PrincaListicka komentáře u knih

Jak to dopadne když se sejde spisovatel, kreslíř a herní vývojářský tým? V prvé řadě opět musím otevřít své okénko nostalgie. Nejeden den, nejednu noc jsem strávil při hraní Diabla na herní konzoli, kdy jsme společně se zlodějkou vraždili vše živé a neživé jen pro záchranu nebohého lidu. Jako by to bylo včera, kdy jsem pobíhal po pláních, kobkách i samotném pekle s nekromantem, druidem nebo vražedkyní. Nejednu myš jsem obětoval v boji se zlem. Na dlouho dobu jsem na Diablo zapomněl. Díky nakladatelství Crew jsem se mohl do Sanctuary vrátit a tentokrát jako divák sledovat boj dobra se zlem.

Hlavní postavou komiksu je Nesmrtelný král, potomek prastarých, sjednotitel barbarských kmenů, samotný Bul-Kathos. Jenže komiks není zaměřen jen na něj, ale soustředí se také na jeho děti: Naarah, která neustále trénuje své bojové dovednosti v předtuše velké bitvy a Hirama, kterému byl kmen malý a chtěl poznat svět. Po letech se opět navrací s planoucím zrakem toužícím po ovládnutí prastaré moci. Po moci samotné Lilith, dcery Mephista. Jak asi tušíte, čeká nás potyčka nemající nouzi o utrhané končetiny a hlavy lidí i démonických stvoření

Grafické zpracování komiksu je moderní a líbívé, byť ne každá postava je detailně provedena, stejně jako krajina, ovšem souboje a stříkající krev jsou vyvedeny na výbornou. Jednotlivé panely nejsou překombinované a je příjemné číst jejich příběh.

Samotný děj není nikterak obsáhlý, defacto je věrně popsán anotací a není dále rozvíjen, což je jednoznačně škoda. Možná si říkáte, že nemá cenu takový komiks ani číst. Jenže kresba je kvalitní a jednoduchý příběh je přesně ten, který je osvěžením po četbě vážné literatury. Je trošku smutné, že se zde těží ze zavedené značky, ale ne každý je dnes stále hráčem. Komiks je určen hlavně těm z nás, kteří si rádi s kapkou nostalgie zavzpomínají na staré časy.

05.09.2023

Na návrat do světa Spoločenstva jsem se neskutečně těšila, protože jsem absolutně propadla světu a atmosféře příběhu, který autorka vytvořila. V předchozích příbězích hráli prim vlci, nyní se dostává prostoru společenství havranů, o kterém nám autorka v předchozích dvou knihách příliš neprozradila. Havrany zbožňuji stejně tak moc, jako vlky, takže jsem si tuto změnu opravdu užila.

Ačkoliv se jedná o třetí díl série, na předchozí dva navazuje pouze volně. Děj se odehrává poměrně dlouho po událostech, ve kterých hrála hlavní roli vlčice Raine a její smečka. Navíc se tentokrát neocitáme v Americe, nýbrž ve Francii. Avšak fanoušci předchozích knih rozhodně nebudou zklamaní, protože tu na nás pár starých známých čeká.

Tentokrát se nám dostává příběhu z pohledu dívky, která nemá o existenci lidí se schopností měnit se ve zvířata ani potuchy, proto společně s ní vše postupně objevujeme, skutečně se tedy nemusíte bát, že nepochopíte, co se v knížce děje.

Maëlle je úžasná, velice sympatická mladá žena, která si toho hodně prožila. Zažila ztrátu, smutek, bezmoc i bolest. Přesto se svým osudem dokáže bojovat a své nejbližší zahrnovat láskou. I díky tomu mezi ní a Michaelem vznikne krásné pouto a můžeme být svědky zrodu jejich lásky. Oba jsem si velmi oblíbila, stejně jako všechny ostatní postavy. Nenapadá mě žádná, která by mi vysloveně vadila.

Stejně tak bych rozhodně ráda vyzdvihla fakt, že autorka opět do příběhu hodně zapracovala zvířata a lásku k nim, což jako milovnice všeho živého velice oceňuji.

Nesmírně se mi líbil i fakt, že hlavní zápletka se vydává úplně jiným, takřka neučebnicovým směrem, boří konvence. Pokud už tedy máte plné zuby hrdinek, které mávnutím kouzelného proutku zachrání celý svět a bez mrknutí oka dokáží obětovat cokoliv, pak je tahle knížka pro vás jako dělaná.

Ačkoliv jsem myslela, že třetím dílem série skončí úplně, zjistila jsem, že Laura plánuje ještě čtvrtý, poslední díl. Důležité ovšem je, aby se tento třetí dostal k co nejvíce čtenářům. Jedině tak se budeme moci dozvědět, jak to s celým Spoločenstvem dopadne. Určitě tedy dejte této sérii šanci. Nezklame vás. Věřte mi.

04.09.2023

Snílkova kavárna neboli kuře, jak knize s láskou říká autorka, je poměrně tenká, milá oddechovka, která potěší všechny milovníky kávy, učitele a fanoušky příběhů ze života. Naleznete zde množství krátkých povídek a historek ze zivota autorky, která pracuje jako začínající učitelka a zároveň ji čas od času najdete i za barem v kavárně. Kniha plynule navazuje na autorčinu prvotinu jménem Budoucí úča aneb Převážně nevážně o studiu v době covidu, která popisuje autorčiny zkušenosti ze studia pedagogiky.

V kuřeti na vás čekají příběhy, které vás přimějí k úsměvu, pobaví, ale také donutí k zamyšlení. Některé vypráví zákazníci nad šálkem dobré kávy, některé zažívá autorka sama za katedrou. Někdy se potýká s nepřízní osudu, jindy zase s podivnými náhodami, nad kterymi zůstává rozum stát.

Kniha je rozdělena do čtyř ročních období, na které navazuje několik bonusových příběhů a také povídka, která autorce vyšla ve sborníku 15 povídek o (ne)lásce. Musím přiznat, že právě tato povídka mě na celé knize bavila úplně nejvíc, ačkoliv i všechny ostatní části měly co nabídnout. Díky ní hodnotím Snílkovu kavárnu lépe než Budoucí úču, protože krásně vyzdvihuje autorčin talent psát poutavé příběhy.

