possekre
komentáře u knih

(SPOILER) Velké zklamání a velká nuda. Po knize jsem sáhla na doporučení známého a čekala jsem sci-fi. Dočkala jsem se románu s téměř nulovým dějem, ve které má sci-fi jen vedlejší roli a hlavním tématem je odhalování traumat hlavního "hrdiny" (hrozného slabocha a navíc i ubožáka, který zmlátí ženu). Ani ten mnoha komentáři oslavovaný závěr to nenapravil, právě naopak. Pohl v něm popře nejen vše, co celou dobu tvrdil (že se lodě nedají řídit - náhle je možné s nimi manipulovat a spojit je, že se do 5 nevejde víc než 5 lidí, že není známé palivo lodí ani kolik ho je - náhle se přečerpává...), ale dokonce popře Newtonův zákon akce a reakce a další zákony, když nezáleží na směru, kterým jsou lodi natočeny a jakou mají hmotnost, jen na tom, kdo zmáčkne jako první tlačítko (ostatně, jaké že je to tlačítko, to pro automatický návrat?). A o tom, co Bob na cestě zpátky jedl a pil se pak taktně mlčí... Škoda. Heechee a Gateway je nádherný nápad, román samotný však za nic nestojí.


Ačkoliv je Issac Asimov považován za jednoho z největších sci-fi klasiků, já mu nikdy úplně na chuť nepřišla a asi už nepřijdu. U Nadace, kterou jsem konečně (na třetí pokus) dočetla celou, jsem se často dost nudila. Další díly už si odpustím, stejně jako jiná díla IA.


Dobře napsané klasické sci-fi bez nelogičností, které ctí fyziku (autorka nezapře své vzdělání :) ), s napínavým dějem. Druhá hlavní hrdinka je, bohužel, dost nesympatická a naivní, hlavní záhada, samotný Hádes, je nedořešená. Škoda, na rozuzlení jsem se tolik těšila...


Asi to bude spíš mnou než knihou, ale já Malého prince vůbec nemám ráda. Přečetla jsem ho jen jednou a nemám potřebu se k němu vracet. Je na mě příliš ukňouraný a nemá žádný děj, ale věřím, že ne každý hledá v knihách akci a napětí :).


Velmi zajímavá možnost řešení Fermiho paradoxu. Z pohledu naší současné fyziky ne úplně nejpravděpodobnější, ale pořád ještě dostatečně pravděpodobná. A kdo ví, kde bude naše fyzika za pár desítek let, že :)...
Třetí díl ale opravdu nečtěte. V něm je na hlavu postavena nejen zodpovědnost jedince za stupidní slabošská rozhodnutí, díky kterým zemřou miliardy lidí, ale i samotná fyzika.


Jedna z mých milovaných knih. Jedna z těch, které mě přivedly ke sci-fi. Napadá mě, že je čas si ji zase po letech přečíst :).


Ne! Není to perfektní! Je to dost povrchní. Hlavní hrdinka, která si nevidí na špičku nosu, ale "to je vlastně správně, páč má morálku". Fyzika pláče, příběh kulhá. Jestli ještě někdy budu číst "román na pokračování", dejte mi, prosím, hned na začátku facku. Ušetříte mi tím velké rozčarovaní, díky.

Znovu přečteno po mnoha mnoha letech. Děj je napínavý a má spád, způsob napsání mi naprosto vyhovuje. Jen už mě teď obtěžuje ten propagandistický nálev, do kterého je to celé naložené, i když chápu, že jinak by u nás Ludvík Souček asi psát nemohl. Současný čtenář se také musí připravit na to, že se od doby vzniku románu dost posunuly naše znalosti vesmíru. Pořád je to ale román, jakému 90 % současných 500stránkových plytkých bestselerů nesahá ani po kotníky.


