Petratra komentáře u knih
Příjemná oddychová četba, která má i několik vtipných momentů.
Nebýt čtenářské besedy s autorem, asi by se mi tato kniha do rukou nedostala. Lilin působil takovým zvláštním dojmem, klidem a nadhledem, že mě tato kniha lákala ke čtení, i když podle tématu bych si ji nevybrala. A tak jsem odcházela 14.11.2013 z Krásných ztrát s touto knížkou a vepsaným věnováním. Nakonec uplynula dlouhá doba než jsem měla chuť ji otevřít, myslela jsem, že bude příliš drsná. Řekla bych, že není, i když nad některými částmi zůstává rozum stát a člověku se nechce věřit, že se tohle dělo ve stejném čase a na stejném kontinentě jako naše klidné a bezpečné dětství a dospívání. Četlo se to dobře, jen je zvláštní, že tohle všechno prožíval člověk narozený v roce 1980.
"...hodně jsem četl, seznamoval se s novými lidmi a začínal jsem si uvědomovat, že cesta zločinu, kterou jsem dřív nazýval dobrou a čestnou, je cestou extrému, již společnost označuje jako "nenormální." Ale ani normální společnost na mě nepůsobila nijak zvlášť dobrým dojmem, lidé mi připadali slepí a hluší k problémům druhých, a dokonce i svým vlastním." ... "Typická ruská morálka mě rozčilovala, každý byl připraven vás odsoudit, kritizovat váš život, ale sám se pak nedostal dál než k večerům před televizí, k touze nacpat si lednici dobrým levným jídlem, opíjet se na rodinných oslavách, závidět sousedům a dělat všechno pro to, aby i oni záviděli jemu."
Ke knížkám z dětství se obyčejně nevracím, ale když už je to kategorie ve Čtenářské výzvě, Pipi byla jasná volba... Tomy, Anika, Pipi, vila Vilekula, kůň, pan Nilson, ostrov Kurekuredutů... I po tolika letech to na mě dýchlo stejnou veselou atmoférou.
Ale poslední kapitolu "Pipi Dlouhá Punčocha nechce být velká" jsem si už z dětství nepamatovala :-)
Tomy se najednou zachmuřil.
"Já nechci být nikdy velký," prohlásil.
"Já taky ne," přidala se Anika.
"To je fakt, být velký stojí za starou bačkoru," souhlasila Pipi. "Dospělí lidé si vůbec nikdy neužijí žádnou legraci. Jsou pořád jenom samá otravná práce a hloupé šaty a kuří oka a daň z přijímání."
Náhodou jsem tu knížku viděla na pultu mezi doporučenými od knihovnic a zaujala mě její obálka :) Není to marný čtení, docela praktický.
Pokud jste viděli film a podobné vyznění čekáte i v knize, raději nečekejte. Kniha rozhodně není tak romantická. Je to popisný cestopis a je znát, že autor není spisovatel. Pokud však někoho zajímá Tibet, je tato kniha dobrá volba. Je v ní hodně o místním životě, lidech, zvyklostech.
Krásná knížka, která pohladí. Ale není to jen veselý hřejivý příběh o kocourkovi v knihovně. Je to i povídání o lidech, které život zrovna nešetřil. A Dewey tomu všemu dodává sílu a přitulení. Chtěla bych taky kocourka :-)
Drsné vesnické životy podané z různých úhlů pohledu. Někdy jsem se v tom propletenci lidských osudů trochu ztrácela, ale přesto si říkala, že je to nádherný čtení.
"Ještě nikomu jsem to neukázala." Hlas se jí chvěl pohnutím. Zvedl kamínek s blyštivým hráškem a položil si ho na dlaň. Kamenné očko na něho potutelně mrklo. Takových jí může nanosit plné kapsy.
A tu ho zasáhlo poznání, že i kdyby to udělal, nebudou mít cenu toho jediného. Neuzavřel svůj nenadálý objev žádnou myšlenkou, zůstal jen pocit, že hodnota věcí nespočívá v nich samých, nýbrž v nás.
Kniha roku 2012 zde na databázi a aktuálně 29. nejhůře hodnocená kniha. Hmm, zajímavé...
A u některých knih je dobře, že se happy end nekoná, protože by k nim nesednul... Tohle je jedna z nich :) Viděla jsem i film, taky povedený.
Tuto knihu mi před pár lety doporučila kamarádka a já se k ní dostala až teď. Uff, dočteno, a je tak těžký tohle čtení komentovat. Je to knížka dojemná a inspirativní. Taky smutná, plná citů a hrdosti, exotická, akční, místy skoro až moc sentimentální... ale krásná. Díky ní mám trošku jiný úhel pohledu na Afghánistán. Ráda si přečtu další knihy od Hosseiniho. A hlavně - všechny děti na světě by nikdo nikde neměl připravovat o dětství, ale bohužel se to děje...