I u kuřete musím pochválit grafické zpracování, které krásně dotváří celkový dojem ze čtení. Nejvíce se mi líbily kresby ve stylu návodů na přípravu nejrůznějších kávových nápojů.

Pokud tedy hledáte knihu, u které budete moci relaxovat a zažít příjemné chvíle, Snílkova kavárna bude přesně pro vás.

17.07.2023

Lovecká sezona je sborníkem povídek, přičemž je milé, že každá má svůj úvod, tedy proč byla napsaná, a závěr. Některé z povídek byly již publikovány, jiné jsou publikovány poprvé. Povídky jsem si v poslední době poměrně oblíbil. Jejich půvab spatřuji především v jejich rozsahu, mnohdy se jedná o pár stran, které jsou ovšem intenzivním sérem potěchy čtenářovy duše.
 
Nebudu zde rozepisovat veškeré povídky, ale prozradím, že se třikrát vydáme do světa profesionálních lovců monster (Jednu z těchto povídek napsal společně s dcerou, no není to rozkošné?), rovněž dvakrát navštívíme Jakea Sullivana, podíváme se do oblasti partyzánských bojů, vydáme se do hloubky depresivního vesmíru v Lovecraftovském stylu, v zemi vycházející se utkáme s obrovským mořským kaiju, pokusíme se přejít most, ponoříme se do snů, staneme se posádkou obrněného vozidla s mizerným kanónem, budeme bojovat s nepříjemnou rýmičkou, poznáme, jaké je to být odstřelovačem a pojistíme pár klientů.
 
Povídky jsou to věru různorodé, že? Rád bych vám napsal o každé z nich alespoň pár vět, ale místo toho jsem vybral tři, které mne oslovily více než ostatní. Právě nyní je třeba zmínit kvalitu jednotlivých povídek, neb je každá na vysoké úrovni.

Larryho styl mi prostě sedí. Je to přesně ona tvorba, která vás pobaví, uvolníte se a zrelaxujete. Je to vlastně takový wellness, tedy až na to, že místo vody se budete koupat v krvi a místo sauny navštívíte ohnivé jezero, ale chápete, že? A nyní vám konečně představím své favority. Jejich pořadí je čistě náhodné, první vybraná nemusí být nutně nejoblíbenější.

Začneme s povídkou Osud kulky, pánové vaše varlata mohou zůstat v naprostém klidu, jedině pokud byste měli jejich rakovinu, to upřímnou soustrast. Hlavním hrdinou je nejlepší nájemný střelec Kell Bailoch. Je trpělivým nebojácným lovcem, jenž si hravě poradí s jakýmkoliv počasím a jakýmkoliv cílem. Jeho puška je speciální, neb je očarovaná kouzlem tichosti, takže nevydává žádný hluk, tedy až na aerodynamický třesk, který stejně cíl už neuslyší. Proto byl najat mladou klientkou mající neutuchající pomstychtivou touhuEhmEhm A tak se Kell vydává do zasněžených luhů a mrazivých hájů číhat na svůj cíl.

Sweothi city nás zavede do Afriky a jak to tak bývá, ocitneme se ve středu partyzánských bojů. Musím říci, že tato povídka je krásná svojí nostalgií, díky zvolenému tématu. Je jako koktejl oblíbených akčních filmů. A v hlavní Postava jménem Lorenzo? Hned se mi vybavil vlasáč na motorce, lovec lidí, odpadlík.

Poslední povídka, Dobrodružství Toma Strangera, je vším, co jste rozhodně nečekali. Hlavní hrdinou je pojišťovací agent, který pojistí cokoliv, kdykoliv, kdekoliv. Je snad jediným pojišťovacím agentem, který dbá na prvotřídní servis klientovi. Vše se snaží vyřešit ihned, na místě, bez zbytečných průtahů. Někdy je ovšem potřeba povolat arbitra, který spor rozhodne a O to vás nepřipravím.

S potěšením mohu říci, že Lovecká sezona je fantastickou sbírkou úžasných povídek. V některých případech se těžko věří, že se jedná o počátky autorovy tvorby. Ani na okamžik jsem se nenudil.

Knihu jednoznačně mohu doporučit všem čtenářům fantasy, milovníkům akce, napětí, humoru, absurdního humoru a hlavně zbraní. Larry je totiž pošuk do zbraní.

18.05.2023

V první řadě chci podtrhnout naprosto úžasnou, kouzelnou atmosféru celého příběhu. Setkáváme se zde s nespočtem kouzelných, až pohádkových bytostí, prozkoumáváme spoustu pražských domovních znamení, přičemž každé má svou jedinečnou osobnost, naučíme se, jak fungují runy nebo kouzelná zrcátka...Zkrátka a dobře je to příběh o velmi tradičních čarodějkách, ve kterých stále přežívá duch historické Prahy.

Musím také pochválit, jak pečlivě vše autorka vymyslela. Nic nenechala náhodě. Tak například lidé o existenci čarodějek nemají nejmenší tušení, protože se před nimi schovávají pomocí kouzel. Ačkoliv Gina používá moderní telefon, čarodějky mezi sebou komunikují pomocí kapesních zrcátek. Každá z nich má také svou auru, která ji charakterizuje. A takových hezkých detailů se zde vyskytuje mnoho.

Vzhledem k tomu, že čarodějky zde mají zakázané žít s muži, setkáváme se zde pouze s Ginevřinými tetičkami, babičkami, sestřenicemi a mnoha dalšími ženskými postavami. Jak už ale bývá zvykem, zakázané ovoce chutná nejlépe a tak se i Gina zaplétá do sítě lásky. Nepotýká se však pouze s kluky, ale také s kamarádkami - všichni jí totiž považují za podivnou a nechtějí se s ní bavit. Přátelství a jeho důležitost se tak stává jedním z ústředních motivů příběhu.

