Pistácie komentáře u knih
Jsem ráda za tento vhled. Kniha mě pozitivně překvapila a informačně velmi obohatila. Je vidět, že i odborná publikace se dá napsat jednoduše a poutavě. Líbí se mi, že to autor pojal formou rozhovoru. Navíc je to psané stylem, že i já, naprostý laik, pochopím spoustu věcí týkající se medicíny a nepotřebuji si načítat složité příručky a slovníky.
Konečně máme možnost nahlédnout do nitra člověka, k jeho zdraví a podstatě i jiným pohledem. Už nějaký pátek se zajímám o funkční medicínu a různé alternativní směry a možnosti léčby. Jsem ráda, když vidím, že i lékaři se snaží jít touto cestou a nezatracují ji a nevyvrací nám pacientům (spíše naopak). K této knize se určitě ještě několikrát vrátím.
Tohle se za mě vůbec nepovedlo. Nebo jen nejsem cílovka. Od začátku do konce jsem se nudila. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická. Vlastně tam nebyla jediná postava, která by se mi líbila. Nejvíc mě vytáčel ale fakt, že hrdinka na začátku manželovi slíbila, že si najde klidnější práci a bude víc doma než předtím. A ona si najde takovou, kde byla vlastně stejně pořád pryč, domů chodila v noci, nebo vůbec. To jsem na celém tom příběhu nejvíc nepochopila. Bylo mi to protivné. Ani nevím, proč jsem to dočetla. Asi jsem tomu chtěla jednoduše dát šanci.
Super kniha a skvělá zápletka, která skončila jinak, než bych čekala. Což je přesně to, co od knihy očekávám. Možná jde o young adult, ale já to četla v angličtině, takže to pro mě bylo i procvičení slovní zásoby. Bavilo mě to. Těším se na další autorčinu knihu.
Pořád nevím, do jaké skupiny se zařadit. Na jednu stranu mě to chytlo, jelikož jsem velký fanoušek sitcomu a ten mě bavil od prvního dílu. Hltala jsem veškeré dějové linky a zápletky, které se tam odehrávaly. O to víc jsem byla nadšená, když se objevila kniha, která měla ukázat, co se odehrávalo předtím. Jak to všechno vlastně začalo... Ale, nějak to nebylo takové asi, jak jsem čekala. Většina kladných postav mi přišla až moc dobráckých a jejich schopnosti mi přišly nesmyslné. I když se to hezky propojilo se seriálem, stejně zůstanu věrná jemu. Pokud se objeví další kniha, nejspíše už po ní nesáhnu.
Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla. Ale to mi dělá u Keplerovky problém pokaždé. Ale nakonec si příběh vychutnám a užiju si ho až do konce. Jejich detektivky jsou čtivé a plné zvratů a nečekaných rozuzlení. Baví mě to. Těším se na další.
Autorčina prvotina je moje první a poslední, kterou jsem od ní dočetla. Byla pro mě spíše zklamáním, ve kterém jsem se ztrácela a trápila při každé nové stránce. Stejně jako hlavní hrdinka, i já jsem se často hledala a ztrácela a bylo to až nadliské zůstat ve střehu a dočíst. Autorčinu trilogii jsem vzdala u první knihy, bohužel. I tady to pro mě bylo horkotěžkým čtením, ke kterému se už nevrátím.
Čtvrtá autorčina kniha, která je trošku jiná (protože má jasný příběh jedné hrdinky), a přesto tam její styl psání pořád je a řekla bych, že lepší, než kdy dřív. Bavila mě a moc. Líbí se mi, že se tam každá z nás můžeme vidět, i když v trapnějších horších životních příbězích, a přesto se jim od srdce zasmějeme. Protože víme, že se to může stát komukoliv, každému z nás. A možná i mnohdy stalo. :) I když nemám děti a nedokážu posoudit, jaké je randění ve vyšším věku, jako bych stejně viděla sebe i v pubertě, kdy jsem randila, a byla jsem naprosto neschopná a myslela si o sobě jen to nejhorší, sebevědomí na bodě nula. Díky za další humorný příběh, který mě osobně zahřál u srdce. Díky, že píšete s takovou lehkostí, a i sebevíc trapné okamžiky dokážete tak skvěle a humorně podat. :)
Tenhle příběh je takovej, jak ho ostatní popisují. Souhlasím, že je to velké psycho pro náročné čtenáře. Šokovalo mě, že hlavní hrdinka má 11 let a zažívá takové šílenosti, které by nepřežil ani nejotrlejší 30tník. Celou dobu mě to nutilo přemýšlet, jaká jsem byla v jejích letech já, a co jsem prožívala. Neumím si představit být tak silná, jako ona, a zvládnout to samé. Je to šílené, co dokázal autor vymyslet a sepsat. Jaké hrůzy a násilí ho napadaly. Zároveň se ale musím přiznat, že jsem zažila horší knihy, třeba taková Dívka od vedle, to je teprve silné dílo, které bych doporučila jen silným žaludkům. Tady to bylo nechutné a zvrhlé, ale spíše i celkem strašidelné. Neustále jsem si představovala, jak hrůzně musel Šváp vypadat, ale neumím si ho představit ani v nejděsivějších snech.
