Plague komentáře u knih
PLZ2 neměl lehkou startovní pozici - první díl byl pecka a byl jsem zvědav, jak si povede dvojka. Nezklamala. Jak napínavě skončil první díl, tak pohodově začal ten druhý. Za mě to bylo fajn, autorovi se povedlo zchladit ten zápal, se kterým sem do toho šel. Dokonce sem se i dost nasmál. No a když člověk trochu vychladl, začalo to opět nabírat obrátky. O trochu víc mě bavil příběh Mladého Tygra než v prvním díle.
Zatím ani jedna dějová linka nesklouzla do fantasy klišé a pořád baví svou originalitou. Žádná recyklace prvního dílu, žádné nudné natahování. Očividně se ještě máme na co těšit.
Docela prdel. Kresba fajn a náměty jednotlivých scénářů byly stejně ujetý, jako MASKA sama o sobě.
Mít možnost dát šest, dám je. Že by z anglického suchého humoru vznikl nový, švédskoanglickýpolosuchýastředněmorbidní? Proč ne, já osobně jsem se HODNĚ dlouho tak nezasmál. K mému zážitku přispěl i fakt, že jsem do toho šel spíš obavami, co to bude. "všichni" to hrozně chválili a já se málokdy shodnu s názorem od "všichni". Výsledek - byl jsem ze začátku překvapen - nečekal jsem takovou zábavu, ale rychle jsem se naladil na správné FM a pak už sem se jen nechal unášet. Postava Alana mě hodně bavila - ne opravdu mi nepřipomínal toho retarda Foresta Gampa! Jak přibývaly zážitky z Alanova života, čím dál tím víc mi jeho postava připadala jako povedená kombinace Járy Cimrmana a Švejka - a protože mám oba hodně rád, začal sem mít rád i Alana a jeho zážitky. A jak postav přibývalo(i ubývalo), ocenil jsem autorovu kreativitu, se kterou jednotlivé charaktery vytvořil.
Palec nahoru má i pomalý rozjezd celého absurdního příběhu - za mě dobře, čtenář se hned na začátku nelekne, co to je za bejkárnu a knihu neodloží. A pak se to pomalu začne stupňovat - ale to už víte (nebo aspoň tušíte), která bije a a nekoukáte jako z jara. A i když o absurdní zvraty a obraty není nouze, vždycky jsou zábavné a ne až tak přehnané, aby to nebylo ani trochu možné.
Jestli si dal autor za úkol pobavit čtenáře a i ho trochu poučit v dějepise, uspěl na 1 s *
No a konec .... nevěřil bych, že to kdy řeknu .....jo, tady sem si hepyjendík užil, sem prostě patřil.
DOPORUČUJI
Očekávání plodí zklamání, tak bych asi popsal svoje pocity. Než jsem se do knihy pustil, viděl, slyšel, hrál jsem mnoho věcí na téma Zaklínače. Velké plus je originální svět plný originálních nestvůr a humanoidů. I když se jedná o fantasy, tak jsou příběhy psané velmi reálně a dovedu si představit jejich zasazení do našeho středověku. Charaktery postav jsou správně pokřivené - žádní šlechetní elfové, králové a rytíři, ani čarodějky snažící se o spásu světa a bojující za veškeré dobro. Zklamáním byl pro mě Geralt - čekal jsem většího drsňáka a zákeřňáka. Jeho odhodlání v boji za spravedlnost a ušlechtilost mě chvilkama dost otravovalo. Ale i tak, velmi dobré čtení. doporučuji.
Pocity z téhle knihy jsou v souladu s jejím názvem, hluboko pod bodem mrazu. Upřímně – nezaujalo mě nic. Příběh – otřepaná slabota – kolik už jsme toho na podobná témata přečetli. Dětský tábor, hrůzné odhalení (velmi velmi ohrané), traumata a ……. a POMSTA!! WOW. Kdo by to byl čekal.
Hlavní hrdina – prohnaný polda, který je ta „trochu“ rošťák …. opravdu jen trochu, za to je dost nudný, možná i k smíchu. Chvilkami vyvolává i lítost. Záporák – na první pohled normální, v reálu psychicky vyšinutý s traumatem z dětství. Vývoj příběhu … kýbl další nudy – postupné odhalování naprosto „nečekaných“ zvratů. Netvrdím, že jsem věděl, jak to dopadne, nebo jak se to bude přesně vyvíjet – ale znáte, když sami vymýšlíte teorie, jak by to asi mohlo být. No a já nejvíc oceňuju, když jsem ve svých teoriích na míle daleko. Tady se to nestalo.
