, a jak už jsem zmínila, bylo to moc fajn. Asi soudní dramata pořád nebudou patřit mezi moje závislosti, ale jednou za čas, proč ne? Klidně si za nějakou dobu dám dalšího Grishama.

3 25.10.2019

Když jsem asi před rokem poslouchala Heřmánkové údolí, připadalo mi víc melodramatické. Možná to bylo jen tím audio provedením, protože Hlas kukačky jsem četla a připadal mi víc realistický. I když pořád je to román převážně pro ženy a já ráda krváky :-), nebyla to určitě červená knihovna. Hana Körnerová dokazuje, že česká ženská próza je u nás silná, a z toho mám radost.
K příběhu samotnému - mohlo se to stát? Vlastně proč ne. Společenské normy, dohodnuté sňatky a všechny jejich hrůzy, do toho válka a všechny její hrůzy... Knížka nemá wow efekt jako třeba Tiché roky, tajemství avizované v anotaci je poměrně jasné, spíš pomalu skládá kamínky do mozaiky, až se utvoří celkový obraz. Četlo se mi to hezky.

5 21.10.2019

Dávám čtyři hvězdy, protože jsem si za ty roky jednoduše Lisbeth i Mikaela zamilovala, jsou to staří známí, se kterými se vždycky moc ráda potkám.
Všechny recenze vždycky mluví o tom, jak je těžké hodnotit "pokračování" Larssonovy trilogie. Podle mě se to Lagercrantzovi povedlo se ctí. Ano, je to méně sociální sonda a více thriller. Ale když k tomu přistoupíte bez předsudků právě jako "jen" ke špionážnímu thrilleru, okořeněnému oblíbenými hrdiny, je prostě dobrý.
Nicméně... oproti minulým dílům mi gradace děje připadala trochu překotná, za mě to skončilo hrozně rychle a najednou. Nějak jsem si nevychutnala stoupající napětí, čert ví proč. To ale nic nemění na tom že po Lisbeth a Mikaelovi se mi bude stýskat.

7 14.10.2019

Další kamínek do mozaiky "jak válka ovlivnila (a dosud ovlivňuje) životy lidí". Napsaná hezkým, čtivým jazykem. Okolo příběhu hlavní hrdinky se zaplétají osudy ostatních, více i méně důležitých postav, a dávají tak dohromady plastický obrázek. Moc pěkné, doporučuju.

5 01.10.2019

Upřímně řečeno, Černobílý svět nebo Bahnitá pole, které jsou tematicky blízké, mě zaujaly mnohem víc. Chápu, že v roce 1960 to muselo být něco výjimečného, pohled dítěte na sociální otázky je nápaditý. Nějak mě to ale nevtáhlo. Naopak u Bahnitých polí, když jsem se blížila k závěru, se mi dělalo skoro zle. Tady mi chyběl nosný děj, zvrat... Tato kniha u mě emoce nevyvolala.

4 28.09.2019

Přečetla jsem asi čtvrtinu a dál se mi nechtělo. Vyprávění těch, kterých se dotkl Černobyl a různými způsoby jim zničil život, je jistě velmi důležité. Tedy obsahová stránka knížky je bez diskuzí. Vadil mi ale způsob, jaký autorka zvolila. Vyprávění prakticky bez jakéhokoli zásahu, které často nedávalo smysl, bez uvozovek (zvlášť když "mluvilo" víc lidí naráz, to byl úplný Babylon). Chápu, proč tuhle formu zvolila, ale za mě to kníže hodně uškodilo. Pořád jsem do toho zírala a říkala si "...éééé, má to nějakou souvislost...? A tohle? S čím...?". Tím pádem v podstatě odpadal požitek, možnost se do knížky vnořit. Škoda.

2 28.09.2019

Petra Soukupová mě baví. Po Nejlepší pro všechny jsem sáhla i po K moři a zase jsem se nechala ráda a ochotně vtáhnout do jejího úžasného stylu psaní na pomezí vyprávění a vnitřního monologu (ač je kniha psána ve třetí osobě). Nejvíc za mě fungovaly situace, které byly vyprávěny z pohledu dvou nebo více postav - jak si často nerozumíme, neumíme si věci sdělit. V tom je hlavní téma knihy shodné s Nejlepší pro všechny. Skvělé, rozhodně doporučuji.