Nevím, čím Vilma Kadlečková ještě pořád uchvacuje. Vrstva ticha je podle mě nudné lepidlo. Pořádný děj 600stránkové knihy najdete až na posledních cca 100 stránkách, zbytek jsou sáhodlouhé vysvětlivky minulosti nebo mnohastránkový popis toho, co se právě hlavní hrdina naučil, kdo koho sleduje, co se kdo právě dozvěděl sám o sobě nebo co se mu zdálo atd. A ještě to není (jak se dalo čekat) uzavřené. Kde že jsou autorčina slova, že šestý díl bude poslední, "i kdyby měla všechny pozabíjet?". Vím, každý jsme jiný a každému se líbí něco jiného. Já dávám přednost akci. Takže až se nějak prokoušu posledními dvěma díly osmidílné břečky (z původně plánované 5dílné ságy Mycelium), přestane pro mě Vilma Kadlečková úplně existovat. A to jsem byla tolik nadšená z prvních dvou dílů...


Originální nápad, dobře zpracovaný, děj má obrátky. Jde o román pro mládež a nedá se mu tedy zazlívat, že je právě tak napsaný. Vytknout se mu ale dá překlad - rušivě na mě působilo věčné užívání budoucí času při popisu aktuálního děje - a popis rozpojování je dost morbidní. V celku je to podle mě velmi dobrá kniha, i když znám i lepší.


Vrátila jsem se ke knize po mnoha letech, těšila jsem se na skvělou zábavu, ale nakonec jsem docela zklamaná. I když jsem se několikrát od srdce zasmála, většina "vtipných" historek mi vůbec vtipná nepřišla. Nevím, proč se mi knížka kdysi tak moc líbila, ale četla jsem už mnohem nudnější knihy a tahle je aspoň útlá.


Už dlouho jsem se u knihy tak strašně nenudila. Tohle čtivo skutečně není pro mě - téměř žádný děj, jen dlouhé teologické rozpravy. Dobrá zkušenost.


Už jako adolescentce se mi Hordubal líbil. Teď jsem si ho přečetla podruhé a opět jedním dechem. Nemám ráda nějaké velké pitvání se v nitru postav, ale Hordubalovo neustálé přemítání "co řekne, co udělá..." v porovnání s tím, co se pak stane, je naprosto přesvědčivé (kdo z nás to nezažil :) ) a nutí čtenáře číst a číst...


Rozvleklé, nijak extra nápadité. Docela zklamání :(. Moje první a také poslední kniha veleslavného Nesbo, zlatá Agatha Christie!


Kniha je velice dobrá. Nedejte se odradit komunistickým režimem, vnímejte co je za ním. Ta fyzika není až tak dokonalá, ale upřímně, co je dokonalé? :)


Je to takové nabubřelé, moc americké, moc silácké. Má to spád, ale asi tuším, proč mě Phil Marlowe neuchvátil už kdysi dávno, kdy jsem naprosto propadla čtení. Vyloženě špatné čtení to není, ale Chandlera už vyhledávat nebudu. Pro mě není nijak moc napínavý, nápaditý nebo vtipný a už vůbec ne uvěřitelný. Během čtení mě mnohokrát napadlo slovo klišé...


Mohl to být celkem dobrý sci-fi román. Bohužel jazyk, kterým je děj vyprávěn, je těžkopádný a působí strojově. Proplétání minulého, přítomného a budoucího času je naprosto chaotické („Zofia Mrozková tuší, jakými myšlenkami se velitel obírá. Neměla stání a zase vyšla z chýše. Ale vyhne se Seitzově loži“). Nevím, zda je to autorem nebo překladem, ale po prvních stránkách jsem chtěla knihu navždy odložit. Jenže klasickou sci-fi jsem už nečetla pěkně dlouho, takže jsem vydržela a dočkala se fyzikálních nesmyslů, dějových nesmyslů a naprosto nelogického chování některých postav. Za to překladatelka určitě nemůže. Přesto mám chuť alespoň nakouknout do jiného autorova díla – román Když se hodiny zastavily prý pojednává o „nesmyslné obraně Wroslawi před vítězící Rudou armádou“. To asi leccos vysvětluje.
