PetK komentáře u knih

Takový průměr. Začátek mě moc nebavil, pak se to naštěstí trochu rozjelo. Nejvíc mě bavila linka Meji, holky, která měla život tak plný nejistoty, že pro pocit bezpečí byla ochotna udělat téměř vše. Zároveň byl zajímavý i pohled do života určité skupiny lidí (nebudu spoilerovat), kterých je údajně docela dost, ale žádného ve svém dosahu neznám.
Na druhou stranu mě už trochu štvala linka Lelleho, tam to bylo furt na jedno brdo.
Podtrženo, sečteno - dobře se to četlo, ale v žánru to určitě není topka. Slušný průměr.
A nemůžu bohužel opomenout asi dvě nebo tři brutální "vidličky v oku" - hrubky jako blázen.

3 27.01.2020

Rozhlasová hra se skvělým obsazením (javorský jako Watson). Takové mile staromilské a příjemné. Jasně, už jsem to určitě kdysi četla, určitě viděla nějaké filmové zpracování, ale tohle je klasika, která nestárne. Místy až úsměvné ve srovnání s dnešními detektivkami a vyšetřovacími postupy. :-)

5 24.01.2020

Klasika, která nikdy nezklame. Tentokrát "záhadná" vražda a opět spousta srandy, popichování a náhled do života a práce vraždárov. Díky, Dominiku.

5 24.01.2020

Měla jsem nějakou audio rozhlasovou adaptaci s Martinem Myšičkou, což bylo fajn, mám ho ráda. Myslím ale, že příběh byl osekaný na úplný základ a minimum, tak se asi ani moc nedá mluvit o tom, že jsem to "četla"... Škoda. Zkusím si dát pauzu a pak si to opravdu přečíst.

1 24.01.2020

V podstatě stejný dojem jako z druhého dílu - baví mě případ z pohledu vědce, ne policajta, což je osvěžující změna. Přišlo mi, že tentokrát je hlavní hrdina trochu míň supermanovský, i když... je to prostě takový příjemný oddech, který není blbý, ale zase vám moc nezaměstná mozkové buňky. Tentokrát jsem měla audio, bylo příjemně načtené.

1 20.01.2020

Takové nic proti ničemu. Jeden až dva překvapivé momenty, jinak to pro mě ničím nevystupovalo z klasického rámce "dobré na čtení před spaním na vygumování mozku". Jeden slovní obrat/přirovnání se v knížce opakovalo snad 30× a už mi to pěně lezlo krkem. Hlavní hrdinka žádná velká sympaťačka, a v podstatě jediný, s kým jsem se ztotožnila a komu fandila, byl nejistý a přesto zapálený okresní vyšetřovatel. Obávám se, že za měsíc zase nebudu vědět, o čem to bylo, ale tyhle knížky u mě prostě vždycky zůstanou v repertoáru, přesně pro tu schopnost před spaním odpoutat pozornost od denních radostí a starostí.

5 15.01.2020

Poslouchala jsem jako audio, četla to nějaká lehce afektovaná paní, no musely jsme si na sebe chvíli zvykat. Pro mě když King, tak Jiří Žák. :-) To už byla bohužel hvězda dolů.
Jinak oceňuju, že King umí udělat drama z toho, čeho se všichni fakt bojíme (tady konkrétně ztratit se v lese/dítě se nám ztratí v lese) a povýšit to ještě o level výš. Představa, že bych byla na místě Trish, nebo moje dcera byla na místě Trish... br.
Nicméně postrádala jsem nějakou nadstavbu, kterou si mě rozmazlil třeba v trilogii s panem Mercedesem. Tak nějak to pro mě postrádalo wow efekt. Ale co si budem, stejně si brzo dám dalšího Kinga.

6 13.01.2020

Tak, konečně jsem nahlédli pod pokličku Asadovi, všem nám bylo jasné, že ten chlapec není jednoduchý blbec a něco pořádného skrývá. A teď to konečně víme.
Poslední případ (případy) se neodklání od zajeté roviny, tentokrát ovšem na aktuální celosvětové téma s trochou osobní pomsty. Celé oddělení Q mám fakt ráda, postavy jsou pro mě už staří známí, a tak myslím, že se vždycky budu těšit na další pokračování.
Proč dávám 4 hvězdičky? Poslouchala jsem v podání Igora Bareše, a ať se na mě nezlobí, ale svým přednesem zabil většinu fórů, pro které tuhle sérii mám tak ráda. Právě ten humor, především mezi Carlem a Asadem, dává knížce něco navíc oproti podobným knihám. Igor Bareš je neuměl zpracovat tak, aby byly vtipné. Kdybych nevěděla, že se zrovna děje klasický Carlovsko-Asadovský humor, asi bych ho i přeslechla. Fakt škoda.

