Plague komentáře u knih

Zaboha si nemůžu vzpomenout na název toho filmu, který byl podle knihy natočen, ale stačili 3 stránky, a úplně se mi vybavil z temnoty. I s časovým odstupem se jedná o velmi napínavé čtení s originálním příběhem (myslím, že se zde dost inspirovala i moje oblíbená StarGate). Začetl jsem se ani jsem nevěděl jak. Příběh pěkně utíká, hlavně v první polovině. Hlavní postavy retro super agenta a retro super agentky se mi líbili - hlavně hrdina si získal moje sympatie, když se nenechal rozházet dlouhovlasou, zrzavou agentkou. Škoda, že o ně zase rychle přišel ve druhé půlce, kde mě pasáže s jeho hysterickými výlevy doslova …. štvaly. Co jsem ocenil, byl závěr. Jednoduché vyvrcholení příběhu, ještě malá zápletka na konec a pak finále, které působilo seriózně jako celý příběh (žádný nabubřelý Happy End).

6 18.08.2017

Tak tahle kniha mě dostala! Ve filmu mě hodně zaujala myšlenka společensko-politického systému a byl jsem zvědav na knižní předlohu. PARÁDA - nemohl jsem se od knihy odtrhnout a zhltnul jsem jí naposezení.
Je pro mě neuvěřitelné, jak autor v roce 1952 dokázal popsat hlavní vady naší současné (po padesáti letech) společnosti a zároveň definovat "ideální " formu společenského řízení a uspřádání. Nejedná se o pouhou kritiku současné společnosti, depak. Naše současnost je srovnávána s "jejich" současností - přesně definované společenské vady s jejich dopady do vývoje naší společnosti vedoucího ke zhroucení systému. Když jsem tyto pasáže četl, úplně jsem viděl dnešní svět kolem nás. Pohrdání volebním právem, demokracie jako nástroj politických loutek v rukou miliardářů, uprchlická krize a překrucování morálních zásad. Už jenom odvaha vyslovit (napsat), že člověk jako takový se morální nerodí, ale musí se morálce naučit, si zaslouží uznání.
Ano, když člověk nebude nad vyslovenými myšlenkami přemýšlet, povrchně může knihu označit jako propagaci totalitního režimu – ale to by bylo stejné, jako srovnávat Egypt se Třetí říší.
Já jsem autorovo poselství pochopil tak: Naše arogantní myšlení, že jsme nyní na vrcholu společenské evoluce a už není kam se posouvat, nás může přijít zatraceně draho. Násilně bránit vývoji, nebo ho brzdit eliminováním jednotlivých projevů nedostatků současného společenského systému nevyvolá nic jiného, než kolaps. Autor neříká, že k tomu neodvratně směřujeme, to ne. Varuje před tím, abychom si mysleli, že se to nikdy nestane.
Máte-li rádi témata „co kdyby“ a rádi přemýšlíte tam, kde ostatní ne, Hvězdnou Pěchotu doporučuji. Jestli hledáte pořádnou vesmírnou řežbu, pusťte si .... nevím, třeba Starship Troopers. HAHAHA

18 11.08.2017

Ale jo. Můj první komiks. Chvilku mi to trvalo, než jsem se do toho dostal. Asi to bude znít blbě, ale sledovat text příběhu a zároveň se soustředit na tolik obrázků.... no ale rozkoukal jsem se a nakonec jsem byl příjemně překvapen hlavně proto, že jsem nevěděl co mám čekat. První dva příběhy jsou super jak dějově, tak i graficky. Zábavné pojetí tématu "superhrdiny" u kterého jsem se docela i nasmál. Ze začátku mě překvapilo, jak byly příběhy(hlavně ten první) brutální, ale opět - nijak přehnaně a moc dobře to ladilo s celým příběhem. Líbilo se mi to víc, než filmové zpracování - komiks si na nic nehraje, má pobavit a to se mu u mě povedlo.

