pietroaretino komentáře u knih
...... když člověk jednou spáchá vraždu, velice brzo začne považovat za maličkost loupež, a pak se dá na pití a přestane světit den sváteční, potom se začne chovat nevychovaně a přestane dodržovat závazky, jak se jednou dostaneme na šikmou plochu, neví se, kde skončíme, a mnozí si zapříčinili svou vlastní zkázu tou či onou vraždou, které v daný moment nevěnovali žádnou velkou pozornost. Konec citace.
" Války se zúčastnila spousta koní, byli to spolubojovníci, a tolik jich zahynulo a my jsme je snědli. "
" Člověk ve válce je děsný a nepochopitelný. "
První věta: "Každý jak umí - Jasmine si při souloži prdla."
,,Východiskem teorie sraček je prdění. Lidi pořád vypouštěj prdy, od začátku dějin, za miliony let to dělá tisíce miliard prdů.
S každým prdem se uvolní smrad, víc nebo míň. Smrad se skládá z několika molekul hovna. Ty molekuly někam stoupaj a shromažďujou se. Nikam nezmizej. Až jednou nastane ten den, kdy se nám to všecko vylije na hlavu. A že je toho hodně, opravdu hodně. Utopíme se ve sračkách."
Dějová linka, která je výše nastíněna, je pouze tenkou páteří knihy, která je protkána hustými úvahami o Pieteru Breugelovi, jeho díle a době, ve které žil.
" Růst dobra na tomto světě nezávisí jen na velkých činech, a není-li to s vámi ani se mnou tak zlé, vděčíme za to způli právě těm nesčetným lidem, kteří poctivě žili svůj život stranou vší pozornosti a odpočívají v hrobech, k nimž nikdo nechodí."
" Tak nám řekni, co chceš spálit ? "
" Boha chci spálit ! "
" Rechele zakouší nejrůznější muka. Zlý duch jí nadme jeden prs, až je jako měchýř. Noha jí oteče jako bečka, šíje jí stuhne. Na stehnech a v podpaží se jí udělaly mokré vředy, z nichž teče hnis. Rechele ze sebe vytahuje kamínky, chlupy, hadříky a červy. Třebaže už dlouho nic nejedla, často zvrací a vydáví všelijakou havěť......"
"... Ale jak ty ženy tenkrát šly, hlídali je mladí esesáci v nablýskaných holínkách, posmívali se jim, že některým teče menstruační krev po stehnech, a uráželi je, něco se ve mně zlomilo. Byla to hrůzná a ponižující scéna, ale ve mně probudila pocit velké úcty k ženám a ten mám v sobě dodnes. "
" Bude to hodně zvláštní Labutí jezero - verze, jakou nikdo předtím neviděl a jakou též nikdo už nikdy neuvidí.
Zvláštní představení, premiéra bez reprízy.
LABUTÍ JEZERO V ŘETĚZECH "
" Aniž jsem o tom věděl, směřoval jsem domů. Měl jsem velký hlad a nalezl jsem na ulici třísku, kterou jsem hryzal. To pomohlo. Že jsem na to dříve nepomyslil ! "
120 stran. Připoutat jsem se nedokázal. Pro popisované události a postavy v knize jsem nenalézal porozumění. U některých pasáží jsem měl docela protivné pocity. Irvingův styl mi nevyhovoval. Čtenář a kniha se minuli a nepodařilo se jim navázat spojení.
..... Kdo dnes chce žít a radovat se ze života, ten nesmí být jako ty a já. Kdo žádá místo fidlání hudbu, místo zábavy radost, místo peněz duši, místo patlání opravdovou práci, místo hříček opravdovou vášeň, pro toho tenhle hezoučký svět není žádný domov....
Vidim to takhle. Velmi rychle, obcas se skripajicimi zuby, jsem to docetl a rekl si: Tohle prodam, to nepotrebuju mit v knihovne, k tomu uz se nehodlam vracet. A pak me napadlo, ze knihu misto prodavani dam o Vanocich sve dceri. Na Vanoce bude mit 17 a pul. To se ji bude libit: dlouhe pasaze o sexu, plno melancholie, hrdina sympaticky samotar, ktery spleen leci whisky....Pro me je tenhle poevropstely Japonec, tedy konkretne jeho Norske drevo, zalezitost nezvratne pomijejici, ikdyz chapu, ze to spoustu lidi muze bavit. Mne Murakami od svych dalsich knih odradil. V knihovne mi zustava Kafka na pobrezi, ale kdovi jestli dam tehle knize tolik casu, jako jsem dal Drevu. Jakmile se mi bude zdat stejne verpankoidni (od slova verpánek cili dokola stejne a stejne), knize se venovat nebudu.
Nesmysl, jakápak těžká četba! Nádherná kniha, nepochybně výtečně přeložena. Má skvělý temporytmus, disponuje překrásným jazykem, nepostrádá napětí, veselost, ironii, melancholii - a nade vším táhlý mrak neochvějného osudu.
150 let stará kniha, ve své době čeřila vody v Rusku (generační spory, rušení nevolnictví aj.). Stále aktuální znamenitý román.
Antone Pavloviči, tady Ti nerozumějí. Požadují po Tobě více akce! Nestačí jim, že v Tvých postavách je neklid, nestálost, přetvářka, pnutí, atd.......82.nejhorší kniha....a hodnotící ani nemrkne....možná ani neví, že je to divadelní hra.....tys dopadl, můj drahý Čechove (naštěstí jen v Knižní databázi - ti, kdo se Ti snaží porozumět, Tě milují a vědí, že jsi pouze jeden na světě)