Pett komentáře u knih

Tři doby plné různých osudů... tři sněhové koule... už když před sebou valím ty první a nejstarší papírové vločky, tak si spokojeně frfňám a vím, že přesně tenhle styl slovní koulovačky se mi zaryje pod záložku... pak skočím do druhé písmenkové vánice s osudovým Josefem a jeho partičkou, která mi bez pardónu zmrazí srdeční chlopeň... vpád do třetího příběhu blíže našeho času vyvolává bohužel v mém já menší emoční oblevu, ale i tohle má ve vyprávění své místo... propojení jejich cest mi totiž nakonec stejnak bere sníh z plachet ;)
To cestování v čase mě bavilo... navíc bylo fajn, že střídání časových rovin nemělo řád a vlastně každá kapitola vás mohla vyhodit v kterékoli době nebo vás ponechat tam, kde zrovna jste... a ten styl psaní... ano, ano, ano... takové písmenkové orgie já můžu ;)

19 11.01.2019

Vyprávění tak trochu o kousíčku každého z nás... někoho jen škrtne... do někoho nemilosrdně narazí a připomene mu to či ono z jeho vlastního bytí... myšlenkové pochody vykukující zpod těžkých řádků jsou alarmující jako mnohdy život sám... jak moc jsme vláčeni tím vším, co je nám dáno do vínku... a jak moc tou svojí bolestí vláčíme své okolí... opět stará dobrá Delphine!

19 20.11.2018

On to prostě umí... přiková vás k vyprávění a dovolí vám nádech až v momentě totálního vyždímání se, s duší až v krku... úplně nejvíc miluju jeho příběhy... tolik lidskosti a barev člověčí duše... tentokrát mou maličkost posadil do baru na jedno takové neveselé vystoupení malého roztříštěného Dovíka... já tam byla a každé jeho slovo, každá jeho myšlenka v mém já rezonovala s bolestí sobě vlastní... nesnaží se být právě ti nejrozbolavější z nás těmi nejvtipnějšími? Den co den schováváme své rozbité já před světem a opona nepadá a nepadá... aneb opět skvostně odvyprávěno!

19 14.06.2018

Vyprávění, u kterého jsem měla nutkavou potřebu se raději utopit v nechutném smradlavém jezeře než být nucena obracet další a další ulepeně přihroublé a naprosto nicneříkající stránky osudu Namiho... podobné pocity odloženíhodnosti u mě vyvolala Porodní bába... opět zbytečný vodopád vulgarismů, kdy jsem marně hledala v příběhu jejich smysl... potopila jsem se přes všechen ten hnus snad až na samé dno a nic... prostě nic... opravdu na tomhle stojí brilantní literatura?
Jde přeci napsat i nechutný příběh s "krásnou" syrovou grácií... zkuste třeba Na útěku- J. Carrasco!

19 17.02.2018

Vypravěčem tohoto příběhu je Láska... přes rameno jí nakukuje velký pan Smutek a za každým druhým rohem číhá zákeřná paní Vina... tito tři tančí v rytmu samoty... někdy uvnitř ztracených a opuštěných duší... jindy na povrchu osudu, který byl dotyčným vetkán do vínku... příběh o ztrácení se a nalézání... ať už sama sebe či svých blízkých... Dotkne se každé srdeční chlopně, která má své odžito a nelítostná vina či plíživý smutek na ní zanechaly bolavý šrám...

19 07.01.2018

Výtečná krmě pro upachtěnou duši plná ruského tmářství s tak trochu americkým světlem na konci hotelu... tato kombinace zdá se přeci jen značně podivná až kontroverzní... jenže ono to překvapivě funguje... ruská pospolitost téměř celého příběhu tedy malinko provokuje cévku... ale co si budem... každý z nás občas potřebuje vyklidnit rozbouřenou mysl přátelskou vlídností a člověčenstvím... miluju to... miluju i to nekonečné rozjímání o bytí či nebytí... život zkrátka je a Jeho Excelence si ho umí náležitě prožít... díky za dojemně útulný pobyt... byl mi tak nějak hrozně moc třeba!

18 31.01.2025

Obrovské díky za tak mimořádně vydatnou jízdu... obdivuju ten umně skrytý laskavě drsný či drsně laskavý podtón jakési možná až zvrácené poetiky každodenního marastu dané doby... téměř až heroická Dějevova houževnatost mi nejednou vyrazila chlopeň z těla... samotná podstata lidství zápasící s nemilosrdně logickým rozumem... sakra nervy drásající kombinace... každá jedna zastávka u osudu malého či většího cestujícího mi vypálila díru do duše a některé scény už nikdy nevypudím z mysli... nastupte si... tahle cesta totiž stojí za to!

