PPardinio komentáře u knih

Knížky Indridasona nejsou vždy úplně o samotném detektivním příběhu, ale jde zde spíše o pochopení islandské kultury, vztahu k přírodě, alkoholismu, násilí na ženách/dětech a vlivu amerických/britských vojáků na vývoj země od začátku 2.SV. Z tohoto hlediska mám jeho knížky rád. Vždy se dozvím nějaké ty zajímavosti o Islandu. V DECHU SMRTI vystupují všichni tři vyšetřovatelé společně (Erlendur, Sigurdur Oli, Elínborg), což není tak běžné. Samotný příběh mě přišel zajímavý, ale pasáže kolem Evy jej dost nabourávali.

27.12.2024

Místy opravdu velmi zajímavé úvahy vycházející z autorova přehledu o událostech, které zaznamenala světová, evropská a naše média. Některé články mě ale neoslovily. Pro mě tak průměrné počtení. Čteno jako ČV.

23.11.2024

V rámci žánru severského krimi velmi průměrný počin. Na scénu se dostává poměrně malé množství postav, kdy se každá po svém vyrovnává s kostlivcem zavřeným ve skříni a strachu z toho, co na jejich nedokonalost řekne okolí. Knížka měla spád, ale autorka nedokázala využít potencionálu zimy, sněhu a chladu, i-když jak napovídá název, šlo o pojítko osudných událostí. Škoda, je to spíše o pocitech, matkách a chybách. Detektivní duo bylo celkem fajn.

09.11.2024

V rámci žánru kniha ničím úplně nevybočuje. Přikláním se k názoru, že jde spíše o deník ze života Igora Brezovara a nastínění jeho cestování po světě, kde mu dělalo společnost několik partnerek. Některé pasáže jsou vydařenější, jiné pro mě nezajímavé. Neviděl jsem seriál s Martinem Písaříkem a můj pohled na knížku tak není zkreslený fanouškovstvím autora. Škoda, že kvalita fotek je dána dobou jejich vzniku.

28.06.2024

Autor je machr, to co by se vešlo hravě na 200 stránek textu, roztáhl zbytečným dějem, hromadou pivek, popisem sexuálních narážek a prapodivných vyšetřovacích postupů naprosto nesourodého týmu detektivů na 550 stran.
Čtenář čeká, čeká a čeká na nějaký dějový zvrat, ale vše se jen děsně vleče a nakonec nám Leif G.W. Persson předloží jen hromadu jmen a nic, co bych si chtěl ještě někdy znovu přečíst. Tohle se nepovedlo, hodnotím 2*, ale jen díky slušné postavě detektiva Lewina a docela fajn začátku. Nedoporučuji.

28.04.2024

PLAVÝ KŮŇ přinesl zajímavé rozuzlení příběhu, ale průběh knihy pro mě byl z nějakého důvodu hůře čitelný a já se s knihou lopotil několik dní. Normálně zmáknu Agathu Christie max. za dva dny. Bohužel jsem nenašel cestu k postavám. Slabší 3*

07.04.2024

MLHA je výborným zakončením celé série. Zasazení děje na odlehlou farmu, na kterou v předvánočním čase zavítá neznámý host, byla dobrá volba. Sníh, bouře, tma a ze všeho šel na každé stránce opravdu hmatatelný chlad a deprese. Opravdu jsem se bavil a to i přesto, že Hulda mi k srdci zrovna nepřirostla.

17.03.2024

Na seznámení s autorem bych doporučoval jiný příběh než PROPASTI. Autorův styl psaní je mi známý, ale i já jsme tentokrát dost válčil s množstvím jmen, kdy jsem měl problém si je propojit s postavou. Dějově mi navíc tentokrát neseděl ani styl vyprávění. Přišlo mi, že autor nejasně skáče mezi nedávnou minulostí a přítomností (mohlo jít i o problém vzniklý překladem). Pro mě to bylo velmi rušivé. Sigurdur Óli jako člen celé party vyšetřovatelů pro mě byl v jiných knížkách oblíbenou postavou. V mých očích jako samostatný detektiv, vyšetřující na vlastní pěst, bohužel neobstál. Samotný příběh je hodně průměrný, i-když závěr knihy měl dobré tempo, ale to nemohlo již změnit mé hodnocení. V rámci žánru silný podprůměr. Na autora však průměr. Hodnotím za velmi, velmi slabé 3*.

