Pistácie
komentáře u knih
Plaváček
Martin Goffa
Doteď jsem netušila, že máme tak dobré české spisovatele v oblasti detektivního žánru. Ze začátku jsem se musela do knihy více ponořit, ale od půlky mě to chytlo. Jsem ráda, že jsem autora objevila, a těším se na jeho další díla.
Opráski sčeskí historje. Zmikund vs. Huz – paralenní žitovopisi
Jaz
Opraski a všecko co je s nimi spojené mě provází už nějakou dobu a pokaždé se neskutečně babím. Je to skvělý humor, ktery jsem si oblíbila. Zmikund a Huz jsou nejlepší dvojka.
Přecitlivělost není slabost
Ilse Sand
Naprosto skvělá kniha, která mi otevřela oči v mnohých oblastech a chování sebe sama. Konečně vím, když se cítím, nebo prožívám něco konkrétního, že se za to nemusím stydět, že to není jen o tom, že jsem zvláštní, ale existuje pro to logické vysvětlení. Jakoby to celé bylo napsáno o mě. Vidím se ve všem. Je to super si přečíst něco, co mi dává naprostý smysl od začátku do konce.
Bábovky
Radka Třeštíková
Bábovky nebyly vůbec špatné. Takové spíše oddechové čtení hlavně pro nás ženský, které se potýkáme s ruznymi životními příběhy. Příběhy se dokážou otisknout do zivpta mnoha z nas. Je to lidske a především zebske. proto to bavi tolik ctenarek. Není to špatné. Ale i tak je kniha taková, jak jsem očekávala. Celkem předvídavý hned první příběh ženy. Neberuji ji jako bestseller, ale dobré oddechové čtení pro celkem jasné cílové čtenáře, nebo spíše čtenářky.
Vážka
Michel Bussi
Některé pasáže mi přišly zdlouhavé a zbytečně rozvleklé. Jinak se kniha nese v zajímavém detektivním duchu. Neustále proměnlivé okolnosti, zápletky i možná rozuzlení nenechávají čtenáře v klidu. Naopak se chce dozvědět víc. Dojít pravdy a rozluštit tu neskutečnou záhadu, která je nakonec úplně jiná,nez si na začátku stanoví.
Dítě zvané „To“
Dave Pelzer
Šokující čtení! Pro nás, kteří jsme si tímhle neprošli, jen těžko představitelné, že by to vůbec mohla být pravda. Nechápu, jak se člověk dokáže takhle změnit, jak se z milující matky dokáže stát taková nestvůra, která nenávidí vlastní dítě. A ještě více nechápu otce, který svého syna miluje, ale nezastane se ho v ničem, nebojuje za něj, nechá ho v tom všem samotného!!!!
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Autorka patří mezi moje oblíbence. Mám od ní všechny knihy, proto jsem se těšila i na tuto. Na jednu stranu se mi líbí, jak to celé pojala. Kniha si rozhodně najde své čtenáře, a to především u mladých generací, které potřebují získat nějaký historický přehled z nedávné historie. I já jsem se dozvěděla pro mě spoustu nových faktů.
Na druhou stranu mě zklamalo, že většina témat byla popsaná dost povrchově. Ráda bych si o každé dekádě početla víc do hloubky. Na autorčin hovorový styl vyprávění jsem, hlavně u podcastu, celkem zvyklá. Tady mi to ale nějak nesedlo a nehodilo se to sem. Také mě, jako korektorku, sem tam zarážely nějaké chyby a překlepy v textu. Škoda. Myslím, že kniha má dobrý potenciál, ale mohlo to být ještě o fous lépe zpracováno. Palec nahoru ale za závěrečné rozhovory s pamětníky. Jen nemusely být tak osekané. Ráda bych se toho dozvěděla víc.
Hodina po půlnoci
Hana Marie Körnerová (p)
Velmi dobře napsaný příběh, který má co nabídnout spoustě čtenářů. Je to ale spíš taková dost předvídavá oddechovka. Pro mě spíš něco, po čem sáhnu, když si potřebuju odpočinout od všech detektivek a thrillerů. Líbí se mi ale, že kromě romantiky, je zde okrajově popsáno několik historických momentů z dob Napoleona. Hezky se to čte. Hezky to odsýpá. Má to myšlenku, hlavu a patu. Je tam možná více omáčky, než někteří zkousnou, ale najde si to své věrné čtenáře. :) Mě to bavilo.