"Kdyby se mě dnes někdo zeptal, jestli příběh Hasanův, Sohrábův a můj dopadl dobře, nevěděl bych, co odpovědět. Může to vůbec někdo o sobě říct? Život přece není indický film. Zendagí mígzára, říkávají Afghánci: život jde dál bez ohledu na začátek nebo konec, na kámjáb, nákám, krize nebo katarze, postupuje vpřed jako v pouštním prachu pomalá karavana kóčíů."
Dlouhá souvětí a podivné, občas až nesympatické postavy. Přesto mě něco stále nutilo číst dál a to čtení mě bavilo... Právě ty podivné vášně a slabosti dodávají této knize čtivost.
Nevím, nějak tuhle knihu nechápu, proč budí tolik nadšení nebo nenávisti. Zároveň ale nechápu ani ty desítky ženských, které jsem viděla číst tuto bichli v tramvaji. Působilo to na mě bohužel podobně, jako když lidé v tramvaji čtou Blesk. Je tolik hezčích, lepších a nápaditějších knih, které v sobě taky mají erotiku, ale zdaleka tolik lidí si je nepřečte, protože na ně není reklama. Proč je tolik lidí tolik ovlivitelných reklamou? Proč raději nepátrají po hezkém čtení sami? Takové otázky by se ale daly aplikovat i na hudbu a spousta jiných věcí...
Nečetla jsem, jen jsem šla ze zvědavosti na film. Smáli jsme se tomu a spíš než erotický se nám to zdálo směšný a trapný. Všichni tři jsme se po filmu shodli "No tak jo, máme to za sebou, ale stačilo."
Mám jen jednu kamarádku, která tuhle knihu četla, tak jsem ji zpovídala s úmyslem pochopit, co tohle čtení lidem dává. Výsledkem debaty bylo to, že ta kniha je vlastně o ničem, všechno se tam stále opakuje a číst další díly už jí nebavilo. Tak nevím. Co se týče zvrhlostí a erotiky, raději zůstávám u Irvinga.
Jedna z mnoha mých dětských knih, které jsem vylovila v knihovně u babiček a fascinovaně četla s takovým zvláštním nezapomenutelným pocitem, že ty samé knížky drželi v rukách moje rodiče když byli sami dětmi. Patří k nim i Vinnetou, Dva roky prázdnin, Foglarovky a další.
Krásné čtení. Možná i díky této knížečce mám dodnes ráda žirafy ;-)
Jsem ráda, že jsem tohle dostala od mámy a mohla to číst už jako dítě, leccos mi to usnadnilo... :-)
Geniální knížka. Jedna z těch, kterou milují děti i rodiče :-)
Nízké hodnocení možná nemusí souviset nutně s knihou jako takovou ale třeba s pojetím výuky celkově. Věřím, že to není špatná učebnice, ale co je to za výuku jazyka, když na vás učitelka za celé čtyři roky mluví německy jenom dvakrát a to tehdy, když má v hodině studentku na praxi. Všechny hodiny vypadaly tak, že jsme přečetli článek, slovíčka a potom jeli od prvního k poslednímu gramatickému cvičení... S tak železnou pravidelností, že si každý mohl odpočítat, kterou větu v daném cvičení bude mít. Tohle znechucení se u mě bohužel projevilo i na vztahu k této učebnici :-) Později jsem se k tomu vrátila a "Německy s úsměvem nově" se mi zdá výrazně lepší než ta starší vydání.
Až mrazivě nadčasový čtení...
"Žádné zvíře nesmí nikdy bydlet v domě, spát v posteli, nosit šaty, pít alkohol, kouřit, používat peníze či obchodovat. Všechny lidské zvyky jsou špatné. A především: žádné zvíře nesmí nikdy tyranizovat jiné, slabé či silné, chytré či prosté. Všichni jsme bratry. Žádné zvíře nesmí nikdy zabít jiné zvíře! Všechna zvířata jsou si rovna."
"Mám už slabý zrak," řekla Lupina. "Ani za mlada jsem nepřečetla, co tam je napsáno. Zdá se mi ale, že zeď vypadá nějak jinak. Je tam oněch Sedm přikázání, jako dříve, Benjamine?" A Benjamin poprvé porušil svoji zásadu, když jí přečetl, co je na zdi napsáno. Nebylo tam nic mimo jediného přikázání. To znělo: VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.
Nostalgie. Tyhle písničky jsem milovala jako dítě a mám je ráda pořád. K tomuto zpěvníku jsem se dostala dost zajímavě. Knižní veletrh Svět knihy, nevím kam dřív koukat a najednou vidím, že u stánku vedle mě sedí Svěrák a Uhlíř s propiskami. Popadlo mě dětské nadšení :"Jéé, já si chci něco nechat podepsat, když už tu jsou". Bylo tam spousta krásných knížek, ale zpěvník byl jasná volba.