Pistácie komentáře u knih
Možná, kdybych si zvolila nejprve knihu a až poté film, bavilo by mě to o něco málo víc. A nemusela bych v těch třech kamarádech nutně vidět televizní Partičku. I tak mě to celkem bavilo. Když to s rovnám s jinými Vieweghovými knihami, tak jedna z těch lepších knih. Dokonce bych řekla, že i více ze života. Mnoho lidí se může vidět v různých postavách.
Kniha se četla jedním dechem. Nádherně napsané příběhy jednoho muže, velikána a jeho čtyř osudových žen. I když konec velkého Hemingwaye na této zemi znám díky výuce ve škole, a vím, že to s ním nedopadlo zrovna nejlépe, i tak jsem četla plná očekávání od začátku až do konce.
Je to strhující příběh. Vyvolávalo to ve mě spoustu pocitů a dojmů. A Hemingwaye sem měla možnost poznat z jiných, nových stránek, než jen jako pana spisovatele, ale i jako manžela a obyčejného člověka se spoustou kladů i záporů.
Úžasné. Pohádky pro malé, i velké, já bych řekla. Krásná a celkem i poučná pohádka:) Umím si představit, jak bych jí četla svým dětem v budoucnu. Povedené, nejen příběhem, ale i textem doplněnými ilustracemi od samotného autora, které se neskutečně povedly :)))
Tuto autorku i komiks jsem objevila úplnou náhodou. Netušila jsem o co jde. Jelikož mám obecně ráda komiksy, řekla jsem si, že to zkusím. Nenudila jsem se. Bylo to super. Hltala jsem naprosto každou stranu. Přečteno snad do půl hodiny. Neskutečně chytlavý příběh. Co vše se z tak nevinného, a přitom nezajímavého příběhu o zničením nástroji na počátku dá vyklubat... Bavilo mě to. Rozhodně si od autorky přečtu další díla. :)
Kniha v sobě skrývá opravdu skvělé, autentické čtení. Hovorový jazyk, dost často vojenský slang tomu dodává na věrohodnosti. Hodně se objevující popisky, vysvětlivky pod čarou vysvětlující nejrůznější vojenské názvy a zkratky jsou super.
Jediné, co mě moc nebavilo, byl začátek. Popisování toho, čím si autor musel projít. Co vše absolvoval a co studoval, než se skutečně dostal do Afghánistánu. Pro pochopení a nastínění toho, co voják absolvuje během výcviku je to super. Ale mnohdy mi některé pasáže přišly zdlouhavé a celkem by se povídání o jeho začátcích dalo zkrátit...
Druhé dvě kapitoly o misi a nemoci jsem hltala jedním dechem. Člověk si jen těžko dokáže představit, co ti vojáci prožívají, pokud tam není. Až v těchto situacích, kdy na člověka kdykoliv a kdekoliv může vletět kulka, či bomba, jsou ukázkou toho, jak se zachováme v krizových a životních okamžicích..
Nejvíce mě fascinovalo vyprávění o tom, jak letěli domů, a letce vítali na letišti jako hrdiny, kdežto tyto vojáky, kteří se brodili tím nejhorším, nechali sedět v letadle a museli vyčkat, až skončí ceremonie. To mě šokovalo. Ale taková je opravdu realita. To je skutečný život.
Jednoduše bych řekla, že to nastiňuje skvěle, jasně, a ten jazyk tomu dodává prostě šťávu. :)
Co dodat.! Naprosto strhující příběh, který musí chytit za srdce každého z nás. Od začátku až do konce jsem hltala každé slovo, každou větu. I když je celkem předvídatelný příběh i konec, nejde přestat číst. Možná první kniha, které mě dovedla až k slzám ... dosud jsem odolávala, ale teď už to nešlo se ubránit.
O filmu ani nemluvím. S kapesníkem u očí od začátku až do konce. Ale o to až tolik nejde. Měli bychom si hlavně uvědomit, co máme, že žijeme, máme před sebou budoucnost a snad se jí chytit a žít naplno, dokud můžeme :) a hlavně žít s těmi, které kolem sebe máme a které milujeme. Nesnažit se je odstrkávat. Později bychom toho mohli litovat.