Celá kniha je plná působivých černobílých ilustrací, které příběh nádherně dokreslují a umocňují dojem ze čtení.
Pokud jste tedy fanoušky tradičně pojatých příbězích o čarodějkách, chcete se dozvědět něco víc o historii Prahy a jejích zajímavostech a zároveň si chcete přečíst příběh, který vás pohladí po duši a budete po jeho přečtení mít pocit, že svět možná ještě není tak zkažený, jak se zdá, určitě stáhněte po Čarodějkách malostranských.

17.04.2023

Příběh této poměrně útlé knížky se může jevit jako krátký, ale je velmi hutný. Odehrává se na Slovensku v alternativní budoucnosti, kdy se vláda rozhodla učinit přítrž stále se přiostřujícímu násilí a šikaně mezi žáky základních škol otevřením Nové pedagogické fakulty. Její studenti podstupují speciální výcvik pro jednání s agresory všemi možnými způsoby - ať už to půjde po dobrém, nebo po zlem. Křídou, nebo mečem. A to doslova. Mají státem posvěcené právo vynucovat si kázeň násilím - například odřezáváním prstů.
Hlavní postavou je Michael - nový magistr, který byl kdysi jako žák svědkem masakru na základní škole Čatkovo, při kterém přišlo o život několik nevinných lidí. Jako pole své pedagogické působnosti si vybírá právě tuto základku, kterou má touhu napravit.

Může však něco takového fungovat? Jak na to všechno budou reagovat, učitelé, žáci či jejich rodiče? Co pohled veřejnosti, změní se? Přinese přiměřené násilí na dětech požadované výsledky?
Víc prozrazovat nebudu, ač bych chtěla. Nejspíš je lepší, když čtenář dopředu neví, kterým směrem se příběh bude vyvíjet.

Musím přiznat, že prokousat se touhle knihou mi trvalo s přestávkami dobré tři měsíce. Nejspíš to souvisí s tím, že jako bývalá učitelka mám naprosto přesnou představu o tom, jak to na základce chodí.
Je velmi obtížné v této situaci zaujmout stanovisko, protože nic není černobílé.
Samozřejmě neschvaluji násilí na dětech, podobný koncept jako v knize by u nás naštěstí ani nikdy schválen nemohl být. Na druhou stranu ale zaznamenávám jiný problém.

Ze společnosti se pomalu ale jistě vytrácí slušnost a lidskost, každé jedno dítě je jedinečné individuum, učitel není absolutně žádná autorita, spíš naopak. Rodiče doma kantory před dětmi pomlouvají a utírají jim slzy když pláčou, že jim učitel řekl něco, co se jim nelíbilo. Je jim úplně jedno, jestli jejich dítě udělalo něco, co nemělo, jestli bylo drzé, zlé, sprosté nebo vyrušovalo - jejich miláček je totiž nedotknutelný anděl, kterému k nohám snesou modré z nebe, protože jinak by se mohl rozplynout jako sněhová vločka.

Učitelé mají v dnešní době svázané ruce. Nemají na děti absolutně žádnou páku. Neplatí na ně rodiče, neplatí na ně kázeňské postihy. Koho zajímá zhoršená známka z chování, když na jejich budoucnost vlastně nemá žádný dopad? Myslím, že je tedy nejvyšší čas začít s touhle situací něco dělat. Najít nějaké jiné řešení, kterému se nebudou žáci jen vysmívat.

Pojďme ale zpátky ke knize. Kromě Michaela se zde setkáváme s některými učiteli a žáky, kteří vybočují z řady. Kteří si násilí nenechají líbit. Rozhodnou se proti němu bojovat. Třeba ředitel Líška nebo malá Petra, jejímž vzorem je komiksová hrdinka s nadpřirozenými schopnostmi bojující proti zlu.

A proc zmiňuji komiksovou postavu s nadpřirozenými schopnostmi? I Kriedou alebo mečom stojí někde na pomezí reality a fantasy příběhu. Existuje zde totiž tajemná metasféra, do které mohou duše lidí vstupovat, setkávat se zde se svými vzpomínkami i myslemi jiných lidí. A nejspíš vám samotným tak trochu dojde, že je možné ji tak trochu zneužít k ovládání jiných. Jak se s ní hrdinové poperou? To už budete muset zjistit sami.

Autorův styl, který znám z jeho předchozí knihy Odvrhnutí, je stále jednoznačně rozpoznatelný. Každopádně musím říci, že oproti jeho prvotině mi přijde, že se zlepšil, byl lépe čitelný a záživnější.

Určitě se tedy podle mě jedna o knihu s hlubokou myšlenkou, která vás donutí přemýšlet, která je dobře a kvalitně zpracovaná a rozhodně stojí za přečtení.

20.03.2023

Larry Correia se nezapře. Syn černého meče započal svoji fantastickou cestu ve světě, kde Zákon je nadřezen všemu. Ve světě, kde jsou lidé, jejichž životy jsou závislé na kastě kterou zastupují, nelidé, zatracení a společný nepříteldémoni. A právě Rod zabijáků si bere na paškál Ztracený rod. Ten žije mimo zákon a provádí, jak název knihy napovídá, nájemné vraždy. Zákon je zatracuje, přesto je využívá je-li to třeba

Rod zabijáků vsadil na více dějových linií, přičemž nejvíce prostoru dostala Thera, která poněkud neochotně přijala galantní pozvání Sikassa, jenž je hlavou kouzelníků-zabijáku Ztraceného rodu. Přestože by ji nejraději předal inkvizici neučiní tak, neb je Thera vhodným nástrojem pro upevnění Sikassova postavení. A tak se, díky pozvání, zcela proti vlastní vůli začíná užívat svého potenciálu. Tedy místo kouzel dává přednost pádlu, ale o tom si jistě přečtete sami. Rozhodně vás tato dějová linie nebude ani trochu nudit.

Druhá linie sleduje Vrchního inkvizitora Omanda, který pracuje na svém plánu drobné genocidy. Zároveň sledujeme Ochránce Devedase, toho času chůvu archivářky Rady. Mimochodem - zde vás čeká velice vtipná scéna při návštěvě starého přítele.

