Předčítačka komentáře u knih
Laura a její tygři! Divokost. Láska. Po 30 letech znovu Mám chuť jít i na další Saroyany po těch letech ...
Jeden z nejsilnějších příběhů a zážitků z textu ... Škoda, že ji nedostal ..Nobelovku... velká škoda pro mnohé!
Zvláštní číst knihu, kterou jsem přečetla v dávné minulosti jako svou vůbec první knihu ..během 4 dnů jakési dětské nemoci ..tehdy samozřejmě v překladu a "převodu" J. V. Plevy... Teď více krvavé, více na dřeň. S malými posluchači v zádech a na palubě... Velký zážitek. Krása. A kamarádka s Edinburghu píše o skutečné historické předloze toho jednoho z prvních evropských moderních románů...
Když čtete knihu od přítelkyně, je to velmi silný zážitek. Překvapivě silný. Stranou jdou věci jindy důležité... Často se mi během četby svírá srdce... Díky, Naďo.
Žádný člověk nebyl tak procítěného gesta schopen. Jedině síť, empatická sociální planetární síť, která kvantifikovala chování, potřeby a afektivní reakce miliard lidí, kteří si prokláli hrdla v dobách kolapsu, požrali se navzájem... jedině tato virtuální opatrovnická síť, systém strojového milosrdenství, který tu po nich (ach ano, měl bych říkat po nás, ale oni jsou mrtví a my, co jsme přežili, prostě nejsme jako oni... žijeme, jsme), který tu po nich zůstal jako nechtěné dědictví - jedině on je takového porozumění schopen... Klíčící zárodek nové lidské generace, mladí lidé mají opět čistou, upřímnou tvář a mladé, nezkažené emoce... My stáří draci je chráníme a milujeme, ovšemže především je chráníme před námi samými. Ať ta bolest, ta zoufalá špína sebenenávisti odejde spolu s námi... Zametáme, za pomoci chápajících, vciťujících se automatů - uklízíme po sobě...
Přestalo pršet a - vyšlo Slunce. Podvečerní žlutá zář prostoupila křoviska trnek a divokých slív. Pářilo se z mechu a trouchniviny. Ještě bezlisté, březnové haluze se rozsvítily duhovými pupeny průzračných slz. Každá větévka, pučící ve změtění trnů, byla potažena tekutým sklem. A tak zapadající Slunce pomalu klesalo za obzor, zmnoženo do živých třpytících se krůpějí.
Sedím na pařezu na mýtině uprostřed pralesa a pozoruji tu tichou hru, kdy si povídá hvězda se Zemí...
(Václav Kahuda: Bytost. Druhé město, 2017)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #europedirectklatovy #literaturastrednievropy
"Tak třeba tenhle Korovjev alias Fagot," napadne čerstvou část mé mysli, která jasně vyhrává nad tou ospalou. "Celou dobu působí jako neřízená střela, totálně ztřeštěný klaun vyvádějící jednu poťouchlost za druhou. Až teprve na konci knihy se dozvíme, že je to jeho úděl, součást služby, kterou si musí u ďábla odbýt." Uvědomím si, že takhle je to v Bulgakovově románu prakticky se všemi postavami, i s těmi méně důležitými, kterým jenom ujede hlavu tramvaj nebo za nevysvětlitelných okolností skončí s nervovým tikem na Jaltě. Všichni mají v příběhu nějakou funkci, nějak mu slouží, a jak v něm dopadnou, závisí na tom, jak moc se té službě oddají a jestli se pro ni dokážou obětovat. /.../
Stačí najít něco, čemu se člověk může odevzdat do takové míry, že zapomene sám na sebe. Odhodí veškeré chtění, ulpívání i posuzování věcí podle toho, jestli mu přinesou prospěch, prostě vygumuje své ego. Pro Mistra to byl jeho román o Pilátu Pontském a Ješuovi, pro Markétku zase její láska k Mistrovi....
(Rudolf Král: Raci v hlavě. Vyšehrad 2022)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #StredniEvropa #EuropeDirectKlatovy #knihomolove #23
Hanka_Bohmova díky za tuhle super mikrorecenzi. Učím děti psát takové, aby nalákaly (odradily)! Tohle je skloubení obou! Dokonalé! Určitě přečtu! Nejste náhodou z PK? Pozvala bych vás do našeho čtenářského klubu 3K - klub klatovských knihomolů ;-)
Může člověk do sebe naráz obrátit ? Ne. Víno musí pít člověk pomalu, musí ho ochutnat, nechat ho válet na jazyku, vzít v potaz všechny jeho chuťově nuance, pocítit jeho zralost - to vše, pokud ho chce vychutnat.
Také při čtení: když se pořádně ponoříme do knihy, nechceme ji jen tak zběžně prolétnout, nýbrž proniknout do textu a s tím do jiného světa natolik, že čas nebude hrát žádnou roli. Není nic krásnějšího než se ponořit do textu a vychutnávat nebo meditovat formu a krásu básně. Také báseň nemohu jen tak zběžně přelétnout očima. Každé jednotku slovo chce být vzato a "ochutnáno". Jen tak odhalím krásu lyrického textu.
