Petrasuvicka
komentáře u knih
Katova dcera
Oliver Pötzsch
Akční, čtivé! Taková katovská, napívaná detektivka ze 17. století. Krvavější než Čachtická paní. Plus a malé překvapení pro mě je příbuzenství autora s katovskou dynastií. Co se týká katovství, čarodějnictví a dění v Bavorsku... je to pro mě nové a dosud nepropátrané téma. Takže přínos a plus i v tomto směru. Dobré, dobrodružné čtivo s bonusem nějakých nových znalostí.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Vlna zločinnosti mě spíše obešla. Znuděná zmateným chaotickým "humorem" a vyprávěním jsem knihu odložila. Královský dvůr se vrátil do starých kolejí a vše napravil. Tichá v Nizozemsku je fakt 'psycho' :D
Ptáci v trní
Colleen McCullough
Vždycky mě od knihy odrazovala dramatická replika s patřičným afektem vystřižená do ukázek v televizi: "ALE BOHA MILUJE VÍC!!" Pak jsem jedny Vánoce běhala po knihkupectví s chutí si koupit knížku. Nevím proč, ale sáhla jsem po Ptácích. Trvalo mi další dva roky, než jsem ji otevřela a upřímně, kdo se při tom do otce Ralpha nezamiloval? :)
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Kdyby mi někdo někdy řekl, že budu číst, ba dokonce hltat knihu o stalinovském Rusku z roku 1953, nevěřila bych mu. Směle si dovoluji říct, že Dítě číslo 44 je jedna z nejlepších knih poslední doby a z těch, co jsem nedávno četla. Po neduchaplných padesáti odstínech čehokoli by člověku připadalo dokonalé snad všechno. Tohle však předčilo má očekávání. Skvělé, brutální a drsné, člověku leze mráz po zádech, dělá se mu nevolno z šílených popisů skutečnosti. Možná že dokonalost je právě v té neuvěřitelnosti a zvrácenosti systému...
Nepatrně rozšířím původní komentář. Knížku čtu už po čtvrté a jsem stále stejně nadšená, jako poprvé, i když vím, jak to skončí. Postava Lva mi naprosto přirostla k srdci. I když se to může zdát divný, tak je mi toho chudinky zklamaného vlastním bludem i režimem strašně líto. Letos vyjde film a nemůžu se dočkat, jak se s tímhle kouskem filmaři poprali
Jelení vršek
Hana Marie Körnerová (p)
Kdo čte Körnerovou rád, ví, co čekat. Prostě typická, a zároveň trochu jiná. Milostná pletka je spíše stranou a jen tak mimochodem. Jelení vršek je víc než červená knihovna příběh pána z Jeleního vršku a dění na jeho hradu. Kniha nezklamala.
Platnéř
František Niedl
Měla jsem velké očekávání vzhledem k doporučení a zdejším komentářům. Ale výsledek, Platnéř jako celek, mě zklamal.
Ze středověku mám už dost načteno, takže tvrzení v některém komentáři níže, že Niedluv středověký počin nezvelebuje dobu do růžova, ale taky smrdí, je hodně prestreleny. Kde na vás doba dýchne smrdutým dechem, kde doslova tečou sracky ulici i senkem, je série Kapitán Stein a notář Barbaric od Juraje Cervenaka. I Schongau z Katovy dcery páchne hůř než Platnéř.
Čtivé to celkem je, ale nemůžu se zbavit dojmu, že detektivní zápletka se řeší jen tak mimochodem, pátrání kdovijak propracované není, za to kapitoly o řemeslu a cechu ano, ty mě velmi bavily a dozvěděla jsem se spoustu nového.
Kdyby to bylo bráno samostatně jako příběh platnere Lukáše bez té rádoby detektivky, tak je to super a hodnotím mnohem lépe. Ale přes co mi vlak nejel, byly nedokončené věty. Možná... Že by... Ale kdoví... No radši nemyslet....
Uf, že mě ale vytacely na každé stránce. Další díl číst nebudu.