4 27.09.2019

Mě to prostě baví. Celá ta série. Je v ní něco tak čistě britského... Baví mě, jak autorka podobnou měrou věnuje čas jak případům, tak soukromému životu hlavních postav, a přitom to nespadá do nějaké limonády. Přiznávám na rovinu, že případ samotný, který Strike a Robyn řešili, byl poměrně spletitý a nejsem si jistá, zda jsem zachytila všechny nuance, stopy, jejich vysvětlení... Ale vlastně je mi to jedno. Doufám, že další pokračování budou následovat.
PS: technická - knížku jsem vyhrála v soutěži s Knihou Zlín (ještě jednou uctivé díky). Akorát zrovna u téhle 700stránkové bichle bych možná ocenila spíš e-book. :-) I když brožovaná, přece jen je poměrně velká a těžká a do kabelky se nevejde.

5 22.09.2019

V létě jsem četla Slavíka, teď jsem poslouchala Dívku. Oboje má podobný námět a hlavní hrdinku, a Slavík mě dokázal vtáhnout víc. Nevím, možná je to jen tím srovnáním, ale nijak zvlášť se mě to nedotklo, i když tomu v zásadě nemám co vytknout. Občas trochu melodramatičnosti možná.

2 22.09.2019

Není to tak dávno, co jsem se tady snažila kulantně vyjádřit svůj velmi skeptický názor na Deník americké manželky. No a máme to tady znovu. Příběh ženské, která je naprosto neschopná, a i kdyby nebyla zrovna úplně psychicky zhroucená, chovala by se stejně jako pořádná, pardon, kráva. Tak nesympatickou hlavní hrdinku jsem dávno nezažila. Nejde mi do hlavy, že stejný člověk mohl vyplodit tohle a zároveň geniální Geniální přítelkyni. :-) Za mě ne.
PS: Poslouchala jsem a měla jsem co dělat, abych zbytek nesmazala a nevykašlala se na to. Kdyby to bylo delší, tak to udělám.

1 20.09.2019

Jedna moje kamarádka říká, že Hanišová má u všech knížek "sprosté slovo" konce. A jako fakt. Přečetla jsem Anežku, Houbařku a teď i Rekonstrukci. Nejpochopitelnější mi přišla snad Anežka, i když i tam to bylo velice nejasné. Jasně, má na to nárok, už je to svým způsobem i její poznávací znamení. Akorát to je takové to, jak vám odnesou hrnek s kafem před posledním hltem.
Vidím u všech knížek i další společné rysy - všem třem hlavním hrdinkám svým způsobem (asi) hráblo - taky tyto tři knihy mají být určitým celkem, věnujícím se vztahům dětí a rodičů (myslím). Čte se to hrozně dobře, to téma je silné, líbí se mi, jak se polehoučku Elišce začíná zamlžovat svět, aniž by si to uvědomovala, to je fakt super. Ale stejně jako u Houbařky jsem si na konci řekla - a co jako?! Jasně, pár dalších možných konců mě napadá... a to je možná účel.
Jo a abych nezapomněla - už to padlo v komentářích níže - v knížce je několik motivů, které se nevyvinuly, neuzavřely a jsou tam zdánlivě nesmyslně. Pořád si ještě nejsem jistá, jestli je to chyba, nebo záměr.

5 07.09.2019

Rovnou říkám, že Jožka Kubáník je už přes 20 let mým drahým přítelem a díky němu jsem měla možnost paní Květu osobně poznat, takže jsem trochu zaujatá. Nicméně i tento pohled snad pro další čtenáře může být cenný - a to proto, že můžu říct, že i když jsem paní Květu znala, v knize jsou skutečně věci, které jsem ani netušila. A opravdu o nich věděl jen málokdo. Taky můžu potvrdit, že paní Květa je v té knize naprosto autentická. A v neposlední řadě, že ta kniha je napsaná s upřímnou láskou a pokorou. Vím, kolik času i bolesti Jožku stálo ji napsat. Proto jí přeju, aby ji jako upřímnou vnímali i čtenáři. Já jsem u ní plakala, smála se, několikrát mi zatrnulo... Rozhodně to nejsou nudné memoáry.