Moc hezké, citlivé čtení. Ze začátku jsem měla chuť do pošťáka kopnout a probudit ho z nějaké letargie. Ale postupem času jsem jeho postavu začala víc chápat a věřit mu, že dělá správně. Haiku mě nadchla. Už delší dobu jsem se s poezií nesetkala, a ještě navíc s touhle specifickou. Opravdu originálně a zajímavě pojatý příběh, který má hloubku a myšlenku. Je na každém čtenáři, co si z něj odnese. Já jsem ráda, že jsem na příběh narazila, i když jsem váhala, jestli je to pro mě. Bylo.
Dlouho jsem se v téhle knize plácala a nemohla jsem se dostat přes půlku. Čtvrté dílo v angličtině se mi četlo dobře, ale stejně jsem se pořád nemohla chytit na tu správnou vlnu. Druhá půlka už mě opět unášela na velkém okouzlení magickým prostředím. Měla jsem tu opět problémy s Hagridovou angličtinou, ale nově i s francouzskou angličitnou Fleur a Madame Maxime a dalších postav. Ale opět se ukázalo, jak to má Rowlingová promyšlené do nejmenšího detailu. Fakt smekám.
Nechápu, že jsem se k téhle autorce dostala až teď. Její tvorba je hodně specifická. Skvěle dokáže vykreslit jednotlivé postavy a jejich charaktery, vztahy mezi lidmi, ale i jejich role ve společnosti. Úžasně zvládá komunikace a dialogy. Do toho krásně zakomponuje danou dobu, a to jak se v ní lidé chovají a vystupují. A ještě to spojí s detektivním žánrem. Hodně se mi líbilo, jak vedla čtenáře, ukazovala mu různé indicie k možnému pachateli. Ale dokáže ještě líp vystihnout konec a moment překvapení z rozuzlení. Jen jsem se měla problém pořádně začíst a udržet pozornost. Možná kvůli většímu množství jmen a postav. I tak hodnotím kladně a těším se, co si od ní dalšího vyberu.
Tenhle díl mě zatím bavil nejvíc. Jsem zvědavá, zda se to bude dál stupňovat, nebo to u dalšího dílu upadne. Ale rozhodně to ráda čtu v anglickém originále. Má to něco do sebe. I když český překlad je v mnohem specifický a jedinečný. Originál je pro mě i tak lepší. Na jednu stranu mi příběh přijde spíše dětský, ale je vidět, že s Harrym roste na síle i příběh, a začíná být tajemnější a napínavější.
Tenhle projekt mám ráda, a sleduju ho už delší dobu. S věštinou názorů i osobních zkušeností se dokážu ztotožnit. Myslím si, že každá holka a žena si zde najde to svoje. Chápu, proč je projekt úspěšný, a myslím si, že takový zde v dnešní době chyběl. V tom, jak většinu z nás pohltí sociální sítě a rádoby dokonalost, která je nám prezentována dnes a denně. Oproti projektu, mě kniha trošku zklamala. Jednoduše jsem čekala daleko víc. Především jsem netušila, že se v knize skrývá vyhodnocený dotazník, který mohl být lépe zpracovaný. Otázky si mohla autorka lépe promyslet a formulovat a dát si i více práce se sepsáním vyhodnocení. Věřím, že jí to zabralo dost práce, ale v knize to na mě působí, že to tvořila ve vlaku na koleni. Je to škoda. Kromě jejích vlastních příběhů a vyprávění ze začátku, a malého průzkumu, jsem se nic moc navíc nedozvěděla. Nepředalo mi to nic nového, což jsem myslela, že se stane. Celkově je to pozitivní čtení, především pro holky. Myslím, že tak silný a výrazný projekt si zasloužil obsáhlejší zpracování.
