PhoebePollard komentáře u knih
Velmi silná kniha, která mně, jakožto mladší generaci, přišla jen těžko uvěřitelná... Autorka použila velmi čtivý styl, ovšem některé části byly trochu těžké... Velmi působivé, velmi děsivé.
Krásná humoristická kniha. A přestože ji napsal Leo Rosten, přeložit knihu založenou na hře se slovy v podstatě znamená napsat ji znovu, takže se skláním i před překladatelem.
Jedinečný Werichovský humor a originální pohádky zaručují skvělý zážitek při čtení, i při sledování filmu. Možná spíš pro dospělé, ale já tohle milovala už jako dítě.
Velmi kontroverzní téma, o němž toho třeba já osobně moc nevím, takže pro mě mělo kouzlo nového. Ačkoliv mi místy příběh připadal spíš jako šílená realita z jiného světa, než dnešní skutečnost. Jsem ale ráda, že jsem se do toho pustila. A vlastně až na ten disneyovsky vyumělkovaný konec, klasické happily ever after, nebylo knize co vytknout.
Kniha, která nestárne. Četla jsem asi ve druhé třídě a hned jsem si ji zamilovala, takže když ji později dostala sestra k Vánocům, pořád jsem jí ji kradla. Tenhle příběh je prostě perfektní...
Četla jsem jako jednu z mých prvních knih a od té doby se k této pohádce čas od času vděčně vracím. Astrid Lindgrenová nám zas a znovu dokazuje, že ve světě dětských knih se nemusí bát žádného srovnání, protože její knihy budou, alespoň pro mě, navždy kouzelné.
Po dlouhé době zase kniha, která na mě hluboce zapůsobila. Příběh oficiální hlavní hrdinky sice vnímám spíš jako okrajovou kulisu, ale příběh Minky prolínající se s tím Franzovým je skvělé napsaný a skutečně se mi místy tvořila husí kůže. Já si nedokážu představit, jaké to bylo si tím vším projít, ale tahle kniha je opravdu hodně dobrá.
Velmi dlouho jsem celé sérii odolávala, protože jsem neměla v oblibě ty "populární" knihy a četla jsem spíše neznámá díla... Ale pak jsem si jednou zapomněla vzít knihu do školy, tak jsem četla spolužačce přes rameno kus čtvrtého dílu... a pak jsem si prostě musela přečíst zbytek, jen, abych věděla, co je to famfrpál... Takže jsem si otevřela první díl... a o pár hodin později jsem ho zavřela s tím, že jestli si okamžitě neseženu další, asi se zblázním. Konec knihy sice není nijak otevřený, ale to mi tehdy bylo úplně jedno. Příběh je skvělý, zápletka originální a mudlům tak známý svět dovedený k naprosté dokonalosti... Perfektní
Vím, že tento názor je velmi rozšířený, a mně nezbývá, než se k němu připojit, protože tohle úžasné dílo je prostě nejlepší román od Austenové, která se zase řadí k naprosté špičce mezi pisateli podobných námětů. V Pýše a předsudku myslím nebyla ani jedna jediná pasáž, která by mě nebavila a to ani, když jsem četla knihu opakovaně. Elizabeth mi je velmi sympatická, hlavně proto, že se často chová tak, jak bych se chtěla chovat já, kdybych k tomu měla odvahu. A sledovat duševní přerod pana Darcyho bylo také zajímavé. A ani postava Lydie, jakkoliv hloupá, pošetilá a náladová, mi nepřipadala hodná větších antipatií. Poukazování na lidské chyby je naopak velmi potřebné a to i v dnešní době.
Moc hezký příběh plný námětů k zamyšlení. Škoda, že není trochu delší, ale chápu, že všechno co mělo být řečeno, řečeno bylo.
Nádherná knížka. Četla jsem jí několikrát v průběhu let a vždycky jsem si s mírným zděšením uvědomila, jak se čím dál víc podobám těch "šíleným dospělým" a méně kouzelnému malému princi. Ale i on musel nakonec vyrůst, což bylo to jediné, co mě utěšovalo. Přesto jsem se cítila opravdu špatně, když jsem několik let po třetím přečtení otevřela knihu a už neviděla hroznýše, jak tráví slona. Místo toho se mi vybavil klobouk Sama Hawkinse z Winnetoua. Přesto, Malého prince by si měl přečíst úplně každý, pokud se nechce ochudit o nádherný zážitek z kouzelné knihy.
Začátek knihy nebyl nic moc, ale když jsem se prokousala do poslední třetiny, už se to docela dalo. A poslední pětina byla skvělá. Příběh má navíc hlubokou, pravdivou myšlenku, takže stojí za přečtení. Ovšem ne jako beletrie, spíš jako podmět k zamyšlení.
(SPOILER) Čtení téhle knihy mě rozhodně dlouhodobě, ne-li trvale ovlivnilo... strašně smutné a přitom tak pravdivé. Myslím, že tohle je jediná kniha, u níž jsem ráda, že hlavní hrdinka brzy umře. Protože Hazel bez Guse... to je asi jako Percy bez Annabeth...
Tohle je spíš fanfikce nějaké dvanáctileté holky, která se nemhla smířit s tím, že Harry Potter je o tolik starší než ona. A tak si vymyslela pokračování, aby mohla chodit alespoň s jeho synem. Upřímně, mnohé fanfikce na tento prapodivný výtvor jsou lepší než originál. Nezáživné, nelogické, hloupé. Zápletka o ničem, provedení o ničem, postavy o ničem.... Ble.
Velmi zábavné a čtivé, co víc dodat. Tohle a pan Kaplan jsou zaručené způsoby pozvednutí nálady.
Vážné a kontroverzní téma, které jako osoba bez vlastních dětí asi nemůžu úplně pochopit, přesto na mě kniha ale docela zapůsobila. Morální dilema které doufám nebudu muset nikdy řešit a překvapivé rozuzlení... Velmi působivé, ačkoliv asi ne zrovna oddechové čtení.
Kniha chytlavá, příběh zajímavý... Jediným mínusem je torchu zmatečné přeskakování v čase i mezi postavami, v němž se mi hlavně na začátku špatně orientovalo a také nespolehlivé a zamotané vyprávění hlavní hrdinky. Konec se mi ale líbil a kniha byla dost chytlavá na to, abyh jí odpustila přeskakování v ději, které jinak obecně nemám ráda.
Můj nejoblíbenější díl, tak jako je Sirius jednou z mých nejoblíbenějších postav. Styl Rowlingové přesně sedí mému vkusu... tak akorát opisný. A zápletka je prostě skvělá a genialita paní Rowlingové mě nikdy nepřestane udivovat.
Jako každá kniha od johna Greena mi i tahle rychle přirostla k srdci. Aza je trochu zvláštní a já nebudu předstírat, že jsem jí vždy rozuměla. Ale oblíbila jsem si ji. A samozřejmě, to by nebyl John Green, žádný sladký happyend. Skvělé.
Volání divočiny jsem sice měla o něco raději, ale tahle kniha mě přivedla k Londonovým dílům a také se mi líbila. Doporučuji.