Houpačky
Lucie Konečná
Konečná umí šokovat. Někomu to přijde trapné, mně to taky trochu dělalo potíže, ale myslím, že je to jen tím, že to jsou témata a věci, o který děti v souvislosti se svými rodiči prostě nepřemýšlejí a ani přemýšlet nechteji. Některé obrazy z hlavy jdou totiž vyndat těžko :-D, nicméně čtivé, já se bavila a je tam dost k zamyšlení nad svým i jiným životem.
Hlava světa
Rebecca Gablé
Chytne a nepustí od první stránky. A myslím, že i ty čtenáře, kteří nemusí příliš středověk či českou historii raných knížectví.
Někde tu v komentářích padlo, že je to takové jako Hry o trůny. Já bych řekla, že si tu spíš na své přijdou milovníci seriálu Vikingové. Takový princ Henning, to je vlastně Ivar, akorát s rozdílem, že Henning může normálně chodit :). Tugumír je vysloveně jako seriálový kněz Athelstan. I on narážel na střet víry pohanů a křesťanů, měl zmatek, k jakému náboženství se přiklonit a tak dále.
Rozhodně skvělé, napínavé čtení. Ve druhé části trošku těžkopádnější kvůli přemíře jmen a postav, ale to by bylo tak na odebrání půl hvězdičky.
Těším se na další díly a doporučuji.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Taky by se to dalo nazvat příběhem o dvou psychopatech a jejich obětí. Velmi čtivé a napínavé. Skvělé je, že se autorky nevyzivaji v detailech toho, co se mezi postavami dělo. Možná ale tohle je i fakt, že kniha působí psychotickými a zvráceným způsobem. Fantazie čtenáře je kolikrát silnější než autorem naservírováne hrůzy :-)
Dalajlamova kočka
David Michie
Milovníci koček si to jistě užijí naplno. Nicméně je milou formou podané několik základních pravd a stavebních kamenů nejen buddhismus, ale celkově života obecně. Kdyby se podle toho lidstvo řídilo, patrně bychom se ocitli v nirvaně mnohem dřív.
V bouřlivých časech
Marie Lacrosse
Hlava vinařství je prostě sketa, takže do všeho vždy hodí vidle pokaždé, když si čtenář myslí, že už se situace vyřeší. Zvraty tedy létají zprava, zleva, na vinařství i na bojišti. Čtivé a nečekaně drsné a syrové v pasážích popisujících Prusko-francouzskou válku. Nicméně plné klišé. Zámožný synek ze společensky uznávané rodiny a služka, a k tomu to ostatní. Palec nahoru za přehledně rozdělené úseky v rámci jednotlivých kapitol.
Zloději času
Vítězslav Jareš
Vítězslav Jareš mě kdysi tady na databázi oslovil. Prohodili jsme nějaké slovo a nakoukla jsem do jeho připravovaného románu a již vydaných povídek. A ty povídky - to je zkrátka ono. Vtip, neotřelost, propojenost, mystika, modernost. Tohle mám ve velké oblibě a v českém prostředí pražského Žižkova se to navíc nevidí/nečte často. Uhodil na správnou strunu, dokonce se neváhal v některých rovinách příběhu osobně objevit. Mám i dojem, že kromě autorova odrazu jsem tam poznala i některé filmové scény - v povídce Nabídky pána Voka jsem viděla závěrečnou scénu z Muže z Acapulca, jak Belmondo vyhazuje dokončený románový brak, a pak, ve stejné povídce, jsem tam poznala scénu z Atlasu mraků, kde spisovatel vyskočil z okna na slavnostním křtu knihy. Ale možná jsem jen moc velký filmový nadšenec :)
Osmnáct pod nulou
Stefan Ahnhem
Ukvapený konec. Hodně. Geniálně sestavená zápletka, vše provázané a na konci, jako by to už autora nebavilo, tak to utne na poslední třech stránkách. Je to škoda. Jinak super čtení a kvantum severské zvrhlosti.
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Čtivé, rychlé, a to i v místech, kde se zrovna nic převratného neděje. Nutí vás to číst pořád a pořád dál. Co se týká deníku, tak autor jeho zjevení podcenil a nedomyslel, ale když nebudete moc hloubat nad logikou tohohle prvku, tak si knížku užijete. V posledních 10-15 stránkách opravdu nečekaný zvrat! Ačkoli mám dost načteno a mám ve zvyku odhalit pachatele dřív, tak tohle by mě nenapadlo.
