Plague komentáře u knih

Zajímavé dílo. Naneštěstí jsem byl ovlivněn předsudky a očekáváními. A ta se nenaplnila. Neříkám že to není zajímavá kniha. Votomanipotom! Ale ... jak to říct ... prostě tomu chyběl šmrnc, takový to WOW. No tady bylo tak akorát wooohmm, a to ještě po málu. Nicméně doporučuju, jednou to za přečtení stojí.

6 20.11.2020

Kniha byla zase trochu jiná, než jakou jsem jí očekával. Teď můžu říct - "A díky za to!" - v průběhu čtení jsem měl ale kolikrát jiné pocity. To jsou prostě ta očekávání no :( člověk se prostě neponaučí, a stejně si je vytvoří a pak srovnává, když stačí brát to tak jak to je a nepřemýšlet nad co kdyby a mělo by a čekal bych .....
Autor si "DOVOLIL" v jedná ze svých knih věnovat sám sobě, jaká drzost! (ironie Šeldne, ironie!). Ukázal nám, že i on je jenom člověk a i jeho cesta nebyla bez výmolů a kamení. Že i on zakopával. Příběh mě bavil a postavy taky. Jedna vám pije krev a druhá vzbuzuje respekt. Jako vždy byl děj protkaný AHA momenty. Některé okaté a trochu klišatější, ale proč ne. Vždyť to je jen můj uhel pohledu...
Určitě doporučuji.

6 14.09.2020

Tyhle příběhy mám rád. Vzpomněl jsem si na podivnou knihovnu nebo jak se to jmenovalo. Na první pohled je příběh obyčejný, ale ..... stačí druhý druhý a třetí abyste zjistili, že obyčejný rozhodně není. Vnímání detailů, to je to co mě na takových knihách baví. Drobnosti které podtrhují atmosféru, jako je kresba, vsuvky vypravěče a třeba taková blbost, jako odpočítávání stránek. Dokonalý! Vždyť jinak to ani být nemůže! Na začátku natáhnete strojek ..... a ten pomalu ale jistě odpočítává tik tak tik tak ke svému nevyhnutelnému konci.

Doporučuji. Rozhodně to bude příjemně strávená hodinka (dvě jestli jste ve čtení takoví šneci jako já).

6 03.08.2020

Zajímavé čtení, ne tak jako Alchymista, ale zajímavé. Příběh v sobě opět ukrývá pár zamyšlení nad tím nekonečným pachtěním "moderní" lidské společnosti.
Hlavní hrdinka hledá štěstí. Stejně jako 90% současné konzumní společnosti věří tomu, že ji někdo / něco udělá šťastnou. Peníze potažmo majetek ... kabelčičky, botičky, drahé šampaňské a samozřejmě osudová láska, která ukončí její trápení. Pozná, jaká je, bude ji takovou milovat a ...... a ...... a ....... to je ti málo? To je přece to oč v životě běží, nebo ne?! Najít něco nebo někoho, co/kdo bude odpovědný za naše štěstí. Proč? protože je to jednoduché, svalíme tu odpovědnost na něco nebo někoho jiného ..... a když se to nepovede, máme viníka (super) a nejsme to my (úplně nejvíc super). Tak příště to bude chtít hezčí kabelčičku, dokonalejšího partnera a snad to vyjde.
No, vždyť kdo je zvědavý na to, že si za své štěstí může každý sám. Že nikdo na světě nemá tu MOC udělat nás šťastnými kromě NÁS samotných. To je to poslední co bysme chtěli slyšet.
No, uvidíme jak se s tím hlavní hrdinka popere. Držme jí palce.

6 03.08.2020

"Říkali vám, že jako řetěz jste i vy tak slabí jako je slabý váš nejslabší článek. To je však jen poloviční pravda. Jste také tak silní, jako je váš nejsilnější článek."