5 07.08.2017

Tak na tuhle knihu jsem se chystal delší dobu – film Devátá brána se mi líbil (jeden z posledních, kde se na Džonyho dalo ještě dívat) – ale měl jsem trochu obavy, jak to u zfilmovaných knih mám. Protože jsem doufal v jiný konec, než byl ten filmový, šel jsem do toho. Poloviční úspěch – kniha končí úplně jinak než film – ale úplně jinak, než na co jsem se těšil….takže to je vlastně fajn, mám rád překvapení.
Děj jako takový se hodně propracovaný a znalost filmového děje byla za začátku na škodu, protože jsem měl tendenci předvídat a ono se toho hodně liší. Hlavním tématem není jen okultismus a téma ďábla, ale je to půlnapůl kombinované bibliofilií. Hlavní postava, Lukas Corso pátrá po pravosti části díla Tří mušketýrů. Jako „bokovku“ ještě ověřuje jiné dílo, ve kterém se má ukrývat recept na vyvolání ďábla a jehož autor skončil v roce 1666 (tři šestky … náhoda?) na hranici. Na první pohled dva příběhy, které se začínají podezřele prolínat a kdo ví, možná toho mají společného víc, než se ze začátku zdálo.
Z čeho jsem byl na větvi, je mistrná kombinace autorovi fikce a opravdových historických událostí. Kdyby dílo „Devět bran do říše stínu“ opravdu existovalo, o reálnosti příběhu bych nepochyboval. Kromě fantasy mám rád téma okultismu, takže jsem si čtení užíval. Protože autor dodává reálnost celému příběhu tím, že do něj zakomponoval mnoho opravdu vydaných děl, našel jsem zde mnoho knih, které si rád přečtu. Celou atmosféru dokreslují parádní ilustrace, které vás zatáhnout do příběhu a přimějou vás pátrat spolu s Corsem. Celý příběh vyvolává opravdu hodně seriózní dojem, žádné okultistické sra…klišé typu blábolení zaříkávacích formulek proti zrcadlu se třemi šestkami kečupem napatlanými na čelo…..
Jak jsem psal na začátku, konec by se mi líbil úplně jinak, ale na škodu to rozhodně nebylo. Upřímně doporučuji.

10 06.08.2017

Tak předně - další moc pěkná kniha, ke které jsem se dostal díky výzvě. Hledal jsem fantasy s pěknou obálkou a Pán ledové zahrady byla logická volba. Moc jsem toho nečekal (navíc po sérii Eriksona je laťka zase o něco výše) ale o to víc mě příběh dostal. Je sice jednoduchý a dost věcí se dá předvídat, ale je originální a dokáže si vás pěkně omotat. Proč? Kdo z nás, milovníků fantasy nesnil o tom, že si obleče kroužkovou košili, nárameníky, náloketníky, náholeníky, nástehníky a bůhvícovšechno, nevezme štít, meč, luk a šípy a nevydá se do světa likvidovat příšery?? Tak to je hlavní hrdina Drakainnen. Několik let v "naší" době cvičen k tomu, aby se vydal na cizí svět, který se nachází v období fantasy středověku. Jak říkám, mě do dostalo hned. Opravdu se na to dá připravit? Život bez ranní kávy, kroasantů, tabáku, toaletního papíru! a obchodů tesco - o to víc nepohodlí, smadlavého masa a hnusného piva. Hrdina jde na záchrannou misi a nesmí zasáhnout do vývoje civilizace a tomu odpovídá i jeho vybavení - vše je "dobové" a nesmí s sebou mít(to neznamená že nemá) nic, co by neodpovídalo tamní "současnosti". Jak říkám, velmi originální a chytlavé. Tempo vyprávění se mění a díky tomu se neokouká. Chvilku vypráví hlavní hrdina, chvilku jakoby nestranný pozorovatel - a aby toho nebylo málo, objevují se kapitoly, které se zatím tváří "jako že nemají s hlavním dějem nic společného". Mluvil jsem o předvídatelnosti? No ano, některé dějové „zvraty“ jsou očekávané, ale aspoň jsem si zase po Eriksonovi zažil ten pocit „já jsem si to myslel“. ALE TEN KONEC – DOPRDELE! Všechno jen ne předvídatelné! Myslel jsem, že si dám mezi jednotlivými díly pauzu, ale ho..prdlajs – už objednávám další.

