Plútarchos komentáře u knih

Odloženo po pár stránkách... Asi jen pro akademiky!

12.04.2020

Napínavé od začátku až do konce. Trochu jsem tápal v těch rodových vztazích, takže závěrečnou pasáž jsem si zcela neužil a vlastně jsem nepochopil, kdo a proč to celé spískal! :-) Ale spojení detektivky s historickými reáliemi mě vždycky chytne a nepustí...

2 09.01.2019

Knihu jsem si vybral v rámci Čtenářské výzvy jako poslední knihu již nežijícího autora. A musím se přiznat, že na mě zapůsobila opravdu jako poslední Steinbeckova kniha. Takové smutné loučení s Amerikou a se starými časy. Steinbeckovy knihy mám rád, ale tato je taková divná, vlastně to není nějaký příběh, na které jsem u něj zvyklý, ale takové postřehy o Americe, američanech a o autorovi a o Charleym. Jsem rád, že jsem si ji přečetl - završil jsem tak Steinbeckovo dílo! Johne díky a R.I.P.

4 22.12.2018

Asi jedna z mála knih, jejíž filmová adaptace mě nadchla více, než knižní předloha. A dokonce i obrázky pana Renčína jsou zde méně komické, než jsem uvyklý. U tohoto vydání (Jota 1993) jsem zaznamenal i více sazečských chyb, zejména v interpunkci a rozdělovacích znaménkách... Ale kniha je to milá a laskavá a autorův humor je mi blízký.

5 12.12.2018

Není to žádný "divoký příběh" spíše novinářský popis manipulací a praktik velkých světových bank a jejich obchodníků. O genialitě Toma Hayese jsem se nedočetl nikde, kromě přebalu knihy. "Pavoučí síť" je taky spíš novinový titulek, než skutečné pojmenování vztahů mezi obchodníky a manažery bank, kde každý se zná s každým. A "největší finanční podraz v historii"? Prosím vás, tak tomu už vůbec nevěřím; spíše věřím tomu vyjádření, že "Tom Hayes nikdy nepřišel na to, že on je ta moucha v pavoučí síti..."

1 14.10.2018

Žalozpěvy z Děvína (u Terstu) zůstávají nepochopeny. Zkusím ještě Sonety a Zápisky...

25.08.2018

vinteuil sonata for piano and violin: https://youtu.be/uS13CqKDl9g?t=269

Hned po přečtení hodnotím jen dvěma hvězdami. Kniha je velmi nudná, i když autorovy obrazné popisy zanechávají zvláštní hluboký pocit. Zejména musím ocenit popis vnitřních pocitů zamilovaného pana Swanna do Odette de Crécy, zachycující velmi jemně všechny zvláštnosti citu, lásky, žárlivosti, bolesti, vášně i zoufalství. Už jen pro tuto pasáž nelituji, že jsem dočetl knihu až do konce.

3 23.08.2018

Na Mrakoplaše s Dvoukvítkem to nemělo. Zklamání...

1 30.07.2018

U této knihy mě bavil ten ironický černý jemný britský humor. Konzervativní vesnická společnost, Costwolds je takový Midsomer. Jako detektivka celkem nic moc, spíše nic než moc, ale čtení je to zábavné a neurazí.

03.02.2017

Asi nejslabší, co jsem od Ryana četl. Tohle nebyl ten hrdina SAS, jak jej znám z předešlých knih. Slabý odvar akčního a napínavého příběhu kdesi v Africe, popisem surovostí naopak zbytečně překypuje. Tohle dílko nemohu doporučit, i když mám autora jinak v oblibě...

05.01.2017

Praktický průvodce a učebnice projektového managementu. Kniha od renomovaných autorů přehledně popisuje životní cyklus projektu a nástroje, které je dobré použít, aby projekt dopadl úspěšně. Doporučuji na každý pracovní stůl projektového manažera...

1 29.12.2016

Kdybych nečetl dovětek knihy, asi bych marně přemítal, co tím chtěl Anton Pavlovič říct. A tak jsem teprve z dovětku knihy pochopil, že Čechov přirovnává zánik višňového sadu k zániku carského Ruska. Ústup neužitečné šlechty před nástupem mladých podnikatelů. S tímto ústupem (do Paříže), vyvstává jakási nostalgie za staré pořádky, vzpomínky na dětství. Každá z postav má své starosti, kterými se zaobírá bez ohledu na ostatní, takže - jak poznamenal jeden čtenář - se z dialogů stávají monology. Komedii o čtyřech dějstvích završuje smrt zapomenutého starého 87letého sluhy a zvuk seker kácejících višňový sad Ljuby Raněvské.

1 06.12.2016

Matematická kniha - od Pythagora po 57. dimenzi - je encyklopedií matematické historie, jejich objevů, záhad a paradoxů, kuriozit, milníků, přehledem největších matematiků, vyřešených i dosud nevyřešených matematických teorémů a hypotéz. Od nejstarších dob a nejjednodušších počtů až po moderní teorie strun a multidimenzionální struktury. Na každé stránce jedno heslo, doplněné na stránce následující o nádherné ilustrace fraktálů, fotografie matematiků či znázornění matematické úlohy. Kniha je to originální a určitě může být ozdobou domácí knihovny, avšak jen jako heslovitý průvodce světem matematiky. Já jsem například musel každou informaci dohledávat na internetu, abych pochopil okolnosti, podstatu a princip popisovaného pojmu nebo konstanty. Bylo to takové napínavé odhalování a dobrodružné pátrání na webu inspirované hesly v knize. Na youtube jsem objevoval obrácení sféry naruby (The Optiverse). Hypotézy, věty, teorie, posloupnosti, řady, konstanty, dimenze, křivky, hyperprostor, sféry, paradoxy, analýzy, funkce, domněnky, čísla, hlavolamy - to vše a ještě mnoho dalšího objevíte při čtení nebo náhodném listování v Matematické knize - jen mějte v dosahu internetový vyhledávač. :-)

"My všichni žijeme v gigantickém matematickém objektu - propracovanějším než dvanáctiúhelník a pravděpodobně i složitějším než objekty s odstrašujícími názvy jako Calabiho-Yauovy variety, tenzorové agregáty a Hilbertovy prostory, které figurují v dnešních nejpokročilejších teoriích. Všechno v našem světě je čistě matematické - včetně nás."
Podle hypotézy matematického vesmíru má naše fyzická realita matematickou strukturu a náš vesmír není matematikou pouze popisován - on ve skutečnosti sám matematikou je. Švédsko-americký kosmolog Max Tegmark je přesvědčen, že "matematické struktury nevynalézáme, nýbrž objevujeme; vymýšlíme pouze jejich matematické zápisy".

3 27.11.2016

Nádherné a moudré, poučné, pohádkové vyprávění jak z Tisíce a jedné noci. Hodža Nasreddin je lidový mudrc, taškář, filosof, zastánce slabých a chudých. Kniha je doplněna řadou přísloví, citátů a myšlenek myslitelů střední Asie. Je to docela jiný pohled na islám a na obyčejné lidi než jak jej vnímáme dnes. Chudoba a bída mezi lidem plodí ty dojemné příběhy Hodžy Nasreddina, který dovede přelstít chamtivost a hloupost bohatých, zkorumpovaných přisluhovačů chánů, emírů a dalších vládců a vyloudit úsměv ve tváři. Je to ten lidový odpor proti tyranům, boj dobra proti zlu a bezpráví...

"Všechno má svůj konec; bubny zarachotí, bazar ztichne, pestrý, kypící bazar našeho života umlkne. Krámky pošetilých drobných přání se zavírají jeden po druhém, pustnou čtvrti vášní, náměstí nadějí i trhy snah; kolem se rozhostí ticho a prázdno, z nebe začne padat smutné dohasínající světlo - blíží se večer, doba sčítání zisků a ztrát. Vlastně většinou ztrát; ani těžce zkoušený vypravěč tohoto příběhu se nemůže pochlubit tím, že uzavřel bazar svého života se ziskem; jinak by lhal.
Svět kráčí kupředu po vytčené dráze. Okamžik střídá okamžik, minuta minutu, hodina hodinu, řetězí se ve dny, měsíce a roky..."

"Kámen, který potřebuješ, není těžký" - Tádžické přísloví.
"Skrblíkovy výdaje jsou dvojnásobné" - Tádžické přísloví.
"Zbabělec a opilec vidí dvakrát" - Uzbecké přísloví.

3 17.11.2016

Pohádkově dobrodružný příběh 'čestného dobrodruha a námořníka' kapitána Charlese Huntera (1627-1670). Úchvatné líčení privatýrské výpravy šalupy Cassandra s hrstkou skvělých námořníků z jamajského Port Royal na španělskou pevnost Matanceros. Neuvěřitelná dobrodružství, kterým posádka čelila během výpravy, jsou napínavá a dětsky romantická. Taková byla doba...

1 12.11.2016

Moc se mi to nelíbilo a nijak zvlášť mě to nezaujalo. Sci-fi ze švédského Stockholmu na konci minulého století. Jonas se po těžkém smrtelném úraze hlavy zázračně uzdravuje a objevuje v sobě netušené nadlidské schopnosti - sílu, noční vidění, rychlost, sluch, které byly dříve omezeny biomechanickou kapslí, umístěnou v jeho mozku. Někdo se ho snaží zabít. Příběh se hemží bezdomovci s nadpřirozenými schopnostmi, tajemný Spolek řídí celou švédskou společnost na pozadí normální reality. Celá zápletka mi přijde jako výplod chorého mozku, ale nakonec je to právě ono nezvyklé, fantasmagorické, šílené, co asi můžu vyzdvihnout a dát tak knize lepší hodnocení, než jsem v průběhu čtení zamýšlel. Pokud někdy vyjde další díl, tak si jej určitě nedám do rubriky 'Chystám se číst'.

2 07.11.2016

Tak tohle byla fakt bomba. Klasický román s prvky tajemna a dramatického pátrání mladého Daniela Semprese po tajemném spisovateli Juliánovi Caraxovi odehrávající se v uličkách katalánské Barcelony na počátku 20. století. Postupně se osudy obou začnou prolínat. Dlouho to sice nevypadá na pět hvězdiček, Danielův příběh se postupně rozvíjí od první návštěvy pohřebiště knih přes jeho první pokusy v lásce a náhodné setkání s Fermínem až po setkání s protagonisty Juliánova příběhu. Přesto jsem na konci knihy musel uznat, že celé vyprávění je až překvapivě emotivní a myšlenkově hluboké.

"Je to pravda, že jsi žádnou z těch knížek tady nepřečetl?"
"Knížky jsou nudný."
"Knížky jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě," opáčil Julián.
*******
"Lidi, co nemají svůj vlastní život, se vždycky musí montovat do života ostatním," rozhořčil se Fermín.
*******
"Koukněte, Danieli. Osud číhá většinou hned za rohem, jako nějaký zloděj, děvka nebo prodavač loterie. To jsou totiž jeho nejčastější převtělení. Jedno však nedělá. Nikdy vás nenavštíví doma. Člověk si pro něj musí zajít."
*******
"Víno dělá z mudrce hlupáka a z hlupáka mudrce."
*******

11 05.11.2016

Tato kniha je z kategorie "Moje nejoblíbenější kniha dětství" takže ji zjevně musím ocenit 5 hvězdičkami, přestože již dnes nepatřím do její cílové skupiny čtenářů. Ale i dnes, po jejím přečtení již v pokročilém věku, musím říct, že neztratila nic ze svých kvalit. Pan Foglar svými třinácti bobříky, Rychlými šípy, dobrodružnými příběhy o kamarádství a ušlechtilosti jistě ovlivnil, tak jako mne, několik generací mladých chlapců a dívek, kteří zatoužili prožít stejná dobrodružství ve svých klubech a oddílech. Pamatuji si jak jsem jako chlapec těžce sháněl a hltal foglarovky v 70. letech minulého století! Byla to nežádoucí literatura pro mladé pionýry.

4 02.11.2016

Studie Vladimíra Sergejeviče Solovjeva o životním dramatu Platónově - o vývoji jeho filosofie v kontextu životních etap. Pojímá Platónův život skutečně jako divadelní drama a srovnává jej s dramatem Hamletovým:
"Platón ze svých životních zkoušek sice vyšel se slávou, ale bez vítězství. Podobně jako Shakespearův Hamlet se nemohl oženit se svou "Ofélií", protože ta se utopila. Takže Platón byl po všech stránkách, stejně jako Hamlet, nešťastný smolař, třebaže, jak víme, neštěstí velkého člověka přinesou světu víc, než mnoho nejskvělejších úspěchů průměrných lidí."

Jednotlivé etapy vývoje Platónovy filosofie - od dualistického idealismu přes Erótovo období až po utopické snažení o spravedlivý stát a tragické Zákony, v nichž hlásá tentýž princip slepé, otrocké a lživé víry, na základě které byl zákonně zavražděn Sokrates - předkládá Solovjev velmi srozumitelně a čtivě.

"Když Erós vstoupí do pozemské bytosti, rázem ji promění. Zamilovaný člověk v sobě pociťuje novou sílu nekonečnosti, cítí, že získal nový a veliký dar. Ale v tom okamžiku nutně dochází k soupeření dvou duševních stránek nebo sil - vyšší a nižší. Nižší stránka duše touží po nekonečných smyslových slastech - po záporné a špatné nekonečnosti, protože ta je přístupná jedině vítězící materii. Takové snažení znamená jenom neustálé opakování stále stejných a stále stejně se ztrácejících prožitků, je to odvěká neuspokojenost, kterou nelze utišit, živá prázdnota bez naplnění, nekonečnost a věčnost Tantala, Sisyfa a Danae. Podle Platónovy definice je Erótovým pravým posláním 'plodit v kráse'."
"Vždyť termín platonická láska nevznikl jen tak náhodou, nebylo to jen mylné zmatení pojmů. Tento pojem má vyjadřovat představy o vyšší, čisté a ideální lásce."

1 23.10.2016

"Nezáleží na tom, co se nám přihodí, ale jen na způsobu, jak to přijímáme."

Je to opravdu zvláštní román. Plný esoteriky a teozofie, snění a snových prožitků, s prvkem Mefistotela. Drobné, prosté, obyčejné příběhy a osudy několika obyčejných venkovských přátel utkávají pavučinu duchovna, filosofie, hledání 'kamene mudrců', moudrosti a lidského štěstí. Celá kniha se mi zdála velice nudná a neustále jsem čekal, kdy se začne něco opravdového dít. Jenže ono se nezačalo dít nic až do konce knihy. A přesto po přečtení ve mně zůstává pocit něčeho, co jsem získával nikoli čtením textu příběhu, ale z ukrytých myšlenek, alegorií postav, barevných obrazů a barvitých líčení prožitků. Jednotlivé postavy a jejich příběhy skládají pestrou mozaiku lidské psychologie, svědomí, niternosti, duchovních otázek, věčnosti, smyslu lidského života.
"V této knize je Duch ukryt mezi řádky, a přestože je nevyjádřitelný, nelze mu uniknout od počátku do konce."

2 22.10.2016