xPravda
komentáře u knih

Tak tohle jsem ani nedokázal přečíst. Asi 20x jsem usnul, než jsem se dostal do poloviny. Aby půlka knihy byl jen opis krajiny a toho jak jedí, je na mě fakt moc.


Snažil jsem se, ale dočíst to nešlo. Vlastně jsem zvládl jen pár kapitol. Vyprávěno nejenom nudně, ale je tam plno postav a každá má tři stránky knihy, než se přejde k další. Neměl jsem šanci si je jakkoliv oblíbit.


Tahle kniha mi vlastně (až na jisté detaily) neřekla nic nového. Ale skvěle se k tomu hodí jedna z posledních vět v knize: "Nejnovější vědecké objevy tak nejsou pro milovníky zvířat žádným opravdovým překvapením. Spíše jim dávají jistotu, že ve vztahu ke zvířecím kamarádům mohou důvěřovat svým pocitům."
Autor píše dobře a knihou jen profrčíte. Své tvrzení prokládá zdrojovými informacemi, kdyby náhodou někdo pochyboval o jejich pravdivosti. Tohle by si měl rozhodně přečíst každý, kdo se opájí svou lidskou výjímečností, či považuje zvířata za něco podřadného.


Nějak jsem se dostal až ke čtvrté knize. Bylo tam stále to očekávání, že se to zlepší, protože to mělo slibný začátek. Kniha je teda opravdu čtivá, ale hlavní hrdinka mi stále víc a víc lezla na nervy. Je to američanka, tak samozřejmě musí být hodná křesťanka, která chce každému mermomocí pomáhat. Z jejího chování to vypadalo, že je ve třiceti letech pořád panna. Feministka jako vyšitá, která si za každou cenu musí prosadit svou... i když ji to pokaždé málem zabije. Jak se něco děje, jen ona je dost chytrá, aby odhalila pravdu a přestože jsou všichni v okolí o tolik silnější, musí to být samozřejmě ona, kdo nepřítele zabije. Nejvíc mě asi štvalo, jakým je skvělým vtělením dnešních morálních zásad. Samozřejmě se do ní musí zakoukat každý sexy silný chlap z okolí. Autorka navíc ráda vysvětluje pitomosti, které jsou každému stejně jasné z kontextu. A informace, že je naše devče vychováno vlkodlaky, se opakuje skoro pořád.

Tak tohle je špatné. V prvních dvou knihách si vše vytřískal a teď už jen plácá jedno přes druhé. Expení ztratilo význam, hlavní hrdina získá po čem si zamane a i nezamane!


Příběh sice měl potenciál, ale charaktery postav dílo zničily. Nevím, zda je to nějaká móda vytvářet slabomyslné, hloupé a nudné hlavní hrdiny. Kterým samozřejmě vše vychází a získají, po čem touží - prostě protože se spisovateli chce. Příběh se děěěěěsně táhnul, ale na druhou stranu styl vyprávění byl dobrý a vtáhlo mě to do děje. Magie se mi taky líbila, přestože Svět snů tam zůstal téměř nevyužit.


Nic extra to teda není. Kresba sice skvělá (až na odfláknutá místa), ale příběh moc nezaujme. Je to klasické klišé "každý se mě snaží sejmout, ale já u toho musím zachránit celý svět". Navíc to nemá zrovna nejlepší způsob vyprávění. A z koček jsem teda dojem koček neměl. Každopádně mě to zabavilo dostatečně na to, abych vyzkoušel, zda druhý díl bude lepší. Snad tam trochu vysvětlí pravidla magie, protože teď to vypadá jen jako styl "dám tam, co mě zrovna napadne".


Kniha je rozhodně nadprůměrná, i když nemyslím, že si ji budu chtít přečíst znova. Autor mě opravdu zaujal podstatou bohů (která mě v jiných knihách spíš iritovala) a lidí. Lidská povaha najednou dávala smysl a bohové byli skutečnými Bohy. I způsob, jakým autor přemýšlí nad emocemi, je zajímavý. Jen jsem nemohl vystát autorovu aroganci, kde ze zvířat udělal nemyslící, necítící bytosti.


