PeťkaW. komentáře u knih

Podle mě jde o solidní zakončení série. Celá kniha měla mnohem lépe vystavěný děj, než její tři předchůdci. Byl tu vidět velký vývoj, který autorka ušla od prvního dílu. Příběh si držel celou dobu slušné tempo a bylo tu minimum hluchých míst o ničem(na rozdíl od trojky, která mi přišla zbytečná skoro celá). Líbilo se mi, že jsme se dočkali i několika zajímavých zvratů a překvapení, které člověk nečekal. A závěr? Promyšlený, dobře propracovaný. Vzhledem k postavám v knize mi to přišlo trošku nefér, ale vyloženě sladký happyend by asi taky nebyl to pravé ořechové, takže v rámci možností to vlastně autorka udělala šikovně :).

2 28.03.2017

Možná jsem sérii trochu přechválila, když jsem v komentáři opěvovala předchozí díl. Vyhořelá nás znovu zavedla do jiného prostředí, našlo se tu několik nových a zajímavých postav. Ubrání pasáží z pohledu Zoey taky bylo ku prospěchu věci, protože upřímně - kdo jí už neměl po všech těch dílech tak trochu plné zuby?! Kniha se pořád výborně čte a stránky ubíhají skoro samy, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle díl byl jenom nastavovanou kaší a vařilo se tak trochu z ničeho. Některé části na mě působily dojmem, že samy autorky nevědí, jak to vlastně bude dál. Uvidíme, jak to všechno splácají dohromady a jestli další díl bude fungovat o něco víc.

3 28.03.2017

Něco tomu chybělo. - To byl nejsilnější dojem, který ve mně kniha po dočtení zanechala. Zpočátku se děj, postavy i prostředí jevily jako velmi tajemné a díky tomu dostalo čtení takový napjatý nádech, což se mi líbilo. Ale pak se Woodová začala opakovat v motivech a myšlenkových pochodech postav a gradace se totálně zasekla. A i když závěr měl být asi velkým překvapením a epickým vyvrcholením, tak se tak bohužel nestalo. Prostředek knihy uspal natolik, že to posledních 30 stran nedokázalo zvrátit a kýžené trnutí strachem a nedočkavostí se opravdu nedostavilo. Nehledě na to, že bystřejší jedinci přijdou na to, kdo je hlavní pachatel, zhruba ve čtvrtině knihy, takže se nekoná ani závěrečné chápavé "Ahááá", ale jenom "Hmmm", kdy sami sebe můžete poplácat po rameni, že jste si to mysleli celou dobu správně, ale to je asi tak všechno. Co mě ale asi nikdy nepřestane fascinovat a bavit na Woodové, jsou její znalosti. Každá její kniha je z jiného prostředí, doby, kultury, etniky, země... a pokaždé máte pocit, jako by daný příběh psal spíš nějaký profesor, který má dané téma totálně v malíčku a jenom si tak pro svou radost odskočil od psaní studií k prozaické knize. V tomhle směru chovám ke spisovatelce opravdu hluboký obdiv.

1 28.03.2017

První díl poměrně opomíjené fantasy trilogie. I tady člověk najde hodně ohraných témat nebo motivů, čemuž se při tom kvantu fantasy knih, které se dnes vydávají, asi autoři jen těžko vyhnou. Je tu ale i hodně nového a originálního, co může spoustu lidí zaujmout. Já všechny díly přečetla s chutí, i když úvod prvního dílu byl hodně zdlouhavý, chvílemi až nudný. Někomu může ještě vadit několik dějových linií, ze kterých je děj složen a spousta nezvyklých jmen a poměrně složitě vystavěná hierarchie postav, ale s trochou fantazie a trpělivosti se dá ve všem vyznat. Osobně mě mrzelo, že bylo v prvním díle tak málo prostoru věnováno vlčici Imale. I tak ale příběh stojí za přečtení a určitě osloví hodně čtenářů.

