PrincaListicka komentáře u knih

(SPOILER) Ačkoliv se může na první pohled zdát, že se jedná o "pouhý" YA příběh první lásky, není tomu tak a musím říct, že se mi tahle knížka dostala poměrně hluboko pod kůži.

Ellis pochází z dysfunkční rodiny, matka pije a neustále mizí neznámo kam, otec má každou chvíli opletačky se zákonem. Když se jako malá spřátelí s Eastonem, chlapcem ze sousedství, jeho matka se jí ujme prakticky jako vlastní, a tak Ellis většinu času tráví s ním a jeho bratry Tuckerem a Dixonem.
To se ovšem nelíbí Ellisině rodině, která patří spíše mezi sociálně slabší vrstvu a nepřeje si, aby se stýkala s takovými zbohatlíky.

Setkáváme se zde se dvěmi dějovými linkami, které se nevyhnutelně střetávají právě v bodě, kdy se dozvíme, jakým činem si Ellis vysloužila to, že ji Eastonova matka Sandry poslala pryč. Napětí postupně stoupá a ačkoliv samotná zápletka není nijak světoborná, řekla bych, že není ani předvídatelná, ale naopak velmi lidská.

Většina čtenářů si nejspíš myslí, že se jedná o další typický příběh holky ze špatných poměrů, která dostane šanci na lepší život a dočká se svého happy endu. Málo kdo však podle mého názoru skutečně čte mezi řádky a uvědomí si, že Sandry Ellis svým spasitelským komplexem v podstatě zničila život. Ellis už se kvůli ní nikdy doopravdy nemohla vrátit zpátky ke své pravé rodině, ale do té nové nikdy tak docela nezapadla. Jsem strašně ráda, že se konečně objevila i knížka, která se na tenhle typ zápletky dívá z jiného úhlu pohledu, než je běžné.

Musím říct, že chemie mezi hlavními postavami pro mě fungovala naprosto skvěle. Avšak i ty vedlejší mají velmi zajímavé charaktery a čtenář tak chce sledovat i jejich osudy. A ano, Easton i Ellis se občas chovají jako hloupí puberťáci, jejichž problémy by se daly z velké části vyřešit jednou upřímnou konverzací, ale světě div se... oni jsou puberťáci. A každý z nás, kdo si tímhle obdobím v životě prošel, ví, že v téhle fázi člověk prostě někdy jedná nelogicky, chová se naivně a jak už napovídá název knihy, občas udělá i chybu. Zamilovala jsem si jak Eastonovy básničky, tak i fakt, že se zde neobjevují žádné moderní rádoby ideologie.

V mých očích se jednalo o velmi emotivní, místy dojemný a místy lehce depresivní příběh, který mě přesvědčil o tom, že i když už mám o dost blíž k třicítce než k věku hlavních hrdinů, dokážu si stále užít skvělý YA příběh. Budu na něj ještě dlouho vzpomínat, protože už mě dlouho žádná knížka tolik nechytla za srdce, jako právě Každý někdy udělá chybu.

1 28.09.2023

Džundži Itó se proslavil jako japonský mistr hororu, jeho mangy Spirála, Tomie nebo třeba Balónky oběšenců zbožňují čtenáři po celém světě. Není tedy divu, že i na stránkách Kočičích deníků se autor pokusil ztvárnit hrůzy, jaké člověku může přinést soužití s kočkou. Jak už ale nejspíš tušíte, jedná se o příběhy spíše komediální. A nebo tak možná připadají jen milovníkům hebkých kočičích kožíšků, kdo ví?

Itó, který v komiksu vystupuje pod přezdívkou Déčko, se spolu se svou snoubenkou Ajako Išiguro (a mimochodem výbornou ilustrátorkou) zvanou Áčko stěhují do nového, společného domu. Tam je navzdory Déčkovým protestům následuje také Ajačin kocour Jon, ke kterému brzy přibyde i roztomilé kotě jménem Mú. I přes Déčkův prvotní odpor k chlupům v domě a poškrábaným zdem si ke kocourkům vybuduje blízký vztah. Oni však dokáží vycítit jeho obavy a nezkušenost, proto se často společně dostávají do situací, ze kterých Déčko vychází jako ten poražený.

Srdce každého milovníka koček zaplesá nad historkami o boji o náklonnost Jona a Múa, o to, kdo bude s kým spát v posteli, nebo čí je zrovna řada na mazlení. Zároveň ho jistě dojme například příběh o Jonově zmizení nebo o tom, jak se Déčkovi po jeho chlupáčích stýská. Skvělá je také například scéna, ve které si splete jednoho z kocourků s obrovským, děsivým slimákem.