Prorok nabízí způsob, jak se zbavit předsudků a rozšířit (možná i trochu změnit) vnímání běžných a obyčejných věcí v našem životě. Přijmete nebo odmítnete? ...... záleží jen na vás. Já osobně jsem si odnesl víc, než jsem na začátku (po pár stránkách) čekal. Nebudu lhát a machrovat, že jsem pochopil 100% všeho co jsem přečetl, ani náhodou. Byly pasáže které mi nedotekli ještě teď (a Bůhví jestli někdy). Na druhou stranu byly pasáže, které ano ... a o ty jde. O ten pocit, když se osvobodíte od předsudku který vás svazoval tak dlouho. Těch momentů jsem zažil několik a už jenom kvůli nim to za to stálo.

Doporučuji

11 30.07.2020

"Dostávám víc než si moje laskavost zaslouží."
"To nikdy neříkejte, uslyší to Život a příště vám dá méně."

Nemyslím že by kniha byla plná strhujících pravd a dechberoucích mouder. To ne. Je plná obyčejných pravd jednoduchých mouder. Bylo fajn sledovat životní příběh člověka, který se rozhodl jít za svým snem tady a teď. Ne zítra, ne pozítří. A přitom je to tak jednoduché, poslouchat řeči života. Kdyby jenom ta naše mysl nebyla tak prohnaná v tom, jak správně nám našeptávat, že "zítra" bude příznivější čas. Ach milý Godote, dočkáme se tě někdy?

Další zajímavá kniha na téma "Žijme tady a teď. To je to jediné co máme. A stále to odmítáme,"

Doporučuji. Vřele. Ikdyby měla jen zasít semínko pochybností o současných společenských hodnotách.

17 29.07.2020

“Smrt vás zbaví všeho co nejste. Tajemství života je zemřít než umřete. Zjistit, že smrt neexistuje.“

Podle mě jsou dva druhy lidí. Ti, co jsou připraveni na tuto knihu a ti co ne (což neznamená že jednou nebudou). Kdybych ji četl před rokem, dala by mi míň .... přede dvěma, nedala by mi skoro nic.
Tahle kniha vás nespasí, neosvítí, nepovznese, ne...cokoli. Autor to opakuje od začátku do konce. Pouze vám ukáže cestu. Když si nepřipustíš, že by mohla být jiná cesta než ta kterou kráčíš, sebelepší argument/kniha/spisovatel/whatever tě o tom nepřesvědčí. Stačí ale jediný moment v životě (u mě nemoc), a vše může být jinak.

Kdo sám sobě rád lže (protože to je ta nejsnazší věc na světě) si nejspíš bude lhát dál, ale dá to větší práci .... a třeba jednou nebude.
Těm ostatním může pomoct. Říkáš si “A s čím?” Hmmmm. Se vším a zároveň s ničím, protože všechno by nebylo bez ničeho stejně jako by zvuk nebyl bez ticha. A o to jde!! Nic neslibuje, nic negarantuje, nic nezaručuje (a že planých slibů, garancí, záruk jsem si vyslechl mraky).

18 25.07.2020

Kniha celá o MĚ! Jenom o MĚ od začátku do konce!

5 05.03.2020

Já jsem TMU moc užil. Některé věci mě oslovili hodně, některé víc, některé míň, a pár skoro vůbec. Ale tak to má být. Myslím že si tam každý najde to svoje, co neoslovilo mě, oslovilo někoho jiného. Já zastávám názor že v jednoduchosti je krása, a právě ty jednoduše krásné kousky se mě dotkly kolikrát úplně nejvíc. Nejde o snahu vymýšlet něco nového, ale připomenout to co uvnitř většina z nás má a co pro oči nevidíme a pro uši neslyšíme. Grafická stránka super. Věřím že překlad musel být náročný, ale i tak ..... to je asi to jediné co v několika případech pokazilo dojem, který měl originál.

7 19.02.2020

Všichni jsou už mrtví, DEJVE! Prsten, Glum, Sauron, Saruman, Červivec, Theodén a mnoho dalších vzali za své.
Jak už jsem psal, jsem velký, ne VELKÝ fanda filmového LOTRa. Knížka je prostě knížka. Tolik dalších dějových linek, droboučkých příběhů a detailů (ikdyž některé byly spíš DETAILY) dávají tomu všemu úplně jiný rozměr. Všechny příběhy jsou líčeny tak .... jak to říct .... hezky, chytlavě a nenásilně. A právě absence jakékoliv brutality kterou jsou kolikrát takové knihy přeplněné je mistrovská, protože drsnost a surovost bojových scén byla vykreslená velmi výstižně. Ke konci na mě byly některé scény sentimentální ažaž, ale to už patří k té rozdílné době, kdy byly knihy psány. Rozhodně to dojem nepokazilo.