3 28.03.2017

Asi budu od zdejšího hodnocení vybočovat, ale já jsem opravdu upřímně trochu zklamaná... a to hlavně z toho, že autorka promrhala tak dobrý potenciál prvního dílu. Děj druhé knihy by se dal scuknout asi do padesáti stran. Na zbytku se pořád dokola opakovalo asi toto: "Miluju Adama. Můžu s ním být. Nemůžu s ním být. Jsem zrůda. Chce se mi brečet. Nejsem zrůda. Warner je zloduch. Ne, není...." a další lítostivé projevy hlavní hrdinky utápějící se v depresi a sebedestruktivních myšlenkách, které se opakovaly pořád dokola jen s minimálními rozdíly. Nehledě na to, že i zbytek jejího chování mi přišel občas dost nelogický a nejednou jsem si říkala, že spíš než výcvik, by potřebovala psychologický rozbor a pár sezení (viz. bratrský milostný trojúhelník). Několik světlých okamžiků tu bylo a jak je psané v dřívějších komentářích - nejsilnější postavou je opravdu zlatíčko Kenji, který zachraňuje, co se dá. Zůstala ale velmi dobrá čtivost, originální pojetí vyprávění příběhu a nezaměnitelná stylistika autorky, díky kterým není čtení tak hrozné, jak může vypadat ze začátku mého komentáře. Ubrat trochu toho prostoduchého holčičího fňukání a přidat trochu děje - to by bohatě stačilo k tomu, aby byla kniha dobrá. Takhle ji bohužel musím hodnotit jenom jako průměrnou.

4 28.03.2017

Mezi Křestem ohně a Věží vlaštovky jsem měla docela dlouhou prodlevu, takže mi chvilku trvalo, než jsem si upamatovala všechny předešlé události a utřídila si znalosti z předchozích dílů. Sapkowski opět potvrdil, že má úžasný vypravěčský talent. Jeho volba, napsat tento díl převážně v retrospektivě, byla skvělým tahem, který úžasně ságu oživil. Uvítala jsem taky to, že se do popředí konečně dostala Ciri a osudy Geralta ustoupily do pozadí, protože upřednostňování jeho postavy na úkor Lvíčete bylo to, co mi převážně vadilo na předchozích dílech. Slabší čtenáři možná můžou být trochu zmatení z různých skoků v časových rovinách, ale mě tahle hra bavila a užívala jsem si ji. Smekám před spisovatelovým talentem poskládat všechny jednotlivé střípky příběhů různých postav, které se ještě udály v různých časech tak, aby to všechno nejenom dávalo smysl, ale i se dobře četlo a bylo poutavé. Tuším, ač mě poslední díl teprve čeká, že se připojím k dalším, kteří tento díl považují za nejlepší.

3 28.03.2017

Když potřebujete nahrabat tituly do seznamu přečtené povinné četby, tak Klicpera vám v tom zaručeně pomůže. Jeho veselohry jsou krátké, čtivé a občas i opravdu vtipné. Veselohru na mostě sice hodnotím jako slabší (oproti třeba Rohovínu Čtverrohému). Ale i tak se děj dobře čte. Jen jsem měla občas trošku problém s postavami a tím, kdo je kdo a s kým a proti komu. Ale po pár stránkách se člověk zorientuje.

28.03.2017

Coelho svými díly nádherně ukazuje, že i o vážných filozofických tématech jde psát schůdnou formou, která je stravitelná pro všechny. Hlavní myšlenka i poselství knihy jsou zpracované dobře a člověka nejedna věta donutí k tomu, aby se nad svým životem zamyslel a řekl si: "Já chci být vlastně taky blázen!" U některé knihy vás zaujme třeba jedna myšlenka, tady jich je nepočítaně...

