Petratra komentáře u knih

Až mrazivě nadčasový čtení...

"Žádné zvíře nesmí nikdy bydlet v domě, spát v posteli, nosit šaty, pít alkohol, kouřit, používat peníze či obchodovat. Všechny lidské zvyky jsou špatné. A především: žádné zvíře nesmí nikdy tyranizovat jiné, slabé či silné, chytré či prosté. Všichni jsme bratry. Žádné zvíře nesmí nikdy zabít jiné zvíře! Všechna zvířata jsou si rovna."
"Mám už slabý zrak," řekla Lupina. "Ani za mlada jsem nepřečetla, co tam je napsáno. Zdá se mi ale, že zeď vypadá nějak jinak. Je tam oněch Sedm přikázání, jako dříve, Benjamine?" A Benjamin poprvé porušil svoji zásadu, když jí přečetl, co je na zdi napsáno. Nebylo tam nic mimo jediného přikázání. To znělo: VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.

15 17.01.2016

Nostalgie. Tyhle písničky jsem milovala jako dítě a mám je ráda pořád. K tomuto zpěvníku jsem se dostala dost zajímavě. Knižní veletrh Svět knihy, nevím kam dřív koukat a najednou vidím, že u stánku vedle mě sedí Svěrák a Uhlíř s propiskami. Popadlo mě dětské nadšení :"Jéé, já si chci něco nechat podepsat, když už tu jsou". Bylo tam spousta krásných knížek, ale zpěvník byl jasná volba.

4 16.01.2016

vojta5894: Mám ten dojem, že každý si to může pochopit po svém a jinak, že to nemusí být jen jedno pochopení... :-)

1 15.01.2016

13.1.2016
Tak, přečteno. Můj názor na tuto knihu zůstává podobný jako před čtením. Dokážu pochopit, že mnohé čtenáře nadchne až k pěti hvězdičkám. Stejně tak chápu, že někteří jí dají jen jednu nebo odpad. Ta knížečka totiž podle mého má v sobě obojí. Mnoho názorů a myšlenek, které jsou skvělé a užitečné. Není to nic převratného ale v každodenním shonu se na to snadno zapomíná. Horší je provedení těch myšlenek. Některé formulace a věty mě vyloženě rozčilovaly a odpuzovaly a vkradály se díky nim pochybnosti, jestli tuhle knihu opravdu chci číst. Nakonec jsem se rozhodla vzít si z toho jen kus toho, co je dobrý pro mě. A ze zvědavosti se chci podívat i na provedení od J. Duška.

7.5.2015
Zatím jsem knihu nečetla, takže k takovým komentář nedávám, ale u této mi to nedá, protože vzbuzuje hodně emocí, buď pozitivních nebo negativních.
Na úvod mě napadá jedna věc - tahle kniha není a nemá být filosofie.
Nemyslím si, že by bylo nutno za každou cenu tuto knihu a pana Duška buď vyzdvihovat nebo odsuzovat. Znám několik fajn lidí, kterým tahle kniha trochu pomohla. Znám pár lidí, které nakopla k většímu přemýšlení o sobě samém, o životě, o vztazích a o komunikaci. Pokud tohle ta kniha dokázala, tak myslím splnila svůj účel.
"Pro člověka neznalého jakékoliv filosofie je to možná něčím sugestivní, ale já znovu a znovu nacházela odkazy k jiným filosofům, většinou značně dezinpretované. " (frenchie) V souvislosti s touto větou jsem si vzpomněla na jednu debatu s dvěma lidmi. Jeden byl věřící křesťan, druhý student filosofie. Ten věřící se zajímal o můj názor na Boha a víru z mé pozice nevěřící ženy a upřímně ho moje názory a odpovědi zajímaly. Filosof ale celý večer zastával postoj, že díla od filosofů může číst každý a kdo je nečte, ten je tak trochu nižší inteligence. Po tom večeru mi došlo, že přístup toho věřícího je mi daleko bližší než určitý fanatismus toho studenta filosofie.
Nedělám si o Čtyř dohodách iluze. Přečetla jsem pár filosofických děl, ale opravdu jen pár. Třeba jindy nějaká další přibudou. Líbilo se mi to, ale není to četba, kterou bych dokázala louskat v tramvaji, je třeba mít na ni klid a čas. Někdo holt dává přednost instantním povrchnějším myšlenkám, někdo pravým filosofickým dílům, někdo je schopný číst s radostí oboje. A myslím, že všechno z toho má na tomto webu i ve světě čtenářů svoje místo.
Až knihu přečtu, komentář pozměním nebo doplním.

2 13.01.2016

V jednoduchosti je krása a tahle knížečka to dokazuje. Taky mi připomněla moje vlastní dětství a letní prázdniny s babičkou, dědou, slepicema a králíčkama, který jsem hladila v košíčku, pojmenovala je a pak je nechtěla sníst. Některé věty jsou jako kdybych je znovu slyšela od babičky...

"Večer. Polívka snědená i se srdíčkem a králíčky jsme už pochovali. Na hnuj. Za chvíli se rozsvítěj ty korálky, co je v nich fosfor. Babička otevře kredenc. Na, holčičko, tumáš. Korálky. Až tady jednou nebudu, budeš mít pěknou památku. Prohlížím si je. Vždycky dva červený větší a dva menší bílý. Vlezu s nima pod deku, ale nesvítěj. I tak jsou krásný. Babička zhasne a vleze si ke mně a k dědovi pod peřinu. Děda už chrápe. Babička mě pohladí po vlasech. Neboj se, holčičko, já tady budu eště dlouho."

15 12.01.2016

Čekala jsem od této knihy asi něco trochu jiného. Působila na mě jen jako jakýsi úvod k jiným publikacím. Bylo v ní hodně myšlenek a pojmů ale na úkor hloubky. Je to fajn knížka, ale kvantita pojmů zde bohužel vítězí nad kvalitou.

10.01.2016

Spánek a Podivná knihovna mají krásné ilustrace a pojí je specifická lehce ponurá atmosféra, která není pro každého. Jako knihovnice dávám této knížečce ještě o hvězdičku víc.
"Mátlo mě to všechno čím dál víc. Kdo to totiž kdy viděl, aby se v podzemí pod městskou knihovnou nacházelo takovéhle obrovské bludiště? Zvlášť, když ta knihovna věčně věků válčí s omezeným rozpočtem a nemohla by si dovolit ani jen docela malinkaté bludišťátko."
"Poslyšte, ovčí mužíku, " oslovil jsem ho. "Pročpak mi vlastně ten děda chce vysrknout mozek?" "Takový vědomostmi napěchovaný mozek je totiž moc dobrý, abys věděl. Táhne se jako sirup. A je pěkně vypasený a kulaťoučký."

5 10.01.2016

Poetický příběh, který se mi ale začal líbit až pří čtení posledních stránek. A tak je to holt Murakami - pro někoho krásný, pro jiné těžko pochopitelný.

3 10.01.2016

Mám ráda tu knihu ale i film. Většinou nikdy nechci vidět film dřív než čtu knihu. Často mě film zklame. V tomto případě ale nezklamal ani film a to se povede málokdy. Podobně hodnotím Vzpomínky na Afriku a Gejšu, i u nich jsem měla dobrý pocit ze čtení i z filmu.

3 08.01.2016

Knihu jsem četla když byla nová a film jsem viděla teď před Vánoci. A nevím. Nějak nechápu, co je na té knize až tak úžasného. Není špatná. Akorát ji něco trochu chybí, zdá se mi taková nevyvážená. Má několik částí a pasáží, u kterých jsem se bavila a dokonce i smála. Potom má ale i části, které jsem vnímala jako nudné a do dalšího čtení jsem se musela trochu přemlouvat. Číst další knihy tohoto autora mě neláká.

6 06.01.2016

Takový souhrn ze Čtyř dohod. Pokud chce někdo víc vědět o čem ta kniha je a nechce jí číst celou, tohle je ideální.

