petrn komentáře u knih

Marťanská kronika je soubor na sobě nezávislých povídek, které ale jako celek udávají do podvědomí čtenáře vývoj situace nového života na Marsu. Některé povídky jsou vynikající, některé spíš jen do počtu stránek. Nejvíc mě asi mátli marťané - téměř každá povídka, která se o nich zmiňovala (moc jich ale není), je popisovala úplně jinak - úplně rozdílná těla i jiné povahové rysy (někdy jsou k lidem apatičtí, někdy přátelští, jindy lidé kvůli nim záhadně zemřou, tzn by se dalo vyvodit, že jsou něpřátelští). Nejsilnější a nejzajímavější povídky pro mě byly určitě Výlet na milion let (podle mě vyvrcholení celé knihy), a obecně povídky z roku 2026 (skvěle vybarvují mimo jiné pocity stísnětosti z prázdnoty a opuštěnosti), dále Usher II., Marťan, ...ač bude stejně luna plát, Třetí expedice, Má duše se vznáší ve výši. Některé další povídky jsou zajímavé pouze v kontextu knihy jako celku, protože podtrhují a vykreslují náladu na Marsu v daném období.
Také nemohu neokomentovat dodatek od pana Vrby k výtisku z roku 1963, spíše jako kuriozitu pro dnešní dobu, protože jsem byl téměř fascinován tím, jak plynule přešel od zamyšlení o knize k (pro mě dost nevhodnému) zamyšlení o politice á la komunismus je nejlepší a kapitalismus a vše americké vede k záhubě, ale hlavně tím, že George Orwela nazval duchovním otcem sci.fi podliteratury a braku a to kvůli jeho románu 1984. Ale je chválihodné, že té době vůbec mohly československé oči spatřit knihy jako je tato - a dodatek byla asi jen protiváha, aby čtenář nezačal být příliš svobodomyslný.

4 30.09.2013

Sedmý díl celé ságy je podle mého názoru opravdová třešnička na dortu. Už fakt, že se příběh neodehrává v již téměř rutinním školním roku, ale i celková dynamičnost, která témeř nikde nepolevuje, místy emoční vypětí pro čtenáře a také rozuzlení většiny záhad a zodpovězení otázek, které se nashromáždily v průběhu předešlých dílů, posazují knihu na vyšší úroveň. Mimochodem, je to opravdu nepříjemné, přesedlávat po celé sáze o Harry Potterovi na jiný spisovatelský styl, nejdříve jsem musel začít nenápadně povídkami, protože celá kniha najednou se mi příčila :)

2 26.08.2013

Úžasné, úžasné!! Tato kniha se pro mě stala tak trochu biblí a neuvěřitelným motivátorem, co se týče nejen běhání, ale snad i chuti k životu. Knihu si chystám i koupit pro budoucí pročítání a to se mi moc často nestává :) Je sice fakt, že na mě kniha působila trochu chaoticky, protože po každé, když se objevila nová osoba, objevil se hned několika stránkový medailonek o dané osobě a najednou jsem nevěděl, kde jsme skončili v hlavní linii příběhu. Samozřejmě na mě udělal veliký dojem i fakt, že je v knize medailonek o Emilu Zátopkovi (v první řadě jsem si říkal, že to je něco, když o něm píše americký spisovatel/novinář - vzhledem k faktu, že mnoho američanů neví, kde je ČR, ale sám jsem byl překvapen, jaký silný příběh Emil Zátopek měl). Celkově kniha dodává obrovské kvantum užitečných informací i informací k zamyšlení nejen o běhání. Pro mě každopádně hrála roli v tom, že jsem opět začal běhat, a to hned v sandálech a ještě k tomu chci běhat víc a víc a víc (a mým cílem, jakkoliv momentálně nepravděpodobným je i ultramaraton). Zajímavé, jak naučí člověka vnímat běh jako takový úplně jinak. Jako radost a denní chléb, ne jako utrpení :)
Mimochodem, když jsem knihu dočetl, byl jsem překvapen, když jsem na wikipedii zjistil, že opravdu existují rarámurové, Caballo Bianco, Scott Jurek, Badwater, Mědědé kaňony, Leadville a další. To proto, protože je to psané takovým způsobem, že to všechno zní skoro jako pohádka :)
Vřele doporučuji i tět kdo se nezajímají o běhání - a kdo ví, třeba po přečtení svůj názor přehodnotí.

