Pítrs85 komentáře u knih

Chápu, že "fanoušci" Napoleona nad touto knihou asi lehce ohrnou nos. Pač Paul Johnson v ní Bonapartovi skutečně nakládá, srovnává ho s Hitlerem a celou jeho epochou předznamenává Třetí říši a podobné diktatury. Což, přiznejme si, není zase až tak daleko od pravdy :-) Mně, jakožto tomu z "tábora páně Wellingtona", se však životopis líbil velice, o to spíš, že byl vůbec prvním, který jsem o Napoleonovi četl (a přiznejme si- dost možná i poslední). Autor jeho život popisuje stručně, zabývá se především těmi vůbec nejzásadnějšími událostmi a knížka tudíž utíká svižně stránku za stránkou. Pro znalce života Napoleonova pravděpodobně moc nových informací nepřinese (maximálně je tedy naštve :-), ale mně vyhovuje naprosto.

2 28.04.2022

Od autorky zatím přečteno pouze Jezero a byl jsem z něj nadšen. Ostrov je kniha celkem dost jiná, nepozorný čtenář se v ní může lehce ztratit (máme tu klasické prolínání času i postav), ale má tu moc se do vás zakousnout a nepustit. Určitě to není odpočinkové čtení na dovolenou (byť mně s ní cesta vlakem ubíhala příjemně), ale takovéto "divné knížky" mám rád čím dál tím víc. A za ten konec, kdy do sebe všechno tak krásně zaklapne, oba palce nahoru.

2 28.04.2022

Pro všechny fanoušky této legendární irské čtveřice víceméně nutnost, přestože se z knížky moc nových informací zřejmě nedozvědí, tak ona "zkratkovitost" v doprovodu krásných fotek, jakýsi průřez dosavadní kariérou U2, má taky něco do sebe. Člověk se tak alespoň ve zkratce dozví, jak se ze čtyř normálních kluků můžou stát, díky vlastní píli, štěstím na ty správné lidi a asi dalším miliónům okolností, světové superhvězdy.

1 05.05.2022

Není to tak vtipné jako legendární seriálová předloha, ale pokud máte Red Dwarf pořádně nakoukaného a při každé větě si k jednotlivým postavám přiřazujete obličeje herců, hned je to zase o něco větší bžunda (hlavně výrazivo mistra Chrise Barrieho). Překvapila sprostá mluva, ale jak to tady tak čtu, tak to je spíše problém překladatele a v knížce to působí docela rušivě (Rimmer přeci sprostě nemluví a slovo "kurva" by nevyslovil snad nikdy). Ale jinak spokojenost, především s poslední částí, která v seriálu nikdy nebyla.

1 05.05.2022

Bohužel, Poslední člověk potvrzuje ještě víc než jeho dva předchůdci, že seriálový Trpaslík a knižní Trpaslík dvě různé věci jsou, tam kde je seriál vtipný, je knížka spíš jen sprostá a v nejednom okamžiku i trochu trapná. Ale samozřejmě, pořád je to Red Dwarf, takže se člověk při čtení i párkrát zasměje (převážně však ale v těch chvílích, které zná už z televizní série). A co považuju za Naylorův největší fail je, že tu udělal z Rimmera opravdového hrdinu- z Rimmera, Arnolda Judase Rimmera... Nemožno :-)

1 05.05.2022

Jde vidět, že Tommy Donbavand cílí se svým příběhem hlavně na mladší čtenáře, ale pokud si říkáte Whovian, tak jednak Závoj smutku musíte přečíst a druhak mu některé ty infantilnější dějové linie (hlavně klauny) odpustíte. Co určitě kvituju, je způsob, jakým se podařil autorovi přesně zachytit charakter Jedenáctého, Matta Smithe jsem si při čtení k "literárnímu Doktorovi" často přiřazoval. Zápletka samotná pak není vůbec špatná, dokázal bych si jí představit jako klasický dvoj (resp. troj) díl. Přesto se člověk nemůže zbavit dojmu, jak by asi knížka vypadala, kdyby jí napsal sám Steven Moffat, scénárista DW. Nevermind, Závoj smutku je zábavné čtení, pro každého Whoviana nutnost jej přečíst a navíc další knížka, Dalecká generace, která by u nás měla vyjít někdy v únoru, slibuje ještě zajímavější počtení. Za mě spokojenost.