Líbil se mi úvod, který snažil osvětlit první knihu My děti ze stanice Zoo pro ty z nás, kteří s ní nebyli seznámeni. I přesto, že jsem nečetla první díl, hned jsem pochopila děj a souvislosti.
Kniha se mi líbila. O to víc mě šokovala, že vše, co je vyprávěné, je skutečné. Nejvíc mě šokovala vyprávění a příběhy z vězení. Kdo to nezažil, asi jen těžko si umí představit, jak hrozné to muselo být. A boj a strach o syna, to pozná asi jen opravdu žena, která je matkou. Neskutečný, a přitom tak reálný příběh.
Ať už jde o smyšlené, nebo částečně pravdivé příběhy, dostaly mě. Každý jeden, postupně, tak jak šly za sebou. Kolikrát jsem si říkala, jaké hrůzné příběhy musí ženy v nejrůznějších koutech světa prožívat. I jen najít vlastní sestru trvá přes 20 let. To je síla. Vedle těchto příběhů, osudů a problému, mi moje problémy přišly docela malicherné a nicotné. Neuměla jsem si sebe samu představit ani v jednom z nich. Říkala jsem si, jak bych to asi řešila já sama. Jestli bych se takovému osudu dokázala postavit čelem. Zda bych ho řešila stejně jako ta či jiná zrovna ústřední hrdinka příběhu. Wow. doslova, Wow.
Tato kniha patří do škatulky "oddechové čtení na dovolenou" a tam také zůstane. Naprosto předvídatelný děj v každém kroku. Nic překvapivého. Žádný velký zvraty. Žádná čtenářská očekávání. Takový nenásilný, milý příběh, který neurazí, ale ani ničím nenadchne.
Upřímně jsem nečekala, že to bude tak čtivé. Je vidět, že Tomáš nemá problém s tvořením příběhů a v zásobě jich má opravdu dost, a to hlavně z doby dospívání, které u něj bylo opravdu divoké. Zároveň se mi potvrdilo, že svému řemeslu rozumí a fascinovalo mě, jak popisuje, co vše má za sebou a jak začínal s analogy a vyvoláváním fotek a postupně s vývojem techniky bez problému přešel na digitál.
I tak mi to přišlo, jako by pořádně nevěděl, o čem psát. Občas se v tom plácal, dost přeskakoval z jedné doby do druhé. Chvílemi jsem byla zmatená, že byl v dospělosti, najednou v dětství, pak dospívání a tak nějak nesystematicky a nelogicky asi vyprávěl zrovna příběh, co mu namátkou vyskočil na mysli. Možná ne, ale takový dojem jsem z toho měla. Jeho osoba je opravdu jedinečná a svědčí o tom i jeho nesmyslné sbírky a kolekce všeho možného. U něj si neumím v žádném případě představit, že by propadnul minimalismu. Ale každý jsme jiný a to je na tom to krásné. :) Možná mi tam chybělo i víc příběhů ze současnosti, s manželkou i dětmi, ale i tak to bylo pěkné vyprávění a vzpomínání. Třeba se dočkáme i další knihy.
Bavily mě i jeho úvodní statusy v každé kapitole, ale upřímně si také neumím představit, že by jim věnoval celou knihu. Jsem ráda, že to doplnil čtivým vyprávěním o své osobě i svých blízkých. :)
O téhle knize jsem si přečetla kladnou recenzi a nadchla mě. Ale asi jsem od kosmického ruského lékaře čekala víc. Je vidět, že autor je vzdělaný člověk, který se v oblasti zdraví pohybuje dlouhé roky a baví ho to. Některé předané myšlenky jsou opravdu zajímavé a k zamyšlení. Ale jiné jsou podle mě dotažené do extrému a přišly mi absurdní. Třeba to, když autor píše, že bychom se měli vyhýbat prostým slovům, že mají negativní vliv na naše fungování. Nebo když popisuje, že na nás mohou jít mdloby při požití peroxidu (který ale jinak denně doporučuje užívat), a přirovnává to tomu, jako když jdou mdloby na člověka z města, který se ocitne v lese.