13 06.08.2017

Tak tohle se povedlo! Jsem rád, že jsem začal objevovat Lovecraftovo dílo právě touhle knihou. Obálka mě uchvátila a název můj zájem ještě umocnil. Kniha má necelých 80 stran a já se bál, jestli to nebude na škodu. Zbytečné obavy. Příběh je perfektní - promyšlený a naprosto vás vtáhne doprostřed celého dění. Tempo děje je akurátní "velikosti" knihy. Pozvolný začátek, nenápadný nástup a najednou jste v tom. Co celý zážitek Dunwichské hrůzy umocňuje jsou ilustrace od Carusa - velmi osobité a na míru šité tomuhle příběhu.
Příběh jako takový je docela jednoduchý v tom dobrém slova smyslu. Horové pojetí je potřeba brát s rezervou. I když je originální a forma psaní se hodně blíží vyprávění, moc strachu nenažene - to jsou strašidelnější ty ilustrace, nekecám.
O hodnocení není pochyb, celkový dojem na 100% - příběh, ilustrace, děj - všechno pěkně vyvážené.

10 30.07.2017

Pastýřská koruna pro mě byla rozloučení s mistrem fantasy. Série Toničky Bolavé mě nechytila a Pastýřská Koruna není výjimkou. Krom toho je opravdu znát, že kniha není "dodělaná". Děj je moc přímočarý - chyběla mi zápletka a velké finále. Tak jak sem si dříve užíval poznámky pod *, tak tady mi přišly nucené a ... divné. Slibované rozloučení se starými známými se nekonalo a to mě mrzí.

Ale i tak, Terry díky!! Díky za ty skvělé příběhy, u kterých jsem mohl strávit desítky hodin. Díky za hrdiny a padouchy, jejichž osudy jsem tak rád sdílel. Díky za krysího smrtě - jeho kvííkací dialogy byly ty nej! Díky za ten úžasný Zeměplošský svět, ve kterém by většina z nás chtěla strávit aspoň jeden den. Prostě díky!!

7 29.07.2017

Než jsem si sednul ke psaní komentáře, nechal jsem si dva dny na to, aby se ve mě všechny dojmy a pocity trochu usadily. Celý příběh je famózní, propracovanost detailů a originalita celého příběhu má můj obdiv. Jedno je mi jasné už teď, MKP jsem nečetl naposledy - určitě je toho tolik co si člověk uvědomí, když ví, co má hledat.
A teď k poslednímu dílu. Jedno očekávání se mi splnilo - a to, že to skončí úplně jinak, než co mě v průběhu celé série napadalo....a že mě toho napadalo opravdu hodně a někdy jsem si dával záležet na tom, když jsem vymýšlel ty nejabsurdnější scénáře. Poslední díl má podobnou filosofii jako ten první, jen obráceně. Stejně, jako si Erikson nedělal velkou hlavu s uvedením do děje v Měsíčních zahradách, tak úplně stejně se nenamáhá s tím, aby všechny osudy a příběhy uzavřel a vysvětlil. "Nedošlo ti to čtenáři?", "Čekal jsi, že ti všechno vysvětlím a ještě k tomu namaluju obrázek? SMŮŮŮLA, HAHA" Na jednu stranu škoda, ale na druhou - o to víc toho mě zůstalo. Přemýšlím, jestli to bylo tak, nebo onak, nebo úplně jinak. Jak říkám, chce to repete.
Hodně jsem ocenil, že závěr jako takový vypukl někde kolem 400 stránky a pak to s občasnými TimeOuty pěkně frčí.
No a samotný závěr ..... huba dokořán, pokrčené čelo a skleněné oči.

Jádydádydádydá.....That´s all folks!

7 26.07.2017

Kdybych soudil ukvapeně, napsal bych že Prach snů je nejslabší z dosavadních dílů. Ještě že nejsem ukvapenej. "Klid před bouří" -je asi to nejvýstižnější, co mě napadá když přemýšlím jak knihu charakterizovat. Příběhy a osudy, které se předchozí knihy rozdělovaly a rozbíhaly se zase spojují. Na všech pomyslných stranách obzoru se začíná blýskat a občas už je slyšet i nějaký ten hrom - tak těch prvních 800 stran působí. Aspoň já se vším prokousával s příslibem něčeho, co mělo přijít. A to prokousávání bylo dlouhé oproti předchozím knihám...... No a těch posledních 100 stran.... to je ta chvíle, kdy se začne zvedat vítr a vy víte, že to bude veliký.

Devátý díl nejvíce trpí tím, že (nebo si to aspoň myslím) připravuje půdu pro finále .... a to bude doufám velké. Nevděčná role kterou ale zvládl na 5 hvězd. Prach snů je zpátky v knihovně a Chromý bůh už čeká na stole.

