plomusujonak
komentáře u knih
Smuténka
Jan Skácel
Po téhle knížce jsem sáhnul spíše ze zoufalství kvůli maturitě. Nemohu ale říct, že jsem si ji nějak extra užil, byla pro mě hodně těžká na pochopení a nechtělo se mi ztrácet čas píděním se za myšlenkou, kterou chtěl autor vyjádřit. Pochopil jsem pár básní, nějaké mě oslovily, ale bylo to málo. V budoucnu mám v plánu si od Skácela něco přečíst, ale spíše zkusím jeho básničky pro děti, Uspávanku s Hokusajem od něj mám velmi rád.
Zaslíbená Země Nezemě 14
Kaiu Širai
(SPOILER) Po roční pauze jsem se vrátil k této manze s velikým očekáváním a díl dočítám se smíšenými pocity. Nelze popřít, že byl tento díl opravdu nabitý emocemi a obsahem, ale i když se mi líbil, objevují se v něm věci, které vnímám spíše negativně. Zaprvé snad ta nejdůležitejší událost v celém příběhu, že Norman přežil a nyní vystupuje jako William Minerva. Z tohoto významného zjištění a dojemného shledání mi na pomyslném jazyku zůstává hořká pachuť skutečnosti, že děti jsou na celou tu hrůznou situaci s démony odkázány zcela samy na sebe. S Normanem je dále spojen fakt, že mnou očekávaných dílů mangy popisující do detailu, jak unikl Norman z farmy Lambda, jsem se nedočkal. Není to poprvé, co jsem byl z této mangy zklamaný kvůli tomu, že dostatečně nerozvinula část příběhu a prostě jej přeskočila nebo stručně zmínila. Dle mého to kazí celkový dojem z díla a vytváří nepříjemné mezery. To ale není vše. Naprosto soucítím s Emminým psychickým rozpoložením ohledně myšlenky vyhlazení démonů a pod její tvrzení a obhájení démonské existence, které sdělila Rayovi, bych se podepsal. Vadí mi ale, že samotná manga je napsaná tak, že vede čtenáře k tomu, aby pojal názor, že démoni jsou špatní a měli by se vyhubit, což činí specifickým způsobem. Norman v tomto díle vysvětluje, že démoni jsou původně primitivní organismy přejímající vlastnosti od jiných tvorů. A právě toto přirovnání démonů k nežádoucím bakteriím zajisté evokuje ve čtenářích opovržení jimi a vnímání jich jako odpudivé a přebytečné škůdce. Připomíná mi to utlačovatelské vládní skupiny snažící se zahájit genocidu vůči menšině, například etnické, právě v tomto jejich konceptuálním ponížení na podřadný živočišný druh. A to je prostě špatně a není to fér. Autoři by udělali mnohem lépe, kdyby stejného efektu odpudivosti démonů dosáhli pomocí líčení hrůz jimi páchaných v Lambdě. Tam se mohli vyřádit.
Smrt a sen a slovo
Vladimír Holan
Ruka sahá do poličky v knihovně ve městě a přeje si chopit se takové sbírky, která by se sama jakoby předčítala, že se nebude táhnout v čase jako těžké údy. Na jedné ze stran jakéhosi svazku cosi se chvěje a pyj koně vysouvá si rukáv. Zvědavost je paní podivuhodností a hned nabízí mi jako potulný prodavač náznaky vilnosti. Papírový motýl sklapuje svá křídla a již nesu si domů Smrt a sen a slovo.
Začátek sbírky je krkolomně složitý, čtenář si musí navyknout na proud slov ve velmi složitých větách. Když se ale pracně prokouše přes úvod, naskytne se mu možnost vychutnat si básně s motivy ztracené lásky, smrti, stínu, snů, ticha a tmy v souhře přenádherných obrazů, u nichž se tají dech. Vladimír Holan byl prostě básník. Jakékoli jeho pokusy o sepsání lyriky do kamenných odstavců prózy nepůsobí tak lehce, hravě a něžně, jako básně, které žijí, dýchají a zpívají příběhy. Musím se ale přiznat, že ač byla má snaha velká, ve své sice širší, ale pořád omezené slovní zásobě a nízkých znalostech tehdejší kultury na Holana působící, jsem nepochopil úplně vše, co chtěl autor říci. Snad to bylo také tím, že jsem ještě nepoznal tak dost svět, a nežene mě nutnost vzpomínat na dávno ztracené dětství nebo přemílat pod borovicí o tom, kdy se přidám k těm, kteří jsou mrtví pro živé.