18 18.01.2020

Druhý díl je o něco akčnější. Méně se v něm "zpívá", a za to jsem rád. To bylo asi jediné, co mě v prvním díle opravdu nebralo. Propracovanost světa, postav a děje je parádní. Všechno ostatní už tady asi bylo napsáno.

12 03.01.2020

Velmi pěkně napsané a přeložené, což je u fantasy hodně důležité. Tolkienova obrazotvornost a výmluvnost je prostě famózní. Na rozdíl od Hobita už je příběh trochu napínavější a drsnější. Ale i tak, bojové scény postrádají brutalitu a tvrdost, které je v soudobých dílech hromady a potoky. A to velmi oceňuji. Jsem překvapen, o kolik je příběh filmového zpracování ochuzený.

13 26.11.2019

Nebudu objektivní – jako obvykle. Na další Eriksonův příběh jsem se těšil. Hodně těšil. Malazká série dává prostor k mnoha dalším dějovým pokračováním. No a když jsem narazil na tohle předkračování a ještě navíc s Anomanderem, jeho bratry a historií Tistejského národa, neváhal jsem ani minutu.
Hned po prvních stránkách jsem si vybavil ten pocit, když jsem bral do ruky Měsíční zahrady …… Postavy! Mraky postav! Jména! Mraky jmen! Byl tu ale jeden rozdíl. Tyhle jména mi byla povědomá. Detail? OMYL, kterého se dopustí jen ten kdo to nezažil. Skoro v každé kapitole se objevilo jméno postavy, nebo jeho variace (což mohlo znamenat všechno od přezdívky přes prapředka po prostě a jednoduše jiný překlad). Scenérie, kdy se mi hlavou honily myšlenky „DOPRDELEKDEJSEMTOJMÉNOJEMONVIDĚL“ doprovázené hlasitým „DOPRDELE…..“ a listováním v jednom z desíti svazků Malazké série, se opakovala hodně často. Skoro do poloviny knihy. Proč jen do poloviny? Prostě jsem to vzdal! Jinak bych to četl ještě za rok.
Velká očekávání plodí velká zklamání. Kdyby byly v prdeli ryby, a kdyby neexistovala již zmiňovaná MS (čti Malazká série), bylo by hodnocení mnohem pozitivnější. Nicméně, jak ryby tak i MS existují.
Příběh je dokonale propracovaný, otomanipotom. Souvislosti promyšlené a vše do sebe pěkně zapadá. Vše je naprosto logické, věrohodné a přirozené. Postavy parádně vykreslené. Hned si najdete sympatické padouchy kterým budete přát dlouhý a šťastný život (a brzo umřou), i zmetky kterým budete přát dlouhou bolestivou smrt (a budou s vámi až do konce). Tohle všechno je okej!
ALE! Jsou pasáže které se strašně vlečou! Nudné filozofické kecy, které pomálu nevadí a tak trochu tam i patří. Ale tady je toho prostě moc. Žoldáci se na jedné stránce sekají na kusy a na další vedou řeči, že by jeden plakal. Některé pasáže jsou tak nudné a nezajímavé, že jsem je prostě přeskakoval. A když už to vypadalo že se děj pořádně rozjede a já se nebudu stačit držet křesla … BUM … další kýbl nudy. A já se ptám PROČ?!
Kdyby byla kniha poloviční, vůbec by jí to neuškodilo. Šetřili bychom naše lesy a možná i peněženky.
Vůbec nevím, jestli si pořídím druhý díl. JO, až tak.