Charakteristika postav a jejich vzájemné interakce – divné, nepřirozené, divné. Doplnění dějové linky o pár vedlejších příběhů ze soukromí se taky nepovedlo. Znovu to samé – nic nového. Jeden řeší těhotnou manželku, druhý dospívající dceru. Boha jeho …. PROČ?!
Závěr – Bernár promine mou Fráninu, kde byl „Le Grand Final“?!?! Asi zamrzl taky někde v horách. Škoda, protože se to dalo na koci ještě zachránit a tím zlepšit pocit z celé knihy. Nemůžu si pomoci, ale celou dobu jsem měl pocit, že jde o špatný rýmejk Mlčení jehňátek. A to co mělo být navíc, bylo hlavně na škodu.
Jo, přeci jen něco. První oběť a pár stránek pak (přibližně ke druhé oběti) bylo zajímavých a nabuzovalo zajímavou atmosféru a mělo příslib něčeho nového a nečekaného – ale jak jsem psal, nevydrželo to….
Je mi to líto, ale za 4. Námět suprový. Originální a promyšlený ..... možná promyšlený až moc. Začátek, prostředek a konec měly spád dokázaly pořádně zatáhnout co celého příběhu. Bohužel celkový dojem kazily odborné pasáže, které mě nudily.... a to tak, že jsem uvažoval, že to ani dočítat nebudu. Velká škoda, jak jsem psal, příběh je naprosto famózní. Ale pasáže, kde jsou popisovány biochemické, bakteriologické a bůh ví jaké další ické objevy, procesy, postupy. Pro někoho, koho to zajímá super. Pro průměrného čtenáře, že nějž se považuju, zbytečně detailní.
Tak tohle se hodně povedlo. Neměl jsem zvláštní očekávání a možná i díky tomu mám dojem jaký mám.
Byl jsem hodně zvědavý, jak se autorovi podaří vměstnat děj mezi 1 a 2 film. Byl jsem připravený na nějakou tu absurditu a byl bych jí i toleroval. NEMUSEL JSEM!
Hodně jsem ocenil, jak se měnilo tempo děje a i forma vyprávění. Začátek, než se objeví Rip - za mě jasný horor - visel jsem na každé větě a byl jsem totálně pohlcen atmosférou děje. I když vetřelce znám tak díky tomu, jak je to napsané, jsem prožíval hrůzné poznání spolu s posádkou.
Druhá část - akční thriller. Jasně, jak jinak, když už je na scéně Ellen. Je jedno, jestli má v ruce plamenomet nebo plazmový hořák - je to prostě NÁŘEZ. Akční scény jsem si vychutnával. Hodně mile jsem byl překvapen pojetím Ashe a musím říct, že jeho dialogy s Ellen a i jeho monology patřili k zábavným mezičasům v ději.
Dál oceňuju originalitu námětu - žádná recyklace čehokoli, co jsem zatím viděl nebo četl. Setkáme se s novou rasou, možná dvěma, záhadnou lodí a vesmírným městem. Další a další otazníky k celému tématu původu vetřelce - FAKT DÍKY, JAKO BY JICH DOTEĎ BYLO MÁLO.
Poslední část – drama – STIHNOU TO? Nestihnout to? Jak to že ve 2 filmu o tom není ani zmínka? Zase ten proradnej Ash! ….. posledních 40 stránek sem slupnul jako malinu.
Děj pěkně odsýpá celou dobu, což je fajn. Na začátku vás nenudí pomalý nástup, v prostředku „vatové pasáže“ a na konci parchant, který ne a ne zhebnout. I tempo, jakým odpadají jednotlivé postavy, je příjemně svižné. Cyničtější konec, proč ne. DOPORUČUJI
POZOR SPOILER
Jediné, co nechápu, proč rovnou neudělali to, co na konci udělal Hoop. HMMMM – no to je jasný proč, O ČEM BY PAK AUTOR PSAL, ŽE?!
