PREBURDA komentáře u knih
Smekám klobouk...........napsat tak poutavě svůj vlastní vzestup a pád, je obdivuhodné a smutné zároveň, čím si Tom prošel a možná i dnes prochází. Když jsem poprvé viděla filmové příběhy Harryho Pottera, naprosto jsem "nesnášela" toho malého blonďatého hajzlíka Draca Malfoe. Ty filmové příběhy jsou tak upřímně až pravdivě nafilmovány, že je divák přijímá naprosto reálně. A Tom, Draca zahrál fenomenálně, naprosto jej vyobrazil, jak to přirozeně cítil. Po přečtení jeho knihy, na něj pohlížím jako na člověka naprosto čistého, odvážného, statečného, vděčného za vše co mu život klade do cesty a laskavého srdcem. Jak jsem ho poprvé viděla v roli Draca a chtěla jsem ho potkat, abych mu dala pár facek :o)) ...... o to více bych toho člověka chtěla potkat, obejmout ho, poděkovat mu za to, že je. Tom by měl v psaní pokračovat, jelikož neuvěřitelně a poutavě píše, že knihu není jednoduché odložit. Za mě je to člověk par excellence.
Touto knihou měla série "Hřišní lidé království českého" začít. A dále na ní navazovat další knihy této série. Právě proto, že v ní jsou vlastně velmi pěkně popsány zápletky a začátky Oldřicha z Chlumu. Trošku mě to zmátlo. Jinak bezva čtení.
Tento poklad jsem našla v antikvariátu. Je to studnice úžasných rad a receptů našich předků. V době kdy bylinky a vůbec příroda je v plné síle, tuto knihu mám stále po ruce. Krásná kniha.
Pěkné čtení, zahaleno tajemstvím. Zžila jsem se s příběhem tak, že hlavní postava.... pubertální hajzlík, po celou dobu knižního příběhu mi lezl neskutečně na nervy. Obdivovala jsem její opatrovnici.....dlouho to vydržela, než jí ruply nervy.
Stojí za přečtení.
Tak se chovat v mládí a nebo moje dítě......zapamatovala by si to okamžitě, že tudy cesta nevede.
Oprášila jsem opět tuto knihu z domácí knihovny na popud ČV. A opět jsem prožila strastiplný příběh chlapce i všech ostatních, kteří do tohoto příběhu z druhé světové války byli vtaženi. Kniha i film pana Kachyni jsou velmi zdařilé. I tato kniha by měla být připomenutím, čím si minulá generace procházela a nikdy na to nezapomínat.
Knihu jsem četla před léty, jako povinnou školní četbu. Knihu jsem moc nechápala a brala jsem jí jako satirické pohádkové povídání. Později a i nyní, díky "Čtenářské výzvě", jsem po knize znovu sáhla a již se na děj - smýšlené cestopisy - knihy, dívám a zamýšlím úplně jinak, na co autor knihy poukazuje a chce upozornit. První tři cesty jsou satirou namířenou proti Anglií na počátku 18.století. Poslední čtvrtá, mě oslovila a oslovuje nejvíce. Jsou-li první tři odrazem skutečných událostí v anglickém životě, je čtvrtá cesta nelítostnou kritikou celé lidské společnosti. Zvláště jak vysvětluje dopodrobna Hvajninimu, jak to vypadá a dělá se v jeho zemi. Slovy popsáno, k zamyšlení a platí i do nynější doby.
"...umění dokazovat slovy schválně znásobenými, že bílé je černé a černé je bílé, podle toho, jak se jim zaplatí. Této společnosti otročí všechen ostatní lid."
Kontejnerový nález v úžasném stavu. Jednoduché recepty na různé přílohy, i třeba jen na rychlé teplé večeře.
Libuše Vlachová a její kuchařky patří k dobré volbě.
Tentokráte zklamání od této knihy. Autorka sáhla k jinému tématu, žánru a stylu psaní. Řekla bych, že to jí nesedlo. Oproti "Vinici v Provence", pro mne zklamání.
I když a za toto dílko dávám ** a jak už bylo psáno námět reality show, poukázat na stupiditu, znemožnit se, pozbýt lidskost, pro pár špinavých peněz...........na to člověk opravdu musí mít kachní žaludek
Styl psaní této spisovatelky mi nesedí, v postavách a ději se ztrácím. Kriminalista Petr Bort, hlavní postava....ten je v knize postaven do role, těžkého hypochondra, prosťáčka.........k ničemu. Jeho slovenský kolega na mě působil více akčněji a detektivem, zločin si dával dohromady, než hlavní postava, Petr Bort.
Byla to druhá kniha, které jsem dávala šanci, že bude lepší......ale zklamání.
Dvě detektivní povídky. Jedna povedenější, druhá méně. Čtení, kde autorka do pátrání, na vlastní pěst, dala prostor kapitánu čs.armády Petru Martinovi.
Moc mi nesedl styl psaní autorky.
Utlá, poklidná, příjemná knižní detektivka. Na jeden večer nebo odpoledne ke kávě nebo dobrého čaje. To mám ráda. Vyšetřování vraždy něco ve stylu seriálu "To je vražda, napsala", ale s jinými aktéry. Žádný krvák. To mám ráda.
Žádná brutalita, žádné psycho, žádný oceán krve. Ale milé, osvěžující a klidné čtení, kdy se příběh postupně rozvíjí až do samotného konce. Detektivka jako od Agathy Christie, to mám ráda.
Šest krátkých detektivních příběhů v jedné knize od královny detektivek. Bez zbytečného násilí a potoků krve, které dnes, někteří novodobí autoři preferují. Příjemné detektivní čtení !!!
Tato kniha ze série, zatím nejnapinavější středověká detektivka. Přečetla jsem jí jedním dechem.
Nic zvláštního.... tuctová kniha, na deku, k vodě. 1* za kresbu na přebal knihy od Adolfa Borna.
Velmi, velmi krásná a čtivá kniha !! Je v ní naprosto všechno, co od knihy, která se čte opravdu sama, očekáváte. Byť obálka se podbízí "přeslazenou romantikou", není tomu tak. Do krásného a nečekaně rozvíjejícího se příběhu, pod rouškou temného závoje............ je tajemství, vraždy, historie, celkově lehoučký triller, ale hlavně láska a naděje. Krásná kniha a ráda doporučuji.
Příběh této knihy, jako bych už četla. Připomínal mi knihu od stejné autorky "Ta druhá". Víceméně základ příběhu úplně stále stejný.....z hlavní hrdinky udělat ušlápnutou nulu, která je ponižována svými nejbližšími, všechno dělá špatně, sestra sebestřední, manžel který je nevěrný, líný normálně pracovat, žádná opora ženy....... a ještě za to všechno se neustále omlouvala?...........a v závěru knihy konečně "bouchnou saze". Příběh je obohacen o "hospodyni" a dělá z něj lehčí thriller. Musím však upřímně říct, že to přehnané neustále ponižování, povyšování a jak všechno dělá špatně.......... omlouvání se,..... tato směsice všeho, se táhla po celou dobu celého knižního příběhu, mě doslova štvala. Ano, čtivé, ale za mě jednou a dost.
Knihy Joy Fielding jsem, jsem v mladším věku, vždy hltala.....postupem času na její knižní příběhy měním názor. Jsou stále pořád dokola postavené na stejném opakujícím se základě.
Jana Seymourová jako třetí manželka Jindřicha VIII. a nekorunovaná královna vstoupila do nejvyšších míst v době velmi komplikované a velmi bouřlivé v dějinách Anglie. Hned na začátku se těžce srovnávala pádu Anny Boleynové, potom náboženské reformace, kdy v anglické církvi nastávaly převratné změny. Byla skálopevně věrná staré víře. Svou laskavou skromností pomohla k usmíření vztahu mezi Jindřichem VIII. a dcerou Marií. Jelikož po ní nezůstaly žádné dopisy či jiné písemnosti, abychom věděli více o jejim životě, zůstává tak pro nás záhadou. Krásné čtení.
Film s Vladimírem Dlouhým, byl velmi pěkný, ale kniha se mu nevyrovná.
Velmi silný, hluboký autorův příběh !! Jeho sudičky mu naplánovaly nelehkou životní pouť, v podobě těžké nemoci. Víra, vnitřní touha, obrovské odhodlání, i když stále musel překonávat další a další překážky, mu dodávaly sílu si plnit své sny a nevzdat to. O to více ho to posilovalo, jít si za svým i přes těžkou nemoc. Kamarádství, kuráž, kterou dokázal dospělým a pochopení obou rodičů, byl pro něj další odrazový můstek, pro jeho osobní sebevědomí, touhy k překonání všeho.
Nic není nemožné a naděje umírá poslední. Krásná kniha, doporučuji.
Další svazek knihy, kterou jsem přelouskala jedním dechem. Do děje svou nerozvážností je vtažena a byla jsem za to ráda, i paní Ludmila. :o)