3 26.11.2019

Pokaždé je to stejné, půl roku se odhodlávám na knihu od Simmonse, říkám si „je zase zatraceně tlustá“ a mě tlustý neberou. „Bude to stát za to? Nebude to ztráta času?...... NE! Blbče nebude! Nikdy není!" – tak to mi došlo po pár stránkách.
Simmons opět sebral historickou událost, v tomto případě expedici která hledá cestu skrz severní ledovce, mistrně ji vyšperkoval a ještě mistrněji protkal trochou „přirozeného“ nadpřirozena a pár eskymáckými legendami. A? Výsledek je dokonalý. Ne, SAKRA DOKONALÝ (vidíte, pracuju na sobě ….. neřekl jsme DOPRDELE).
Děj se odehrává v době, kdy ledovce a oba dva Zemské póly budily strach a respekt a ne soucit a starost jako dnes. Vyprávění není jednotvárně, ale nejen že se střídají jednotlivé hlavní postavy expedice ve vyprávění, střídá se také časová posloupnost. Několikrát se stane, že visíte na řádcích, okusujete si nehty a čekáte co bude dál při vyprávění jednoho člena posádky když tu najednou „tečka“ nový odstavec a kapitola a vyprávění se ujme někdo jiný. Asi v půlce jeho vyprávění se mimoděk dozvíte, že ten co vyprávěl prve je mrtev a sním dalších pár námořníků. Jak už je u Simmonsových knih ve zvyku, většinu času jsem měl pěkně sevřené půlky, že by i temovačův pomocník Hickey ostrouhal. Chvíli to bylo z atmosféry kolem „věci tam na ledu“, chvíli z popisu životních podmínek na lodi a chvíli z vyprávění lodního doktora, který se staral o raněné a nemocné. No z toho posledního jsem neměl sevřené jen půlky, ale i žaludek.
Trošku konkrétněji? Prosím.
Na začátku se slova ujme kapitán Crozier. Z jeho vyprávění pochopíte, že původní kapitán je mrtev, lodi Terror a Erebus zamrzly v ledu a posádku kromě nemocí, zimy … ne kurva ZIMY (jak jinak byste nazvali -70 °C) zabíjí ještě „ta věc z ledu“. Jo a jen tak mimochodem, už jsou na jednom místě kde v tu dobu vládne polární noc (zanedbatelný detail) zamrzlí před rok. PŘES ROK! Nevydržel bych to ani podělaný týden než bych se oběsil na ráhně! Ale oni ne, oni jsou v POHO. Počítali že expedice může trvat až osm let (tak dlouho netrvalo ani jedno moje manželství…..). V dnešní době GPS, mobilních telefonů, radarů a všeho dalšího neuvěřitelné a nemyslitelné. Díky flashbackům se ale o Siru Johnovi – původní kapitán, přípravě expedice a jejím průběhu který se zavedl do téhle prd…. pekelné situace dozvídáme postupně víc a víc. No a jestli tak zamrznou ještě na dýl? Kdo ví (já už vím …)
Postavy – jak to Simmons umí, charakteristika postav je parádní. Věřil jsem jim každé slovo a jestli takové tenkrát nebyly, tak takové být měly! Ty kladnější si vás získají a ty záporné … inu, řeknete si „jo, někteří lidé jsou prostě svině“.
Hodně mile mě překvapilo, jak do knihy byly zakombinovány střípky eskymácké mytologie (nebo já to tak pochopil). Minimálně to znělo věrohodně. Fakt zajímavé, četl/slyšel jsem to poprvé.
Kdo četl Simmonse tak ví – Hepík se nekoná, ale ani Anhepík. To na jeho knihách miluju. Ten konec je prostě takový, jaký by byl kdyby to bylo doopravdy….. a fakt nebylo?
Za mě paráda a doporučuji!
P.S. Upřímně bych tuto knihu zařadil do povinné četby. Božena odpustí, ale podle mě takové knihy rozšíří současné smartphonové mládeži rozhled a povědomí o historii víc, než číst o babičce na Starém bělidle. Minimálně kdyby to četla Greta, možná by konečně věděla o čem to vlastně mluví.

25 12.10.2019

V antikvariátu jsem našel tenhle stroj času, který mě teleportoval zpátky do dětství. Nádherné pohádky doprovázené nádhernými kresbami.