2 28.03.2017

Pro každého, kdo potřebuje vypnout, číst naprosto nenáročnou literaturu, nijak nepřemýšlet nad dějem nebo nějakými filozofickými myšlenkami, je Vejce a já jako stvořené. Měla jsem před sebou státnice, byla uprostřed povinné četby a psaní bakalářky a tohle pro mě bylo naprosté vysvobození, díky kterému jsem mohla vždycky alespoň na chvíli přes den vypnout. V tomhle směru je kniha opravdu dokonalá. Žádný převratný děj, zápletka, jen vyprávění o životě na farmě, vtipné historky z každodenní rutiny, úžasně ironický smysl pro humor autorky, který mi je velmi blízký... tím vším si mě kniha získala. Určitě po ní v budoucnu ještě párkrát sáhnu. Doporučuju každému, kdo si potřebuje odpočinout od velké literatury i svého vlastního života :)

8 28.03.2017

řetí díl drží vysoce postavenou laťku a nijak nezaostává za předchozími díly. Scott tu už má jasně daný styl, kterým píše, což byl trošku problém především u prvního dílu. Akce, napětí, působivá zápletka, neskutečná plejáda postav a historických faktů, čtivý jazyk... Tahle série si mě zkrátka získává čím dál tím víc. Jediné, co mě trošku mrzí je, že na úkor akčního a rychlého děje, jsou trochu odsunuté do pozadí pohnutky, osobnosti a myšlení postav. Kolikrát jsem si říkala: proč tohle teď udělal, proč se zachoval tak a tak... chybí občas trochu větší náhled do hlav aktérů. Ale jinak zasloužené 4 hvězdičky a velká natěšenost na další pokračování :)

28.03.2017

Pro mě jsou Večery na slamníku rozhodně poutavější a čtivější, než knihy o Švějkovi od dalšího legionáře Haška. Je mnohem rozmanitější, podává pohled na válku z vícero úhlů, což je mnohem zajímavější, než jeden Švejkův. John si navíc úžasně hraje s jazykem a zvukovou stránkou řeči a výborně tak oživuje a ozvláštňuje děj...

2 28.03.2017

Nebylo to vůbec špatné, ale vzhledem k tomu, že jsem nejdříve viděla film, nemělo mě už moc co překvapit a nejspíš kvůli tomu jsem celou knihu brala tak nějak... vlažně. Postava Rose je úžasně napsaná a je to právě ona, kdo drží i slabší místa v ději nebo kvůli komu přimhouříte oči i nad neustále se opakujícími motivy a zápletkami, protože přiznejme si to, závratného děje kniha zase tolik nepobrala. Ale příběh je psaný čtivě, to se musí nechat, a čtení vám příjemně utíká. Co mi rušilo dojem, byly překlepy, tiskové chyby a jak už jsem psala - opakující se motivy.

28.03.2017

Druhý díl je o poznání živější, akčnější a propracovanější, než jeho předchůdce. Výborně se čte, všechno bez problémů odsýpá. Co mi ale vadí, je neustálé opakování. Nevím, jestli je to chyba překladatele nebo autora, ale aby byl na jedné stránce klidně 3x zmíněn stejný motiv prakticky stejnými slovy, to jsem už dlouho neviděla. Takhle se to těžko popisuje, ale kdo knihu četl, určitě si toho musel všimnout. Mám z této tetralogie hodně smíšené pocity. Děj je opravdu zajímavý, originální, ale autor z něj nevymáčknul to podstatné a pořád se motá okolo samotného jádra. Snaží se dělat tajemného, ale tohle schovávání je už přehnané. Zaměřuje se na okolní věci, ale ne na to podstatné. Mě osobně třeba zajímá, co všechno hlavní hrdina umí, jak se vlastně přesně stal tím, čím je a tak dál... nechávat si to všechno na poslední díl není (dle mého názoru) chytré.

1 28.03.2017

A to jsem si myslela, že jsem na konec připravená, když jsem si přečetla zdejší pohoršené reakce a slyšela i jiná hodnocení. Ale tohle...? Někdo by měl panu Brettovi říct, že zabít polovinu čtenářů infarktem, není moc dobrý marketingový tah.
Válka za bílého dne je rozhodně mnohem lepší, než druhý díl, ale v mých očích stále vede úvodní kniha. Závěrečný díl je opravdu výborně napsaný, poutavý, minulost Inevery mě oproti Jardirově bavila a dokonce jsem si její postavu díky tomu oblíbila. Gradace byla vystavěná skvěle a celkově není knize, snad kromě onoho závěru, co vytknout. Myslím, že tuhle sérii si musí oblíbit každý milovník fantasy.