10 06.09.2019

Velice příjemné překvapení. Taková historie naší země 20. století na příběhu jedné rodiny. Všechny eskapády, doplněné o oficiální dobové novinové úryvky. Všechen hnus války, komunismu, naděje Pražského jara, Sametové revoluce až po nové tisíciletí.
Hlavní postavy, bratry Hadrbolcovy, nelze nemilovat. Stejně jako faráře, který vzhlíží k Fryštenskému. Co mě ale opravdu potěšilo a za co dávám pět hvězdiček, je velmi jemný a suchý humor, který na několika místech vygraduje až do grotesky. Ze začátku jsem si říkala, že to možná ani není záměr, jak byl ten humor jemný ("Bratři v Kristu a lágru!" oslovuje farář Hřib své spoluvězně v Leopoldově při tajné noční mši), ale postupně ho přibývalo. To mě moc potěšilo. To téma to tak nějak hezky přirozeně odlehčilo, aniž by zlehčovalo cokoli z hrůz a utrpení, kterými si postavy prošly. Tato témata bývají veskrze vážná, proto dávám pět hvězd - za tu odvahu i citlivé zakomponování humoru do tak vážného tématu.

17 02.09.2019

Z jednoho komentáře tady jsem nabyla názoru, že to je knížka, kterou lze přečíst za odpoledne a považovala ji za detektivní jednohubku a jako k takové jsem k ní přistupovala. Trvalo pár večerů, než mi došlo, že to je regulérní knížka (poprvé jsem četla knížku půjčenou z e-readingu a ještě se úplně nesžila s procenty, kapitolami apod.). Potěšily mě drobky sarkastického humoru, docela zajímavý případ. Ale ať dělám, co dělám, nepochopila jsem konec. Taky nevím, jestli nebyla chyba, že jsem v sérii začala od prostředka. Takže dojem takový půl na půl. I když do jisté míry si za to můžu sama ze začátku zbrklým přístupem.

1 25.08.2019

Jakmile jsem viděla jméno, sáhla jsem po ní v knihovně bez přemýšlení. Až posléze jsem zjistila, že se jedná v podstatě o sbírku FB postů, z nichž většinu jsem znala. Takže jsem spíš jen prolistovala, nečetla celé a těžko hodnotit - pan Třeštíka sleduju, mám ho moc ráda, ale knížku jsem nedočetla, protože už jsem ji vlastně četla ne jeho zdi. :-)

Někdy okolo dvacítky první čtení, teď opakovačka jako audio v podání Igora Bareše. Pamatuju si zvláštní smutek, který je přítomný (aspoň co si pamatuju) ve všech autorových knihách. Moc hezký, vlastně úplně obyčejný příběh, ze kterého správná forma vyprávění dokáže stvořit něco nevšedního. Moc hezký návart.

11 20.08.2019

Myslím, že jsem ještě nikdy nečetla román/detektivku ze Španělska, tak jsem po ní sáhla ze zvědavosti. Pocity mám po dočtení smíšené. Slibná výchozí situace a zápletka, ale kdyby to autorka zkrátila na polovinu, mělo by to spád. Nevadily mi na můj běžný vkus poměrně zdlouhavé popisy vinic a práce na nich (naopak), ale co mi vadilo dost, bylo utrpení hlavního hrdiny. On vám chudák trpí furt, a vždycky tak minimálně na tři stránky. Blbé je, že trpí vlastně furt stejně. Takže vždycky když zase začal trpět, jen jsem si povzdechla a přetrpěla to s ním.
Na konci už jsem fakt nevěděla kdo, kdy a s kým mluvil, telefonoval, spal... Rozuzlení bylo zdlouhavé a nepřehledné.
Nicméně mě zajímalo, jak to nakonec dopadne, a tak jsem dočetla. Škoda, kdyby to autorka zjednodušila, celku by to určitě prospělo.

3 15.08.2019

Celkem příjemná záležitost. V detektivním žánru to asi nijak nevyčuhuje nad slušný průměr, ale u poslechu jsem se nenudila. Občas potřebuju něco, nad čím nemusím moc přemýšlet, a tohle je ono. Takže sáhnu asi i po dalších, jistě nějaké to vymytí mozku budu brzo zase potřebovat.

3 15.08.2019