8 11.10.2019

Knížka se mi dostala do ruky náhodou a protože byla krátká a a hodila se do výzvy, tak jsem jí čas věnoval. Hvězdičkovat nebudu (dal bych 3), kazil bych průměr. Nemám cvrčka, kterýmu bych to přečetl a pak tady prezentoval jeho nadšení.
Je to opravdu pro děti a asi psané dítětem, takže věřím že je to může bavit. Celý děj provází ta jednoduchá dětská představivost, kdy je všechno možné, nikomu se nemůže nic stát a pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí ...... občas se nad tou bezelstnou naivitou prostě jen tak nenuceně usmějete. Hlavně když si vzpomenete, že jsme byli podobní, když jsme stavěli bunkry, pořádali lovecké výpravy s lukem a šípy do lesa a vyšetřovali zločiny z našich vlastních "krabicovů".

Tohle se hodně povedlo! Se střípky severské mytologie se potkal snad každý člověk aniž by si to uvědomoval. Já jsem se s ní potkal už v tolika filmech, knihách, seriálech, hrách (Senuas sacrifice za mě jedna z nejlepších her). Asi každý zná Thora díky těm filmovým sériím, které mě, Ódin budiž pochválen, naprosto minuly.
Gaiman vypráví celý příběh od začátku a dozvídáme se, jak který bůh přišel na svět a jak dostal tu kterou hračku. Příběhy jsou obsáhlé tak akorát, aby bavily a nezačaly nudit. Několikrát jsem zažil to „AHA“, když zaznělo jméno boha nebo nějaké té božské relikvie, které jsem viděl/slyšel už někde dříve. Člověk se hned cítí vzdělanější ….. víte co myslím. Ten pocit kdy si říkáte, tohle se jedou bude hodit a někde si zahraju na chytráka (ono to stejně spíš zapomenu). Příběhy jsou poskládány, že na sebe dějově navazují, což může být samozřejmé, ale není.
Je fajn číst o bozích, kteří dělají stejné chyby a mají stejné neduhy jako jejich ovečky. Mockrát jsem se opravdu dobře bavil.
No a končí to vše Ragnaroköm …. nebo začíná? Přečtěte si to sami.
DOPORUČUJI!
P.S. DOPRDELE ale ty názvy a jména!! Tohle číst někomu nahlas, tak si zlámu jazyk.

12 26.09.2019

Mám rád pána prstenů, toho filmového. Knihy jsem zatím nečetl. O to víc mě zklamal filmový Hobit. A to byl důvod proč jsem si ho přečetl. Říkal jsem si, že to není možný aby to bylo takhle splácané a zpackané.(hlavně ta debilita mezi trpaslíkem a tou husou z LOST)! Sauronovi dík, nebylo.
Námět sám o sobě je zajímavý a zpracování chytlavé, ikdyž poměrně jednoduché a přímočaré, proto v komentářích tolik označení „pro děti“. Já si to nemyslím, ale koho to zajímá ….
Hobit s rozpolcenou osobností dobrodruha a poseroutky, čaroděj a banda trpaslíků která jde, získat zpět poklad který jim ukradl drak. Jak to udělají neřeší (moje řeč, nač stahovat kalhoty když je brod ještě daaalekoooo). Dobrodružství a spíše trampoty kterými procházejí nejsou tak megalomanské jako ve filmu, o to autentičtěji ale působily. Celý příběh působí tak nějak nenásilně, hrozně dobře se čte a kolikrát jsem se přistihl že jsem se při čtení usmíval, jak jsem si představoval zrovna popisované scenérie.
Po nějaké době kniha, kde se hrdinové nebrodí potoky krve mrtvých nepřátel a nezabraňují konci světa.
Za mě pěkné počtení a doporučuji.

23 26.09.2019

Hm. Nechápu rozhořčené komentáře níže na to, že nezvyklou část knihy zabírá bibliografie. Za mě, no a co. Kdyby kniha měla jen 130 stran a obsahovala jen dlouhý sprint, dojem bych měl stejný. A že mi k tomu přibalili něco navíc? No, mě to nezajímalo, ale třeba někoho ano.