27.12.2023

Jsem velkým fanouškem této série detektivních příběhů odehrávajících se v okolí švédského města Växjö. Hlavním důvodem je určitě parta detektivů, která mi přirostla k srdci. Neplatí to však pro hlavní vyšetřovatelku Ingrid Nyströmovou. Na této postavě mi od prvních knížek něco nesedí a pro mé nižší hodnocení může být tak důvodem to, že v ČERVENÉM POKOJI má bohužel hodně prostoru a autorské duo se až příliš motá kolem jejích duševních stavů. Ty však příběh nikam neposouvají. Naopak jej dost brzdí. Dějová linka kolem její dcery mi doslova pije krev a závěrečný nástup této postavy na scénu vše ještě zhoršil. Hlavní dějová linka odehrávající se kolem vraždy Adama Arlemarka mi přišla zajímavá, ve výsledku překvapivá, ale dopátrávání se klíčových stop mohlo být pojato lépe. V sérii jde ve výsledku o jednoznačně podprůměrný příběh. Řadím jej na úroveň v mých očích nepovedených Ledových hlubin.

13.12.2023

Jan Rendl se v jeho 3.knížce z JA drží osvědčených postupů při popisu putování krajem. Dějově a myšlenkově tak kniha nenabízí oproti předešlým dílům vlastně nic nového. Jen se odehrává v jiném regionu či údolí. Autor je stále stejný a občas až zbytečně hazarduje se zdravím. Okolní svět, zde Kolumbii, ovlivňuje covid. Ve vyprávění bych tak očekával ještě více popis jeho dopadu na obyčejné lidi. V cestopisu totiž vyhledávám hlavně dojmy, jak se žije babičce u silnice nebo prodavači ze zapadlého krámku. Jednoduše život lidí, kteří žijí v místě, kterým poutník prochází. Autora přesto obdivuji za to, že si jde za svým turistickým snem a překonává nástrahy cesty, ale v případné další knize bych malinko ubral množství stránek točících se kolem fyzického stavu.
Horší jak druhá kniha, lepší jak první. Lepší 3*
Ano, chápu, že autor před kovidem utíká do země, kde tuší klid a svobodu pohybu, ale přeci jen je ROUŠKA zmíněná v samotném názvu knihy.

28.10.2023

V této druhé části putování Jižní Amerikou jsem již věděl, jaký styl psaní a způsob vyprávění mě od autora čeká. Oceňuji především, že JR dokáže kromě popisu aktuálního rozpoložení svého já i velmi dobře přiblížit krásu/divokost okolí a život obyčejných lidí v daném místě, což od cestopisu očekávám. Děkuji především za pasáže z Bolívie, kdy jsem si čtení užíval nejvíce. Lepší 4*

29.04.2023

Asi nejméně zábavná knížka od J.Vernea, kterou jsem četl. Knížka je poměrně krátká a doplněná o veliké množství pěkných ilustrací, ale já jí četl nezvykle dlouhou dobu. Nemohl jsem se jednoduše do příběhu zažrat. Pasáže z měření, i-když šlo o nosné téma příběhu, bych uvítal mnohem kratší. K tomu lovecké eskapády, kdy Křovák Mokum (jinak fajn postava) a sir John Murray vystříleli snad půlku zvířat v Jižní Africe (slon, žirafa, antilopy, nosorožec, lvi, mravenečník, pavián...), příběhu v mých očích také nijak nepomohly. 2* tak dávám hlavně za zeměpisnou hodnotu, přírodu a akční část s Mokuly.

30.11.2021

Hezky napsaná kniha o partě dětí v čele s kapitánem Flintem. Jako malý kluk jsem si k autorovi bohužel cestu nenašel, i-když je v jeho knihách tolik přátelství, dobrodružství a lidskosti. Chtěl jsem si autora připomenout i v dospělosti a vybral si tento příběh. Pěkné 3* (hlavně za popis ostrova, pitského obydlí a života páru potáplic).

13.10.2021

Velice pěkný historický román a kvalitou srovnatelné dílo s prvním dílem. Autor opět vůbec nešetřil bitvami a do děje pak vždy dokázal velice čtivě vmíchat jeho pohled na intriky, chybná vojenská rozhodnutí a surovost středověké Anglie v období Války růží. Také smyšlenou postavu Derryho Brewera zasazoval do děje citlivě a jen si s jeho pomocí pomáhal popsat určitou zásadní situaci.

