Pett komentáře u knih

Čekala jsem danou problematiku trochu z jiné stránky, místo toho jsem byla zahlcena politikou, z které jsem, přiznávám se, trochu jalovice... navíc Hyusmans mi lezl i ušima... navíc poduhé... hlavní "hrdina" je ufňukané cosi s velmi zvláštním smýšlením... bez pardonu... nesedlo mi to... ale předesílám, že jsem naprostá politická analfabetka... takže jde nejspíše o můj nemilý přehmat... můj intelekt, který to celé nepobral, za trest klečí v koutě na hrachu už hodiny a hodiny... a nesmí ani ceknout pod pohrůžkou četby Padesáti odstínů čehosi ulepeného :)

8 09.03.2016

Moje první jízda by Palahniuk a s pedálem na podlaze až do konce... ta myšlenka je prostě... sáhnete si i do svého svědomí... odolala bych či bych to kosila stejně jako Carl? A stačila by jen myšlenka... Ty jdeš za nepoužití deodorantu a tobě tu pokutu za parkování už vůbec platit nebudu...
Navíc ta údernost textu je dokonalá... čte se to samo a to i když jsem ve finále už vůbec nevěděla, čí jsem... a navíc podruhé... probudila se opět x-bžiliontá touha po T. Durdenovi :)

8 14.06.2015

V poslední době se množí příběhy o stáří, ale tomuhle nesahají ani po záložku....je nejcitlivější, nejuctivější a nejlaskavější ke starým lidem... téma je neokoukané, alarmující a vy držíte Milovi a jeho partě palce až do poslední stránky...
Emocemi nabité vyprávění... tak uvěřitelné, opravdové a lidské... rozjitří vzpomínky na tu vaší "scvrkávající se" babičku, až vás srdce zabolí... mám ráda, když mnou něco zahýbe a nejde jen o plytké sázení slov, které si k vám nenajde cestu...
Navíc mám potřebu taky takového prasátka... naprosto úžasně vykreslený mazlíček :) krom jiného, samozřejmě... krásné to bylo!

8 21.04.2015

U Zmizelé mi doslova padala brada a tady jsem si zase mohla hlavu ukroutit... samozřejmě se to čte samo, protože vy přeci potřebujete zjistit, co se té noci doopravdy stalo... ALE... začátek byl ještě celkem vkusně zvrhlou návnadou, jenže pak se to rozbředlo do takového divného a nijakého čehosi... a ten zblábolený konec jedním šmahem radši ani komentovat nebudu... byla jsem překvapená snad jen dech beroucí blbostí všech zúčastněných... chyběla mi jakákoli psychologická linka, která by zapříčinila zájem alespoň o jednoho z nich a zároveň naznačila, jak si to či to zběsile divné chování vysvětlit a vyvolala tím trochu mozkové aktivity... takže, zlatá zmizelá Amy!

8 12.04.2015

Trvalo mi si zvyknout na tento téměř povídkový styl vyprávění ... musíte se zorientovat v postavách... klaďasů i záporáků... jména a příjmení... příjmení a jména... každý měsíc se ocitáte v jiném příběhu z Jasonova světa... ale už někdy v dubnu jste lapeni do pasti nelítostného dospívání... ocitnete se najednou sami na té nechvalně známé emoční centrifuze, jako tenkrát... když vám samotným bylo 13/14 a jste sakra rádi, že nemusíte druhý den vstávat do školy...
Musím říct, že jsem se i dost nasmála trefným puberťáckým postřehům. A na druhou stranu si užívala sledování těch nenápadně se tvářících a přesto důležitých linií Jasonova vyprávění... drobné nacházení se a uspořádávání se... konec byl už jen dokonalou třešinkou na dortu ke čtrnáctým narozeninám... prostě jasná pětihvězda jako vyšitá! Krásné to bylo...

8 22.03.2015

Smilla je skutečně zvláštní... dlouho čekala na svůj čas... a nakonec jsem z toho taková rozpačitá... začátek vypadal tak slibně, krásné slovní obraty... čisté jako samotný sníh... ale pak se snad utrhla lavina a já zůstala pod ní...
Ztrácela jsem se v ději, dáno leckdy tedy mojí sníženou koncentrací, kdy v tomhle příběhu musíte jet doslova na plný pecky a neustále být ve střehu, jinak za pár opravdu nevíte kdo je kdo a proč tam vlastně je, na koho mluví či s kým se vůbec bije a proč ho bije... opravdu zdlouhavé neustálé popisování technického interiéru lodi... technického čehokoli... bylo to celé takové vachrlaté... nepřehledné... a ve finále mi taktéž naskočila nesmrtelná Lisbeth z Millenia... jak já nemám tyhle MacGyverovské hrdiny ráda... postřehy z Grónska byly milým osvěžením, ale nestačilo to... bohužel...

