Pett komentáře u knih

Když jsem dovedla svůj vůz i pluh do cílové rovinky, bylo mi až osudově krásně slabo na duši... avšak strach z bezbřehé natěšenosti na další písmenkovou oázu v tomto skvostném stylu mi svíral záložku, kdykoli jsem brala do ruky její ostatní příběhy...
Až se jednou můj milý opět velmi trefně vyježil a přihrál mi na noční stolek tyhle zápisky z obýváku jedné poeticky rozvířené mysli... a já se tam najednou prostě nedokázala cítit jako doma... postrádala jsem potřebu naslouchat hostitelce, i když je mi její dar slova tak moc blízký... s každou volně položenou větou jsem ztrácela víc a víc pozornosti... až jsem nakonec všem zúčastněným musela přiznat, že tohle zkratkovité vyprávění zkrátka tentokrát nebylo pro mě. Škoda mi.

8 11.03.2020

Král Achil vás provede svojí bolestí tak dechberoucím tempem, že při každém sebemenším setkání s ním si tak trochu káknete do srdeční komory... příběh o nemilosrdné člověčině, která chce všechno a hned... neváhá jít přes mrtvoly... protože ona přeci může... tady kus a tamhle kousek... ničí a drancuje... tolik aktuální myšlenka, až vás z toho dnešního tady a teď píchne v duši...
Velké překvapení od takové knížečky a navíc... to zpracování? Vyšlapující si tygr? Ach, ach, ach aneb mé parkerovské já se tak trochu tetelí ještě teď, notnou chvíli po dočtení...

8 27.03.2019

Ta bezmoc je do zákopu volající... opět jeden z pohledů na tu dobu, kdy svět zešílel a člověk přestal být člověkem... sledujeme osudy Zada s Bindigem, kteří se rozhodně s žádným Ivanem nemažou... ne vše je však jen černé a bílé... občas je něco i dost na kousíčky v barvě nemilosrdného karmínu... bezútěšná doba... bezútěšné vyprávění...

8 16.12.2017

Asi jako u opilé paní, která jezdila vlakem tam a sem... i zde jsem si u čtení málem zoufalstvím prostřelila koleno, abych si prošla alespoň nějakým tím slibovaným vzrůšem... WTF? Kostrbaté sázení písmen, kdy marně hledáte vysvětlení toho či onoho... Tessa byla marnost sama... boha jeho, málem mi z ní praskla cévka... a tu umělou naroubovanost případných podezřelých ani komentovat nebudu... závěr byl vytlačen už tak nějak na sílu ve stylu "co dům dal" aneb z h*vna bič neupleteš, no...

8 09.02.2017

Moc hezké počteníčko, které vám vykouzlí úsměv na duši... probudí ve vás touhu poznávat svět a bude vás písmenko po písmenku nořit do sebe... myšlenek fůra... zajímavostí jakbysmet... a ach, ta verbální akrobacie mi učarovala... jen něco maličkýho navíc mi tam pořád scházelo...ale i tak se mezi jeho řádky cítíte jako na dovolené a to je v dnešní uspěchané době k nezaplacení přeci...

8 09.08.2016

Už při prvních třech stránkách mi došlo, že tohle bude takové to pravé škodolibé "Pojďte pane, budeme si hrát" ... a ne jednou jsem se prachsprostě nechala nachytat na třešních... navíc mě ta hra stála všechny nehty a málem i zbavení svéprávnosti při mých projevech na veřejnosti... kdy probíhalo "jako cože?!" , "a do řitě!" nebo "WTF?!" ... tohle je zkrátka krutopřísná jízda od první do poslední stránky... nebudete jíst, spát, dýchat... budete se jen modlit, aby tomu zvrácenému šílenství už byl konec!

8 30.06.2016

V jednoduchosti je krása a v tomto případě i obrovská síla... takhle se mají vyprávět příběhy... prostě a jednoduše... nemusíte utírat sentiment z každého písmenka a přesto vám ti dva nedopřejí klidného spánku... dokonale vás vtáhnou do jednoho zvráceného světa... ušpiní vás... rozlítí... rozcupujou na kousíčky... ten příběh dýchá za vás... ticho na vás naléhavě křičí... i když se zdánlivě nic neděje, jde pořád úplně o všechno! Takže ano, takhle se mají vyprávět příběhy... tiše a opravdicky... spousta rádoby bestsellerů by se měla stydět... podobný pocit stísněnosti jsem měla o Brodeckovy zprávy... stojí za přečtení obě dvě!