10.09.2021

(SPOILER) Falešný prorok není špatně napsaná kniha, dobře se četla a děj měl spád. U mě ale vede jednoznačně první díl (Prorokova zima), ve kterém jsem se s Eliasem (zde Tomem) mnohem více sžil a fandil mu v jeho strastiplných situacích. V tomto pokračování jsem jeho postavě moc nevěřil (role tajného agenta, rychlé zaučení po vážném zranění, krytí studia na americké univerzitě nebo dostání se do přízně rodiny Erika Handse). Zvláštní kapitolou pak bylo fungování švédských a francouzských tajných služeb. Závěru trilogie dám ale určitě šanci. Lepší 3*

25.07.2021

(SPOILER) Stockholm delete jsem začal číst bez většího očekávání, autora jsem neznal, a proto jsem byl vlastně mile překvapený z toho, co Jens Lapidus čtenáři předložil. Příběh malinko vybočoval ze zaběhlých kolejí díky zajímavě propojené a sestavené ústřední dvojicí. Normálně bych kriminálníkovi jako Teddy nefandil, ale zde jsem mu přál asi trochu více než jeho parťačce Emelie. Možná půjdu trochu proti proudu, ale já si užil spíše první 3/4 příběhu. Závěr mě malinko zklamal (např. bývalá věznice, Emelie a její údajně "Mistrovská" obhajoba nebo nástup důležitého svědka na scénu). Hazard, podvody, alkohol, drogy, gangy, menšiny, to vše dodávalo příběhu super náboj.

25.06.2021

Další zajímavá knížka od mého oblíbeného autorského dua. Tým detektivů v jejich podání působí uvěřitelně a navzájem se dobře doplňuje, i-když k neshodám pochopitelně občas dochází. Dějová linie vraždy ze současnosti a smrt Nilse Johanssona, započatá ničivým orkánem Gudrun, do sebe na posledních stránkách pěkně zapadla. Jako plus vidím také to, že se autoři nesnaží o složité popisování dramatických scén. Jen je škoda, že Lasse neměl v příběhu tolik prostoru, ale na druhou stranu neměl čas udělat nějakou chybu :-)
Hodnocení: Horší 4*

23.02.2021

Z mého pohledu velice průměrná detektivka, která nenabízí nic nového a převratného. První polovina byla spíše sondou do asimilace přistěhovalců s původními obyvateli Finska. Podobné téma řeší i jiní autoři severského krimi, ale poprvé jsem se zde dostal k detektivce z Finska, takže jsem nad danou dějovou linií přimhouřil oko. Celkově mě nejvíce mrzel fakt, že vývoj vztahu mezi Annou a Askem byl pro mě až moc předvídatelný a průhledný. Celkově byla postava Aska zvláštní a autorka na něm jednoduše demonstrovala vztahy mezi Finy a cizinci.
Druhá polovina knížky byla záživnější, tempo se rozjelo a vyšetřování vražd již bylo na prvním místě.
Jak zde někdo také v komentářích zmínil, tak dialogy mezi policisty byly ale hodně mizerné. Jedná se však o prvotinu autorky, tak to snad bude v dalších knihách lepší a lepší. Jen doufám, že se osobní život Anny Fekete nebude tolik točit kolem cigaret a pivek a následných výčitek :-)

18.01.2021

Manželské autorské duo umí napsat knížku, která mi svým stylem vyprávění prostě sedí a na pokračování série s Joonou Linnou jsem se moc těšil. Zde opět platí, že krátké kapitoly napomáhají neuvěřitelně čtivosti. Již u Lazara jsem však měl problém s množstvím vražd a to snesu v knižní podobě opravdu hodně. ZRCADLOVÝ MUŽ v nastaveném brutálním způsobu zabíjení lidí pokračuje a někdy je to prostě za hranou. Postavy Caesara a babičky (silná to žena, občas mi přišla jako Arnold Schwarzenegger v ženském provedení) byly neuvěřitelně mrazivé a postavu Martina jsem vyloženě od prvních stránek nesnášel a jeho vystupování mi lezlo krkem. Je škoda, že zde nedokázali autoři poskládat závěr, jenž by mě přesvědčil ( s tím jsem měl u Keplera problém i v jiných knížkách). Gradace zde byla, ale scény s farmou a zběsilou jízdou náklaďáku mi přišly přitažené za hlavu. Škoda, lepší 3*

22.11.2020

A.Indridasona mám za poslední léta celkem dost načteného (8.kniha) a rád si kupuji jeho další knížky. Není to z toho důvodu, že by se jednalo o nějaké extra zamotané a propracované detektivky, ale protože autor neváhá velice čtivě čtenářům přiblížit život na Islandu a historii této severské země (zde např. plavba lodi Esja z přístavu Petsamo). Dvojice detektivů Flóvent a Thorson se objevila již v příběhu STÍNOVÝ VRAH, který se rovněž odehrával v období 2. Světové války. I-když se zde vyšetřují jiné případy vražd, tak zápletka jedné z nich mi přišla malinko podobná jako příběh ve Stínovém vrahovi (Manfred s jeho strýcem Vilmundurem X Felix a Rudolf Lunden). Podobnost není tak úplně v ději, ale v postavách ovlivněných nacismem.

07.09.2020