Zaslíbená Země Nezemě 9
Kaiu Širai
(SPOILER) Devátý díl byl naprosto úžasný. Hned na prvních stranách se Emma a Lucas dostanou za tajné dveře pod Goldy Pondem. Výtah, který se tam nachází, je v malém altánku uvnitř trochu většího altánku postaveného na ostrůvku levitujícím nad jezírkem se zlatou vodou v podzemí. Je to navíc stylizováno do éry začátku 20. století a kombinované s moderními a sci-fi technologiemi. Jak originální a skvělé provedení. Když se Emma pokusí spustit výtah a neuspěje, zazvoní telefon, z něhož jim oznámí pan Minerva velké množství důležitých informací, ale zároveň položí základ pro čtenáře, aby nad příběhem spekulovali. Co bylo zřejmé již dříve, ale přesto velice příjemné, byl návrat Normana do příběhu. Jeho situaci bych popsal jako tragikomicky ironickou; Norman se obětoval, aby ostatní mohli utéct a byl připraven zemřít na rozdíl od Conny a ostaních dětí, které doufaly v opravdovou adopci. Jak moc ho muselo překvapit, když ho mamá Isabella představila mladému muži s dlouhými vlasy coby Normanovu adoptivnímu rodiči. Legrace však přechází velmi brzy, neboť je Norman přesunut na farmu Lambda 7214, kde se dějí experimenty na lidech. Od setkání se Sondžuem a Muzikou přestala být tato série strašidelná, což mi bylo docela líto, ale naštěstí se strach práve v tomto díle vrací: nemocniční klinické prostředí Lambdy 7214 a znetvořené děti nahánějí husí kůži. Nakonec bych chtěl zmínit démony, kteří se účastní honů. Arcivévoda Leuvis je velice sympatický a příjemně chladný a i děsivý charakter, stal se velmi brzy jednou z mých oblíbených postav. A mám i oblíbený moment: když se dětem podaří zabít démonku Noumu, tak se její démonský milenec Nous dá do hrozného pláče. Projevy vyšších citů mám totiž u záporných postav velice rád.
Zaslíbená Země Nezemě 8
Kaiu Širai
Vždycky jsem obdivoval umění fiktivních charakterů vyřešit jakkoli závažné psychické problémy do pouhých pěti minut, a to jen za pomoci povzbudivých slov. Zaslíbená Země Nezemě v tomto nezaostává a taková situace se v ní vyskytuje. Nedokážu posoudit, zda je to dobře nebo ne. Když si přečtete dialog, ve kterém řešení problému probíhá, dává vám smysl výsledek v podobě smíření nebo nabytí odhodlání. Ale je to realistické? Vážně se dá člověk, který utrpěl obrovskou ztrátu a několik let se uzavíral do sebe, "opravit" do pěti minut? Zní to jako nesmysl, ale teoreticky, pokud bychom započítali dobu, která od citové rány uplynula, a nepřímý vliv změněného okolí, v tomto případě náhlé přítomnosti dětí , zvlášť potom Emmy, mohli bychom tomu uvěřit. Jinak, co sedmý díl pozbýval, vrátil nám ten osmý; zásadní posun v příběhu, nečekaná zjištění, novou lokaci i postavy, a dal konečně racionalitu akcím toho mladého muže, který žil v bunkru B06-32 tolik let, choval se k dětem tak podivně a neprozradil jim své jméno.
Zaslíbená Země Nezemě 7
Kaiu Širai
(SPOILER) Tento díl byl zatím ze všech nejslabší. Připisuji to hlavně extrémnímu zadržování informací pro čtenáře (kterých bylo v předchozích dílech požehnaně). Vždyť ten týpek v bunkru ani neprozradí, jak se jmenuje. O to nelogičtější potom vypadají jeho rozhodnutí a chování, například když se s ním děti poprvé setkají, nejdřív je srdečně přivítá, dokonce s nimi hodí i krátkou řeč, však vzápětí otočí kartu a napadne Emmu a začne vyhrožovat, že ji zabije, a v takovém duchu se to drží v celém díle. Celkově se dá říct, že zde příběh skoro stojí na místě; většina knížky se odehraje v bunkru a je zaplněna nikam nevedoucími dialogy. A i když je v následujících dílech mnoho vysvětleno, reputaci to v mých očích tomuto dílu nespraví. Neříkám však, že byl tento díl sám o sobě špatný, nýbrž to, že jeho funkce v sérii mangy celkem zaostává.