Čekal jsem větší pecku. Kresba je suprová, atmosféra komiksu taky, to néžené. Postav jak na orloji, ale za chvilku se člověk rozkouká - pomáhá i to, že řady postupem času řídnou a řídnou. Ale ... no prostě tomu něco chybělo, abych si řekl WOW. Co mě teda nakrklo nejvíc, byl "konec". Asi jsem měl věřit názvu - protože finále se nekonalo a jestli budu chtít vědět víc, musím si sehnat další díl. Ale co když ani tam ... no uvidím. Zatím se pro něj ale nechystám.
Himlhergotlaudondonrmetrkrucajselement. Nejlepší vetřelčí Omnibus - fakt, o chlup lepší než jednička. Scénáře si jdou svou cestou a VŮBEC nenavazují na předchozí díly - to mě na začátku chvilililinku mátlo. Ale díky tomu je to prostě taková paráda - kdo neví, reprezentuji nadšence a milovníka tématiky Vetřelců. Rekordních 13 příběhů = 13 originálních zážitků které navíc doplňovala kresba. Někdy barevná, někdy černobílá....někdy plná kecacích bublin, jindy němý film (sorry komiks) - to mi taky sedlo. Nejvíc mě obsahově bavil hned ten první příběh, ale užíval jsem si i 10ti stránkové skeče. Opravdu, tenhle díl se moc povedl. DOPORUČUJI
Špaténka. Bladea (filmového - 1. díl) mám rád a čekal jsem zábavu v podobném duchu. Místo toho jsem dostal kýbl (možná kýbl a půl) NUUUDY!! Některé příběhy měly zajímavé náměty, zpracování slabé a nezajímavé. Ani kresba se mi nelíbila. Tohle byl krok VEDLE. První a POSLEDNÍ Marvelovka......
Hodně různorodé příběhy co se týče délky, stylu vyprávění, dějového tempa i kresby ..... Zase nějaká změna a tím spíš se to neokouká – já jsem to velmi ocenil. Osobně jsem si víc užil kratší příběhy, než ty delší. Přišli mi takový cyničtější a cynik já jsem …. prej.
Čarodějnictví – 50%. Jeden ze tří delších příběhů a podle mě ten nejslabší v celé knize (možná ze všech vetřelců EVER). Oceňuju nápad, smíchat vetřeleckou zápletku s nábožensky degenerovanou grupou lidí. Realizace ale pokulhává. Příběh mi přišel zmatený a chvilkami jsem se ztrácel. Kresba se mi nelíbila.
Unesený – 80%. Dobrá myšlenka nemocného vetřelce, který obrátí ráj pro milionáře v peklo pro všechny. Pro změnu absence „hrdiny“ (klaďáka i záporáka) který by prošel od začátku až do konce, byla fajn. Pro změnu trochu té správné řežby. Cynikonec se mi líbil a kresba se taky povedla.
Přežití – 80%. Tenhle příběh jsem si užil trochu jinak, než jak jsem si vetřelce doteď užíval. MUSÍTE TOTIŽ MYSLET. Jeden hlavní protagonista, ale tři dějové linky, které se střídají a prolínají. CO je skutečnost, co je sen, co je minulost… jak říkám, příjemná změna. Kresba OK.
Náklad – 90%. První z kratších příběhů s okulahodícím koncem. Pašerák, který udá svého šéfa nemlže čekat, že nebude po zásluze odměněn. Krátké, zábavné a pěkně kreslené.
Vetřelec – 90%. Druhý z kratších příběhů s okulahodícím koncem. Vesmírní indiáni sužováni Noční smrtí vyšlou výpravu čtyř bojovníků, aby démona zabila…. kamennými oštěpy. Jejich šance na úspěch si umíte spočítat …. kdyby se do boje nezapojil neznámý cizinec, který svými zbraněmi vetřelce zabije. Vděk, který mu jediný přeživší indián prokáže je hoden lidské morálky víc než co jiného. Kresba se mi moc líbila.
Strážný anděl – 90%. V první řadě se přiznám, vůbec netuším, proč se příběh jmenuje zrovna takhle. Dobrý námět – myslíte si, že se člověk s vetřelci potkal až ve vesmíru?? Ba ne, jedna loď se s nimi na Zemi už zřítila (cca 50tá léta v USA). Poslední dvě bubliny jsou na medajli - jakpak se jmenuje hlavní hrdina… Kresba ve stylu soudobých komiksů, takže to podpořilo celkový dojem.