Dlouhý sprint je moje první kniha od Žambocha a troufnu si říci, že ne poslední. Ježíš kolikrát už jsem to napsal .... kdybych to měl dodržet, nebudu dělat do konce života nic jiného než číst.
Začátek mě moc nenadchl, ani nevím proč. Asi jsem neměl náladu čico. Po nějaké době jsem se k ní vrátil a za včerejšek jsem jí sfoukl celou.
Jak jsem psal už několikrát, mám rád originální počiny, a to sprint určitě je. Minimálně se odklání od osvědčených fantasy komponentů. Děj se odehrává ve světě, kde vládnou čarodějové. Jeden jim všem vládne, jeden všech..... ne to je jiné pohádka. Je jeden který je prostě nejvíc a pak ten zbytek který se pere mezi sebou. Všichni cílevědomí, bezohlední a lačnící po moci. Teda skoro všichni, až na našeho hrdinu. Nemůžu si pomoct, ale hlavní postava mě prostě bavila. Druhorozený syn vládce, který se snaží být nedůležitý, přehlížený, podceňovaný a to poslední o co stojí je být vládcem. A co myslíte? Co čert nechtěl, následník tragicky zahyne. A všechno je rázem v pr.... Korunovace ze 50 nebo kolik dní. tragédie .... říkáte si, o co tu jde? No oni vám to vysvětlí. Následuje pozvolná proměna z bídného poseroutky na bídného spiklence. Ironické poznámky mě často rozesmávaly, ale čemu se divit, když víte že jsem odsouzeni k smrti. Buďto se podvolíte, nebo se začnete prát .... nebo?? začnete podvádět jako všichni ostatní.
Líbilo se mi, jak se postupně zvyšovalo celé tempo a příběh mě víc a víc vtahoval. Konspirace na konspirace .... vzpomněl jsem si na jednu pasáž z Pratchetta, kdy se "obě armády vlákaly navzájem do pasti". Přiznám se, že mě nenapadalo jak je to vlastně doopravdy, dokud mi to autor neprozradil. hmmm. dostal si mě parchante. Rozuzlení přijde poměrně rychle, žádné zvraty nad zvraty a všechno třikrát jinak aby ste nakonec zjistili, že jste svůj vlastní otec a vaše matka je ve skutečnosti váš bratr.
Konec rychlý a stručný, tak nějak správně nečekaný. Žádný extra hepík. Epilog - za mě top. Proč se poučovat z chyb našich předků?? Poučíme se z těch našich.

Ať si říká kdochcecochce, za mě super oddychovka která pobaví a zaujme. Doporučuji

8 25.06.2019

Zklamání. a Spoilery. O tom je víceméně můj komentář. Film mám moc rád. A seriál? Za mě jeden z nejlepších co jsem kdy sledoval ..... ano, hnidopich by namítl že ne všechny série se povedly. Pravda, ale celkově to byla pecka.
Ale o ty tu teď nejde. Kniha nic nového nepřináší. Jako že vůbec nic. Díval jsem se že byla napsána před seriálem, takže proto toho ve svůj prospěch nevyužila.
Kromě pár stránek navíc z výzkumu před odchodem na Ebidos (píšu jak slyším) se toho moc víc nedovíte. Proč? Proč se plýtvalo stránkami, na tuhle nejnezáživnější část říkal jsem si. No, další byli nezáživné taky..... aleto jsemještě nevěděl.
Jo, vlastně původ boha Ra. To se autoři pokouší víc rozvést. Chvilku to i vypadá že se jim to povede, ale jen chvilku. Nakonec je většina dějových a příběhových přídavků spíš na škodu. Tedy když se nad nimi zamyslíte. A spousty náznaků a nedokončených myšlenek.
Postavy. Nudné, nezajímavé, hrozně ploché. Dalo se na nich zapracovat mnohem víc. Ounýl - Celou knihu "robokop" který se na konci málem rozplakal. No, k pláči bylo i mě. Ještě že má Daniel alergii a měl jsem krabičku papírových kapesníčků. Ale aspoň nějaká snaha pracovat s jeho charakterem a trochu ho rozvést. Daniel - tak tady je to za 0. Ta postava mi vůbec nic neříkala.

Víc už toho psát nebudu, jak o tom přemýšlím zase se mi vrací ty pocity zklamání a nudy, které se objevily ve 1/3 knihy a do konce už jen sílily.

Nedoporučuji, opravdu ne.

5 18.06.2019