pobresita komentáře u knih
Kniha by se měla jmenovat Ze mě. Neuvěřitelně čtivá, surová a teskná kniha.
Hodně drsná kniha. Místy jsem musela čtení přerušit a dýchat. Některé pasáže jsou tak drsné, že se mi chtělo zvracet.
Lidé se mě často ptají, jaké jsem měla dětství. Už se ani nesnažím, se jim to vysvětlovat. Pokaždé slyším, každý za sebou něco máme. Ano, ale někteří lidé si toho z dětství nesou více, jiní méně. Po přečtení této knihy, vím, co jim budu říkat. Tohle je moje dětství.
Autorka umí neuvěřitelně vystihnout dětské myšlení a strachy. To, čím je dospělí zastrašují, aby mlčely.
Četla jsem knihu ze čtyřicátéhošestého roku. Tak naturalistická kniha se vám do ruky dostane málokdy. Určitě bych ji zařadila mezi povinnou četbu VŠEM studentům! Hrůza, děs a běs! Tato kniha se vám zaryje pod kůži a jen tak na ni nezapomenete. Jestli chcete reálné čtení o koncentračních táborech, není lepšího čtení. Určitě si ji přečtu znovu... ale, chce to čas!
O komunismu jsem toho už hodně přečetla. K dopisům Milady jsem se dostala úplnou náhodou. Chtěla jsem se o ní dozvědět něco více. Četla jsem je včera před spaním. Brečela jsem jak malá holka. Noc byla prakticky bezesná. Opravdu emotivní čtení. Doporučuji!
Od této knihy jsem měla veliké očekávání. Začátek se mi líbil, ale postupem čtení jsem zjistila, že autorka s daným tématem nemá asi moc zkušeností. Kniha mi přišla velice povrchní, co se tématu poškozování týče. Nemyslím si, že by se z toho hlavní hrdinka tak jednoduše dostala. Takovéhle psychické poruchy jsou běh na dlouhou trať... Celkově jsem z knihy zklamaná.
Básně všeobecně moc nečtu. Mívám problém s pochopením, ale tyhle básně, aspoň pro mě, jsou prostě krásné.
MŮŽEŠ NAJÍT kus sebe
v podivuhodném směru větve,
uniká stínu s trpělivým úsilím.
Také v keři se skrývá kus tebe,
v radostném mžení lístků.
Odoláváš ve vztyčeném stéblu trávy.
Roztracen do tolika podob
nalezneš sám sebe i tam,
kde jsi s tím nepočítal.
A jednoho dne začnou ubývat,
stromy i keře i tráva...
Jaký kus lidské podoby ubývá s nimi i v nás.
P.S. Díky, Mišul, za tip... našla jsem je u tebe.
Nerada čtu knihu, když jsem předtím viděla film. Po knize jsem šáhla díky čtenářské výzvě. Krásná kniha... několik rovin ke čtení.
,,Proč je mezi lidmi tolik zla!" povzdychla jsem si. Nebyla to otázka.
Lucka odpověděla.
,,Protože neumějí žít"
Verdikt mě rozjitřil a zmátl. Luštila jsem ho jako kryptogram.
Umím žít já?!
Doporučuji přečíst každému.
Sáhla jsem po Vraní dívce, protože jsem potřebovala přečíst nějakou oddechovku... jak moc jsem se spletla! Je to čtivá kniha, ale i na mě velice drsná. Určitě přečtu i další díly... časem... budu to muset vstřebat.
Kniha je velice čtivá... ze začátku jsem si říkala, že má velký potenciál, ale posledních 150 stránek utrpení, konec hodně patetický, tím kniha ztratila moje sympatie...