Ach, ta slast... no dobře, trochu přeháním. Autor si párkrát protiřečil a nemám moc rád příběhy, kde se mezi světy pobíhá po vyšlapaných cestičkách a kde lidští mágové umí zhasínat hvězdy. Teda ne, že by se v příběhu vyskytovali. Magie, ač krásně rozmanitá, nebyla zrovna to pravé. Protože čaroděj, provádějící magii na podvědomé úrovni (tudíž zcela automaticky), by potřeboval soustředění přímo na božské úrovni. Jinak by se taky mohl říznout do prstu a v leknutí podříznout všechny bytosti v okolí nebo při špatném snu podpálit celé město. Co autor opravdu neumí, je popsat dojemné chvíle, které by měly člověka chytnout za srdce. Protáhnutím slov do "ááách" nebo "učitelííí" bych se vyjádřil leda tak v dětské knížce. Díky tomu zanikla i velmi láskyplná chvíle :/ A teď převažující klady (aneb mlask!). Autor fakt ví, jak něco neudělat. Často mě nabádal k očekávání situace, která se prostě musí stát a pak udělal něco jiného. Jednoduše mu klišé moc neříká. Černé ani bílé jsem se nedočkal, i když k ní samozřejmě plno tvorů sklouzávalo. Postavy jsou dobře vykreslené a některé se mi i celkem zalíbily. Jen jsem teda byl ochuzen o utrpení, na které jsem se těšil nejvíc. Doufám, že už pracují na překladu další knížky :)


Sice to nepatří mezi knihy, které mě při čtení zcela pohltí, ale rychle si mě získala. Autor si celý svět vytvořil od základů. Přes kulturu až po jazyky. Ne, nevytvořil tam nový jazyk, jak třeba Tolkien. Prostě dbal na detaily, jako třeba omezení různých jazyků a jejich zvláštností. Celkově tu hodně dbá na detaily a já si jen pomlaskávám. Nejvíc mě asi překvapilo to, že autor umí fyziku! Konečně schopnosti, které ji nepopírají ani nepřekrucují. Navíc chápe, že i magie musí mít stanovená pravidla, která musí dávat smysl. V tomhle ohledu jsem tam viděl jen jednu chybu s proměňováním. Kniha se bohužel příliš protahuje, ale vadí mi to spíš z důvodu, že bych si chtěl číst o oblíbených postavách. Které mají bohužel jen malou roli, což mě pěkně štve. Další skvělou věcí je humor. Není ho příliš, ale to málo stojí za to. Překvapení přišlo i u charakterů. Jsou úžasně napsané. Dokonce, i když se utápí v sebelítosti (a že na to jsem dost alergický), je to uvěřitelné a ne jen slaboduché, jak to bývá snad ve všech knihách. Další iritující věcí je morálka. Hlavní hrdinové samozřejmě musí vzývat ideály, které se opírají o naše sebeklamy. Na druhou stranu je vidět, že je to úmyslné a jde mu o rozvoj postav. Kniha je trochu předvídatelná a nějak jsem doufal, že se bude víc umírat. Hlavně doufám, že to nakonec neskončí úžasnou budoucností pro lidstvo, kdy se svatozáří nad hlavou budou ničit zemi - to by mě fakt zklamalo. V dalších dílech už snad budou mít Jasna a Filuta mnohem víc prostoru. A poslední skvělou věcí je způsob, jak autor dokáže popsat určité chvíle. Jsou díky tomu nejen uvěřitelnější, ale úplně povzbuzují fantazii. Díky tomu jsem si požitkářsky vychutnal roztomilost Syl nebo napínavé scény, které si normálně užiju jen u filmu.


Co to SAKRA bylo? Kam se poděl humor? A co to bylo za slátaný, zmatený děj?

Tak tohle je ve scifi něco nového (i když je to už pěkně stará knížka). Lidský a mimozemský vývoj je zde pojatý z jiného hlediska, což se mi dost líbilo. Hlavní hrdina se mi teda moc nelíbil, ale četlo se to dobře :) Je to spíš takové odpočinkové.


Tímhle hodnotím i následující díly: Příběh sice měl potenciál, ale charaktery postav dílo zničily. Nevím, zda je to nějaká móda vytvářet slabomyslné, hloupé a nudné hlavní hrdiny. Kterým samozřejmě vše vychází a získají, po čem touží - prostě protože se spisovateli chce. Na druhou stranu to s písmenky spisovatel umí, takže vás vtáhne do děje.


Dílo se sice čte vážně dobře a i příběh je zajímavý, ale fakt nevím, proč většina dnešních spisovatelů musí tak podělat charaktery postav. A nad magií by se mohl spisovatel taky zkusit zamyslet, protože i ta musí dávat alespoň nějaký smysl.


Tohle číst bylo spíš týrání. Ještě jsem se nesetkal s knihou, kde všechny postavy měly psychiku patnáctiletých (včetně tísíce let starých elfů).


Začátek slabší (ale s výhledem na slušnou řežbu). Jen mi tam chyběl ten zmiňovaný humor.
