Praevka komentáře u knih
První tři čtvrtiny knihy jsem to brala jako takovou nenáročnou oddechovku, která neurazí, ale ani nenadchne. Nicméně jako odpočinek po náročnějších knihách to splňovalo má očekávání a bavilo mě to. Ani ta jazyková nekonzistence nebyla moc na závadu. Ovšem poslední čtvrtina mě nutí ptát se - o čem že to vlastně bylo, proč to vůbec vzniklo, proč musel být nekomplikovaný, ale čtivý příběh završený takovou snůškou klišé? Inu, další hartlovky už asi zkoušet nebudu.
(SPOILER) Kratičká, ale rozhodně ne nezajímavá nebo snad oddechová próza. Originální představa pekla a střípky příběhů jednotlivých protagonistů udržují čtenářovu pozornost napjatou a konec v tomto ohledu nepřinese kýženou úlevu. Celkově jsem z knihy nadšená, protože styl i téma mi padly do noty. Jen ta japonská jména byla pro mě těžko zapamatovatelná a občas mě nutila listovat zpátky, abych se zorientovala v tom, o kom že to vlastně zrovna čtu.
Bylo to skvělé. Poslouchala jsem celý ten dokonale propracovaný, temný příběh jako audioknihu. Do té doby jsem o existenci Kajetána Písařovice neměla ani tušení - a teď ho budu velebit skoro stejně jako autora knihy. Když totiž vezmete perfektně napsanou knihu a necháte ji přečíst perfektnímu herci, stane se z toho jedinečný zážitek. Nicméně i přes velmi podařenou interpretaci ve mně zůstává nutkavá potřeba přečíst si to celé znovu sama.
Velmi zajímavá kniha. Příběh je dobře vyprávěný, uvěřitelný. Zasazení "milostného" příběhu do kulis nelehkých let Slovenska tomu dodává něco navíc - není to ani romantická komedie o třech přátelích soutěžících o srdce jedné ženy, ani román popisující hrůzy druhé světové války a její následky, ani politický thriller o zrůdné moci komunistického režimu. A přeci to tam všechno je a bezvadně to dohromady funguje.
Jako celek je kniha rozhodně zajímavá a jsem ráda, že jsem ji přečetla (což se mi v rámci povinné četby ve škole kdysi dávno nepodařilo). Nicméně když vedle sebe postavím pasáže z vězení a z jednotlivých toulek, tak ty vězeňské jsou rozhodně čtivější. Nosná myšlenka o pomíjivosti těla a nesmrtelnosti ducha je zajímavá, proto mi přišlo docela líto, že ji autor tak zazdil často dost nudným líčením minulých životů. Závěrečné zjištění, že nejdůležitější je láska k ženě vyznívá poněkud naplano, když v předchozích asi 3/4 knihy o ženě nepadla ani zmínka. Co mi po celou dobu vyloženě vadilo, tak to byla skutečnost, že o vyšších morálních principech poučuje člověk, který zabil jiného člověka - vrah. To samozřejmě z jeho trýznitelů nedělá lepší lidi ani to neomlouvá jejich praktiky, nicméně je to fakt, který podstatně narušuje onu proklamovanou čistotu ducha.
Víc alkoholu, víc procestovaných zemí, víc způsobů zdolávání kilometrů, ale pořád ten stejný Ladislav. A víte co? Pořád mě to baví.
Když pominu nesympatického hrdinu Marcuse, mdle srdceryvného hrdinu Harryho, nemastnou neslanou hrdinku Nolu (no dobře, ta z nich byla asi nejzajímavější), pár zjevných nelogičností, hromadu klišé a křečovitý pokus o nějakou tu srandu s Marcusovou matkou - dalo se to číst. Kupodivu na rozdíl od mnohých předchozích hodnotitelů mi prvních asi 200 stran přišlo k uzoufání o ničem, rozjelo se to trochu až pak, opakování pasáží mi nevadilo. Souhlasit naopak musím s tím, že postavy byly ploché (a ne - tím, že z někoho uděláte cvoka se z něj propracovaná postava vážně nestane). Zápletka nakombinovala osvědčenou detektivní dvojici "nevrlý policajt a zapálený amatér" s milostným románkem jak ze začátku 20. století. Rozuzlení mě překvapilo, to musím autorovi uznat.
Ačkoliv detektivky nepatří k mému oblíbenému žánru, tahle mě přinejmenším zaujala. Splnila totiž to, jak se má podle mého názoru detektivka chovat - nejdřív mě nutí k vlastním předpokladům, jak to celé dopadne (jak průhledné!), aby se v závěru ukázalo, že všechno je jinak (jak překvapivé!) a přes počáteční překvapení nad neočekávaným rozuzlením zjistíte, že do sebe všechno vlastně zapadá. To všechno samozřejmě v atraktivním kabátku z neustálé udržovaného napětí, protkaném detaily a narážkami na věci, o kterých to primárně není (Gustova exhumace, sex Harryho a Ráchel, praktiky narkomanů a dealerů ...). Určitě zkusím ještě aspoň jednu Nesbovu "Harryovku," a to hlavně proto, abych zjistila, jestli bude psaná podle stejného mustru nebo jestli umí být autor skutečně originální v každém dílu.