Bajky byly čtivé, ale víc než samotný obsah, mě spíše nadchlo zpracování. Líbilo se mi, jak jsou do knihy vloženy komentáře Brumbála, ale i vysvětlivky samotné spisovatelky. Dále je zajímavé i písmo, a ilustrace, které provází obsahovou stránku knížky. Je vidět, že nakladatelství si s knihou pohrálo a dalo si záležet.
Kniha se mi celkem i líbila. Četla se dobře, byly tam místy humorné části a zajímavé citáty. I když některé z nich autor převzal z jiné knihy. Když se ale zpětně ohlédnu na to, co jsem četla, vlastně tam žádný pořádný děj nebyl. Přišlo mi, jako by se postavy zastavily v čase, a nijak zvlášť se od první knihy nezměnily a nikam nevyvinuly. Jako by se autor bál cokoliv měnit, a měl pocit, že by ani nemohl. Většina věcí mi tam přišla dost stejná, jako by se autor dost silně držel prvního díla jako své předlohy. To mě na tom trošku zklamalo. Často jako bych četla repliku knihy, akorát od jiného spisovatele. Je zřejmé, že se budou obě díla dost srovnávat. Já už se k této verzi asi nevrátím, ale bylo milé si připomenout tetu Kateřinu nebo Milouše.
Příběhy jednotlivých postav i celkový děj mi nepřijde vůbec špatný. Ale postavy mě nebavily, jejich charaktery, nálady a emoce byly otravné. Musím říct, že mě tady přišla k vzteku snad každá z nich. Ze začátku mě bavila chvíli Míša, a pak i Honza. Ale postupně jsem opouštěla i od nich a byla jsem ráda, že jsem knihu ze zvědavosti vůbec dočetla. Není to špatné, ale pořád to pro mě není žádný trhák. Autorky styl psaní se mi líbí, ale pořád se vyvíjí a já doufám, že mě další kniha sedne víc.
U prvního dílu jsem se celkem bavila, i když mi postupem času klesalo nadšení. Tady to nadšení odešlo o něco dříve a ke knize jsem se musela dlouze a často vracet, abych ji vůbec dočetla. Nakonec se povedlo, ale mám z ní ještě o něco smíšenější pocity. Uvidím, jestli dám třetímu dílu vůbec šanci.
U této knihy už jsem někdy doslova bojovala s tím, abych takto objemnou vazbu udolala, neboť spoustu oprásků už znám nazpaměť ze sociálních sítí. Některé mě bavily více, jiné méně, ale to nic nemění na tom, že tento humor miluju, a k opráskům se budu vracet neustále.
Už během čtení se ve mě vířily všelijaké pocity a názory, které se neustále proměňovaly během celé knihy. Celkově se mi všechny prolínající se příběhy líbily, stejně jako zatím poslední Okamžiky štěstí, kde se jasně vymezuje autorův styl psaní. Ten se mi bohužel jen těžko popisuje. Člověk se musí začíst, aby pochopil. Je to směs zajímavého, i nesourodého a především příběhy, zápletky, náhody i zvraty, které se podle mě jen těžko mohou stát jinde, než v knize. Autor mi kolikrát přijde, že popisuje věci jako dítě, jako hravé, ale přesto jako dítě, které plácá páté přes deváté, a dává dohromady kolikrát i dost šílené scénáře, které se podle mě vejdou do života x desítek lidí, a ne pár propletených lidských osudů.
Nemohu dát víc jak tři hvězdy, i kdybych chtěla. To čtení se tak neuvěřitelně vleklo, že jsem měla pocit, že už to ani nikdy neskončí, Ze začátku mě to bavilo, ale v polovině jsem už měla věčně zadumané a nerozhodné Ellen celkem dost. Spoiler - naopak jsem si zhruba od té samé doby oblíbila druhou postavu, stalkerku, které mi bylo celkem líto, a chtěla jsem se o ní dozvědět víc. Ta záporná postava mě bavila a byla mi paradoxně daleko sympatičtější než ta dobrá duše Ellen. Čím to? Nevím, každopádně je to dobré, oddechové čtení, od kterého se nesmí tolik čekat. Konec je jasný a předvídatelný jak se dá od tohohle žánru knihy čekat, tudíž mě na konci opravdu žádné překvapení ani v nejmenším nečekalo. I tak mám knížky od Moriarty celkem ráda, i když jsi jsou všechny dost podobné a týkají se vcelku jasných, rodinných a milostných témat.