Inkubace – 70%. Originální příběh svou formou vyprávění, než vlastním obsahem. Celou dobu si kladete otázku, kam to směřuje. Opět trochu víc na pozornost. Kresba se povedla.
Spoušť – 80%. Velmi svérázný počin. Příběh byl dobře vymyšlený – nápad s „duší“ bez těla, která bojuje s vetřelci na „vyšší“ úrovni bytí. Proč ne, je to přece Sci-Fi. Tolik stylů kresby bylo chvílemi na obtíž – hlavně když se dostaly na řadu ty, které se mi fakt nelíbily.
Roztoužený – 60%. Nenadchlo. Příběh o ničem – jen ta kresba tím jak je jiná, je vlastně docela fajn.
Šťastlivec – 90%. Třetí z kratších příběhů s okulahodícím koncem. Grázl hrdinou, hrdina grázlem …. tak už to ve světě chodí. Ti hodní a spravedliví zpravidla nevyhrávají nad těmi zlými a zákeřnými…. žili spolu až do smrti …. možná…ale byla to vaše zatraceně pomalá a bolestivá smrt, zatímco hlavní padouch vás s úsměvem na tváři pozoruje a pozoruje….
Pro změnu trocha (velká trocha) akce. Čtyřka se s tím vůbec, ale vůbec nemaže a ve všech povídkách krev stříká, kyselina pálí, náboje sviští a ve velkém umírají lidé, syntetici i vetřelci. Palec nahoru za to, že opět (což u čtvrtého dílu není samozřejmost) nejde o remake jiných dílů. Zase jsem si užil hodně zábavy nad novými nápady.
Symfonie kopí – 80%. O využití vetřelců už se v „minulosti“ pokoušeli v mnoha odvětvích. Vždy byl ale finálním cílem zisk (zbraně, farmacie, …). Čemu se tedy divit, když přijde pološílený hudební „skladatel“ s nápadem udělat skladbu ze zvuků, které vydává vetřelec, když loví. Zábava od začátku do konce.
Pevnost – 70%. Syntetický mluvící vetřelec, který kouří doutníky a obrovský bitevní android, který během vteřiny vystřílí víc nábojů, než Hicks, Wasquezová, Drake, Apon a Hudson během celého druhého filmu. Nemusím nic víc dodávat.
Šílenství – 90%. Velká zábavná řež, kde zase dostali Mariňáci prostor ukázat, zač je toho vetřelec.
Chuť – 90%. Třístránková oddychovka která pobaví. Jsem rád, že se tyhle příběhy začaly do Vetřelců přidávat. V celém tom krvavém šílenství opravdu pobaví.
Mondo Hubič – 80%. Opět se vrátila postava neohroženého zabijáka vetřelců. Příběhově slabší, ale o to akčnější a s perfektní kresbou, která celý dojem jenom podtrhuje.
Mondo Rozpalovač – 70%. Prostě Mondo a pětadvacet stran řežby. Tady má ale -10% za to, jak na konci zbaběle utek od těch koček, který zachránil a který se mu vrhaly do náručí.
I třetí díl se mi líbil. Pořád se příběh posouvá dál aniž by trpěl tím největším neduhem, který druhé, třetí ..xté díly mají - a to je recyklace předchozích dílů. NE!! tady nic takového není a to mě na tom baví nejvíc. Trojku sem bral s prázdnou hlavou a nechal jsem se překvapit. Kniha má sedm příběhů a opět - každý je úplně jiný. Užil jsem si je všechny, nové náměty, nové styly kreseb, odlišná pojetí vetřelecké myšlenky.
Narušitel - 80%. Neutuchající snaha ovládnout vetřelce nezná mezí a fantazii se zde meze nekladou. V tomto příběhu se o to hlavní záporák snaží vyšlechtěním nového druhu, který by byl sto ovládat. Jak to dopadne?? Uvidíte. Kresba neurazila, ale ani nijak extra nenadchla.