6 07.01.2020

První dánovka, kterou jsem ČETLA (v originále), ne poslouchala (v originále), a byla jsem zvědavá, zda to bude pořád tak bezva zážitek.
Mariana Geišberga, budiž mu země lehká, jsem stejně v hlavě pořád slyšela (a nedokážu si představit, kdo bude dánovky načítat teď).
Tak trochu omylem jsem přeskočila jeden nebo dva předchozí díly (čert aby se v tom vyznal, když to Dán nepíše chronologicky, dřív jsem si to poctivě hlídala, teď mi to uteklo, chjo), takže jsem se evidentně připravila o nějaké to překvapení.
Nicméně to, co od dánovek čekám, jsem opět dostala - dva zajímavé případy, temnotu, plnotučné a poutavé vyprávění, osobní příběhy detektivů a jejich svojský humor. Kéž Dominik Dán nikdy nepřestane psát o partě z kancelárie 141.

11 07.01.2020

No, když jste matka téměř sedmileté holčičky, je to trochu děsivé čtení. :-) V žánru psychothrilleru je to něco trochu jiného než obvykle, aspoň co jsem zatím četla, hlavní postava dítěte, které je, nebo není psychopat nebo posedlé ďáblem, je docela osvěžující. Samozřejmě to vyvolává myšlenky na téma, co všechno my rodiče jsme schopní svým dětem v dobré víře způsobit - situace popisované z pohledu matky a dítěte to docela dobře ilustrují.
Je to čtivé a odsýpá to. Ale přiznám se, že jsem čekala jiný konec. V anotaci je psáno "šokující"...

3 04.01.2020

Za tři večery jsem to slupla jak malinu. Su ze Slovácka, kde je nářečí součástí života a mám ho ráda, a tak mě to moc bavilo. Zjistit, co se v Dědině říká stejně jako u nás, co je rozdílné. Pro mě ten příběh v nářečí získal mnohem větší grády a uvěřitelnost.
Příběh samotný je vlastně jakási mozaika osudů několika obyvatel jedné dědiny. Dvořáková nechává nahlédnout do jejich vnitřního života a způsobu uvažování, v některých případech i z více pohledů členů jedné rodiny, což dává možnost podívat se na situace z různých úhlů a zjistit, jak rozdílně mohou určitou situaci vnímat různí lidé (to se mi moc líbí třeba i na knížkách Petry Soukupové).
Příběh plynul lehce, čtivě, vtáhl mě. Moc pěkné.

12 30.12.2019

Co nejdůležitějšího jsem si z knížky odnesla? Začala jsem přemýšlet nad tím, jak se asi musí cítit blízcí člověka, který trpí bludy, případně jinou duševní/psychickou nemocí. A jak se musí cítit "nemocný" člověk, který je bytostně přesvědčený o své pravdě, ale všichni ostatní mu tvrdí, že je nemocný? A kde je pak vlastně pravda? Existuje vůbec? Spousta otázek...
Zhruba ve třetině knihy mě mírně hysterická matka začala docela štvát, ale asi mě neštvala tak moc, protože jsem to přečetla za tři večery. Tedy čtivost určitě ano. Rozuzlení docela zajímavé. Ale nějak mě to nechytlo za srdce. Všechno sedělo, každý detail se dovysvětlil - na konci bych řekla, že i na úkor příběhu. Prostě takový dobrý řemeslný výrobek, ve kterém nějak chybí vášeň.

2 16.12.2019

Vlastně mě mrzí, že jsem to nedočetla. Některé mikropříběhy byly opravdu půvabné, s milými záblesky humoru, nicméně mně tady chyběl děj, který by je propojoval. Nikdy jsem moc nebyla na povídky, a tady mně to povídky až příliš připomínalo. Bylo to milé, ale pořád jsem měla pocit, že čekám, až to "začne". Taky jsem to měla ve slovenštině, což mi nevadí, ale kdo ví, jestli to na celkový dojem nemělo vliv.