6 26.08.2013

Do knihy jsem se pouštěl s nadšením, jelikož jsem předpokládal, že je to předloha muzikálového Krysaře. Jaké překvapení pro mě byl zjištění, že je krysař stará německá povídka, která má pravděpdobně nesčetně verzí. Bohužel jsem očekával rozhodně rozsáhlejší a jaksi osobnější pojetí vyprávění této povídky. Muzikálový krysař stále mému srdci vede. Musím ale vyzdvidnout krásu jazyka, který pan Dyk v knize použil.

2 26.08.2013

Vždy, když jsem musel na chvíli odložit knihu, měl jsem pocit, že vnímám vůně a pachy, kterých jsem si nikdy jindy nevšiml. Skvělý a poutavý příběh a úchvatný popis středověké paříže a praktik parfumérů.

2 23.04.2013

Knihu nejde hodnotit jednoznačně - nad některými názory se dá dobře zamyslet, nebo s nimi lze i souhlasit, některé názory se mi ale zásadně příčí.
Například jeho definice Boha naprosto zapadá do mých názorových vzorců - popisuje jej, ne jako pána s bílými vousy a sandály, který vidí vše, vždy a všude a který dopouští neštěstí, nebo zázraky, ale jako sílu, resp. energii, která prostupuje celým vesmírem a udržuje jej v rovnováze a která je příliš neosobní na to, aby se starala o jednotlivce na Zemi. Další věc. která se mi líbila, byla definice tzv. energetických upírů a návod, jak jim čelit. Jiné myšlenky my byly sympatické pro svou asertivitu - například nepociťovat stud za svou přirozenost (v sexuální oblasti).
Na druhou stranu například jeho teorie o ne potírání, ale o podpoře a praxi sedmi smrtelných hříchů mi přijde naprosto zcestná. Obžerství, lenost a smilstvo, ještě dejme tomu (ale podporovat to?). Ale pýcha, závist, nebo hněv? Tuty přece cesta nevede. Navíc LaVey píše, že se těchto hříchů zastává, protože vedou k uspokojení, ať už duševnímu, nebo fyzickému. Krátkozračtější teorii jsem dlouho nešlyšel. Možná se jedná o opravdu krátkodobé uspokojení, ale obecně to vede jen a pouze k pocitu nenaplněnosti a neštěstí.
Hodně myšlenek a principů v knize bagatelizuje a nebo dokonce překrucuje (zejména, co se týká opozučních náboženství, v čele s křesťanstvím, ale i buddhismu), což pro člověka, který se pokouší o objektivitu nepůsobí zrovna dobrým dojmem.
Obecně vzato, praxe satanismu vypadá spíše, jako nepsaná pravidla džungle (i lidské džungle, kterou vídáme dnes a denně), než nějaká vznešená filosofie. Pokud se člověk chce považovat za něco víc, než zvíře se zvířecími pudy, měl by si stát za jinou filosofií, než: miluj své bližní a své nepřátele nenáviď nenávistí sežehující pekelným plamenem. O tom konec konců je ale satanismus - o stavění zvířecích půdů ve člověku do popředí.