Oběť – 100%. Tak tenhle příběh sem si hoodně užil. První dojmy byly takové nesmělé. Kresba na mě na začátku nepůsobila moc dobře, ale DOKONALE zapadala do celého konceptu. Příběh je totiž psaný tak, že navozuje atmosféru 90tkových hororů. Boj víry, lidského ducha, morálního cítění s degenerovaným přístupem lidské omezenosti. VELMI originální.
Labyrint – 80%. Tady si moje největší sympatie získal hrdina Church. Kladný, nebo záporný … to posuďte sami. Námětem je opět výzkum, ale z trochu jiného pohledu. Formou testování chování vetřelců v bludišti jsou monitorovány vzorce jejich chování. Zajímavý nápad. Kresba pěkná.
Vykoupení – 70%. Kresba mě moc nenadchla. Příběh byl originální, ale nijak chytlavý. Snaha Společnosti o vytvoření ekosystému na jiné planetě, jehož součástí by byli i vetřelci a Společnost ho mohla jednoduše kontrolovat …. nápad dobrý, realizace mohla být lepší.
Počátek/Završení – 90%. Po Oběti druhý nejlepší příběh. Originální námět – představte si, že by v Egyptských pyramidách byla použita vetřelčí vajíčka jako ochrana komnat s poklady a mumiemi faraonů. Nechtěl bych být v té expedici, která se do hrobky vloupává ….
Ženci – 80% za odvahu tenhle „příběh“ do knihy zahrnout. Prozradím jen, že zde nenajdete jedinou monologovou/dialogovou bublinu.
Horror Show – 80%. Obávám se (a narovinu přiznávám), že si nejsem jistý, že jsem konec pochopil… ale i tak. Další originální příběh, ve kterém vetřelci nehrají tak úplně hlavní roli, ale pouze strach z jejich existence. Příběh je z měsíční kolonie (nebo jsem to tak aspoň pochopil), která vetřelci nikdy nebyla napadena. Existuje ale Společnost, která díky virtuální realitě těží z fobie lidí z existence těchto vesmírných predátorů.
Celkem dávám 4*. Jako milovník žánru vetřelců jsem byl opět uspokojen (a musím přiznat, opět víc než u posledního Vetřeleckého filmu). Máte li tento žánr taky rádi, doporučuji! Ale nečekejte reprodukci jakéhokoli vašeho oblíbeného předchozího dílu (ani filmového, ani omnibusového), byli byste zklamaní. Těšte se na nová pojetí, nové příběhy, nové hrdiny. Doporučuji
Na věčného bojovníka jsem se chystal dlouhou dobu. Mám hodně rád Elrica, Hawkmoona i Coruma - jednotlivé inkarnace Věčného bojovníka a hlavní hrdiny autorových knižních sérií - mrzí mě, že chybí tolik děl přeložených do Češtiny.
Ústřední postavou knihy je (překvapivě) postava Večného bojovníka, či Šampiona lidstva. Moorcock přestavuje hrdinu, který cestuje napříč mnohovesmírem (prostorem a časem) a svádí jednu bitvu za druhou ve jménu lidstva a spravedlnosti - což nebývá vždy totéž. Jméno a fyzická podoba se mění dle aktuálního prostředí – nejprve je Johnem Dakerem – znuděným londýňanem 20.stol, pak je Erekosem, středověkým rytířem a jindy zas Ulrikem Skarsolem hrdinným vikingem. Duše ale patří jediné bytosti, která je znavená nekonečnými boji ve válkách, jejichž součástí se necítí a nechce být. Jediné, po čem nakonec touží je klid a mír a možnost žít po boku své milované. V průběhu jeho dobrodružství se Věčný bojovník několikrát zamýšlí nad paradoxem, že jako nudný Daker toužil po dobrodružství a jako Šampion lidstva touží po tom, být zase Johnem Dakerem. Snaží se bojovat ze všech sil, aby zmařil plány Osudu, jehož loutkou se cítí být. Osud jej však vždycky dostihne a ať chce nebo ne, dojde k cíli, který mu byl předem vytyčen. Doporučuji
Po delší době jsem se opět vrátil ke Šlechtovi a dobře jsem udělal. Jeho styl psaní se moc nemění a díky Vláďovi za to.
Příběh je dobře vymyšlený a jako správné fantasy umí pořádně vtáhnout do středu všeho dění. Děj utíká tak nějak správně rychle. Akčnější pasáže, kde se toho na jedné stránce udá ažaž, jsou plynule střídány s "oázami" klidu, kdy můžete chvilku odpočinkově číst a nabírat dech.