A pak je tu biblické čtení, takzvané "lectio divina". I to je něco jiného než čtení duchovního textu. Je to "přežvykování" - "ruminatio" - textu, jak to nazývali staří mniši. A to je úplně jiné čtení. Když se modlím žalmy, vím už dávno dopředu, co v nich stojí, ale chci proniknout ještě hlouběji do textu a zopakovat jej - sám uchopen textem ve vlastní duši. Kdosi přirovnal žalmy k přílivu a odlivu moře. Při čtení těchto prastarých textů se zaposlouchávám do věčného Božího dechu, který nikdy nepřestane... Kdo vyžaduje informace, ten nakrátko pootevře dveře a zase se hned zavře. Kdo si však připustí text k tělu, ten neotevře jen dveře, nýbrž sám vstoupí do jiného prostoru, jeho duše se rozšíří...
Notker Wolf: Dopřej si čas. Je to tvůj život.
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #20
"Točíme se pořád okolo hříchu, ale otec v příběhu o marnotratném synovi objímá syna smrdícího po prasatech. Nečeká, až bude prosit o odpuštění, a jde mu vstříc."
(Jan Rybář - Jos. Beránek: DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE)
#letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #3
"Časopisy nejvyšších impaktů už dávno nejsou čtením pro zasvěcené. Editoři lpí nejen na exkluzivitě objevu, ale stejně upjatě trvají na příběhu, který výzkum musí doprovázet. Hollywood ve vědě, který se mi upřímně hnusí. Na druhou stranu je v tomto ohledu svým objevem jistě nezklamu..."
(Marek Epstein: Koktejl lásky)
#letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #2
Prázdno
jen škrty stromů
(Radek Touš: Štičí kost, Trigon 2021)
#letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #11
Na jih
Na cestě na jih značené vlaštovkami
Ovzduší voní ještě tahem jejich per
Tvůj malý vláček často zastavuje
V šelestu širých kukuřičných polí
Všude je ticho Kdesi daleko
Ozve se lidský hlas
Pak stojíš na stráni
Oči omývané chladnou vlnou vinic
Kostnatý krásný vinař jenž tě provází
Dotýká se hroznů kouzelnými jmény
Jak voní nahý kukuřičný klas!
Teplý jak ústa jiskřivý jak chrup
Rozvěšují jej všude pod střechami
Zatímco vítr zadul do hromady šustí.
(Ivan Blatný: Hledání přítomného času)
#letnicteni #ontheroad #3K #klubklatovskychknihomolu #cas #europedirectklatovy #literaturastrednievropy #knihomolove #21
https://youtu.be/-AU1OxEAwJA
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=768973178403192&id=100058715514256
"Slyší hukot vzdáleného vodopádu. /.../
Dívá se na něj tak pronikavě, že se neodvažuje její pohled opětovat. Sklopí zrak. Jeho ruka spočívá na střeše auta. Přejede po mokré ploše a sleduje stopu, kterou ruka zanechává. Pak znovu vzhlédne. Zvíře se otočí a klidně odchází pryč. Mlha to hnědošedé tělo opatrně obestře...a vymaže."
(Bjarte Breiteig: Mlha. Rekviem. (In: Fantomové bolesti)
#Letonahorach #letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #cteniusima #15
https://vltava.rozhlas.cz/breiteig-harstad-a-christensen-poslechnete-si-povidky-norskych-autoru-9034425?player=on
"Řekl mi: Marie,
Marie, teď se mě pevně drž. A už jsme jeli z kopce.
Na horách, tam se člověk cítí volný.
Po nocích čtu a v zimě jezdím na jih."
T. S. Eliot: Pustá země / The Waste Land (1922, Argo 2022)
Přesně!
#letnicteni #klubklatovskychknihomolu #3K #knihomolove #14
Tady je krásné místo, touto krásou by se mohlo mnoho lidí opájet. Ale jak nepatrné je množství lidí, jimž je dáno uvidět ten skvost, kterým Bůh vyzdobil naši zemi. V podstatě je jen malý rozdíl mezi člověkem a psem, který je přivázaný k boudě a smí pouze poskakovat ve svém revíru.