Romeo a Julie / Tartuffe
William Shakespeare
(SPOILER) Ačkoli jde o hodnotné dílo, není to nic, co by mě zajímalo, protože divadelních her jsem četl málo a nespadá to do žánru, který mě zajímá, takže to nedokážu dobře zrecenzovat. Reference na tuto divadelní hru lze spatřit na mnoha místech moderní kultury často bez toho, aby si toho byli konzumenti vědomi. Tím se však vytrácí pomyslná síla samotného díla a mohou vznikat negativní předsudky, což je škoda, neboť je to pěkná milostná tragédie. Zápletka, i když dosti komplexní, jde jednodušeji pochopit než třeba zápletka v Hamletovi, což je za mě dobré. Hra se slovní zásobou a básnickými prostředky je jako i v ostatních Shakespearových dílech velmi květnatá, vždyť zpráva bratra Vavřince pro Romea o tom, že musí do vyhnanství vychází asi na dvě stránky. Celkově lze říci, že se mi to četlo lépe než již zmíněný Hamlet, avšak na rozdíl od Hamleta má Romeo a Julie méně filozofických myšlenek.
Začínám mít, co se týče divadelních her, raději komedie. Tartuffe je jedna velice zajímavá hra, z níž by však plynulo ponaučení lépe, kdyby to nepokazil konec. V této hře se ukazuje, že i mezi lidmi, u kterých by se předpokládalo, že to budou lidé dobří, se sem tam najde i nějaký vypočítavý jedinec, jako právě hlavní antihrdina svatoušek Tartuffe, po němž je i hra pojmenována. Protože k němu pán domu Orgon přistupoval jako ke vzornému dobrotivému křesťanu a zobal mu z ruky, málem o všechno přišel. Bohužel se děj tak zamotal, že autor musel přistoupit k taktice Deus ex machina a nechal krále zázračně odhalit podvod bez důkazů, což mi přijde jako nesmysl, který kazí pocit ze hry, a prostě bych byl radši, kdyby hlavní postavy, tedy Orgon a jeho rodina, skončili na ulici. Možná to tak dopadlo, protože se Moliérovy hry hrály i na i na královském dvoře, tak aby se král cítil poctěn, i když je to pro něj jako pro krále zbytečné, neboť už tak měl jistě dost pozornosti. Jinak šlo o velice vydařenou komedii. V doslovu jsem se dočetl, že kvůli této hře měl Moliére problémy s církví a že mu ani nebylo kvůli tomu dáno poslední pomazání. Nechápu, jak tohle mohlo urazit církev (ačkoli připouštím, že byla dříve více citlivá, než teď), vždyť spíše než ji kritizuje tato hra obecne lži a podlé lidi, jež se často skrývají pod milou maskou, takže bychom měli přemýšlet a důvěřovat až, když prověříme. Taky bych měl poznamenat, že toto dílo bylo přeloženo za socialismu, takže bych nevyloučil, že si naši drazí soudruzi něco na informacích v doslovu přibarvili.
Zaslíbená Země Nezemě 13
Kaiu Širai
(SPOILER) Pokud bychom nakreslili graf vyjadřující celkovou povedenost dílů mangy, byl by poněkud kolísavý, některé díly se povedly, jiné zase moc ne, avšak tento třináctý by byl jedním z nejvyšších vrcholů. Nejprve musím pochválit obrázek na přebalu, který je perspektivně, barevně i stylisticky perfektní. Velice se mi líbí i jedna z vnitřních předělových ilustrací. Druhá polovina souboje, který byl započat na konci předchozího dílu, vyšla velmi povdeně. Závěr byl dokonce tak dojemný, že jsem ronil slzy. Věc, co autor mangy opravdu umí, jsou scény kolem smrtí hlavních postav a tento svazek to pravidlo potvrzuje. Po delší době jsem se také znovu dočkal i děsivých částí. V posledních kapitolách jsou nám navíc představeny nové postavy, na které se do následujících dílů velmi těším.