1 23.04.2013

Jak už zde napsalo hodně lidí přede mnou, začátek knihy je otřesný. Já jsem jí prvních cca sto stránek proklínal, nudil se a ztrácel se ve všem. V postavách i v čase. Co kapitola, to nová postava a brzy je tolik postav, že člověk absolutně ztratí pojem o tom, kdo je kdo (navíc, když někdo neví, jako v mém případě, jak jdou po sobě vojenské hodnosti, tak je totálně ztracen). Navíc se vyprávění přesouvá i uvnitř odstavců po časové lince dopředu i dozadu tak intenzivně, že není prakticky možné se zorientovat. To mělo za následek to, že jsem knihu znechuceně odhodil a raději si přečetl nějakou oddychovku v cizím jazyce :) Nakonec mi to nedalo a přecejen jsem se k Hlavě XXII vrátil a za chvíli zjistil, že jsem nebyl dost vytrvalý - záhy totiž došlo k magickému zlomu, kdy z celé té změti začal krystalizovat jednolitý a zajímavý děj, kdy jsem se dokonce začal pomalu orientovat v postavách a ani skoky v čase nebyly tak časté. A najednou jsem zbylých téměř čtyři sta stran přečetl jedním dechem. A jsem za to rád, protože po zmíněném magickém zlomu je opravdový poklad. Bojové scény jsou popisovány tak, že jsem měl pocit, že sám jsem v tom letadle a běhal mi z toho mráz. Do očí bijící stupidita vysoce postavených a nelidskost některých dalších jedinců. Život, nebo spíše živoření ve válkou zkroušeného Říma. A mnoho dalšího.

Edit: Hned poté, co jsem dočetl knihu, jsem jí začal číst znovu - aspoň do té části, kde jsem se začal orientovat - a došla mi jedna úžasná vlastnost této knihy - není psaná lineárně, jak je zvykem, ale je tak trochu jako smyčka, takže začátek knihy logicky nedává smysl (a vypadá náročně a nudně), asi tak, jako kdyby jste otevřeli novou knihu uprostřed a začli číst. Až když dočtete knihu celou a začnete číst znova, tak teprve tom momentě všechno dává smysl a skoro to vypadá, jakoby jste četli pokračování knihy a ne začátek :)

3 09.04.2013

Popravdě řečeno, knížka mě docela zklamala - kombinace starých fotek skloubených s příběhem mi přišla, jako něco naprosto nového a originálního. Když se mi kniha dostala do ruky, tak se mi sice nápad zpočátku líbil, ale postupem času nadšení této kombinace ochladlo a pákrát mi přišla i docela kontraproduktivní (zejména fotka holčičky sedící na bobku s naprosto uvolněným výrazem v tváři, která by ale podle popisu fotky v knížce měla vypadat přinejmenším vystrašeně, a fotka mrtvého ptáka a pušky, která mi přišla naprosto zbytečná a spíše mě rozesmála svou absurditou, vzhledem tomu, jak vážné situace se týkala). Jednoduše řečeno, po přečtení bych ocenil spíše obě složky oddělené - příběh zvlášť a fotografie zlvášť. Samotný příběh byl podle mě dynamický a já jej přečetl za pár dní, ale je fakt, že některé dějové prvky mi přišly tak trochu okoukané od jiných.

Edit: Nemohu si pomoct, ale musím srazit hodnocení ještě o jednu hvězdičku. Takový stav jsem asi ještě u žádné knihy, nebo filmu nezažil, ale čím více o knize přemýšlím, tím více mě štve. Štve mě, mimo výše zmíněné, účelovost některých postav (např. dívka s pusou v zátylku, jako by byla jen pro to, aby mohla někoho pokousat) a také množství nelogičností. Ale možná knize křivdím, možná jsem od ní očekával příliš mnoho..