(H. Ch. Andersen: Zpráva o cestě do Saského Švýcarska. Cestovní deník dánského pohádkáře)
Zaposlouchejte se do deníku Hanse Christiana Andersena z jeho mladické cesty do střední Evropy. I po letech můžeme prožívat okouzlené a okouzlující dojmy pozdějšího pohádkáře z návštěvy Drážďan, z prohlídek kostelů i galerií, a hlavně okouzlujících přírodních scenérií Saského Švýcarska rozhl.as/AndersenDenik
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihkmolu #europedirectklatovy #cteniusima #knihomolove #svycarsko #ceskesvycarsko #22
"Slezák stál u ponku, nemocnou ruku měl volně loženou v pilinách, druhou si přičísl vlasy a připlácl šusťákovou rádiovku. Na ponku ležel strojek na maso. Nepřítomně si hrál se součástkami, podíval se na ně a pomyslel si: čamrdy. Zívl a jedním okem zašilhal do nízkého nebe mezi větve pokřivených švestek. Zívl podruhé a zapřemýšlel nad tím, jestli si ráno nezapomněl vyčistit zuby. Krátce říhl a udiveně zaklel, vzkypělo v něm zkyslé mléko od snídaně.
Zadíval se pozorně do zpola opadaného švestkového sadu a dál do mokrých, zamlžených luk. Nikde nic zajímavého, je tomu tak už po léta. Náhle se rozhodl. Sundal ze sebe modrý, sepraný skladnický plášť, oblékl si švestkově modrý šusťák a vyšel ven. Jemně mžilo. Odkašlal si a polkl hlen /.../
Vyběhl po schodech, otíraje se levým bokem o omítku. Nahoře se otřepal a zaťukal. Uslyšel, jak na dveře zaškrábal bazilišek a potom jak tiše pleskají jeho dlouhé blanité spáry na linoleu: Určitě se běží někam schovat a provést mu nějakou neplechu. Usmál se neupřímně a řekl si: čertík, čertíček.
Manželka mu otevřela a on rychle vklouzl dovnitř. Pak se objevilo jeho oko ve dveřním kukátku a pátravě zamžikalo.
Oběd byl vydatný a maštěný velmi poctivě. Slezák jedl lžící a vykrajoval občanská sousta, a ta mu opravdu rychle mizela a mastila chřtán. Ostatně bazilišek se taky činil a vláčel po žlutém linoleu kousky mastnoty. Dechovka v rádiu břinkala a dalo se na kafe, postavila se voda. Bazilišek tahal proužky masa z talířku, který měl pod dřezem, ven na podlahu, zde je cupoval a jednotlivá sousta vyhazoval do vzduchu a požitkářsky lapal. Byla to ovšem spíše hra. Měl totiž svůj navyklý druh potravy, a tento zvyk nehodlal měnit.
Ostatně ho tomu naučil Slezák. Ale o tom později..."
(Václav Kahuda: Příběh o baziliškovi, 1992)
#letnicteni #3K #Klubklatovskychknihomolu #knihomolove #13
No ale když už vzpomínám, musím říct, že s tou kolaudací to nešlo jen tak, jako že hop na krávu a je tele, barák jsme zkolaudovali tuším až na potřetí. Stavbaři odvedli dost šlendriánskou práci, museli honit plán a plnit nejrůznější závazky, co si je dávaly brigády socialistické práce, tak tu po nich zůstaly křivé podlahy, že se ani nedaly pořádně zavřít dveře, popraskaná omítka na stropech, opadané kachličky a ani se nepamatuju co všecko
/.../ Starý jen chodil dokola, mudroval a chvástal se jako opilý námořník /.../ Starý měl na všecko svou teorii, nebál se přímo i politizovat. Tak mě poučoval například, že všecky tyto hospodářské země, i Amerika je nyšt proti Ukrajině, ta že drží celé Rusko. Ukrajina, Kavkaz, Japonsko, to že je všecko v jednom pásmu, tyto úrodné země. Že co si myslíte, pane kolego, proč Američani hodili tu atomovou bombu na Japonsko? No přece proto, že ...
Pavel Vilikovský: Příběh opravdického člověka (K4 2014)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #cesicitajte #K4 #18
"Spojení se světem, které se po tolika dnech přece jen uskutečnilo, zlepšilo neobyčejně náladu šesti mužů na ledové kře. Až dosud žili jen ze dne na den /.../. Nyní nastal úplný obrat. Zdálo se jim, že záchrana je na dosah ruky, že je otázkou nejbližších týdnů, možná dnů. Tak aspoň soudil největší optimista Cecioni/.../. Bručel často na to, že na svých kožešinových botách vnášejí do stanu sníh, který pak rychle taje a nepříjemně promáčí plst, kterou je stan vyložen.
'Udělej jim boty!' vyzval ho jednou s úsměvem Nobile.
'Taky že udělám!' odvětil Cecioni. 'Každý dostane domácí střevíce a budou se přezouvat, když přijdou zvenku!' "
(Fr. Běhounek: Trosečníci polárního moře. Vzducholodí na severní pól)
Překvapuje mě, že to chce číst i sedmiletý... Nemůžou se toho nabažit...
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #detiknihomolu #12
Jak kdybych byl Někým vlečen
vyděšen se ptám
- Ale kam?
Pomalu plyne večer
a když už na konci jsme
unavení a ospalí
vlna stesku nás zavalí.
Proč my jsme zůstali
a jiní ne?
(Miloš Doležal: Jana bude brzy sbírat lipový květ)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #4