Předčítačka
komentáře u knih
Tracyho tygr
William Saroyan
Laura a její tygři! Divokost. Láska. Po 30 letech znovu Mám chuť jít i na další Saroyany po těch letech ...
Jana bude brzy sbírat lipový květ
Miloš Doležal
Jak kdybych byl Někým vlečen
vyděšen se ptám
- Ale kam?
Pomalu plyne večer
a když už na konci jsme
unavení a ospalí
vlna stesku nás zavalí.
Proč my jsme zůstali
a jiní ne?
(Miloš Doležal: Jana bude brzy sbírat lipový květ)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #4
Jít nalehko…
Nanao Sakaki
/.../
Ve dvacátém prvním století
všechno zmizí
z planety Země
ale někde - -
říká vítr - -
někde ve dvacátém prvním století
žijí Romeo a Julie
žijí Romeo a Julie.
(Nanao Sakaki: Jít nalehko. Básně japonského poutníka)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #7
Příběh o lásce a tmě
Amos Oz (p)
Jeden z nejsilnějších příběhů a zážitků z textu ... Škoda, že ji nedostal ..Nobelovku... velká škoda pro mnohé!
Trosečníci polárního moře
František Běhounek
"Spojení se světem, které se po tolika dnech přece jen uskutečnilo, zlepšilo neobyčejně náladu šesti mužů na ledové kře. Až dosud žili jen ze dne na den /.../. Nyní nastal úplný obrat. Zdálo se jim, že záchrana je na dosah ruky, že je otázkou nejbližších týdnů, možná dnů. Tak aspoň soudil největší optimista Cecioni/.../. Bručel často na to, že na svých kožešinových botách vnášejí do stanu sníh, který pak rychle taje a nepříjemně promáčí plst, kterou je stan vyložen.
'Udělej jim boty!' vyzval ho jednou s úsměvem Nobile.
'Taky že udělám!' odvětil Cecioni. 'Každý dostane domácí střevíce a budou se přezouvat, když přijdou zvenku!' "
(Fr. Běhounek: Trosečníci polárního moře. Vzducholodí na severní pól)
Překvapuje mě, že to chce číst i sedmiletý... Nemůžou se toho nabažit...
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #detiknihomolu #12
Ortodoxie
Gilbert Keith Chesterton
Jestliže lze nějaké lidské jednání nazvat v povšechném smyslu bezdůvodné, pak jsou to drobné úkony zdravého člověka, který si píská při chůzi, seká holí do trávy, přešlapuje nebo si mne ruce. Právě šťastný člověk dělá zbytečné věci; nemocný není dost silný, aby dělal zbytečnosti /.../ Každému takovému bezpečnému počínání by šílenec přikládal konspirativní význam. Domníval by se , že sekání do trávy je útokem na jeho soukromé vlastnictví. Přešlapování by považoval za smluvené znamení pro spiklence. Kdyby se šílenec mohl stát na okamžik bezstarostným, uzdravil by se /.../ Budete-li debatovat s šílencem, je nanejvýš pravděpodobné, že prohrajete, neboť v mnohém směru se jeho mysl pohybuje tím rychleji, že není zdržována věcmi, které provázejí správný úsudek. Není brzděn smyslem pro humor, ani láskou, ani němými jistotami zkušenosti /.../ Šílenec není člověk, který pozbyl rozumu. Šílenec je člověk, který pozbyl všeho kromě rozumu.
Existuje úzce pojatá univerzalita; existuje zmenšená a omezená nekonečnost;lze to pozorovat na mnoha moderních náboženstvích /.../ Kdybychom měli co činit s duchem propadajícím morbiditě, naší hlavní starostí by neměla být argumentace; měli bychom mu spíš poskytnout čerstvý vzduch, přesvědčit ho, že vně dusného ovzduší jediného argumentu existuje něco čistšího a svěžejšího...
Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie (1908 / 1992)
https://youtu.be/5_nV7tDn1tI
https://is.muni.cz/th/au5yk/Vliv_G._K._Chestertona_v_povidkach_Karla_Capka.pdf
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #chesterton #knihomolove #LidodiDante #17
Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
Nenašla jsem jedinou negativní recenzi, s kterou bych se mohla ztotožnit...aneb nechápu to šílenství kolem Kvítku, 200 stran by knize možná pomohlo...
Deník venkovského faráře
Josef Beránek
"Točíme se pořád okolo hříchu, ale otec v příběhu o marnotratném synovi objímá syna smrdícího po prasatech. Nečeká, až bude prosit o odpuštění, a jde mu vstříc."
(Jan Rybář - Jos. Beránek: DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE)
#letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #3
Dnes ještě ne
* antologie
"Časopisy nejvyšších impaktů už dávno nejsou čtením pro zasvěcené. Editoři lpí nejen na exkluzivitě objevu, ale stejně upjatě trvají na příběhu, který výzkum musí doprovázet. Hollywood ve vědě, který se mi upřímně hnusí. Na druhou stranu je v tomto ohledu svým objevem jistě nezklamu..."
(Marek Epstein: Koktejl lásky)
#letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #2
Pustá země
Thomas Stearns Eliot
"Řekl mi: Marie,
Marie, teď se mě pevně drž. A už jsme jeli z kopce.
Na horách, tam se člověk cítí volný.
Po nocích čtu a v zimě jezdím na jih."
T. S. Eliot: Pustá země / The Waste Land (1922, Argo 2022)
Přesně!
#letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #14
Prosil jsem a přiletěla moucha
Miloš Doležal
V květnu 1944 byla ve vašem kraji vysazena z Londýna paraskupina Spelter. Věděl jste o tom?
Seskočili u Kramolína. Operovali blízko nás a nalezli úkryt v Boňově u hajného Vitouše. Jenže asi za měsíc je někdo udal. Ráno jsme viděli, jak jedou německá auta směrem na Boňov. Obklíčili je, jeden z parašutistů byl zastřelen, ale dvěma se podařilo prostřílet se z obklíčení. Moc jim pomohl Antonín Plichta, sedlák ze Šebkovic, který je schoval. Riskoval tím život celé rodiny. Znal jsem ho dobře, chodil k nám nakupovat. Byl to statečný a rytířský muž. O pár let později ho popravili v babickém procesu i s jeho dvěma syny. Komunistům šlo právě o to, zničit pevné a charakterní sloupy našeho národa.
Rozhovor s Ferdinandem Höfrem
- Miloš Doležal: Prosil jsem a přiletěla moucha
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #LidodiRavena #16
Smrtholka
Lucie Faulerová
"Mám ráda, když mě někdo hladí po vlasech. A mám třeba taky ráda, když lidi kejchaj pěkně s gustem nahlas, jen se to rozlíhá. A ráda poslouchám lidi, co jim nedomykaj hlasivky, a proto trochu chraptí a hlas jim občas přeskakuje. Mám ráda zavrzání židlí potom, co někdo dosedne, jak kdyby ta židle slastně vydechla, zasténala, jako by do tý doby čekala, až bude obsazená a mohla svýho hostitele konečně s úlevou pozdravit (...) Mám ráda první ranní kafe a první lok vína. Mám ráda výraz "ses posral v kině". Často jsme vedly sáhodlouhý debaty s Madlou o legendách podobných frází, dokonce jsme si řekly, že jednou vydáme knižně tyhle pověsti, třeba právě o tom, jak se někdo posral v kině a jak to někdo jinej na něj prásknul společným známým, a když pak někdo z tý party udělal něco přes čáru, někdo jinej zas řekl: 'To ses snad posral v kině jako Karel, ne?' Taky mám ráda třeba..."