7 15.07.2017

doprdeledoprdeledoprdeledoprdele aještějednoudoprdele. Dál už můj komentář číst ani nemusíte, ty nejzásadnější pocity jsem vyjádřil a nic hlubšího už nepřijde. Styl psaní/vyprávění se zase trochu změnil a to je dobře, člověku se to neokouká - obzvlášť, když to čte celé najednou. Dějově se tenhle díl 2/3 trochu vleče (opravdu jen trochu a jen ve srovnání s předchozími díly), ono se není čemu divit protože se museli rozjet nové příběhy se starými známými (zase je jich míň). Ale konec byl ..... no prostě doprdele!

5 25.06.2017

Totální nostalgie. Knížku jsem měl o víkendu v ruce snad po 20ti letech - náš bývalý dětský pokoj přestává být dětským pokojem a bylo potřeba odvézt pár pokladů (žena to samozřejmě chtěla vyhodit, ale už je to pěkně v knihovně). Hned jsem se rozvzpomněl "Kačerov jak hurikán, k nám už ..............." Kolikrát jsem s Rádcem mladých svišťů v podpaží, kladivem a krabicí hřebíků v ruce vyrážel s kamarádem do lesa postavit pořádný bunkr? snad ob den. Kolik jsme jich postavili? žádný .... Ale na tom nezáleželo, důležité bylo, že jsme byli venku a dělali co nás baví. O to smutnější je pohled na dětství dnešních dětí.

Srdcovka. První kniha TP kterou jsem dostal do ruky a díky které jsem propadl celé zeměploššské sérii. Smrť je hlavní postavou v pár knihách a tahle je suverénně nejlepší. Tak, jak se Pratchettovi podařilo popsat "osobnost" postavy v kápi a kosou v ruce, se nepovede už nikomu jinému. Odsoudit k smrti samotnou Smrť .... co potom se všemi těmi "mrtvými"? Rumpál Žička by mohl vyprávět. Při čtení každé další Pratchettovi knihy jsem čekal na ty okamžiky, kdy dostane Smrť prostor k tomu mě pobavit. Obálka - tedy obálky všeobecně - jsou skvostné (mám i zarámované puzzle). Důležitý je i překlad a panu Kantůrkovi patří veliký díky, protože bez něj si to jen těžko dovedu představit.

14 20.06.2017

První kniha od Simmonse, kterou jsem četl a která odstartovala lavinu jeho dalších děl do jejichž salvy jsem se dostal. Nebudu zastírat, nadchla mě obálka. WW2 mě zajímá obal sliboval zajímavé čtení. Stejně jako u dalších knih (což jsem v té době nevěděl) je celý děj dokonale propracovaný a drží čtenáře doslova pod krkem. Fikce a historická fakta jsou promíchána tak dobře, že by tomu všemu člověk věřil. Tak věrohodně, že si dodnes říkám, jestli opravdu nejsou mezi námi .....

8 18.06.2017

Za mě zatím nejlepší kniha série. Dovedl bych si představit, že by místo 900 měla 600 stran, ale nevadí mi to. Kdyby to byla jenom akce za akcí, nebylo by to ono a při těch vypravěčských pasážích si člověk pěkně odpočine, protože vždycky souvisejí s dějem ( nenarazil jsem na výplňové pasáže o ničem). A pak se to zase rozjede, a já bych nejradši nešel spát (nebo do práce)..... A ta nepředvídatelnost - ta mě prostě baví i když je často krutá. Už jsem ztratil pár oblíbených postav a vždycky mě to pěkně nasere. Není ale život právě takový? nepředvídatelný a krutý?

10 08.06.2017

No, tak nevímnevím. Asi nejsem cílová skupina pro tuhle knihu. Děje mi unikaly, nemohl jsem se pořádně začíst. Občasné vtipné pasáže pobavily, ale to bylo asi všechno. Navíc to bylo na mě moc zmatené. Oceňuju originalitu jak samotné myšlenky, tak i stylu vyprávění a věřím že si své fanoušky najde. Já to ale nejsem.

6 02.06.2017

Další příběhový hodokvas. Co je milé, tak už větší část knihy jsem v obraze než že bych tápal a škrábal se na bradě. Styl psaní pořád baví, delší příběhové pasáže se střídají k krátkými odstavci, kde to opravdu frčí. Už se neobjevuje tolik nových postav a příběhových linek a více se věnuje těm starým (a jejich počty se tenčí a tenčí). Co obdivuju je, že ikdyž má každá kniha samostatný příběh (začne a skončí) je pořád součástí vyššího příběhového děje, který vás nutní vzít další díl jako závislost nutí vzít bezďáka dalšího krabicáka. Co mě poslední dobou baví nejvíc jsou humorné vsuvky, které jsou nečekané o ostré jako legendární cimrmanovi šrapnely. Škrtám 6 a beru 7.