28.03.2017

Většinou mám ráda u knih více dějových rovin, ale tady mi zpočátku rozdělení hlavní "party" postav vyloženě vadilo a musela jsem si na něj dost zvykat. Přišlo mi takové násilně provedené a uspěchané. Po pár kapitolách jsem si ale na nový řád knihy zvykla a zase si užívala úžasné představení všech možných i nemožných historických a bájných postav a jejich eskapády. Krásně se tu vysvětlily některé vztahy mezi nimi. S každým dílem je znát, jak autorův styl roste a zdokonaluje se. Hlavní příběh mi začíná připadat trochu zbytečně překombinovaný a občas nedovysvětlený a nedotažený, ale ještě tu máme poslední díl, takže uvidíme, jak to všechno nakonec do sebe zapadne a jestli bude moje výtka oprávněná :)

28.03.2017

Jedna z těch lepších Stop hrůzy, jejíž děj si i po těch letech pamatuju. To o ostatních knížkách z téhle série říct nemůžu :) Výborné na zabití času, třeba při čekání na vlak a podobně. Kraťoučký, jednoduchý příběh, nad kterým se nemusí moc přemýšlet.

4 28.03.2017

Salvatore používá na první pohled obyčejný, ale neuvěřitelně čtivý styl vyprávění, proto vás baví číst i pasáže, které nejsou ničím extra zajímavé, občas až trochu nezáživné. Díky tomu vám příběh utíká skoro sám a vy si jeho čtení příjemně užíváte. Třetí díl byl o poznání lepší a zajímavější, než druhý, ale poutavosti a originality dílu prvního, nedosáhl. I tak můžu ságu o Drizztovi vřele doporučit všem, kteří mají tenhle žánr rádi. Litovat rozhodně nebudete a nad knihami strávíte plno hezkých chvil.

28.03.2017

Kniha, která musí nadchnout každého milovníka Starého Egypta. Bohatá na informace, přehledná a doplněná řadou krásných fotografií.

1 28.03.2017

Brett zkrátka umí! Co víc k tomu má člověk pořád ještě psát? S každým dílem dokáže člověka něčím překvapit. Ať už je to po stránce příběhu, vypravěčské nebo stylistické. I přes všechny klady, kterými kniha vládne, mi trochu vadilo rozvleklé popisování politických pletich a soubojů o moc, a to hlavně mezi Krasijci. Jakmile se děj stočil do Kotliny ke starým známým postavám, byla jsem zase spokojená. Přiznám se, že nejsem velkým zastáncem takto složité politiky ve fantasy knihách a byla to jedna z věcí, které mi vadily třeba i u Zaklínače nebo u Her o trůny. Snad je to všechno vážně potřeba pro závěrečný díl, který doufám, už bude zase plný toho klasického Brettova kouzla, surových popisů, hlavních postav a vůbec toho všeho, co jsem si tolik zamilovala v prvním díle, a jsem vážně zvědavá, čím nás nakonec autor překvapí.

1 28.03.2017

Knihu bych si normálně asi nepřečetla, ale rozebírali jsme ji jednou na semináři a tak mi nic jiného nezbylo. Teď jsem ráda, že jsem si tři povídky mohla přečíst. Nejsem věřící, ale Tři legendy o krucifixu mají pro mě i tak velké kouzlo a sílu. Poslední byla sice nejkratší, ale dle mého názoru nejzajímavější a nejpoutavější.
Zeyer používal hodně vzletných popisů, což by mohlo někomu vadit. Mně se knížka četla dobře a věřím, že se k ní ještě někdy vrátím, protože je v ní opravdu hodně námětů na přemýšlení.

28.03.2017