Líbí se mi, jak se s tím autor nemaže. Nechává umírat klaďáky stejně snadno jako záporáky.... a co víc, jakmile někoho "sejmou", tak ho prostě sejmou. Nestane se tedy, že to půl knihy vypadá, že toho chrabrého hrdinu dostali, ALE ON TO NAKONEC PŘEŽIL (je jedno jestli se chytil kořínku na strmém útesu, spadl do jediné kaluže široko daleko, a spoustu dalších klišé).... to samé u záporáků - umře napoprvé.
V čem vnímám velký rozdíl oproti ostatním autorům, tak Šlechta se nevěnuje hlavním příběhům z jeho fantasy světa. Tyto "dějiny" jsou kulisou pro příběhy "obyčejných", místních hrdinů, kteří sami o sobě netvoří samotnou historii celého světa. Velký rozdíl oproti ostatním fantasy a musím říct, že je to fajn. Musíte se ale smířit s tím, že si nikdy nepřečtete příběhy hrdinů jako je Gordon Fee, Temný mág a podobně….. a to chvilku trvá.
Nejsem literární kritik - neumím ohodnotit, jestli je historicky dílo přeceňované nebo podceňované nebo jestli si Hemingway zasloužil Nobelovku nebo ne.
Jsem jen obyčejný čtenář, kterému se Stařec a moře líbil. O čem celý příběh je a jak skončí jsem věděl (i s průměrem 3,9 z literatury a českého jazyka) a kdybych ho četl jako povinnou literaturu, určitě bych ho nedocenil.
Co mě tak dostalo .... samotný příběh. Je jednoduchý a o to víc mě zasáhl. Tématem je respekt, ne RESPEKT. Tak hluboký respekt, který člověk (v podání starce) chová k přírodě (v podání ryby) mi bral dech. Ano, respekt a úcta jednoho živého tvora k jinému. Smutné, když si uvědomím, že v současnosti není člověk schopen respektu a úcty sám k sobě, natož k přírodě.
Pozor, nezaměňujme úctu a respekt za přehnanou lítost - stařec několikrát oslovuje rybu, vyjadřuje svůj obdiv na její vůlí, ale zároveň opakuje, že ji loví a nakonec uloví. Svého činu lituje jen jedinkrát, a to ve chvíli, kdy jeho kořist žerou žraloci, protože tím jeho činy pozbývají na smyslu.
Velkolepost závěru je opět v jeho jednoduchosti - den (souboj člověka s přírodou) končí a zítra začíná nový, nikdo už se neohlíží, hledíme jen dopředu. Doporučuji
Tak nevím - můj první severský autor(ka) detektivek a na větvi z toho rozhodně nejsem. Můj komentář je čistě subjektivní, nekamenujte mě.
Možná moje zklamání způsobuje i fakt, že manželka o celé sérii básní, jak je to skvěle napsané, promyšlené a nepředvídatelné.... a teď moje zkušenost.
Děj je lineární a poměrně jednoduchý. "Zašmodrchat" a ozvláštnit to mají za úkol flashbacky (které se s postupujícím časem více prolínají s "aktuálním" dějem) kombinované řešením soukromých trablů hlavního hrdiny a hrdinky. Flashbacky fungovaly - ač byly poměrně průhledné, tak byly dobře napsané a "zapasované". Oproti tomu soukromé problémečky jsou otravné - ufňukaná maminka a tatínek nezvládají jednoho rozmazleného potomka a čekají je další dva.... good luck. Dokonce to na mě místama působí, že tyhle pasáže mají nenápadně nahradit nedostatky hlavní dějové linky.
Jak jsem už řekl, samotný děj není složitý, pár postav s jednoduchým propojením a zápletka, na kterou přijdete v polovině. Takže velké finálové odhalení vám dech nesebere. Jako by to autorka tušila, "šoupla" na konec totálně nečekanou pecku (ze soukromí hlavních hrdinů - jak jinak), kvůli které vezmete další díl (jako by autorka tušila, že kvůli novému detektivnímu případu to už asi nebude).