20.12.2012

Tato trilogie je, jak už to bývá u čapkových děl, náročnější četba - alespoň mě to tak přijde. Zajména v Povětroni mi strašně stěžovala četbu zamyšlení jednotlivých vypravěčů - popis vnímání jasnovidce, nebo myšlenkové pochody básníka. Je fakt, že jsou v těchto monolozích zajímavé postřehy, ale to sráželo dynamiku děje. Proto se mi také líbil Povětroň z celé trilogie nejméně. Naopak nejvíce se mi líbila povídka o obyčejném životě - v první částo povídky jsem byl unešen zdánlivou prostotou a krásou obyčejného života. Poté mě naopak okouzlila dokonalá analýza lidského já. Skláním se před Panem spisovatelem, že dokázal takhle hluboce a citlivě - přitom čtivé - rozebrat lidskou duši. Upřímně řečeno, vzájemné souvislosti, nebo dokonce rozvoj myšlenky mezi jednotlivými díly jsem opravdu nenašel. To mi pomohl odkrýt až autorův doslov. Určitě doporučuji přečíst si i Doslov k Čapkově trilogii od Františka Buriánka (v knize Spisy: Horbubal/Povětroň/Obyčejný život), který pěkně ozřejmí a popíše filozofii a vznik této trilogie.

1 24.10.2012

Tato sbírka je podle mě celkem nevyvážená - nejvíc jí zvedá Proměna samotná (opravdu zajímavá, ale i lehce čtená povídka, která zanechá v člověku dojem), na druhou stranu u některých povídek jsem si říkal, jestli jsou opravdu hodné publikace v knize - a u některých jsem měl skoro problém objevit místo, kde jsem přestal předešlý den číst (povídka o myším národě, například). Každopádně si myslím, že sbírka stojí za přečtení, konec konců i některé krátké povídky pana spisovatele čtenáře vyloženě zaujmou (já jsem se například ztotožníl s povédkou Pasažér. Líbilo se mi, jak Kafka zachytil proud myšlenek znuděného pasažéra, které nejsou nijak vedeny a také je jejich směr ovlivněn naprosto bezděčně)

3 11.10.2012

Pro mě docela zklamání. Je sice fakt, že bylo pár opravdu vtipných pasáží, ale většina knihy je průměrná až nudná. Možná je to tím, že nechápu humor, který byl humorem ve čtyřicátých letech minulého století, nebo nevím. Nejvíce mi na knize vadí některé myšlenkové pochody pana Kaplana a také nechapu, jak je možné, že po třech měsících kurzu říkají žáci stále stejné chyby, které jsou tak do očí (nebo uší) bijící - například výraz krasota místo krása. Navíc mi drásal nervy fakt, že se slečna Mitnicková "zardívala", ať udělala cokoliv.
Abych knihu ale pouze nehanil, tak musím uznat, že například u takového vysvětlení slova spanilomyslný panem Kaplanem jsem vyprskl smíchy. Také kvalita jazyka vypravěče je krásná a myslím, že zde se novější knížky opravdu nemohou porovnávat s touto knihou, čož je někdy škoda.

3 29.09.2012

Mě osobně kniha zklamala. Četl jsem ji už před nekolika lety, ale zhruba v polovině jsem ji odložil, protože mi jednoduše nebavila. Nyní se mi dostala opět pod ruku a já si řekl, že jí prostě přečtu celou, abych ji, nedej bože, neodsuzoval nespravedlivě. Kniha mi příjde napsaná s nepříjemným odstupem od hrdinů, jakoby to byla jen rekapitulace historie nějaké firmy, nějakých osob. Všichni a všechno je dokonalé, bezchybné, ale (nebo snad proto) zároveň nudné. Navíc zmínky o sexuálních hrátkách hrdninů mi přišly povětšinou zbytečné a styl jejich popisu mě někdy vyloženě iritoval. Raději ať jsou hrdinové knihy bez sexuálního apetitu, než toto. Až posledních několik desítek stran bylo zajímavých, ale knihu jako celek to asi v mých očích nezachrání. Na druhou stranu musím ale uznat, že kniha celkem zajímavě ukáže čtenáři praktiky, které jsou běžné pro farmaceutické firmy.

4 01.07.2012

Tato kniha rozhodně není pouhou kuchařkou, ale i průvodcem čtenáře do základních principů ajurvédické kuchyně. Diskutuje o smyslu vegetariánství, vysvětluje zásady ajurvédického systému stravování, který zahrnuje i mnohé aspekty přístupu k vaření. Zabývá se mimo jiné také vhodností některých potravin, popřípadě jejich vzájemnou kombinací.
Samotné recepty, obsažené v knize, jsou pravděpodobně vybrány tak, abychom bez problému byli schopni sehnat všechny suroviny (žánou exotiku zde tedy nehledejte). Hodně mě také potěsily návody, jak vyrobit například sojové mléko, tofu, nebo třeba jak a z čeho všeho připravit klíčky.
Knížka je podle mě velmi nápomocná lidem, kteří chtějí přejít na vegetariánskou stravu, nebo kteří chtějí pouze jíst zdravěji.

1 17.06.2012

Máj nemohu hodnotit, a to z několika důvodů: básně mi nic neříkají a Máj jsem přečetl částečně ze zvědavosti, ale hlavně z nutnosti (povinná četba). Nedovoluji si proto hodnotit básně, protože jsou mi jejich kvality jaksi odepřeny. I když si myslím, že je to umělecké dílo, které si už jen pro svůj rozsah zaslouží obdiv. Navíc si myslím, že je nešťastný způsob, jakým je Máj (a jiná veliká díla) čten - pod nátlakem povinné četby. Za prvé, vzniká při četbé odpor už jen z principu povinnosti, a za druhé, plno lidí není na školním věku ještě připraveno na tak hlubokou četbu. Sám na sobě pozoruji, že knihy, kterým jsem se dřív vyhýbal, jako čert kříži, teď pomalu začínám vyhledávat. Člověk začne vnímat hloubku některých děl a jejich myšlenek až s věkem.

Toto je moje první knížka od Šabacha, a musím přiznat, že mě příjemně překvapila - čekal jsem jen nějaké humorné povídky z dob totality, ale povídky byly hlubší, byly především lidské. A je pravda, že jsem v nich viděl Pelíšky skoro na každé stránce :) Ale zároveň mi překvapil naprosto odlišný sled situací - Pelíšky jsou vlastně taková koláž vtipných situací, které jsou přeházené jedna přes druhou, ve srovnání s knihou. Nejednou jsem vyprskl smíchy, dokonce i v prostředcích MHD. Takže se k ní někdy určitě rád vrátím :)

3 21.05.2012

Kniha, u které mi místy mrazilo v zádech, když jsem viděl společné rysy našeho světa a světa z roku 1984. Celou dobu mi fascinovala promyšlenost knihy a dokonalý popis totalitního světa a jeho fungování. Goldstainova Kniha byla ale hotovou třešničkou na dortu. Nestačil jsem se divit, jak dokonale a prozřetelně dokázal Orwel popsat mechanismus vlády nad masami, i nad jedincem. Jen mi mrzí, že Winston nestačil přečíst knihu celou dřív, než je lapili.

8 03.05.2012

Mě osobně nejvíc oslovily povídky Maloměšťákova smrt (mrákotné stavy pana Fialy) a Bledě modré ženské písmo (výpověď před soudem). V povídkách dokáže místy spisovatel dokonale popsat a navodit pocity, které cítí hlavní hrdina a pěkně pracuje s myslí čtenáře, když popisuje jednotlivé postavy, situace.

1 23.04.2012

Bezesporu je dobré, že taková publikace vyšla na světlo světa a pokud se nad ní čtenář alespoň zamyslí a udělá si názor, pokud možno zproštěn předsudků o tématech v knize, je to jedině dobře. Až mi mrazí v zádech, když si představím, co si někteří lidé ještě myslí například o homosexualitě. Coby populárně odborná literatura je to celkem příjemně čtivá knížka.

16.02.2012