Zaslíbená Země Nezemě 12
Kaiu Širai
(SPOILER) Tento díl nesplnil má očekávání a musím mu vytknout několik věcí. Zvláště mě zklamala cesta Emmy, Raye, Gildy, Dona, Zacka a Violet do Kuvitidaly. Tuto událost považuji za jednu z nejstěžejnějších a nejzajímavějších z celé série, a tak mě zklamalo, že byla tak nedbale napsaná. Cesta do pouště jim trvala pouhých šest stran, přestože v příběhu uplyne 52 dní, čímž se podobá prostřihu. Emmino vidění mi přijde též nedostatečné; málo rozkreslené a příliš krátké a nepoetické. Avšak ještě horší je to, že místo obsáhlého popisu strastiplné cesty dětí za tajuplnými oblastmi, jež byly Emmě vyjeveny, se děti za pár stran vrátí do bunkru a své dobrodružství vypráví s tím, že vynechají celou cestu tam i zpět a ostrovy se zlatou vodou jen okrajově zmíní. Ani druhá oblast neunikla osekání. Je mi až líto, že se naši hrdinové potulovali po démonském městě převlečení za démony, a přesto se vyhnuli jakékoli epozodní zápletce a popisu geografie a kultury. Knížka končí uprostřed souboje s nepřátelskými vojáky, kteří vnikli do bunkru B06-32, a jde o jeden z nejnezáživnějších soubojů v manze.
Zaslíbená Země Nezemě 11
Kaiu Širai
(SPOILER) Příjemně mě překvapilo, když do Goldy Pondu dorazil Šéfík a Ray. Chtěl bych k tomu říct, že tento moment skýtá mimo jiné i určitý symbolismus překonání strachu a minulosti. Díky tomu, že design postavy Arcivévody Leuvise vypadá jako obrovský temný polní strašák s dlouhými drápy a zuby, stávají se tyto kapitoly mangy děsivější. Od konce první části díla je horor vzácnější, což je podle mě škoda, a proto jsem rád za každý takový hrůzný moment. Zaslíbená Země Nezemě nezklamala a souboj s Leuvisem a jeho závěr se nese v duchu logiky, strategie a přemýšlení. Byly tam přítomny mnohé dojemné momenty, z nichž však na mě nejvíc zapůsobila destrukce Goldy Pondu. Jako když jsou zbořeny zdi hrůzného vězení zkropené krví nevinných. Nabytí tolik vytoužené svobody a vytrhnutí se z cyklu nekončící bolesti a utrpení.
Hamlet, dánský princ / Hamlet, the Prince of Denmark
William Shakespeare
Jedna z nejslavnějších tragédií od Shakespeara i všeobecně. Obsahuje výrok "Být, či nebýt," který je tak moc opakován v kultuře, že ztrácí vážnost. A přitom to není jediná skvělá hláška, tato divadelní hra se takovými jen hemží, kupříkladu v pátém jednání na hřbitově, kde si vykládají hrobník a vesničan, kteří řeší složité filozofické otázky lehce, vtipně a selským rozumem, načež přijde Hamlet a téma skvěle zvážní a ještě prohloubí. Líbí se mi také, že hlavní postavy nejsou černobílé, tedy že nejsou čistě zlé nebo hodné. Například Claudius svých zlých činů lituje a na Hamleta se skrze jeho vlastní akce s postupem děje lepí větší a větší špína. Navíc na konci většina hlavních postav umře, což dodává příběhu váhu.
Útok z podzemí
Roderick Gordon
Ačkoliv se tento díl jmenuje Útok z Podzemí, o podzemí je asi jen půlka knihy, možná i méně. Dobré je, že jsme se dozvědeli pravdu o podstatě Styxů. Oproti prvním dílům je tenhle díl hodně akční. Příjde mi však, že se to až moc přehání s černými světly. Také nové postavy, které potkáme v knize jsou až moc extrémní v chování, vzezření a životních příbězích. Konec se mi však dost líbil. A dočkal jsem se také kratší nostalgické části.