Ashok, potažmo Synové černého meče, dostali tentokráte prostoru trošku méně než jsem očekával. Nicméně zcela překvapivě jsou pasáže s Ashokem ty nejakčnější. Bojová scéna ve společenském domě je naprosto báječná a ano, zcela ji předčí závěrečný souboj s A tady bych měl končit.

Na samotném závěru se osudy našich hrdinů protnou. A ano, stane se to nejhorší. Poslední řádky vás tak nadchnou, že budete skandovat chci víc, chci pokračování.

Larry Correia má svůj nezaměnitelný styl, za což můžeme být jen a jen rádi. V Lovcích monster ukázal, že akční scény, černý humor i sarkasmus zvládá bravurně. Sága zapomenutého válečníka dokazuje, že umí vystavět svět s fungujícími pravidly, drsný svět, kde je jeden společný nepřítel - démoni žijící v oceánu. Larry stvořil středověké fantasy se vším, co k tomu patří. Najdete zde rozličné netvory, intriky, nějaké to zaříkadlo a končetiny nacházející se tady a onde. Přestože je příběh vyprávěn pomocí rozličných dějových linií, jejich diverzita je výhodou a víte, co můžete očekávat.

Larry má u mne vždy čestné místo a ač se nejedná o dílo intelektuální hodnoty splňuje vše, co splnit má - zábavu. Celkově hodnotím 80%, protože přeci jen některé pasáže by si zasloužily trošku více péče.

10.03.2023

Knihy s tematikou osobního rozvoje nebývají žánrem, který bych vyhledával. Nicméně výjimka potvrzuje pravidlo. Vlastně je to již třetí výjimka za poslední tři roky. Vydavatelství Backstage Books klade důraz nejen na kvalitu prvotně vydané knihy, ale především na zachování standardu této kvality. Díky tomu se nám, čtenářům, dostala do ruky nová publikace Daniela Šmída, kterou není nic jiného než právě Gentlemanual. Kniha, která je onou výjimkou potvrzující pravidlo. U knížky s tematikou osobního rozvoje a stylu je pro mne důležitý první dojem, jelikož musí působit už na první pohled, že stojí za můj čas.

Pokud se podíváme na předchozí knihy Daniela Šmída - Smart Casual a Etiketa domácí, vidíme stejnou filozofii v koncepci knihy jakožto zboží, jako u Gentlemanualu. Kvalitní vazba mající na omak velice příjemný potah zajistí, že pokud knihu vezmete poprvé do ruky budete překvapeni, a pokud již máte doma předchozí knihy, budete potěšeni. Na první pohled vás přesvědčí působivým kabátem. Neodoláte a knihu si prolistujete, nasajete vůní papíru, přejedete po stránce a začtete se do prvních slov předmluvy. A tak by měla kniha zabývající se rozvojem vašeho já působit.

U podobných knih by měl však být kladen největší důraz na samotné gró - osobní rozvoj a styl. V ruce svírám Gentlemanual a přemýšlím nad tím, co mi dal či vzal. Přemýšlím, co vše mám říci a co bych měl zdůraznit, ale obávám se, že nemám dostatek prostoru vše prezentovat. Gentlemanual se zaměřuje na muže jako celek. Zaměřuje se na význam oděvu, klade důraz na vystupování nejen vůči ostatním lidem, ale predevším vůči sobě samému. Gentlemanual je souborem myšlenek vedoucích k poznání sebe samého, prožití okamžiku a především cestou jak být lepší ve světe, kde se slušnost a ohleduplnost vytrácí. Naleznete zde například kapitoly zabývající se významem čajového rituálu, desaterem mužských přikázání či budováním vztahů

Gentlemanual mohu jednoznačně doporučit všem, kteří chtějí lépe poznat sami sebe. Stejně tak jej doporučím všem, kteří hledají v hektickém světě 21. století způsob, jak zvolnit a začít vnímat nejen vlastní život, ale i život kolem nás. Doporučuji ho všem, kteří chtějí žít v krásném světě.

20.01.2023

Od Dominiky jsem v minulosti již četla básnickou sbírku s názvem Slovo je nádych a byla jsem tedy velmi zvědavá, kam se ve své tvorbě posunula. Keď noc umiera je sbírkou věnovanou všem lidem, kteří trpí zrakovým hendikepem, depresemi a panickými záchvaty. Autorka sama má s těmito stavy bohaté zkušenosti, které promítá do jednotlivých básní.
Název sbírky má pak velmi symbolický název, protože noci často bývají plné slz, ale svítání dokáže člověku dodat novou naději a sílu do nového dne.

Musím říct, že po předchozí zkušenosti jsem se trochu bála, jestli po přečtení knížky nebudu v ještě horším psychickém stavu, než před ním. Naštěstí však mohu s radostí konstatovat, že ačkoliv se tato sbírka potýká s těžkými stavy těla i mysli, je zároveň plná naděje a povzbuzení. Nejprve se spolu s autorkou prodíráme tmou, smutkem, zoufalstvím. Pak ale básně začnou být pozitivnější. Začnou vyprávět o tom, že i přes všechno to zlé život stojí za to žít a ten, kdo se nevzdá, jednou možná zvítězí nad svými démony. Zároveň také předávají poselství o tom, že i když se člověk potýká s nějakým hendikepem, nemusí to znamenat, že je jeho život o něco horší či méně hodnotný. Že i tak si lze užívat každého dalšího dne naplno.

Básně jsou psány volným veršem, rýmy zde nehledejte. To však vůbec ničemu nevadí a celé dílo si lze užít naprosto bez problémů. Verše plynou a plynou a vy se najednou ocitnete na konci knihy a řekněte si, že si ji musíte přečíst ještě jednou, že vám to nestačilo.

Tuto sbírku tedy můžu s čistým svědomím doporučit jak milovníkům poezie, tak někomu, kdo teprve poezii chce objevovat. Tenhle čtenářský zážitek vážně stojí za to.