Carolina
Hana Marie Körnerová (p)
Kniha by se dala považovat i za historický román, jelikož se tam objevují i různé válečné konflikty a jsou tam popisovány některé historické události. V popředí toho všeho se ale odehrává silný příběh mladé ženy, která toho v tak mladém věku hodně zakusí. Díky tomu můžeme sledovat i to, jaké měly ženy v té době postavení, jak se chovaly v rodině i ve společnosti, jaké byly různé vztahy, jaká byla společnost nebo i jak se nahlíželo v té době na sňatky. Zároveň je to skvěle napsaná beletrie. Jsou zde jasně vylíčené jednotlivé charaktery postav. Bylo zde nepopiratelné dobro a zlo. Autorku znám především díky jejím novějším dílům, ale je vidět, že i tato starší díla jsou prostě víc než dobrá. Jsem ráda, že jsem tomu dala šanci a těším se na další.
Tapetář
Ema Labudová
První polovinu knihy jsem se spíše nutila (a mučila) a myslela jsem si, že ji spíše odhodím. Nějak jsem asi nepochopila celý koncept a příběh, který se postupně odkrýval na pozadí bolestivého vyprávění. Ve druhé polovině se jako čtenáři konečně dozvíme, co stojí za tak komplikovanými rodinnými vztahy a to mi konečně dalo impuls se pořádně začíst. Ale ani tak mě kniha vůbec nechytila. Možná jsem jen nebyla naladěná nebo mi nesedl autorčin styl psaní.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Tahle kniha je pro mě velkým překvapením a čtenářským vstupem do nového roku. Objevila jsem ji úplnou náhodou a jsem ráda, že se ke mně dostala. Baví mě číst tématiku Holocaustu a 2. sv.v, i když je to velmi těžké téma, který i po dočtení ještě dlouho leží čtenáři v mysli. I tak to pro mě nepatří mezi ty nejsilnější knihy s touto tématikou. Myslím, že nás autor šetřil a do popisování hrůz, které se v koncentračních táborech děly, se mohl ponořit i více (ve srovnání s jinými knihami).
I tak je to dost zajímavě pojatý příběh hlavní hrdinky, jejíž osud sledujeme úplně od narození až po dospělost. Prožíváme s ní krásné chvíle dětství a dospívání, až po ty hrůzy, kterými si musela jako Židovka projít. Zuzaně jsem fandila a doufala jsem ve šťastný konec a shledání. Naopak Hanuš byl postavou, která mě nenechala klidnou od začátku až do konce. Věděla jsem, že ho budu nenávidět, ale jeho činy byly tak hrůzné, že jsem se s každou kapitolou bála, co ještě horšího může provést.
To prší moře
Radka Třeštíková
Musím říct, že mě u autorčiny prvotiny děj hodně mile překvapil. Nečekala jsem tak důmyslně propracovaný příběh a propletené osudy všech postav. Ze začátku mi byla Hanka velmi nesympatická, ale postupně se odkrývaly její rány a začala mi přirůstat k srdci. jediné, v čem mě byla celou dobu protivná, bylo to, jak se chovala k chlapům a chvílema mi v tomhle směru přišla docela bezcitná. Je to sice depresivní čtení, ale já mám těžké příběhy ráda. Paradoxně se mi čtou lépe než humorné nebo zamilované knížky.
Netopýr
Jo Nesbø
Konečně jsem nasedla od začátku na dráhu zvanou Harry Hole. Uvidíme, jestli se bude každý díl zlepšovat. Jeho prvotina je dobrá. Ne skvělá, ne špatná. Jak to tak u detektivek bývá, začátek se vleče, ale pak se to rozjede (většinou). Je to často protkané nudnějšími pasážemi, ani tady se tomu nevyhnete. Škoda. Ale těším se na další díly. Už jsem před lety přečetla Sněhuláka, u kterého jsem měla opravdu husinu. Snad mě to samé čeká i u jiných jeho knih.
Můj brácha se jmenuje Jessica
John Boyne
Opět se mi potvrdilo to, že literatuře pro mládež se nemusím nutně vyhýbat, i navzory, že už dávno nejsem cílovka. Velmi čtivý a skvěle napsaný příběh o tématu transgenderu, o kterém se toho asi prozatím z beletrie moc nenapsalo . Moc mě zaujalo to, že příběh nebyl vyprávěn z pohledu kluka, který se měnil v dívku, ale naopak z pohledu člověka, který ho nejvíc znal a který s ním vyrůstal - jeho bráchy. Rozhodně mě baví číst o tématech, který by byla dříve tabu, ale dnes se lidé nebojí o nich psát, ale hlavně se nebojí veřejně přiznávat, že jsou odlišní, než jak si je společnost představuje. A my čtenáři máme aspoň okrajově možnost zabřednout do toho, jak obtížné může být vyrůstat jako někdo jiný a jak složité je, když vás nechce přijmout nejen širší okolí, ale především vlastní rodina. Díky za tuto knihu.