Kniha je doplněna vtipnými Q&A okénky, ve kterých autor odpovídá na dotazy čtenářů, velký rozhovor, ve kterém nám poodhalí svou inspiraci či rozkošné fotky ze skutečného života Jona a Múa. To, že manga vyšla v pevných deskách, je podle mě hezkým detailem. Na tyto příběhy budu ještě dlouho vzpomínat a jistě se k nim brzy vrátím a myslím Vzhledem k tomu, že se z nich stala má srdeční záležitost, nemohu jinak než Kočičí deníky vřele doporučit.

1 25.09.2023

Hlavní hrdinkou příběhu je Wika, mladičká víla, která jako malá přijde o rodiče. Musí uniknout před krveprolitím, jehož strůjcem je zhrzený princ Oberon, který nedokázal přenést přes srdce, že Titanie, Wičina matka, dala před ním přednost vévodovi Grimmovi.
S každou další stránkou sledujeme, jak Wika dospívá, sílí, zjišťuje, kým vlastně je a získává spojence, které bude potřebovat k uskutečnění pomsty. Podaří se jí uspět a získat zpět svůj domov?

Kniha obsahuje tři díly, které představují kompletní a uzavřenou sérii, nemusíte se tedy obávat otevřeného konce.

Největší předností tohoto komiksu je bezpochyby kresba a grafické zpracování jako takové. Neuvěřitelná propracovanost každé jedné stránky je skutečně dechberoucí a nepochybně se nejednou přistihnete při tom, jak zkoumáte každý jeden detail, místo toho, abyste četli dál. Velmi se mi líbí také rozkládací dvojstrana, která je pomyslným vrcholem celé téhle nádhery.

Pokud jde o příběh samotný, je plný zajímavých postav. Ne všechny z nich dostanou dostatek prostoru pro to, aby si k nim čtenáři mohli vytvořit bližší vztah, přesto tu narazíme na spoustu zajímavých charakterů. Mezi mé oblíbence rozhodně patří například Běs, Hamelin, Ness nebo Megg. Zároveň ale musím říct, že zápletka jako taková mi často připadala velmi předvídatelná a plná klišé. To sice nemusí nutně být na škodu, ale asi jsem od tak velkolepého díla čekala trochu víc. Bohužel pro mě nepřišel žádný moment překvapení a to mě trochu zklamalo.

Přesto komiks rozhodně doporučuji všem milovníkům fantasy komiksů a detailních kreseb, na kterých budete moci oči nechat.

1 29.08.2023

Hlavní postavou příběhu odehrávajícího se v Plzni je mladičká Deny, která je v životě tak trochu ztracená. Její máma pije, kamarád ji přivedl k drogám a pořád něco cítí ke svému bývalému, o dost staršímu Filipovi. Ten se ovšem seznamuje s Justýnou, vysoce postavenou ženou, a sám si svými city není tak docela jistý. Do těchto vcelku obyčejných událostí však vstupuje Plzeňské podsvětí. Ve městě se začínají dít divné věci, dokonce dojde k vraždě. Jenže kdo za tím stojí? Proč se do celé věci takřka bez vlastního přičinění zaplétají Deny a Filip? A komu vlastně patří ten zatracený pes? Jak už bývá u autora zvykem, veškeré dějové linky se vzájemně proplétají a nabalují na sebe další a další postavy a překvapivá odhalení. Kdo vyhraje tentokrát, policie, nebo podsvětí? To se dozvíte, když si Jazz, kočky a potkany přečtete. A možná při tom zjistíte, kdo že to ty kočky a potkani jsou.

Řekla jsem to už několikrát a řeknu to zase - Honza se prostě s každou svou knihou posouvá. Není mnoho autorů, u kterých bych to mohla říci. Spousta z nich si svůj styl a laťku drží, případně naopak mívají opačnou tendenci. Pokud ovšem jde o Honzu Mašatu, mám pocit, že je každá jeho kniha lepší, minimálně co se vypravěčských schopností a ucelenosti příběhu týče.

Na druhou stranu ale musím říct, že Jazz, kočky a potkani mě svým tématem asi nedostali tolik, jako autorovy předchozí knížky. Měla jsem tak trochu pocit, že podobných příběhů jsem četla/slyšela/viděla už spoustu, a proto mě hlavní zápletka až tak moc nepřekvapila, jelikož mi připadala hodně předvídatelná. Jak jsem četla dál a dál, bylo prostě jasné, že to bude buď a nebo. Autor mě však nezklamal a alespoň poslední dvojstranou, na které je odhaleno tajemství, které je nám, čtenářům, celou dobu na očích, můj dojem z knihy vylepšil.