1 05.05.2022

Jsem asi jeden z mála, kdo začal s Murakamiho dílem právě knížkou "O čem mluvím, když mluvím o běhání", a volba to nebyla zrovna dvakrát šťastná. Pevně věřím, že jeho romány "Norské dřevo" nebo "Kafka na pobřeží" mohou být poutavé, nebo alespoň čtivé, ale jeho "skoromemoáry", kde Murakami popisuje svá léta v běhu, mě osobně moc neoslovila. Haruki je určitě hrozně fajn člověk, se střízlivým pohledem na život, navíc svým životním stylem zcela rozbíjí představu o typickém spisovateli, který není v cigaretovém kouři a se sklenkou vína v ruce ani vidět, naopak, současný spisovatel nemá daleko od manažera firmy nebo i třeba vrcholového sportovce- i od něj se chce prvotřídní výkon. A ty Murakami min. na poli běžeckém odvádí vskutku dokonalé. Přesto hodnotím průměrnými třemi hvězdičkami, pokud jste však nadšený maratonec, triatlonista anebo ultramaratonec, hvězdičku si s klidným svědomím přidejte :-)

1 05.05.2022

Moc se mi líbí ten fakt, že oba dva díly od sebe dělí cca třicet let, ten Levinův popis let šedesátých a poté let devadesátých, kniha je tak nejenom mrazivým hororem, ale i trefně nahlíží, jak se žilo tehdy a jak... no teď už taky tehdy, ale jinak teď :-) Druhý díl je jiný, Levine už si nehraje s tolika odkazy, je přímočařejší, zkrátka jako doby samotné, tam, kde byly šedesátky lenivé, je konec milénia bláznivý a rychlý. Co se mi ale líbilo nejvíc, je opět popis charakterů, a to hlavně, a jak jinak, samotné Rosemary. Závěr knížky už mi pak běžel před očima jako film, stejně tak jako myšlenka, jestli je to všechno jenom iluze anebo fakt. Tam, kde jsem Rosemary má ďěťátko přišel na chuť až na třetí pokus, mi její Syn sedl hned od začátku. Oba díly tak můžu doporučit a to nejenom fanouškům hororů.

1 04.05.2022

No rozhodně ne komiks pro každého a už vůbec ne pro čtenáře Spider-Manů nebo Supermanů, Se7en je fakt někde úplně jinde, aneb jak optikou komiksu nahlédnout do mysli jednoho šílence, sériového vraha. Ovšem komiks v sobě skrývá mnohem víc (na komiks až "nečekaně" hlubokomyslné myšlenky), třeba i nakrásně kritizuje západoevropskou politiku hnanou mamonem hrabání majetku a peněz konzumní společnosti. Pusťte si k tomu jako podkres nějakou desku od Nine Inch Nails a depka je zaručena ;-) Za pozornost pak určitě stojí i originální způsob grafiky a animace. (Btw se slavným filmem od Finchera to zas tolik společného nemá, resp. komiks se zaměřuje především na psychopatického Johna Doea).

1 04.05.2022

Andrew Pyper se svým Démonologem nepřináší do knižního světa nic převratného nebo inovativního, ale příběh profesora Ullmana je napsán tak záživně, že ani nebudete tušit, jak jste se během chvilky ocitli o několik desítek stran dál, oči kloužou po stránkách úplně samy. Je vidět, že má Pyper načteno, nebo možná spíš nakoukáno, poznáte zde totiž několik více či méně známých filmových příběhů. Ale jako celek to funguje perfektně, temné je to tak akorát, aby jste z toho neměli bezesné noci, navíc psáno jednak s nadhledem, jednak na úrovni. A to v dnešní době fakt není málo...

1 04.05.2022

Klasickej Charles Hank Bukowski Chinaski, tedy sex, drogy (spíš chlast a cigára) a rock'n'roll (u Hanka tedy vážná hudba). Některé povídky lepší, některé slabší (hlavně ty o dostizích a (ne)úspěšných sázkách), ale jinak jsou tyhle příběhy obyčejného šílenství knížkou z dob, kdy byl Buk ve skvělé formě, byť nedrží tak pohromadě jako třeba výtečné Faktótum. Trocha filozofie nad absurditou lidskýho bytí, sem tam nějaké to povzdechnutí, ale jinak spíš veselé (no... spíš smutně veselé) povídky, u kterých se jeden i zamyslí, Buk byl prostě nadčasovej. A hlavně zábavnej.