1 05.01.2016

Nemohl by mi někdo prosím doporučit podobně veselou knihu, s podobným inteligentním humorem, který vzbuzuje opravdový smích a radost? Zrovna v tomhle pošmourném zimním období by mi to přišlo vhod :-) Díky.

4 09.12.2015

Báječná kniha a životní příběh plný síly.

"Byli se mnou, dotýkala jsem se jich, mluvili na mě. Mně se to zdálo tak samozřejmé, a ono to bylo štěstí."
"Anna Kálalová letěla ve svých třiašedesáti letech letadlem poprvé. Ohromně ji to zajímalo. Vždycky ji všecko v životě ohromně zajímalo."
"Nikde nestojí psáno, že musíš natrvalo, na celý život dělat práci, pro kterou se nehodíš. V tom je velká svoboda a krása života: neustrnout..."
"Dítě spíš snese špínu, než aby mu chyběl loket, který by ho pochoval, a srdce, které by ho přivinulo... A nenechte synka dlouho čekat na sourozence. Sourozenci k té péči o duši patří taky."
"Čtyřicet let. Je možné, že čtyřicet let tak rychle uteče? Profesor Putti ji říkával "ragaza nostra di Praga", naše děvčátko z Prahy. Někdy se Vlastě zdá, že má s tím děvčátkem ještě pořád společnou duši. Tělo už ne. Tělo je staré, dobité, odrané. Už ani nestojí za spravování."

17 10.11.2015

"...právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně."

6 09.09.2015

Velice přehledné, rostliny rozřazené podle lokality (slunce, stín, polostín), podle barev a s poznámkami o pěstování včetně toho, která kytka se hodí ke které.

4 18.05.2015

Malý užitečný průvodce, kde je 8 rozkládacích map. Poslouží víc jako mapa než pro informace o městě, ale je přehledný a neztratíte se s ním :-) V roce 2007 pro Řím jsem tento typ použila poprvé a kdykoli od té doby někam jedu, vždy se pídím v knihovně po průvodci z této edice. Nyní má edice název "Průvodce s mapou", dřív se jmenovala "Otevřete, rozložte, objevujte." Výběr kam s ním jet je poměrně veliký - Krakov, Budapešť, Paříž, Benátky, Amsterdam, New York, Milán, Madrid, Vídeň, Bangkok, Barcelona, Berlín, Brusel, Dubrovník, Florencie, Havana, Istanbul, Korsika, Kréta, Normandie, Provence a Azurové pobřeží.

2 13.05.2015

Pěkné fotky a popisy, ale publikace je vhodná spíš pro ty, kteří Prahu neznají.

13.05.2015

Pěkná knížka, která mi ukázala, že v těch nejbližších vztazích může být láska i nenávist a mnoho protikladných emocí... :-)

1 06.02.2015

Zvláštní kniha ale velmi inspirativní. Kdysi jsem od kamarádky dostala jako dárek Souvislosti a i přes pár zajímavých myšlenek jsem tuto paní považovala za podivínku. Po přečtení této knihy měním názor. V jejích názorech je občas až bolestivá pravda, když člověk přijme její tak trochu zvláštní pohled na život.
"Ano má smysl jedině tehdy, jestli opravdu ANO, a pokud říkáte ano, ale myslíte nebo cítíte ne - skončete s tím! Vaše ano stejně nemá žádnou hodnotu, pokud jste ho řekli jen proto, že jste nedokázali říci ne."
"Čím méně si sami sebe vážíme, tím více bojujeme, čím méně máme rádi sami sebe, tím více ubližujeme druhým, čím méně lásky cítíme, tím více bolesti do našeho života přichází. Lásce se nemusíme učit, ani se k ní nemůžeme donutit. Stačí se pro ni rozhodnout. Láska je přijetí, přijetí všeho a všech."

4 15.10.2014

Báječná kniha! Už jen zjištění, že 3/4 lidí jsou extroverti pro mě bylo novinkou, která mi leccos objasnila. Díky téhle knize mnohem líp chápu sama sebe. Všem introvertům rozhodně doporučuju :) A jejich extrovertním partnerům nebo kamarádům taky,

4 15.10.2013