Tahle trilogie mě opravdu moc bavila. Celou jsem ji poslouchala a především Jan Kanyza byl skvostný, detektivovi staré školky Hodgesovi dal přesnou patinu.
Příběh byl celkově temný, tak, jak ho King umí. Třetí část byla duchařina trochu víc, než mívám ráda, ale tady jsem mu to ráda odpustila. Protože zbytek je zemitý až až. Škoda, vypadá to, že série pokračovat nebude...

7 12.12.2019

No... Oproti minulé sérii mně to připadalo takové zároveň zamotané i odfláklé. Výchozí situace velmi slibná, když příběh v podstatě začíná obvyklým "koncem", ale pak tomu začal padat řetěz. Velmi brzy se mi slily dohromady jednotlivé případy vražd, už jsem nevěděla, která oběť je která, kdy umřela a jak. Ke konci jsem už měla i pocit určité naivity a upřímně jsem se už spíš těšila, kdy to dočtu. Tak snad se to v dalším díle zvedne.

6 09.12.2019

Děsivá divočina. :-) Černá můra. Vnímám to jako jisté podobenství o tom, že člověk může zešílet, když ho potká to nejhorší, co si umí představit. U Kingových knih pro mě stále platí - čím míň duchů, tím líp, ale tady to byla ještě únosná míra. Navíc, jak říkám - takhle nějak si představuju šílenství.

7 09.12.2019

Opět mě stejně jako u prvního dílu bavil pohled vědce-biologa, je to osvěžení oproti stále se opakujícím kriminalistům. Na druhou stranu, ti supermani mě už trochu přestávají bavit. Vědec bez jakékoli zkušenosti (ano, v druhém díle už nějakou má) přečurá policii napříč USA včetně CIA, FBI... ale no tak.
Šelmu jsem poslouchala myslím ani ne před rokem a zjistila jsem, že si z toho pamatuju opravdu málo. Obávám se, že stejný osud bude mít i tato knížka - oddechovka, která se dobře čte, ale stopu nezanechá. Nicméně čtivost tomu nelze upřít, dokonce i občas stopu humoru. Takže pokud máte tento typ knížek rádi, bude se vám líbit.

1 29.11.2019

Upřímně řečeno, váhám, co si o tom myslet. Po knížce jsem sáhla v knihovně v podstatě náhodou a ve spěchu, pouze s myšlenkou "chci nějaký thriller". Nedá se tomu upřít čtivost. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že to je knížka určená pro o polovinu mladší holky (okolo 20 konkrétně). Obávám se, že za měsíc nebudu vědět, o čem to bylo, ale jsem si jistá, že svou cílovku to má. Jen jí nejsem já. :-) Nakonec i konec mě celkem potěšil.

19.11.2019

Upřímně řečeno moc nechápu to všeobecné nadšení. Mám ráda válečné příběhy, docela nedávno mě okouzlil třeba Slavík. Ale tady mi vadila příliš velká míra patetičnosti, kterou, myslím, ještě umocňovalo audio podání Davida Matáska a Terezy Vilišové. (I když od Matáska jsem už pár knih poslouchala a bavily mě.) Nějak mě to nedokázalo vtáhnout do děje, strhnout a oblíbit si hrdiny.

4 15.11.2019

První půlka mě bavila, především díky tomu, že jsem mohla trochu víc poznat Mongolsko, jeho současnost i historii, a googlila jsem si spoustu zajímavostí. Od začátku mě teda trochu zarazila míra hnusoby zločinů, ale ok. Vtipné bylo, jak se tam pořád všichni fackovali ("Vy se neboxujete? Ne, my se prosím fackujeme."). :-)
No a pak přišla druhá půlka. Jako takhle: pamatujete si na seriál Opičí král? Tak nějak to na mě působilo. Jako když se Východňáci zuby nehty snaží udělat něco Zápaďáckého. Místy to bylo až úsměvné, naivní a ani zápletka mi nějak nedržela pohromadě, jednání postav v různých situacích bylo vykonstruované... Že je hlavní hrdina superman, to už holt asi chybět nemohlo. Drsňákovy obraty typu "Přestaňte lkát nad svým osudem!" můžeme i nemusíme přičítat překladateli. Konec jsem už tak nějak jen rychle dočítala, abych to nemusela odložit.
Kolem a kolem - Mongolsko je jistě zajímavá země s pohnutým osudem. A i když to napsal Francouz (sic!), tohle bylo takové nějaké splácané a urputné.

2 15.11.2019