8 02.05.2016

Čekala jsem danou problematiku trochu z jiné stránky, místo toho jsem byla zahlcena politikou, z které jsem, přiznávám se, trochu jalovice... navíc Hyusmans mi lezl i ušima... navíc poduhé... hlavní "hrdina" je ufňukané cosi s velmi zvláštním smýšlením... bez pardonu... nesedlo mi to... ale předesílám, že jsem naprostá politická analfabetka... takže jde nejspíše o můj nemilý přehmat... můj intelekt, který to celé nepobral, za trest klečí v koutě na hrachu už hodiny a hodiny... a nesmí ani ceknout pod pohrůžkou četby Padesáti odstínů čehosi ulepeného :)

8 09.03.2016

Moje první jízda by Palahniuk a s pedálem na podlaze až do konce... ta myšlenka je prostě... sáhnete si i do svého svědomí... odolala bych či bych to kosila stejně jako Carl? A stačila by jen myšlenka... Ty jdeš za nepoužití deodorantu a tobě tu pokutu za parkování už vůbec platit nebudu...
Navíc ta údernost textu je dokonalá... čte se to samo a to i když jsem ve finále už vůbec nevěděla, čí jsem... a navíc podruhé... probudila se opět x-bžiliontá touha po T. Durdenovi :)

8 14.06.2015

V poslední době se množí příběhy o stáří, ale tomuhle nesahají ani po záložku....je nejcitlivější, nejuctivější a nejlaskavější ke starým lidem... téma je neokoukané, alarmující a vy držíte Milovi a jeho partě palce až do poslední stránky...
Emocemi nabité vyprávění... tak uvěřitelné, opravdové a lidské... rozjitří vzpomínky na tu vaší "scvrkávající se" babičku, až vás srdce zabolí... mám ráda, když mnou něco zahýbe a nejde jen o plytké sázení slov, které si k vám nenajde cestu...
Navíc mám potřebu taky takového prasátka... naprosto úžasně vykreslený mazlíček :) krom jiného, samozřejmě... krásné to bylo!

8 21.04.2015

U Zmizelé mi doslova padala brada a tady jsem si zase mohla hlavu ukroutit... samozřejmě se to čte samo, protože vy přeci potřebujete zjistit, co se té noci doopravdy stalo... ALE... začátek byl ještě celkem vkusně zvrhlou návnadou, jenže pak se to rozbředlo do takového divného a nijakého čehosi... a ten zblábolený konec jedním šmahem radši ani komentovat nebudu... byla jsem překvapená snad jen dech beroucí blbostí všech zúčastněných... chyběla mi jakákoli psychologická linka, která by zapříčinila zájem alespoň o jednoho z nich a zároveň naznačila, jak si to či to zběsile divné chování vysvětlit a vyvolala tím trochu mozkové aktivity... takže, zlatá zmizelá Amy!

8 12.04.2015

Trvalo mi si zvyknout na tento téměř povídkový styl vyprávění ... musíte se zorientovat v postavách... klaďasů i záporáků... jména a příjmení... příjmení a jména... každý měsíc se ocitáte v jiném příběhu z Jasonova světa... ale už někdy v dubnu jste lapeni do pasti nelítostného dospívání... ocitnete se najednou sami na té nechvalně známé emoční centrifuze, jako tenkrát... když vám samotným bylo 13/14 a jste sakra rádi, že nemusíte druhý den vstávat do školy...
Musím říct, že jsem se i dost nasmála trefným puberťáckým postřehům. A na druhou stranu si užívala sledování těch nenápadně se tvářících a přesto důležitých linií Jasonova vyprávění... drobné nacházení se a uspořádávání se... konec byl už jen dokonalou třešinkou na dortu ke čtrnáctým narozeninám... prostě jasná pětihvězda jako vyšitá! Krásné to bylo...

8 22.03.2015

Smilla je skutečně zvláštní... dlouho čekala na svůj čas... a nakonec jsem z toho taková rozpačitá... začátek vypadal tak slibně, krásné slovní obraty... čisté jako samotný sníh... ale pak se snad utrhla lavina a já zůstala pod ní...
Ztrácela jsem se v ději, dáno leckdy tedy mojí sníženou koncentrací, kdy v tomhle příběhu musíte jet doslova na plný pecky a neustále být ve střehu, jinak za pár opravdu nevíte kdo je kdo a proč tam vlastně je, na koho mluví či s kým se vůbec bije a proč ho bije... opravdu zdlouhavé neustálé popisování technického interiéru lodi... technického čehokoli... bylo to celé takové vachrlaté... nepřehledné... a ve finále mi taktéž naskočila nesmrtelná Lisbeth z Millenia... jak já nemám tyhle MacGyverovské hrdiny ráda... postřehy z Grónska byly milým osvěžením, ale nestačilo to... bohužel...