(Lucie Faulerová: Smrtholka)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #6
Robinson Crusoe (převyprávění)
František Novotný
Zvláštní číst knihu, kterou jsem přečetla v dávné minulosti jako svou vůbec první knihu ..během 4 dnů jakési dětské nemoci ..tehdy samozřejmě v překladu a "převodu" J. V. Plevy... Teď více krvavé, více na dřeň. S malými posluchači v zádech a na palubě... Velký zážitek. Krása. A kamarádka s Edinburghu píše o skutečné historické předloze toho jednoho z prvních evropských moderních románů...
Dopřej si čas
Notker Wolf
Může člověk do sebe naráz obrátit ? Ne. Víno musí pít člověk pomalu, musí ho ochutnat, nechat ho válet na jazyku, vzít v potaz všechny jeho chuťově nuance, pocítit jeho zralost - to vše, pokud ho chce vychutnat.
Také při čtení: když se pořádně ponoříme do knihy, nechceme ji jen tak zběžně prolétnout, nýbrž proniknout do textu a s tím do jiného světa natolik, že čas nebude hrát žádnou roli. Není nic krásnějšího než se ponořit do textu a vychutnávat nebo meditovat formu a krásu básně. Také báseň nemohu jen tak zběžně přelétnout očima. Každé jednotku slovo chce být vzato a "ochutnáno". Jen tak odhalím krásu lyrického textu.
A pak je tu biblické čtení, takzvané "lectio divina". I to je něco jiného než čtení duchovního textu. Je to "přežvykování" - "ruminatio" - textu, jak to nazývali staří mniši. A to je úplně jiné čtení. Když se modlím žalmy, vím už dávno dopředu, co v nich stojí, ale chci proniknout ještě hlouběji do textu a zopakovat jej - sám uchopen textem ve vlastní duši. Kdosi přirovnal žalmy k přílivu a odlivu moře. Při čtení těchto prastarých textů se zaposlouchávám do věčného Božího dechu, který nikdy nepřestane... Kdo vyžaduje informace, ten nakrátko pootevře dveře a zase se hned zavře. Kdo si však připustí text k tělu, ten neotevře jen dveře, nýbrž sám vstoupí do jiného prostoru, jeho duše se rozšíří...
Notker Wolf: Dopřej si čas. Je to tvůj život.
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #20
Hledání přítomného času
Ivan Blatný
Na jih
Na cestě na jih značené vlaštovkami
Ovzduší voní ještě tahem jejich per
Tvůj malý vláček často zastavuje
V šelestu širých kukuřičných polí
Všude je ticho Kdesi daleko
Ozve se lidský hlas
Pak stojíš na stráni
Oči omývané chladnou vlnou vinic
Kostnatý krásný vinař jenž tě provází
Dotýká se hroznů kouzelnými jmény
Jak voní nahý kukuřičný klas!
Teplý jak ústa jiskřivý jak chrup
Rozvěšují jej všude pod střechami
Zatímco vítr zadul do hromady šustí.
(Ivan Blatný: Hledání přítomného času)
#letnicteni #ontheroad #3K #klubklatovskychknihomolu #cas #europedirectklatovy #literaturastrednievropy #knihomolove #21
https://youtu.be/-AU1OxEAwJA
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=768973178403192&id=100058715514256
Zpráva o cestě do Saského Švýcarska: Stínové obrázky z cesty do Harzu a Saského Švýcarska
Hans Christian Andersen
Tady je krásné místo, touto krásou by se mohlo mnoho lidí opájet. Ale jak nepatrné je množství lidí, jimž je dáno uvidět ten skvost, kterým Bůh vyzdobil naši zemi. V podstatě je jen malý rozdíl mezi člověkem a psem, který je přivázaný k boudě a smí pouze poskakovat ve svém revíru.