12.10.2022

Předně chci říct, že mě velmi mrzí, jak dlouho mi trvalo tenhle příběh přečíst. Na to, že má přibližně 350 stran to bylo ostudně dlouho.
Celý svět ve kterém se děj odehrává je promyšlený do nejmenších detailů - vše má své přesné popisy, využití, názvy. A ačkoliv mám takto promyšlené příběhy ráda, tady toho na mě bylo už bohužel trochu moc. Popisy se mi zdály příliš abstraktní a náročné na pochopení, takže jsem se dost často musela vracet zpět, abych pochopila, o čem je vlastně řeč. Nicméně obdivuji nesmírnou fantazii autora, já bych něco tak komplexního vymyslet nedokázala.
Nemluvě o tom, že je kniha doplněna o nádherné ilustrace zvláštních rostlin a živočichů objevujících se v příběhu, o které se postaral sám autor.

Trvalo mi strašně dlouho prokousat se první třetinou příběhu. Bael ani Kal mi bohužel nebyli vůbec sympatičtí, necítila jsem nijak velkou zvědavost vůči tomu, co je čeká. Nicméně ve chvíli, kdy se v příběhu objeví Tristaen, věci konečně naberou spád. Dostává se nám také velmi zajímavého záporáka, kterého jsem si poměrně oblíbila.

Už od začátku příběhu je jasné, že je zde ukryté nějaké tajemství, spojení mezi postavami, které se dříve či později dozvíme. V této knize to bylo spíše později, vlastně téměř na úplném konci. A protože se jedná o první část ságy, konec je logicky dosti otevřený.

Autorův styl psaní je dosti výrazný a specifický a mě osobně se nečetl příliš dobře, musela jsem si často dávat přestávky. V několika pasážích se mi také stalo, že jsem nějak nepochopila, co se vlastně děje, jak se postavy vzaly tam, kde jsou, a o čem se zrovna baví. Naštěstí jich ale nebylo mnoho. Nečekejte tedy žádné oddechové počtení, protože se budete celou dobu muset hodně soustředit, aby vám nic neuniklo.

Mé celkové pocity z knihy jsou tedy spíše neutrální, protože pozivita a negativa se vzájemně tak nějak vyruší. Myslím, že až se autor trochu víc vypíše a vybrousí své spisovatelské schopnosti, můžeme se těšit na opravdu epický fantasy příběh. Onero je příjemná ochutnávka, která je toho důkazem.

12.09.2022

Než se vůbec pustíme do shrnutí mých dojmů ze čtení, je potřeba zdůraznit, že se jedná o příběh, který se tak nějak nachází mezi žánry sci-fi, fantasy, grotesky či pop-artu. Je zde spousta situací, které působí jako vystřižené z béčkového filmu, u kterých budete buď kroutit hlavou nad tím, jaká je to kravina, nebo se u nich dobře pobavíte. :D

Jak už název napovídá, jedna se o soubor povídek, vlastně spíš takových kratších deníkových záznamů jednotlivých postav, které dohromady jakž takž dávají dějovou linku. Jakž takž píši proto, že musím přiznat, že jsem tak cca u poloviny knihy byla naprosto zmatená a nevěděla jsem, co se vlastně děje. :D Zápisky jsou sice opatřeny daty, ale to mi v orientaci nijak zvlášť nepomohlo. Nicméně když pomineme výše zmíněná fakta, jedná se o vlastně docela dost fajn příběh.

Máme zde dvě ústřední postavy - Lily a Magora. Jak se v průběhu příběhu dozvíme, mají spolu tak trochu ambivalentní vztah - milují se a přesto si dost často lezou vzájemně na nervy. Lily si nese své "démony" z minulosti a není pro ni snadné se do někoho zamilovat, no a Magor je prostě...magor. Nepředvídatelný pošuk. Lily je studentkou školy Legati Cruentas, Magor je členem uskupení jménem Bravo Kachny. Magor se spolu s ostatními Bravo Kachnami často dostává do zvláštních situací, ve kterých figurují pistole, revolvery, plamenomety či granáty, Lily se do těchto situací často přimotá.

A jak už asi tušíte, i když jsou postavy obvykle často na hranici mezi životem a smrtí (a ve skutečnosti by byly už dávno mrtvé), nakonec vždycky nějak vyváznou. Na pozadí toho se pak nenápadně odvíjí větší příběh, ze kterého nám je ale v prvním díle odhalen jen kousek a předpokládám, že víc se o něm dozvíme v druhém a potenciálně třetím díle.

Musím říct, že hned na začátku čtení jsem byla zmatená jak lesní včela. Vůbec jsem nevěděla co se děje, kdo je kdo a podobně. Bohužel až příliš pozdě jsem zjistila, že autor má na svých webových stránkách poměrně rozsáhlou Wiki, kde má o jednotlivých postavách poměrně dost rozsáhlé zápisy. Nicméně jsem se nenechala odradit, říkala jsem si, že si prostě užiju situačního humoru a toho, čemu budu schopná porozumět. Přiznávám, že prokousat se některými částmi mi trvalo zatraceně dlouho. Ale pak byly části, jako třeba velká bitva v nemocnici, které utíkaly samy a moc se mi líbily. Autor navíc vymyslel svůj vlastní svět, který se velmi podobá tomu našemu, a to jak zvyklostmi, tak názvy míst, což je velké plus. Hodně se mi líbilo také Magorovo zlé alter-ego a impové v jeho hlavě, jejichž konverzace jsou nám místy odtajněny.

Po dočtení bych tedy řekla, že samotný svět a postavy se mi velmi líbí, ale co se týče děje, mám pocit, že by si zasloužil asi trochu víc péče...mrzí mě, že jsem se nedokázala dostat pod povrch a mohla si ho prohlédnout jen okrajově. Doufám, že v druhém díle se tohle trochu spraví. Tuhle podivnou blbinu ( v dobrém slova smyslu) bych tedy doporučila všem, kterým nevadí trocha té absurdity a rádi se zasmějí u nesmyslných či prvoplánových situací.