8 22.02.2015

Nekonečno vítá ohleduplné čtenáře... dokonalé... ta myšlenka je prostě nadpozemská... co by bylo, kdyby... padání tmy se mi stalo drogou... vždy padla tma i na mou maličkost a před očima se mi odvíjel najednou zase jiný příběh, který byl stejně skutečný jako ten předchozí...
Naprosto vymazáno a jedeme znovu... snad lépe či padneme do stejných pastí... zažívala jsem podobné déjà vu, toho přeci znám a toho taky a musela listovat zpět, kde jsem ho vlastně potkala a zda se jen mihnul či byl někým víc a mihnul se jen pro tentokrát...
Navíc, vy přeci nikdy nevíte, kdy padne tma, takže jste v neustálém napětí a přichytíte se při tom, že mnohdy hledáte "tmu" na konci stránky jako vysvobození, protože takhle to přeci nejde... vše působilo tak živě a opravdově... to zoufalství z Hitlerovo "počínání" ... až jsem měla tendence se sama krčit před nálety a oprašovat se...
A pokud chcete vědět, co by bylo, kdyby... dál....doporučuji Rok ohně, který na mě najednou zapůsobil jako volné pokračování :)

8 24.10.2014

Poutník asi nepřišel v ten správný čas... čte se dobře, ale... na mou maličkost to bylo příliš "americké" ... holocaust, 11.září, Bílý dům, Downův syndrom, hrdinství, vraždy... chvíli to a chvíli ono... hlavně se otřít úplně o všechno... nepůsobilo to na mě dost věrohodně a chvílema jsem měla oči už na půl cesty ke sloupu...někdo někoho zabije, zanechá na místě krvavou stopu a nikdo neřeší DNA... ale na druhou stranu se vyvolávají fotografie ze zrcadel... bylo to jako dívat se na kýčovitý americký film... ten je chytrý a ten ještě chytřejší... ve finále bohužel bez emocí...
I když ze scén se Saracénem mi chvíli ouzko bylo a možná, opravdu jen možná, proběhla i nějaká ta úplně malinkatá noční můra... proto náklon ke slabým čtyřem hvězdám...

8 04.10.2014

Zpočátku ne úplně jednoduché čtení a zvykání si na styl psaní....první část pro mě byla záhadou, ale ve druhé do sebe vše tak dokonale zapadlo, že mi dokreslení téměř banálních událostí, o kterých jsem četla se značným nepochopením 100 či 200 stran předtím, přišlo geniální... nejde tak úplně o detektivku a klasické vyšetřování vraždy....jako spíše o psychologickou rovinu a osudy všech zúčastněných po jedné obzvláště temné svatojánské noci.... ač jsem se s ní chvílema prala, nakonec mě totálně pohltila a dočítala jsem více než spokojená :)

8 25.08.2014

Super! Dle mého skromného mínění předčila i Zimní oběť, která u mě zatím vedla...brutální, syrové a do toho všeho opět nechybí ani prolínající se poetika všedních dnů... kam se na tohle hrabe Vraní dívka a jí podobné...děsivé a kruté... mile mě překvapilo i lehké odklonění se ze schématu dysfunkční rodiny... zkrátka moji milí staří známí, ke kterým se vždy s radostí vracím :) teď už jen netrpělivě čekat na další pokračování...

8 25.08.2014

Předesílám, že jsem nečetla HP a šla jsem do toho s tím, že prý "průser roku" a někdo se cpe někam, kam by neměl a ejhle....Četlo se mi to samo a moc postav? Ale no tak! Možná prvních pár stran, ale to mám problém vždy se začlenit do děje....poté jsem měla pocit, že je všechny znám osobně a sdílím s nimi výhry a prohry- to se mi moc často nestává....perfektně vykresleno a já nakonec smekám :) Dokonalá psychologická sonda do "zkažené mysli" jednoho malého městečka....

8 25.08.2014

Trpělivost básně přináší... z počátku jsem trochu bojovala... pak mi nesedla možná až příliš explicitní dětská sexualita... nejednou jsem měla totiž pocit takové jakoby až nadbytečně uhoněné záložky... nicméně s každým jejich příštím životním zavrávoráním jsem se vpíjela do ubíhajících písmen s čím dál větší intenzitou... zásluhu na tom jistě nese ten krásně vytříbený dar slova, který zejména ke konci tolik lahodil mojí duši... život je zkrátka někdy blázen a láska není tím, čím se mnohdy zdá být.

7 02.07.2024

Větší podivno jsem dlouho nečetla... chvílema mě vyprávění tak strašně moc iritovalo a pak zase dojímalo a pak se zase příběh ocitl na hranici odložení... zmítala mnou nekonečnost pocitů... možná jsem čekala trochu něco jiného... nicméně... zvláštně boží osobitost textu mi uhranula záložku... potřebovala jsem zkrátka být Mikovi po boku až do posledního písmenka... objevit tu citlivě okouzlující pointu a nechat ji v sobě náležitě rezonovat... komplikovaný svět kluků z dětských domovů mi přeci jen trochu zašmodrchal duši... smutné a tak moc lidsky opravdové.

7 27.01.2024