(H. Ch. Andersen: Zpráva o cestě do Saského Švýcarska. Cestovní deník dánského pohádkáře)
Zaposlouchejte se do deníku Hanse Christiana Andersena z jeho mladické cesty do střední Evropy. I po letech můžeme prožívat okouzlené a okouzlující dojmy pozdějšího pohádkáře z návštěvy Drážďan, z prohlídek kostelů i galerií, a hlavně okouzlujících přírodních scenérií Saského Švýcarska rozhl.as/AndersenDenik
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihkmolu #europedirectklatovy #cteniusima #knihomolove #svycarsko #ceskesvycarsko #22
Cesty
Naděžda Dvořáková
Když čtete knihu od přítelkyně, je to velmi silný zážitek. Překvapivě silný. Stranou jdou věci jindy důležité... Často se mi během četby svírá srdce... Díky, Naďo.
Bytost
Václav Kahuda (p)
Žádný člověk nebyl tak procítěného gesta schopen. Jedině síť, empatická sociální planetární síť, která kvantifikovala chování, potřeby a afektivní reakce miliard lidí, kteří si prokláli hrdla v dobách kolapsu, požrali se navzájem... jedině tato virtuální opatrovnická síť, systém strojového milosrdenství, který tu po nich (ach ano, měl bych říkat po nás, ale oni jsou mrtví a my, co jsme přežili, prostě nejsme jako oni... žijeme, jsme), který tu po nich zůstal jako nechtěné dědictví - jedině on je takového porozumění schopen... Klíčící zárodek nové lidské generace, mladí lidé mají opět čistou, upřímnou tvář a mladé, nezkažené emoce... My stáří draci je chráníme a milujeme, ovšemže především je chráníme před námi samými. Ať ta bolest, ta zoufalá špína sebenenávisti odejde spolu s námi... Zametáme, za pomoci chápajících, vciťujících se automatů - uklízíme po sobě...
Přestalo pršet a - vyšlo Slunce. Podvečerní žlutá zář prostoupila křoviska trnek a divokých slív. Pářilo se z mechu a trouchniviny. Ještě bezlisté, březnové haluze se rozsvítily duhovými pupeny průzračných slz. Každá větévka, pučící ve změtění trnů, byla potažena tekutým sklem. A tak zapadající Slunce pomalu klesalo za obzor, zmnoženo do živých třpytících se krůpějí.
Sedím na pařezu na mýtině uprostřed pralesa a pozoruji tu tichou hru, kdy si povídá hvězda se Zemí...
(Václav Kahuda: Bytost. Druhé město, 2017)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #europedirectklatovy #literaturastrednievropy
Raci v hlavě
Rudolf Král
"Tak třeba tenhle Korovjev alias Fagot," napadne čerstvou část mé mysli, která jasně vyhrává nad tou ospalou. "Celou dobu působí jako neřízená střela, totálně ztřeštěný klaun vyvádějící jednu poťouchlost za druhou. Až teprve na konci knihy se dozvíme, že je to jeho úděl, součást služby, kterou si musí u ďábla odbýt." Uvědomím si, že takhle je to v Bulgakovově románu prakticky se všemi postavami, i s těmi méně důležitými, kterým jenom ujede hlavu tramvaj nebo za nevysvětlitelných okolností skončí s nervovým tikem na Jaltě. Všichni mají v příběhu nějakou funkci, nějak mu slouží, a jak v něm dopadnou, závisí na tom, jak moc se té službě oddají a jestli se pro ni dokážou obětovat. /.../
Stačí najít něco, čemu se člověk může odevzdat do takové míry, že zapomene sám na sebe. Odhodí veškeré chtění, ulpívání i posuzování věcí podle toho, jestli mu přinesou prospěch, prostě vygumuje své ego. Pro Mistra to byl jeho román o Pilátu Pontském a Ješuovi, pro Markétku zase její láska k Mistrovi....
(Rudolf Král: Raci v hlavě. Vyšehrad 2022)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #StredniEvropa #EuropeDirectKlatovy #knihomolove #23