12.09.2022

Musím říci, že zkraje jsem vůbec nevěděla, co mám od příběhu čekat. Popravdě jsem nečekala, že bude zápletka taková, jaká je. Ale musím také říci, že to bylo překvapení veskrze pozitivní. Nikdy jsem podobný příběh nečetla. A protože jsem člověk, který miluje fakta, byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že autorka svůj příběh skutečně vystavěla na těch malých střípcích informací, které z této doby máme.
Jen se na něj podívala úplně jinak, než všichni ostatní. Především se snažila na vše nahlížet očima ženy tehdejší doby. Četla mezi řádky a do rovnice doplnila neznámé, které se sice mohou jevit jako naprosto liché...ale co když ne? Když připustíte, že je něco takového možné, začne celý příběh dávat smysl a už navždy ve vás zůstane.

Děj knihy neutíká příliš rychle. Vlastně chvílemi máte pocit, že se neděje skoro nic. Jde totiž především o pocity hlavních postav, o jejich myšlenky, morální zásady a pochybnosti, se kterými se musí vypořádávat. Podstatná je duchovní stránka a také víra a bůh. Existuje jen ten křesťanský? Nebo je i jiný bůh, který prostupuje vše kolem nás, který je v každém listu, větvičce či květů? Podobných konfliktů je v knize spousta a i když na ně logicky nedostaneme jednoznačnou odpověď, donutí nás k zamyšlení.

Charaktery jednotlivých historických osobností jsou vykreslené uvěřitelně, rozhodně nejsou ploché či prvoplánové. A i když s přihlédnutím k historickým faktům tak nějak tušíte, jak příběh skončí, je dost nepravděpodobné, že byste předem byli schopni odhadnout, co je oním tajemstvím, okolo kterého se ovíjí dějová linka.
Velkým bonusem jsou pak nádherné ilustrace, které doplňují jednotlivé kapitoly Anežčina příběhu, a které překrásně dokreslují atmosféru děje.

27.02.2022

(SPOILER) První část knihy se zaměřuje především na začátky jeho učitelování. Nejprve je plný energie a nadšení, těší se, že předá svým žákům ze sebe to nejlepší. Že jeho hodiny budou zábavné. Pak ovšem zjistí, že žáci ani zdaleka nejsou tak lačni po znalostech a to, co si pro ně Čenda připravil, je vlastně vůbec nezajímá. Co je ale zajímá je to, jak mu co nejvíc znepříjemnit život, udělat si z něj srandu, a nebo se vzájemně neustále hádat. Ovšem nejen děti jsou problém. Za dětmi totiž stojí jejich naštvání rodiče, kteří přeci nejlépe vědí, jak má taková správná výuka vypadat.

V druhé části knihy se dozvídáme detaily z Čendova života, setkáváme se s jeho rodinou, dozvídáme se, proč se vlastně stal učitelem, jak ho vnímá jeho okolí. Prožíváme s ním také jeho vztahy se ženami, se kterými to taky nemá jednoduché. No považte, nevědět, kde je Aljaška? To je seriózní důvod k rozchodu.

Ke konci knihy se pak také objevuje tématika politická a i nám všem dobře známá nejmenovaná nemoc. Dostává se nám také epilogu, ve kterém se dozvídáme, jak to s Čendou dopadlo.

Já jako učitelka jsem se ve spoustě situací, se kterými se hlavní hrdina setkal, viděla. Taky jsem se s nima setkala. Taky jsem se tak cítila. Jsou dny, kdy jsem ráda, že jsem učitelka, a mám pocit, že to všechno má smysl. Ale pak je velká spousta dnů, kdy si říkám, proč to vlastně dělám. Jestli to mám zapotřebí.

České školství je velice specifickou institucí a není vůbec snadné v něm pracovat. Musíte se podřídit spoustě nařízení, držet se plánů, snažit se zavděčit žákům, rodičům, vedení. A věřte, že to opravdu není lehké. Jsem moc ráda, že autor tuhle knihu napsal. Takřka se všemi jeho názory jsem se ztotožnila. Jsem ráda, že prostřednictvím ní může spousta lidí zjistit, co je vlastně školství zač, jak to v něm chodí, a že to učitelé ani zdaleka nemají tak jednoduché, jak si spousta lidí myslí.

Styl vyprávění je příjemný, spousta historek je opravdu vtipných a člověk se u nich dobře pobaví. Na druhou stranu se ovšem rozhodně nejedná o humorné dílo, na naopak. Postupem času z něj při čtení začněte cítit hořkou pachuť života, naší společnosti, předsudků a stereotypů. Myslím, že je to takové příjemné zamyšlení nad naší společností, nad tím, jak se k sobě lidé chovají. A že třeba může někomu otevřít oči a pomoct mu si uvědomit, že není na škodu jít za svými sny, i když je to zrovna možná proti proudu, že se vyplatí stát za svými názory, i když jsou třeba odlišné od těch většinových,a že není špatné dělat věci jinak, lépe.

Také si myslím, že by si tuhle knihu měli přečíst všichni, kteří se do školství chystají. Otevře jim to oči a budou vědět, co je čeká. Mám pocit, že spousta studentů pedagogiky má své ideály, které se ale obvykle moc neslučují s tím, jaké je být učitelem v realitě. A ano, možná by to některé z nich odradilo. Ale aspoň by pak třeba neutekli z každodenní "bitvy," kterou učitelé za katedrou svádí s vědomím, že to opravdu není něco, co by chtěli dělat.

Samotný závěr knihy je pěkně vyvedený, až idealistický. To, jestli já osobně věřím, že je něco takového možné, je vedlejší. Kéž by bylo. Pak by u nás možná bylo líp. Třeba se toho jednou dočkáme.

10.12.2021

Fantasy jsou obvykle příběhy vyprávějící o hrdinných válečnících zachraňující spanilé děvy. Fantasy jsou obvykle příběhem rytířů, mágů bojujících proti zlu. Fantasy jsou bojem dobra se zlem. Ač jsem rád, když ve skutečnosti vyhraje spravedlnost a dobro tak porazí zlo, ve světě fikce, ve světě knih, filmů či komiksů jsem velice rád za každou chvíli, za každou jednu knihu, která vypráví jiný příběh… příběh kdy dobro je relativní, příběh, který vám dá ochutnat agónie, pomsty a nenávisti a přesně takový je příběh našeho hrdiny Zakhara.