6 01.06.2017

5* si Robin nezaslouží a 3* by bylo málo. Prvotní pocity rozpačité hlavně kvůli tomu, že jsem čekal něco naprosto odlišného. Dobrodružství, akci, zase dobrodružství - a místo toho anglická naivní telenovela. První stránky jsem kousal hodně těžko a opravdu hodně naivní postava Robina a celé jeho kumpanie mě solidně rozhodili. No a pak si to sedlo - styl psaní se podobá Draculovi ale se slabším dějem. Nakonec to bylo ale příjemné a jednoduché čtení, které se spíš hodí na čtení dětem - a i na ty je to možná místy naivní ažaž.

10 10.05.2017

Jo, proč ne. Na rozdíl od předchozích knih nečekaně přehledný děj i postavy - myšleno v dobrém (kromě ascendetnů, matek noci, jejich dědí, dětí jejich dětí, bratrů dětí jejich sester - v tom mám pořád bordel). Zase víme něco málo (opravdu málo) o tom bídákovi, Chromém bohu a více o Edurech, které jsem doteď nepovažoval za nijak významné. Nejlépe si mi četli pasáže s Teholem a Buggem - tady Erikson ukázal i smysl pro černý humor (opravdu jsem se smál ... a nahlas), kterého jsem si užil zatím jen ve Spratkovi. Konec stále překvapuje svými překvapeními - i když je čekáte. Teď mi došlo, už jsem vlastně v půlce.... tak s chutí do toho a druhý půl je hotovo.

11 02.05.2017

Velmi velmi dobré čtení a obálka se taky zdařila - na obálky já jsem. Začátek se trochu vlekl (4 stránky) a chvilku mi trvalo než jsem se zakousnul. Asi jsem poslední dobou zvyklý na rychlejší starty. Ale hned druhou kapitolu už jsem byl v tom a na prvotní rozpačitost jsem si ani nevzpomněl. Dospívání malého Harryho a Borise mě bavilo, takové tuctové mládí dvou chlapců s nadpřirozenými schopnostmi. Kdo z nás to nezažil, že? Námět a netradiční pojetí mysteriózna fak pěkně a nenásilně zkombinované s politickou situací tehdejší doby se taky povedlo. Obojího je tam tak akorát no a zase jiné pojetí upírů - pardon Vampýrů - bylo oční bulvou na tomhle nekrodortu. První polovina se zdravě proplétala, takže to nepůsobilo překombinovaně a zmateně a neustále si děj držel plnou pozornost. Závěr mě potěšil - žádný happyend ve stylu totálního vítězství klaďáka. Žádné zbytečné melodramatické protahování. Člověk u něj(závěru) sice musí trochu přemýšlet (ne nijak závratně, moje IQ na to stačilo), aby všechny souvislosti zapadly tam, kam měly. A to já taky rád. No a ironický epilog byl něco pro mou cynickou dušičku. Když o tom přemýšlím, jediné nenaplněné očekávání bylo ohledně hororové a stísněné atmosféry, která se oproti některým povídkám z Nekrose nekonala. Ale to jsem velký hnidopich.

10 17.04.2017

Zase 5*, už je to trapné, ale je to tak. Líbí se mi (opět), že i když se jedná o čtvrtý díl, kniha je zase napsaná trochu jinak než ty předchozí (o předvídání následujících událostí už se ani nesnažím, prostě to beru jak je mi to servírováno). První polovina - kde to jsem? co se to děje? nevzal jsem špatnou knihu? pak se souvislosti trochu (ale opravdu trochu) začnou propojovat a najednou CVAK + AHA = a ve druhé půlce jedeme dál, jakoby nic.
Prozatímní zážitek z celé série je jako bych skládal puzzle. Znáte ten pocit když máte složené kraje a rohy a na desce máte pár shluků, které na sebe roubujete? Tak tady jsem. A baví mě to. A baví mě to o to víc, že na rozdíl od puzzle nevím co z toho nakonec bude. Tak jo, jdu hledat další kousky.

11 12.04.2017