1 04.05.2022

Možná už se opakuju, ale i další díl Nesbøho série o Harry Holeovi je lepší, než byl ten předchozí. A v tomto případě tedy docela fest, protože Spasitel určitě patří mezi nejlepší krimi, co jsem do dnešních dní přečetl. Nesbø zraje, takovou tu "hollywoodskou" pompéznost (přehnanost) nahrazuje promyšlenějším a vrstevnatějším příběhem, kdy vám nebudou lhostejné ani vedlejší dějové linie, linie, které popisují životní příběhy vedlejších postav. Ba co víc, budete si je užívat stejně jako hlavní zápletku. A ta je tentokráte skutečně dechberoucí.

1 04.05.2022

Moment překvapení, na který mohl spoléhat Stoletý stařík, už tentokrát nefunguje. Ani vysoko nastavená laťka Analfabetkou se nepodařila udržet, natož přeskočit. Ale i tak má třetí Jonassonův román takovou míru absurdity a smyslu pro (černý) situační humor, kterou od něj člověk čeká. Možná že už je problém se samotným Zabijákem, tedy hlavním (ne)hrdinou, postrádá jak jakousi náhodnou zúčastněnost Staříka, tak sympatie Analfabetky. Ale i tak je to čtení zábavné (hlavně v první polovině), no na léto jak dělané. Jsem zvědavý, s čím přijde autor příště, protože je jasné, že podle tohoto "forrestgumpovského" mustru se nebude dát psát donekonečna. Ale zatím to funguje.

1 04.05.2022

Ne, není to neskutečná pr*el, ani to není knížka, která vám změní život (jak se nám snaží vydavatel na titulní stránce namluvit), Yesman (se stejnojmenným filmem má, krom názvu, už pramálo společného- to jen kdyby se někdo rozhodoval o koupi knihy jen na tomto základě) je knížka příjemná, s několika fajn nápady... a to je asi tak všechno, páč je to zároveň knížka veskrze povrchní, Danny má problémy, které bych chtěl mít asi každý člověk ("Zaletím si do toho Texasu nebo nezaletím?"), o nějakých hlubokých myšlenkách nebo nějaké filozofii nemůže být ani řeč. Ale kdo ví, třeba to autor ani neměl v plánu. Na druhou stranu jsem se v některých jeho životních zkušenostech a lapáliích sám poznal a našel, v situacích tu více tu méně všedních, nebo přímo v zásadních. A to je vždycky fajn, že v "tom" nejste sami. Plus ten fakt, jak moc tu Danny vychválil naše hlavní město :-)

1 04.05.2022

Tak na prostoru 150 stran nemohl Jo tentokrát rozehrát nějaké pořádné prokreslení charakterů nebo řádně zamotanou zápletku, tohle je čistě přímočará kriminálka, svým způsobem nejromantičtější Nesbøho román (nebojte, žádná červená knihovna se nekoná, pořád je to TEN Jo Nesbø ;-), hlavní hrdina, přestože jsme neměli moc šancí ho pořádně poznat, mi byl sympatický, už jen svou láskou ke knížkám. Konec pak správně "nes-bøhovský", i když smutný. Z Joa se pro mě pomalu stává takový literární Quentin Tarantino- pořád stejný, pořád stejně dobrý.