Zakhar by vlastně mohl být i kladným hrdinou, ale to by k němu život nesměl být až tak krutý. Pod tíhou všech událostí, všech křivd, každého okamžiku kdy jej někdo ranil, se nemůžeme ničemu divit. Zakhar se tedy naučil spoléhat jen sám na sebe, na svůj vlastní instikt a především sleduje jen a pouze své cíle. Je tedy vlastně záporná postava? Je hrdinou jež sleduje vlastní cíl nebo je ukázkovým záporákem?

Cesta do neznáma začíná přesně tam, kde končí Na hraně temnoty, tedy na počátku dlouhé cesty k nejtemnější knize, jež spatřila světlo světa. Společně s karavanou, jejíž hlavou je kupec Božidar, v níž třímá roli čaroděje, se vydáváme na dlouhou cestu. Jak jistě tušíte, nebude se jednat o procházku rozkvetlou zahradou plnou nádherných květin rozličných vůní, udržovaného trávníku a vzrostlých stromů poskytujících útočiště před slunečními paprsky. Namísto vůně květin a zpěvu ptáků je Zakhar mučen a trýzněn vlastními myšlenkami, které jej přivádějí k hranici šílenství. V jednu chvíli vnímáte okamžiky nekončící agónie, v jinou pak směsici psychedelického šílenství. Místy jsem se divil, že Zakhar nebyl zavřený v příslušném ústavu. Jenže…

Jenže každou další stránku čtete rychleji, dychtivěji a pak… a pak se začnete smát nad fantastickým humorem, který je pod tíhu temnoty umně a naprosto nenásilně vložen. Tyto vtipné prvky vůbec neruší celý ráz knihy a pouze mají čtenáře, aspoň na chvíli, příjemně naladit.

Musím říci, že díky vhodně dávkované akci, tedy přesněji řečeno preferenci spíše psychologické roviny vyprávění, je kniha neuvěřitelně čtivá a chytlavá. Velkým přínosem jsou rovněž ilustrace, které mi vyhovují svým konceptem mnohem více než předchozí černo-červené fotografie. Jejich zpracování vás donutí jen tak sedět a vychutnávat si jejich provedení.

Přemýšlel jsem jak vhodně uzavřít hodnocení, ale jediné co mne napadá je, že Cesta do neznáma je tím příslovečným větrem do plachet fantasy. Cesta do neznáma je přesně tím, co u všech hrdinů potřebuji. Cesta do neznáma je výjimkou, jež si zaslouží vaši pozornost.

24.09.2021

Musím přiznat, že když jsem před časem četla Nyxii, byl to sice pěkný příběh, ale prostě mu něco chybělo. Postavy byly takové... ploché, naivní. Proto jsem byla z jedné části zvědavá a z druhé trochu skeptická, když jsem se do Vládců popela pouštěla. A hned první stránky mě přesvědčily o tom, že se Scott jako autor posunul o obrovský kus vpřed. Příběh mě okamžitě vtáhl, líbilo se mi postupně odhalovat fungování světa a uspořádání společnosti.

Co se týče originality příběhu, nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. O koňských fénixech jsem slyšela poprvé v životě, což je rozhodně jen a jen dobře. Celý příběh těchto tvorů a jejich fungování je skvěle promyšlený, takže všechno šlape tak jak má.

Postavy jsou skvěle propracované. Střídají se kapitoly ze třech úhlů pohledu, jeden za každého hlavního hrdinu. Kapitoly z pohledu Pippy jsou navíc výjimečné. Jsou psány takzvanou du-formou, tedy v druhé osobě (ty jdeš a něco uděláš...). Na nic podobného jsem v knize ještě nenarazila. Překvapivě se to četlo velice příjemně, dějovou linku to zpestřilo.

Co se týče samotných postav, Adrian ani Imelda mi k srdci dvakrát nepřirostli, paradoxně nejvíc jsem si oblíbila Pippu a následně i Quinn. (Ale o té nebudu spoilerovat.)

Kapitoly jsou vyvážené, všechny postavy dostanou stejný prostor pro to si čtenáře získat. Děj ubíhá příjemnou rychlostí, nic není uspěchané ani naopak zbytečně protahované. Konec je velice uspokojivý. Jedna podstatná zápletka příběhu se vyřeší a druhá se začne rozplétat. A na to, jak to celé dopadne, si budeme muset počkat do dalšího dílu.

05.04.2021

Musím říct, že celá myšlenka světa napůl psů je opravdu originální, není podobná ničemu, co jsem dosud četla. Autorka má celý systém důkladně promyšlený. Proto mi bylo líto, že kniha není delší, spousta zajímavých myšlenek pak nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Věřím, že brzy dostaneme další příběh z tohoto úžasného světa.

Samozřejmě, jedná se o YA romantický příběh, ale není to ani žádná přehnaná slaďárna. Upřímně bych neřekla, že je to úplně feelgood příběh, často jsem si u něj totiž napětím "kousala nehty". Zároveň také nečekejte žádné explicitní sexuální scény - je to kniha spíše pro náctileté čtenáře. Takže pokud vám je "-náct", budete se moci ztotožnit s hlavními hrdiny a nejspíš s nimi také intenzivně prožívat všechny jejich pocity. Pokud vám je "-cet", jako mě, bude to pro vás taková milá, nostalgická připomínka toho, jaké byly vaše první, nevinné lásky.

Yasmin je taková ztřeštěná, drzá puberťačka, se kterou se člověk nikdy nenudí. Will mi na druhou stranu moc nesedl. Je to takový ten typický "good boy", který se sebou nechá často zametat a nedokáže z hlavy dostat svoji bývalou přítelkyni.

I ostatní postavy dostaly své vlastní, propracované charaktery a osobní motivy. Moc jsem si oblíbila Kierona a Lucy.