Další vesmírnej kotel zábavy. Sice slabší, než první díl, ale pořád jsem se velmi dobře bavil. Oceňuju originalitu. Příběh jako takový se nezakládá na žádné filmové předloze a snaží se jít svou originální cestou - a to je dobře. To platí i pro postavy )nemyslím konkrétní persóny), ale charaktery. Už to není klasický padouch hnaný touhou po penězích který je schopen obětovat cokoli a kohokoli proti klaďákům, kteří naopak pro záchranu kohokoli položí život. A to se mi líbilo - v první části to je záporák s náznakem charakteru a naopak v poslední kladný rádoby hrdina který zas až tak kladný není. Kresby jsou pořád povedené - až je to na škodu, protože vás tím okrádají o představivost.
Co jsem mě pobavilo bylo nenápadné napojení na 1 a 2 filmový díl - opravdu nenápadné. Postava Rakea (místo Drakea), Wasquezová ml., Boston (místo Dalas) a a další které si teď sakra nevybavím.
Za mě 80% - fandům Vetřelců doporučuji! Osobně se těším na další díl.
Paráda. Přesně takhle mám KM rád. Viděl/pamatoval jsem si tři ze čtyř příběhů, proto jsem neměl to potěšení vychutnat si konec jak se na KM patří. To je asi největší "nedostatek" knihy. Jestliže jste sledovali seriál, kniha vám toho moc navíc nedá - přeci jen jsou to "jen" povídky. Mě se nejvíc líbila první a třetí povídka (první jsem neznal). Je fajn si uvědomit a pak časem připomenout, o čem je hrdinství. Přijde mi, že dnešní televizní a herní doba je plná hrdinů, kteří svými neohroženými skutky zachraňuji miliony a získávají si davy obdivovatelů. SuperSpidekBatAnt a kdoví jací další MANI. Realita bývá ale mnohem krutější - kolik hrdinů by jednalo stejně s vědomím, že se o jejich odvaze a oběti nikdo nedozví... nikdo jim nepostaví pomník ..... nikdo si na ně nevzpomene? Obětovali by jste život, aby jste zachránili jiný (nebo dokonce celý svět) i když by jste věděli, že se to nikdy nikdo nedozví? Že by definice mezi hrdinstvím a ješitností?
Celkově - velmi příjemné a čtení. Povídky jsou čtivé a chytlavé a hlavně nabízejí možnost zamyšlení - tedy ne přímo nabízejí, ony k němu vyloženě nutí. Zamyslet se na věcmi, nad kterými by jste jinak nepřemýšleli, nebo přemýšlet o běžných věcech naprosto odlišným způsobem.
WATAFAK!! Při čtení tohohle Omnibusu jsem byl jako v rauši . Miluju filmy...všechny....ano, i 4. Jako první jsem jako smrad viděl 2 díl a na ten zážitek nezapomenu - NIKDY - dělal jsem doma hrdinu a pak jsem se každý večer, když jsem šel spát, bál dalších 5 let. Víte, měl jsem proti posteli mezeru mezi zdí a skříní, kde na mě každý večer koukal vetřelec. U hry AvP 1 jsem za mariňáka sral magi v kostkách.
Tenhle komiks má všechno to, po čem touží každý (soudě podle sebe) milovník vetřelců a co nedostal v Covenantu a Prometheovi. A to je to jen JEN komiks - nerad to říkám, ale Scotte, na dalším díle se poraď s Verheidenem!
Děj mě pohltil po prvních stránkách a chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval. Jedná se o alternativní pokračování 2 dílu a proto vás znalost filmových pokračování mate. Ale jen chvilku, zvyknete si rychle a pak se necháte už jen unášet. Příběhově jsou jednotlivé části perfektně sladěné. Ve dvojce se mi líbili Newt i Hicks a mrzel mě jejich filmová osud. Proto jsem z vývoje v Omnibusu byl o to víc nadšený. I tady se střetává hrdinství, odvaha a čest na jedné straně, s lidskou hloupostí, nadutostí a hamižností na straně druhé.
Kresby jsou parádní a respektují původní „ideu“ a navíc dávají porci pořádný vetřelecký řežby. No prostě - zážitek od začátku do konce a pro milovníky (nebo "obyčejné" fandy) Alienů MUST HAVE kousek.
Od teď se na Predátora těším ještě víc.