1 04.05.2022

Neskutečně co do informací nabušená knížka, navíc díky dvěma po letech dopsaným dodatkům (ten první v roce 1985, druhý pak v 2002) nakrásně s odstupem nastiňuje, kam se Beatles ve svých životech posunuli, po těch pro ně nejslavnějších letech šedesátých, kdy byli, hlavně v jejich první polovině, nejoblíbenější kapelou na světě a slovo 'Beatlemánie' nebylo jen cosi zaprášeného a nostalgického. Moc kvituju způsob, s jakým k této publikaci autor Hunter Davies přistoupil- Beatles nijak neadoruje, o nějakém hysterickém a striktně nekritickém tónu nemůže být ani řeč. Ale ani je nijak neshazuje (ať už jejich nepovedené podnikatelské záměry s Apple Corps. nebo rozpad skupiny a s ním spojené soudní tahanice). Přestože měl po několik let k jednotlivým členům takřka neomezený přístup, píše jakoby zpovzdálí, reflektuje dobu tak, jak se doopravdy stala a hlavně- nepíše způsobem bulvárním a spoustu stran věnuje jejich tvůrčím procesům, za což mu patří jeden velký dík (viz. kapitola 30, The Beatles a jejich hudba aka nejlepší kapitola knihy). A jako Čecha potěší i dvě nebo tři zmínky o ČR, jako například: "Zní to směšně, ale jsem přesvědčený, že The Beatles částečně mohou za pád komunismu." (Miloš Forman). Pravděpodobně nejlepší knížka, co kdy o Beatlech vyšla.

1 04.05.2022

Wohnouti jsou, spolu s fiXou, mojí nejoblíbenější českou kapelou, tudíž v hodnocení nemůžu jít jinak než do plných. Samotná knížka je pak jak Wohnouti sami- pohodová, úplně si při ní představujete, jak ležíte v létě někde v hamace, nad hlavou se směje slunce, vy po ruce skleničku dle vlastního výběru (u mě třeba lahodné smoothie) a v rukách pak Sladkých dvacet. Matěj soukromí svoje a svých spoluharcovníků odkrývá jen velice jemně, za což oba palce nahoru, o žádný bulvár tu nezakopnete (ano, jméno Dara budete hledat marně :-). Naopak připomene všechny zásadní momenty v historii kapely, to vše doplněno spoustou skvělých fotek.

1 04.05.2022

Tahle knížka o Micku Jaggerovi se mi hodnotí docela těžko, protože jestli jsem třeba v případě biografie o Beatles od Huntera Daviese oceňoval, že se autor snaží co nejvíc vystříhat bulvárnímu tónu, tak tohle je pravý opak, Christopher Andersen za sebou má možná skvělou kariéru, kdy psal pro renomované magazíny typu Time, Life nebo People, ale svoji biografii o zpěvákovi legendárních Stones pojal jakože, ale jako že fakt jakože zhusta bulvárně! A koho doprčic zajímá, kolik měl Jagger za život v posteli partnerek, nebo jak velké je jeho přirození (ano, i tohle se v knížce řeší). No možná, že to někoho zajímá, ale já bych se mnohem raději dozvěděl něco o vzniku jednotlivých desek (něco jako přehled Stouní diskografie tu opravdu nečekejte- já vím, máme wiki, no ale i tak...), zkrátka víc informací o muzice (protože Stones jsou druhou nejlepší kapelou v historii lidstva- po Beatles, samozřejmě). Ale přeci jenom- pořád je to knížka o Mickovi, jen je třeba ji brát s rezervou... ostatně jako samotného Jaggera :-)

1 04.05.2022

Zpočátku jsem se obával, že Ohnivá bouře bude jednou z těch "filmových" knih, které jsou nezřídka kdy děsně povrchní a jen zjednodušeným jazykem přepisují děj filmu. Naštěstí na to šel Keyes trochu jinak, vystavěl příběh spojující události prvního a druhého dílu obnovených Opic a musím říct, že to krásně zapadá do skládačky. A hlavně musím říct, že ten příběh úplně fantasticky graduje. A stejně jako ve filmech budete pěsti držet hlavně opicím, resp. primátům, páč to nejsou oni, kdo se tu chová jako zvěř... A postavu Kobeho (toho opičího zas*ana :-) si přinejmenším oblíbíte, já si ho přímo zamiloval.

1 04.05.2022

Jiří Žák pojal Funésův životopis jako cestu životem tohoto malého velkého herce a i díky tomu se to čte pomalu jako beletristický román. To, že měl Louis začátky těžké přetěžké, i to, že se po několika letech dočkal sladké satisfakce, je všeobecně známo, knížka toho však nabízí mnohem více, přesto se snaží bulvárnímu tónu vyhnout širokým obloukem- a daří se jí to s přehledem. Samozřejmostí je pak příloha v podobě filmografie a různých fotografií. Jo, nějak takhle mají vypadat biografie.

1 04.05.2022