Ze začátku jsem se bála, že se autorka pustila do těžkého kalibru - psát román o budoucnosti. Ale ono to bylo tak krásně propojeno s minulostí a všechno to nakonec do sebe tak zapadalo, že se to krásně četlo. Líbily se mi i autorčiny myšlenky o tom, jak se v této době bude nejspíše komunikovat, jaká bude technika a jakým směrem se to za těch x let asi vyvine. Markétiny knihy čtu od začátku a patří mezi mé oblíbené autorky. Je vidět, že s každou další knihou se vyvíjí. Propojení této knihy s její prvotinou, to už byla jen třešnička na dortu, která mě velmi mile překvapila. Já na autorku nedám dopustit a těším se na další příběhy. :)
Krásné básničky, které chytí za srdce, pohladí, ale i nutí k zamyšlení o vlastním životě. Některé jsem si i četla dokola a zamýšlela se, kdy a jak je autorka asi psala, i v jakém životním rozpoložení.
Na tuhle knihu jsem narazila úplně náhodou v knihkupectví. A musím říct, že je to zajímavý a a stručný přehled, který se hodí pro každého začínajícího copywritera. Pomůže vám utříbit myšlenky v tom, co od takové profese čekat a zjistíte, zda byste se tímhle směrem chtěli vydat, nebo ne. Přináší i praktické rady, které ocením i já.
Pro mě jako copywriterku to byla celkem užitečná kniha, která má přínosný obsah. Spoustu věcí jsem brala jako samozřejmost. Řekla bych, že je spíše pro začínající copywritery nebo lidi, kteří se chtějí dozvědět více o tomto oboru. I tak jsem se dozvěděla nějaké nové postřehy a jsem za to ráda. Je vidět, že autorka se v oboru pohybuje už dlouho a má zkušenosti na to sepsat to všecko na papír.
Ne tohle ne. Přišlo mi, že se autor pořád motá v kruhu a opakuje dokola to samé. A odkazuje na Davida Allena. Chápu, že neustále omila, abychom si je nepletli a neměli pocit, že ho kopíruje. Ale přijde mi to na jedno brdo. Nic nového mi to bohužel nedalo.
Tak tohle mě bavilo. Občas mi mrazilo v zádech při představě, jak to dopadne. Ale tak překvapivě divný konec záporáka jsem teda nečekala. Přišlo mi to zvláštně useknuté a dost nereálné, a za to hlavně hvězdu dolů. Všechny postavy mi byly nesympatické. Kupodivu jen nevěrníka jsem litovala. Typické vztahy a vztahové problémy se rozrostly do zamotaného thrillerového klubka nenávisti a pomsty. Spojení s Prahou mě maximálně bavilo. Víc takových příběhů.
Přečteno jedním dechem. Nevím, co se ostatním nelíbí na moravštině a autorčině vyprávění. Mě to bavilo a moc. Právě se mi líbí, že píše o něčem, kde vyrůstala a co má zažité. Zná prostředí i moravštinu, a nebojí se to použít. Proč taky. Mě se líbil vybraný jazyk, zápletky i konec. I když mi to už přišlo jako telenovela, kde hrdinka střídá chlapi jako ponožky a vlastně neví, co chce. Je to dobrá oddechovka. Vtipná i dojemná zároveň.
V Kutné Hoře jsem se narodila a vyrůstala. Ale je stále a pořád co objevovat. Líbí se mi, jak je kniha zpracovaná, grafika, vysvětlivky, i pověsti na konci knihy od tatínka jsou více než povedené. Některé z nich jsem navíc dosud neznala. Kniha mě opravdu obohatila. I díky popisům toho, kde popisované události, ulice, nebo domy, dnes najdeme, jsem si to mohla lépe představit. Neboť město znám, četlo se to krásně. A já děkuji za takové příběhy i krásně zvládnuté ilustrace. Kniha by se mohla líbit i nekutnohorákům, protože se člověk o městu dozví mnoho z historie a z pověstí, ale odráží se tam mnohdy i současnost. A to je super.
Už třetí komiks a stále mě překvapuje, že autorka pořád vymýšlí nová a zajímavá témata. Skoro v každém vidím sebe, nebo někoho z okolí, a nasměju se, jak je to pravdivé. Jen s jedním stripem nesouhlasím, nejsem totiž cat person. I když se kniha zaměřuje na kočičí milovníky, já si v tom dokážu představit svého psa, a nemám s tím problém. Naopak, i tak to pro mě bylo obohacující. Díky za skvělý počin, a těším se na další.