Příběh je vyprávěný svižně, pořád se v něm něco děje a dostane se nám spousty nečekaných zvratů. Musím říct, že do posledních pár stránek jsem netušila, jak to celé dopadne. S koncem jsem byla víceméně spokojená, i když jsem tak trochu fandila "druhé straně". Také se mi moc líbil epilog, který byl takovou pěknou, dospělou tečkou za příběhem. Myslím, že ten oceníme spíš právě my, starší čtenáři.

Doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst originální romantický příběh odehrávající se mimo naši dimenzi.

01.11.2020

Tahle nenápadná knížečka v sobě skrývá 26 básní s širokou paletou témat.
Všechny básně jsou rýmované, bez volného veršování.

Spousta básní se týká květin. Nejen růží, které nalezneme v názvu díla, ale také tulipánů nebo slunečnic. Opěvují jejich krásu, která je jistě nezměrná.

Nejen květiny jsou však tématem této knihy, také stromy, slunce, moře a další krásy naší přírody.

Některé básničky se zabývají životem samým, a tím, že bychom si ho měli užít dokud máme čas. Nalezneme zde i krásnou báseň věnovanou Mamince nebo Vánocům.
Najdeme tu však také varování před minulostí a tím, jak bychom přes špatné chvíle v životě neměli zapomínat na ty dobré.

V básni s názvem Kafi zdar! jsem se našla, konkrétně v téhle sloce:

Krušná bývají brzká rána,
Vždy přepadá mě velký splín.
A potom přijde další rána,
když do práce je čas jít.

V další básni se nás zase autorka ptá:

Zemřít hlady, ale krásná?
Být bez duše tělem?
Jsi takhle vážně šťastná?
Tohle je však cesta jasná,
a vede jen jedním směrem.

A pro milovníky nadpřirozených bytostí je tu taky jedna - Cesta k peklu, která dokazuje, že pomůžeš-li čertu býti šťastný, peklem se ti odmění.

Tahle sbírka se svými 50 stranami sice není nikterak dlouhá, ale myslím, že každý si v ní najde to své. Každý v ní najde něco, s čím sám bojuje, a tahle knížka mu poskytne útěchu nebo radu. Je to takový milý každodenní přítel do kapsy.

11.10.2020

Šerochodec nás zavede do doby pomalého internetu, pagerů, telefonních záznamníků. Do doby kdy vyhledat něco v archivu znamenalo přehrabovat se v zaprášených krabicích. Do doby, kdy vše bylo...pomalejší a klidnější. Hlavní hrdinkou je soukromé očko Harper Blainová. Její obvyklou náplní práce je sledování, pátrání po pohřešovaných předmětech a osobách. Při jedné rutinní práci dostane Harper pořádnou nakládačku a probudí se v nemocnici. Postupem času začíná tušit, že je něco jinak. Stíny se stávají skutečnější, hranice mezi světem živých a mrtvých se pomalu prolíná v Šero...

Mám velice rád urban fantasy, neboť se mi líbí zasazení právě do skutečného světa, do světa, ve kterém žijeme. Šerochodec není napěchován akcí, je fantasy detektivkou, která je sice místy trošku nelogická a zkušenému detektivovi by mohl děj připadat až příliš průhledný. Ale, a to je hlavní, výborně jsem se bavil. Poklidné tempo je v závěru knihy vystřídáno akcí hodnou nejednoho fantasy!

Jediné co mj vysloveně vadilo bylo slovo detektivka, měl bych to uvést na pravou míru a v kontextu. Harper se představuje jako detektivka... no nevím, ale kdyby překlad zněl soukromý detektiv/vyšetřovatel/očko tak by mne to možná neudeřilo tak do očí.

Co mě naprosto potěšilo bylo použití pár odkazů na Bonda, hlavně při popisu jedné z postav – Edwarda. Stejně tak jsem se musel pousmát ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka vychutnávala whiskey Bushmills. Ano, hádáte správně, jedna z mých oblíbených.

Suma sumárum máme tu příjemnou nenáročnou detektivku s prvky fantasy, která pobaví, sice nepřekvapí, ale neurazí.

Hodnocení: 70%

15.09.2020

Styl autorčina psaní je neuvěřitelně čtivý, stránky mizí pod rukama, ani nevíte jak.
Neustále se něco děje, v příběhu nejsou téměř žádná "hluchá" místa, ale zároveň to není ani neustálý běh za záchranou světa.

Některé kapitoly jsou psané z pohledu Sofie (hlavní hrdinky) v ich-formě, ostatní kapitoly o dalších postavách jsou psané v er-formě, což je zajímavé. Sofii se tak můžeme dostat mnohem víc pod kůži, víme, co se jí honí hlavou.

Tenhle příběh není žádná přeslazená romantika. Toho jsem se upřímně docela bála. O knize jsem si záměrně dopředu nic moc nezjišťovala a jsem za to ráda. Je to příběh, který nám dokáže, že ne všechno může být vždycky černobílé a že být na straně těch "dobrých" neznamená, že jsou automaticky všechna vaše rozhodnutí správná. Sofia je toho nejlepší ukázkou, jelikož ona sama je právě tou "šedou". Na jejím místě bych jednala stejně tak, jako ona. Nedělá hloupá rozhodnutí, nechová se naivně, nevěří každému, kdo se na ni hezky usměje. Dokáže jednat sama za sebe.

Ostatním postavám sice do hlavy moc nevidíme, ale i tak jsou nesmírně zajímavé. Každý z nich má svůj motiv, své cíle, kterých se snaží dosáhnout ať to stojí co to stojí. Taky nám ukážou, že každá mince má vždy dvě strany a pokud neznáme obě, pak bychom neměli vynášet předčasné soudy.

Valná většina příběhu se odehrává v překrásném Římě, který je opravdu detailně popsaný a člověk má hned chuť se do něj vypravit na dovolenou.

Konec knihy je trochu uspěchaný, bývala bych uvítala, kdyby byl delší a víc popsaný. Kdyby to byl jen jednodílný román, asi by mě to zklamalo, ale vzhledem k tomu, že je to jen první část trilogie, věřím, že se nám v druhém díle dostane pořádnému vysvětlení. Už se nemůžu dočkat. :)

24.08.2020