8 22.02.2015

Nekonečno vítá ohleduplné čtenáře... dokonalé... ta myšlenka je prostě nadpozemská... co by bylo, kdyby... padání tmy se mi stalo drogou... vždy padla tma i na mou maličkost a před očima se mi odvíjel najednou zase jiný příběh, který byl stejně skutečný jako ten předchozí...
Naprosto vymazáno a jedeme znovu... snad lépe či padneme do stejných pastí... zažívala jsem podobné déjà vu, toho přeci znám a toho taky a musela listovat zpět, kde jsem ho vlastně potkala a zda se jen mihnul či byl někým víc a mihnul se jen pro tentokrát...
Navíc, vy přeci nikdy nevíte, kdy padne tma, takže jste v neustálém napětí a přichytíte se při tom, že mnohdy hledáte "tmu" na konci stránky jako vysvobození, protože takhle to přeci nejde... vše působilo tak živě a opravdově... to zoufalství z Hitlerovo "počínání" ... až jsem měla tendence se sama krčit před nálety a oprašovat se...
A pokud chcete vědět, co by bylo, kdyby... dál....doporučuji Rok ohně, který na mě najednou zapůsobil jako volné pokračování :)

8 24.10.2014

Poutník asi nepřišel v ten správný čas... čte se dobře, ale... na mou maličkost to bylo příliš "americké" ... holocaust, 11.září, Bílý dům, Downův syndrom, hrdinství, vraždy... chvíli to a chvíli ono... hlavně se otřít úplně o všechno... nepůsobilo to na mě dost věrohodně a chvílema jsem měla oči už na půl cesty ke sloupu...někdo někoho zabije, zanechá na místě krvavou stopu a nikdo neřeší DNA... ale na druhou stranu se vyvolávají fotografie ze zrcadel... bylo to jako dívat se na kýčovitý americký film... ten je chytrý a ten ještě chytřejší... ve finále bohužel bez emocí...
I když ze scén se Saracénem mi chvíli ouzko bylo a možná, opravdu jen možná, proběhla i nějaká ta úplně malinkatá noční můra... proto náklon ke slabým čtyřem hvězdám...

8 04.10.2014

Zpočátku ne úplně jednoduché čtení a zvykání si na styl psaní....první část pro mě byla záhadou, ale ve druhé do sebe vše tak dokonale zapadlo, že mi dokreslení téměř banálních událostí, o kterých jsem četla se značným nepochopením 100 či 200 stran předtím, přišlo geniální... nejde tak úplně o detektivku a klasické vyšetřování vraždy....jako spíše o psychologickou rovinu a osudy všech zúčastněných po jedné obzvláště temné svatojánské noci.... ač jsem se s ní chvílema prala, nakonec mě totálně pohltila a dočítala jsem více než spokojená :)

8 25.08.2014

Super! Dle mého skromného mínění předčila i Zimní oběť, která u mě zatím vedla...brutální, syrové a do toho všeho opět nechybí ani prolínající se poetika všedních dnů... kam se na tohle hrabe Vraní dívka a jí podobné...děsivé a kruté... mile mě překvapilo i lehké odklonění se ze schématu dysfunkční rodiny... zkrátka moji milí staří známí, ke kterým se vždy s radostí vracím :) teď už jen netrpělivě čekat na další pokračování...

8 25.08.2014

Předesílám, že jsem nečetla HP a šla jsem do toho s tím, že prý "průser roku" a někdo se cpe někam, kam by neměl a ejhle....Četlo se mi to samo a moc postav? Ale no tak! Možná prvních pár stran, ale to mám problém vždy se začlenit do děje....poté jsem měla pocit, že je všechny znám osobně a sdílím s nimi výhry a prohry- to se mi moc často nestává....perfektně vykresleno a já nakonec smekám :) Dokonalá psychologická sonda do "zkažené mysli" jednoho malého městečka....

8 25.08.2014

Boha jeho, jeho a jeho taky... ta intenzita zoufalého zmaru světa pohltila celou moji existenci... já tam byla... nedokázala jsem být ani na okamžik jinde... mám pocit, jako by mi každé jedno písmenko uvízlo hluboko v duši... mluvit... já tolik potřebovala mluvit... podrobit i tu sebedrobnější myšlenku sáhodlouhému výslechu... úzkost a téměř až hmatatelný strach o ně všechny mě doslova paralyzovaly... strach o lidstvo samo... člověk člověku katem... dokonale zpracováno tisíc a jedno veledůležité poselství smíření v časech smutně krvelačného nemíru... až příliš mnoho emocí mnou cloumá... díky za tak neotřelý literární počin plný lidskosti... do dnešní možná trošičku jednostranné doby je ho sakra moc třeba!

7 21.08.2024

Větší podivno jsem dlouho nečetla... chvílema mě vyprávění tak strašně moc iritovalo a pak zase dojímalo a pak se zase příběh ocitl na hranici odložení... zmítala mnou nekonečnost pocitů... možná jsem čekala trochu něco jiného... nicméně... zvláštně boží osobitost textu mi uhranula záložku... potřebovala jsem zkrátka být Mikovi po boku až do posledního písmenka... objevit tu citlivě okouzlující pointu a nechat ji v sobě náležitě rezonovat... komplikovaný svět kluků z dětských domovů mi přeci jen trochu zašmodrchal duši... smutné a tak moc lidsky opravdové.

7 27.01.2024

Přeci jen cesta k požitku ze čtení byla tentokrát o záložku náročnější... často jsem se totiž vracela k příběhu s tím, že se cítím tak trochu ztracená... což možná podpořilo tu pochmurnou atmosféru vyprávění...
Omezenost lidské masy zase z trochu jiného kousku světa... smutná člověčí touha někam patřit... spočinout ve svém vlastním doma... NICMÉNĚ... obsahuje daleko více témat vybízejících k nejednomu debatnímu sympoziu. Tak neváhejte a naplňte svou mysl ;)

7 06.06.2023

Ach, ty chlácholící první stránky... kdy máte ještě pocit, že tohle by mohlo být ono... přeci jen ta boží obálka, že jo ;) jenže ouha... čím víc písmen se na mojí maličkost valilo, tím tohle jedno manželství ztrácelo jiskru a já měla cca v polovině silné nutkání hodit na stůl rozvodové papíry a zmizet v náručí jiného příběhu... asi jsem čekala od takového tématu trochu víc morálního "burcingu" než jen neustálé točení se v kruhu "Milana nebo Lojzy"... škoda!

7 11.07.2019

Já se na ní tak moc těšila, jelikož jejímu skvostnému Jasnu lepu jsem úplně nejvíc propadla... ale tu vyšlapanou čáru do zmatené mysli nešťastné Frankie jsem tentokrát prostě minula a zřejmě jsem se vydala úplně jinudy... potkávání mrtvých zvířátek skvěle zapadlo do vnitřního rozpoložení ubíhajících myšlenek... jenže i přesto mi mnou zvolená cesta přišla zdlouhavá a taková jakoby prázdná... tak snad příště si se skvostnou Sarou vyšlápnu lepčejš!

7 18.01.2019

Italské boty mi sedly jak bačkůrky... člověk by v nich nachodil stránek třeba bžilion... bohužel po přezutí do holínek se kouzlo kamsi vytratilo a já se cestou snad i začala těšit, až je sundám... což mě nemálo mrzelo... navíc s pointou detektivní linky má mysl nějak odmítla spolupracovat... ale... Fredrik je prostě Fredrik, i když vám někdy svou ukňouraností statečně pije záložku ;)

7 27.05.2018

Dobrá, když přivřu snad i třetí oko nad uměle naroubovanou podobností s božským Štefanem... přeci jen... Pennywise je zkrátka Pennywise... to je ta správně nabombená pokáknutíhodná definice strachu... tak tohle bylo takové... kdo, jak, co a proč to vlastně čtu... mé papírové večery provázelo zmatené cosi zírající každou chvíli do nějaké jablečné apky... a mně bylo za pár písmen úplně jedno, jakej bubák kde číhá a v samotném rozuzlení mě snad zavalila lavina, protože si ho vlastně vůbec nepamatuju... škoda!

7 13.05.2018

Na tohle jsem si brousila záložku už tak dlouho... a konečně přišel čas ponořit se do zdánlivě nespokojené dokonalosti jedné takové normální rodinky... příběh o duševním mamonu... neustálá honba za něčím jiným... lepším? Takové to... můžu cokoli, ale jak sakra vlastně mám s tím svým životem naložit? Uvědomuji si, až ztrácím nebo se jen chytám stébla ze zvyku aneb jak moc dokáže ničit a bolet jedna jediná nešťastná duše... napsáno tak nějak prostě... opravdově!

7 14.04.2018

Takový to, když je třeba se na pár tak trochu vyzmizíkovat a mozek nechat pod polštářem... černá kronika je jasnou volbou... bohužel, néé úplně každý "ententýky" dopadne na výbornou a občas mám spíš chuť zabít sebe sama než dál s kýmkoli ožralým pátrat po čemkoli... ALE!!!
Masakr na lesní chatě?! Pardon, málem jsem si cvrnkla do gatěk... fakt jako nářez... právě to budování děsuplné atmosféry vyhnané až ke stísněné úzkosti, kdy se přistihnete při myšlence, jestli z vás náhodou ten vedle taky nechce udělat jednu z posledních, dává příběhu říz ;) takže... mise splněna!

7 03.04.2018