Splendidní. Nelituju čtení aní jedné z těch 512 stran potištěných záludně miniaturním písmem. Jsem nadšená. Dočtení knihy jsem oddalovala víc než týden, jen aby to ještě neskončilo. Wilkieho miluju. Nebo nenávidím. Agnes začala ječet. Ale hlavně, že vydržela dýl, než ta žena s kly a zelenou kůží. Občas zahlédnu Barrise. A Drood? Nic nemůže být horšího než Drood. Nenapodobitelný. Nesrozumitelné.
Nejsem zdaleka způsobilá k tomu, abych hodnotila, jestli všechny povídky splňují požadavky na noir žánr. Každopádně jako celek mě kniha bavila, až na pár výjimek, které prostě tak nějak vyšuměly, aniž by zanechaly zapamatovatelnou stopu. Za mě nejlepší povídky Další nejhorší den, Mrtvá holka z Čerťáku, Amatéři. A pak taky samozřejmě můj milovaný Stančík - ale tady jsem si říkala, že asi nebyl autor úplně v kondici, protože na víc než deseti stránkách povídky sice vystupoval komisař Durman, ale ani jednou se tam neobjevilo slovo moudí.
Poslouchala jsem jako audioknihu při běhání a na to je to ideální - nic složitého, trošku od krimi, trošku od lovestory, trošku té propagandy... Neurazí, ale ani nenadchne.
Otevřené konce jsou obecně fajn věc, která čtenáře nutí taky trošku namáhat mozek a ne jen konzumovat hotový příběh. Tady mi ale autor předložil nějakých 400 stran otevřených nejenom konců, ale celých dějů. Jsou to spíš takové koncepty, místy trošku více do široka rozvedené. Málokterá povídka spadá do hororového žánru. U většiny jsem si připadala, že jsem se vrátila do svého náctiletého období a opět po nocích hltám brakové knížečky z edice "Stopy hrůzy" (Pamatuje si to ještě někdo? Tak úžasně naivní...). Za mě tedy Hillovy povídky ne, děkuji. Nuda, nuda, šeď, šeď. Jediná výjimka je povídka Otcova maska, ta byla ženiální a pouze ona zvedá mé hodnocení knihy jako celku.
To máte těžký. Když se první tři čtvrtiny knihy nemůžete rozhodnout, jestli vás víc štve autor tím, jak neomaleně vás hodí do děje-neděje nebo hlavní postava tím, jak je nesympatická, nedáte tomu plný počet hvězd ️ Nicméně poslední čtvrtina to dějově zachránila a čtivé to také bylo. Takže to jsou 3 z 5
Za mě rozhodně lepší než Dívka v pavoučí síti: žádné zbytečné nudné pasáže, spád příběhu i vyprávění. Lisbeth konečně zase vypadá jako reálný člověk a ne jako černá ovce rodiny X-Men. Co se týká závěru souhlasím s komentářem Rade. Mínusové body dávám za Benitiny dýky - dospělá ženská (i když evidentně šáhlá), která pojmenuje svoji dýku a svým nepřátelům vyhrožuje s tím jménem na rtech - to bije a bolí do očí.
Přečíst tuhle knihu byla fuška. Ne snad pro ten počet stránek, ale pro ty nekonečné pasáže, které člověku netknutému americkými reáliemi prostě nic neříkají. Pokud by se rozsah knihy zredukoval pouze na ty části, které obsahují nějaký děj, byla by kniha méně než poloviční. Navíc by byla záživná a nemusela bych se do jejího čtení nutit. A upřímně - nalákat čtenáře na existenční nejistotu slavného SH a posléze této problematice v knize věnovat ani ne 5 stránek - to není fér.
Svět, ve kterém je literatura natolik ceněná a lidmi oblíbená, že má dokonce svůj speciální oddíl policie? Hmmm, zajímavé. Rozhodně nevšední počtení, ve kterém mě snad poprvé víc zajímalo prostředí, ve kterém se děj odehrával, než děj samotný.
To, co se ze začátku zdálo plytkým příběhem, se vyvinulo do podařeného podobenství o (marné) naději a (přizpůsobivé) morálce. Dala bych plný počet , ale autorův styl psaní byl pro mě dost těžko stravitelný, takže za to jedna hvězda dolů.
Četlo se to velmi dobře, škoda, že to už Pratchett nestihl víc rozpracovat. V některých částech je velmi poznat, že na nich mělo být ještě pracováno. Ale celkově jsem spokojená, za mě se jedná o důstojné rozloučení s Panem Spisovatelem.
Ženy, víno, vraždy... A pak ty postavy - některé neuvěřitelně geniální nadsamci, jiné neuvěřitelně stupidní puťky. Děkuji, ale s touto sérií končím. Supermany v ošoupaných manšestrácích nevyhledávám.