Přátelé
Kelsey Miller
Ze začátku mě kniha bavila a těšila jsem se, jak proklouznu do zákulisí fenoménu Friends. Čím víc jsem ale četla, tím víc jsem ztrácela zájem číst dál. Neustále jsme se dokola točili kolem těch samých seriálů, které autorka srovnávala s tímto. Proč? Dostalo se mi sice pár zajímavých příběhů a historek, i ohledně toho, jak celý nápad na tento kultovní sitcom vznikl, ale čekala jsem víc. Víc i z osobního života jednotlivých herců, z jejich momentek a scén na natáčení. Něco tu je vykresleno, ale mnohem méně, než by takový fanoušek asi čekal.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Tady jsem měla jistotu, že to bude těžké a depresivní čtení. Jak už tady každý zmínil. A proto mě to nezklamalo, ale naopak, protože jsem věděla, do čeho jdu a na co se autorka zaměřuje. Bylo to až absurdní a a neskutečne představovat si, že tohle všecko dokáže potkat jednoho člověka. A že i další rodinní příslušníci nemají v životě štěstí. Jako by celá rodina byla nositelem těžkých osudu. I tak jsem ráda, že se ke mně dostala, ale i tak bych se ráda autorky zeptala na pár věcí. Závěrem jsem víc než lehce zmatená.
Tatérka
Alison Belsham
Nebavilo mě to tak, jak jsem čekala. Přijde mi to dost prvoplánové a předvídatelné. Tak nějak jsem všecko odhalila ještě dřív, než se to stalo. Všechny postavy mi byly nepříjemné a nudily mě. Ani vrahovo odhalení jsem si neužila. Prostě to je opět až moc vychvalované a já se netrefila sobě do vkusu. Detektivky mě baví, ale tohle bylo moc okaté. Je to autorčina prvotina a věřím, že se pořád hledá. Další kniha bude jistě lepší a promyšlenější :)
Jeden kopeček šmoulový
Marie Doležalová
Autorka vtipně a výstižně podává 90ky, na které také ráda vzpomínám. Byla jsem sice ještě malá holka, ale většinu těch věcí, sladkostí a věcí typických pro tuhle dekádu, si také pamatuju moc dobře, protože jsem na tom vyrostla. Byla to skvělá doba a super dětství bez počítačů a tabletů. Líbí se mi, jak vzpomíná na své prarodiče, i praprarodiče, humorně, ale i s láskou. Všechno je propojeno s fotografiemi a vzpomínkami. Opravdu jsem skrz tuhle knihu zavzpomínala i na sebe a svoje dospívání. I když se lišily naše prostředí, a nevím, jaké to je vyrůstat na sídlišti, mnohé bylo dost podobné. Také jsem nasávala všemi smysly, a opravdu jsem si to čtení užívala.
Krev na sněhu
Jo Nesbø
Líbilo se mi, že je to něco jiného než Harry Hole, a aspoň na chvíli jsem se od něj odpoutala, a užila si příběh od Nesba, který není protkán tímto detektivem. Líbilo se mi vyprávění, příběh i jednotlivé linky, které se prolnuly a dávaly smysl. Záporný hrdina, který měl ve finále kladné rysy, to je to, co mě na tom asi bavilo nejvíc. Konec mě trochu zklamal, ale celkově mě kniha nadchla. Snad to není poslední autorova kniha, kterou jsem vzala do ruky.
Dítě v mlze
Martin Goffa
Sáhla jsem po druhé autorově detektivce, a byla jsem z ní nadšená o to víc. i Plaváček mě bavil, ale tohle je jiné, lepší. Líbilo se mi, jak to pěkně plyne, a všechno do sebe postupně pěkně zapadá. Kniha mě bavila. Dost mě chytlo, jak se proměňují vypravěči s každou novou "kapitolou". I když je už začátek jiný tím, že nám prozradí celý děj, únosce, i zápletku, nevadí mi to. Naopak mě tento příběh naruby dost bavil. Jedině snad konec byl pro mě zklamáním. Po tak dobrém a napínavém ději, přišel rychlý a nezáživný konec. Proč? Snad to autor chtěl rychle dopsat, a neměl už nápad. Škoda, tím to trošku shodil. Jinak by to byla špičková česká detektivka. I přesto všechno hodnotím kladně a jsem ráda, že máme tak skvělé autory. Jen tak dál.