18 03.06.2023

Temné kojotí zlověstno mi nemilosrdně rozhodilo duševní pantofel... ta krutost poháněná bezmeznou nenávistí mi totiž nejednou pohmoždila kardiovaskulární systém... a že to sakra hodně bolelo... zároveň mi ale bylo ve stínu voňavých pomerančovníků nejvíc krásno a milo... protože tenhle včelí kluk, tenhle Simonopio, je láska... a všichni jeho blízcí jakbysmet... obalili mi záložku tak půvabnou vřelostí a laskavostí... navíc ten jazyk je prostě líbeznost sama... zkrátka stojí za to si tohle okouzlující Mexiko prožít.

18 08.09.2022

Znepokojivý vhled do doby, kdy byl svět výhradně jen mužskou záležitostí... už jen to neskutečně burcuje dnešní ženskou mysl... však mnohé smutné nadvládí mužů lze vídat dodnes... nicméně... bolavé osudy žen z této šílené instituce okrádají duši o klid... o to větší vykřičník, že takové místo skutečně existovalo a lidská psyché se studovala tak krutým způsobem... a tehdejší chorá společnost je snad úplně bez komentáře... zkrátka ano... celé to stojí za nejednu zamyšlenou záložku.

18 14.05.2021

Proklopýtala jsem si příběhem skrz sebe sama... paradoxně mi aspekt mormonství či neuvěřitelného amerického školství a všech těch nesmrtelníků tak úplně nesedl... co mi více pocuchalo srdeční komoru, byla ta snaha nezůstat jen loutkou v majetnickém sobectví vlastní rodiny... už jen říct si "NE! Stačilo!" chce obrovskou dávku odvahy a síly... je to přeci rodina... rodina je základ všeho... jde opravdu tak lehce určovat si hranice v rámci rodiny? Bez mrknutí oka byste všechny odstřihli a bez jediného šrámu žili ve svém šťastném světě bez jejich všeobjímající lásky? S vědomím, že nejste dost dobří pro vaše nejbližší? Tenhle pocit totiž rozleptává duši a sakra dost bolí... možná právě proto stále milujete a doufáte... vždyť je to přeci ta rodina, že jo!

18 02.08.2020

Absolutně úplně nejvíc spektakulárně a intergalakticky kingulózní!!! Zatr-paceně fakt jo!!!
Faaajn, tak se uklidníme... ALE... v dnešní době nekonečných vyprávěnek toho našeho Velkýho Jima tak moc aktuální... zavádím jako povinnou četbu celému svému okolí... málem mi z toho všeho praskla hlava... ta manipulace... to ďábelské zlo v nás samotných!
Dusila jsem se nespravedlností... dštila síru na všechny ovce světa... aneb tak moc děsivě uvěřitelné osudy lidí jednoho městečka... a konec? Geniální, zatr-patr vždyť je to tak geniální! Hrozně moc se mi chce zaspoilerovat a vykřičet do světa tu božskou myšlenku (!!!) ... ale utlumím tu vlnu v sobě a řeknu jen... tohle poselství o všech mravencích světa si prostě musíte přečíst! Ámen!

18 20.03.2020

Přesně... přesně takhle to bylo! Vždyť on řekl úplně to samé... ona se ocitla na dně sebe samé úplně stejně a tak nějak od té doby každý po svém... i když vlastně všichni společně... začali chátrat.
Seděla jsem tenkrát v jedné kuchyni a byla svědkem osudu takové rodiny... až poté se mi dostalo pod záložku tohle vyprávění... a... boha jehovo, já se ocitla slovo od slova zpět v té kuchyni... to komorní vykreslení zrady a bezmoci a viny a zmaru je tak lidsky opravdové... že ten následující uzel na duši budete rozmotávat ještě dlouho po posledním písmenku.

18 21.02.2020

Hezky pěkně jsem sedla na lopatičku... a právě z důvodu mých neutichajících konspiračních teorií mi ten konec přišel naprosto geniální... jak si s náma všema vytřela záložku! Protože ve finále šlo prostě jen o jednu rozdrcenou nešťastnou duši, která hledala svoje místo na světě... nešlo o to, co se stalo... ale o to, jak se s tím naučit žít... jak přežít... a neutopit se ve svojí vlastní pomuchlané hlavě...
Až mi bylo líto, že jsem téměř celé vyprávění zbodla na jeden zátah jako hon za důkazy a spekulovala a spekulovala a... spekulovala! Inu, není z těch tří zdaleka nejlepší, ale velký klobouček za to prozření... že je ten život přeci jen trochu o něčem jiném... důležitějším!