Bábovky
Radka Třeštíková
První stránky prvního příběhu ženy mě popravdě vyděsily. Vyjadřováním, stylem vyprávění. Myslela jsem si, že to je jen specialita dané postavy. Když jsem zjistila, že takhle zcestně vypráví všechny postavy, které jsou navíc naprosto nesympatické a je jich spousta (ale při troše snahy se v nich dá zorientovat). Vlastně tam nebyla ani jedna postava, která by se mi líbila. Vadilo mi jejich chování, jejich charakteristiky... asi jako mi vadily celé Bábovky. Pro mě Třeštíková rozhodně není žádný literární zázrak, který čekal na objevení. Další už si od ní nevezmu. Bábovky jsem zvolila pouze ze zvědavosti.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Můj první Hartl. Čtivé, svižné, překvapivě dost přisprostlé (vizuálně a po několika talk show s Hartlem mi to k němu nějak nesedí) a neskutečně o ničem. Jen takový náhled do období mužského přechodu. Konec podle mě někam vyšuměl a přišlo mi, že se Šampónem si na samém závěru nevěděl, co počnout, tak mu udělal razantní stopku. Bohužel nenadchla jsem se Patrikem Hartlem tak, jak jsem od boomu jeho knih očekávala.
Skála
Peter May
"Thriller temný a děsivý..." jako...a kde? Tohle se vážně nijak výrazně nepovedlo. Atypická detektivka, ve které se případ vlastně vůbec nevyšetřuje, jen se utrušuje jaksi na pozadí a do popředí se cpe depresivní nitro hlavního "hrdiny", na kterým mi absolutně nezáleží. Nikdo výjimečný, komu bych chtěla fandit a soucítila s jeho problémy. Hlavně, že pořád vzpomíná na to, co se nedalo změnit. Čtyřiceti stránkové utrpení v hromadě ptačího trusu si fakt mohl autor odpustit a přejít k věci. Zbytečně se zaobírá barvami oblohy, rašelinou, plážemi a mořem. Za A je to pro děj naprosto nepodstatné, víme moc dobře, že jsme ve Skotsku, proč to ještě milionkrát zdůrazňovat? Za B rozhodně to nepomůže vyřešit vraždu a za C mi z toho byla leda zima.
Rozhodně nedobře vybraná kniha. Jedna mi od Maye stačila, další nemusím. Sice se to dobře čte, ale nečekejte nijak závratný a úžasně strhující, dokonce snad mrazivě děsivý děj. Ten totiž neexistuje.
Agent 6
Tom Rob Smith
Jakmile jednou našlápnete do Dítěte číslo 44, tak se trilogií jenom vezete. Každý díl je dobrý jinak a po svém. Je pitomost srovnávat 50. léta stalinismu s 80. uvolněnějšími léty, postojem kapitalistů za velkou louží a s životem v Blízkém Východě. Prostě to nejde, třebaže Lev s Raisou hrajou hlavní role v celé trilogii. Postavy se vyvíjí, stárnou, dospívají...prožíváte společně se Lvem poslední část, respektive třetinu, jeho života. Opět s ním soucítíte a na konci můžete jen hádat, jak to s ním dopadlo. Každému podle jeho gusta. Takže i Agent 6 si zachoval své skvělé kvality, genialitu příběhu a popsal neskutečné a námi civilizovanými lidmi asi i nepředstavitelné - ať už tomu věříte, nebo ne.
Znič to jméno
Jana Jašová
Pěkný psycho, čtivé a s pěkně ujetymi charaktery některých postav. Ale až tak neprohlédnutelne to nebylo, ačkoli zamotané až dost. Kdo je zvyklý na podobné žánry a dává si v průběhu věci do souvislosti, odhadne celkem včas, kdo za tím stojí, nicméně všechno dostane smysl později, tajemství se objevují pěkně postupně.
Mýtické bytosti se mi že začátku pletly, ale po sto stránkách už jsem věděla, kdo je Sudička a Bludička a tak dále.
Šarlatán
Josef Klíma
Já jsem spokojená, čekala jsem to, co mi dal a ukázal film. Líbilo se mi to, včetně stylu vyprávění, na přímý novinářský přístup, který jde k jádru věci, jsem z práce zvykla :)