18 11.07.2019

Mám jednu takovou ztracenou chlupatou duši doma, takže mě vyprávění trochu pomačkalo... už jen to tiché dechberoucí našlapování si k důvěře... hledání cestičky jeden k druhému... ta neuvěřitelná vůle žít... přežít... ta úchvatná síla přírody... kolik jen takových tuláků je mezi námi a čím vším si musí projít... přála bych si mír a lásku do každé boudy... do každé zabrané postele ;) víceméně do každé srdeční komory všech našich zvířecích "spoluobčanů" ...

18 15.04.2018

Opět jeden z těch silnějších příběhů, který si uloupnul kousek mého srdce a uhladil rozháranou čtenářskou duši... ta zvláštní poetika všedních dnů, šmrncnutá úžasnou francouzskou atmosférou, si mě omotala okolo stránek hned od prvního písmenka a já věděla, že tohle bude ono s velkým O... podlehla jsem a několik dní nespala a chvílema snad ani nedýchala... vyprávění plné ženské síly, přátelství a neskutečné odvahy...
Co mi trochu zkazilo dojem ze čtení je (na mou maličkost) příliš "americký" konec plný zbytečného patosu... obešla bych se bez posledních pár stran a nechala příběhu trochu toho kouzla nedořečeného... ale i tak neváhejte, protože je to vážně Ono... mon Dieu!
Připomíná Jsou světla, která nevidíme... ale troufnu si tvrdit, že Slavík je přeci jen o píď lepší ;)

18 26.09.2016

Laskavé vyprávění mi obalilo záložku tou nejvlídnější člověčinou... bylo fajn si nějaký ten moment posedět v té či oné chalupě... tiše přihlížet nekonečné houževnatosti a vesnické pospolitosti arménsky čarovného bytí... aneb... láska nechodí po horách, ale po lidech... a mnohdy ji ani zdánlivě smrtelné lože nezastaví... konejšivá poetika nevšedních všedností mi zanechala příjemně melancholický klid na duši... snad i trochu uchlácholila zoufalou mysl z dnešní tak nějak zrychlené a lidskost pozbývající doby.

17 18.02.2024

Začínala jsem mít už trochu těžkou záložku po vší té neutěšené temnotě... takže tuhle partu božanů jsem teď potřebovala snad víc než Lucy konec světa nebo Talia svůj vysněný rýč... naprostá a absolutní zamilovanost... nešlo se přestat culit nad tou dětskou bezelstnou přímočarostí... láskyplná vlídnost kontra lidská malost... společnost zalknutá předsudky... jinakost obalená opravdovostí a láskou... výjimečnost každého jednoho z nich... výjimečnost každého jednoho z nás... tohle vyprávění mi zkrátka tak moc načechralo duši. Miluju a děkuju!

17 24.11.2023

Skvostné vydání, které kvete čarokrásnou líbezností... voní nadčasovostí a lehce naivním poselstvím o vnímání světa kolem, i uvnitř nás... zanechá v duši semínko osvěžující radosti... radosti z maličkostí... radosti ze života... RADOSTI.
Neměli bychom zapomínat právě toto semínko občas pokropit takovou tou prostou šťastnotou... přátelstvím... láskou ♡ tohle vše tak nějak sklizeno mezi řádky... objevujme a hýčkejme si ty naše tajemné zahrady než dočista zpustnou a zoškliví.

17 22.06.2021

Nezbytný strýček Ká... on je prostě klasik... opět zabalil mojí vypsychovanou duši do černočerné tmy a bez mrknutí oka s ní jebnul mezi temné řádky svojí mysli... aneb takové to zlověstné rozklížení jednoho městečka lusknutím ďábelského paragonu... jen ten zběsile pomatený konec moje záložka úplně neschroustala... největší škoda škodoucí... inu, tak snad příště mi bude pekelníkem Štefanem zase o krapítek více dáno ;)

17 25.02.2021

Asi budu jediná plavající želva proti proudu... ale já trošku zakopávala o tu vykonstruovanou extrémnost, která mi nějak vůbec nedopřávala pocitu reálnosti...
Nejvíc mi drásala cévku ta neustále se opakující Ikea... asi chápu zdvižený prst nad neblahým nešvarem dnešních rodičů, kteří venčí své děti po obchoďácích, ale opravdu potřebuji znát názvy všech zakoupených výrobků?
Pak mi úplně nesedla ta překombinovanost témat- od všeho kousek a to podstatné se tímto vlastně ztrácí kdesi v překladu a to je velká škoda, protože se mi někde v tom zběsilém tempu písmenkového maratonu vytrousila ta osudová fatálnost všeho odžitého.
Naopak velmi oceňuji obrovský vykřičník nad chováním našich nakupujících spoluobčanů, kteří postrádají slušnost a alespoň drobeček respektu... to je bohužel velká a ta nejsmutnější pravda, která stojí za sakra velké zamyšlení!

17 10.09.2020