Mám pocit, že se jednalo o skvěle řemeslně provedený příběh, který ale působil tak trochu šablonovitě. Umím si představit, že pokud tohle bude vaše první kniha z podobného prostředí plného drog, alkoholu, cigaret a neřestí, pak z něj jistě budete nadšeni. Pokud už jste však pár takových příběhů četli, nejspíš vám tak úplně nenabídne nic nového.

Velmi se mi ovšem líbilo propojení s jazzem. Ráda si ho sama někdy poslechnu a tato kniha je protkána jednotlivými jazzovými skladbami a jejich interprety. Možná by stálo za to někde vypsat jejich seznam a pustit si je ke čtení, jistě by to navodilo tu správnou atmosféru.

Když to tedy vezmu kolem a kolem, jednalo se o dobrý příběh ve skvělém kabátku, první místo na mém pomyslném žebříčku autorových knih však neobsadí. Těším se, jaký další příběh si pro nás Honza vymyslí.

1 15.08.2023

Hlavním hrdinou této sbírky ztřeštěných příběhů je osmiletý Jirka, který si ovšem, jak už název knihy napovídá, nechává říkat PEHUDE, neboli pekelně hustej detektiv. Společníka při lumpárnách mu pak dělá jeho kamarád Toník, alias Mandej. V jednom příběhu třeba sousedce pomáhají hledat Barušku, jenže se vůbec nejedná o její dceru, jak se kluci zprvu domnívají. Jindy zase kupují kapra na svátky, přičemž Mandej využije svůj osobitý způsob výběru vhodné ryby. Oslaví spolu Vánoce, postaví sněhový bunkr nebo vyrazí s maminkami na Beauty víkend.

Na knížce se mi velmi líbí fakt, že i kdyby vyšla před dvaceti lety, moc by se toho na ní nezměnilo. Tím chci říct, že se v ní neobjevují téměř žádné zmínky o mobilech, počítačích a podobně. Naopak, když kluci vyrazí na výlet, maminky jim záměrně nechají mobily doma, což je skvělé. Stačí, že děti na obrazovky zírají skoro každý den, nemusí o nich ještě číst v knížkách.

Kniha je cílená především na malé, prvostupňové kluky dobrodruhy, kteří se u ní budou nejspíš dobře bavit, protože zážitky kluků jsou často opravdu vtipné, páchají nejrůznější vylomeniny a často se svým vlastním přičiněním úplně zbytečně zapletou do problémů. Myslím si však, že by mohla bavit i děvčata. Věku čtenářů je taktéž logicky přizpůsobena velikost písma a délka celé knihy. Text pak doplňují vtipné, jednoduché ilustrace.

Líbí se mi, že kniha nijak zvlášť nemoralizuje, což by mohlo malé čtenáře odradit, ale zároveň v sobě má zakomponované hezké a důležité prvky jako třeba Jirkův vztah s kamarády, kteří trpí genetickou vadou, důležitost přátelství ve chvílích, kdy život není tak jednoduchý, či proč není dobré být nenasytný.

Pokud tedy máte v oblibě podobný typ humoru a máte ve svém okolí nebo přímo doma malého dobrodruha, který také často rád vymýšlí vylomeniny, pak by se mu příběhy pekelně hustého detektiva jistě mohly líbit.

1 07.08.2023

Pláč němého boha nás zavede do poněkud ponurého světa Podmoří. Zemský povrch se pro lidi stal neobyvatelným, a tak nyní naprostá většina z nich žije pod mořskou hladinou. Před obrovskou masou vody je chrání magická kupole, světlo jim každý den zajišťuje mechanické Slunce. Ptáte se, jak tohle všechno může fungovat? Za pomoci magie, samozřejmě! Ačkoliv příběh vychází z 19. století, nenajdete zde jediný parní stroj, jelikož veškerá technologie funguje právě díky magii.

Hlavních postav má příběh hned několik. Jako první je nám představena Denyela, dcera velemága Xandria Balogy, která o svého stárnoucího otce zdánlivě obětavě pečuje a pasuje sama sebe do role hloupoučké šlechtičny, avšak ve skutečnosti má mnohem větší vliv na události v Podmoří, než se na první pohled může zdát. Když se rozkřikne, že velemág chřadne, začnou celou říši zmítat nepokoje. Například v pouštních oblastech se začíná formovat odboj, jehož vůdcem je od narození chromý a zohyzděný Worlih, jehož nástupci věří, že mu jeho znetvoření propůjčuje zvláštní síly. A právě Worlih je naší druhou hlavní postavou. Se třetí z nich se setkáváme o pár kapitol později. Je jí víla jménem Kajam, která je nucena opustit svůj milovaný hvozd a utéct před nemilosrdným krveprolitím, které se mezi vílami rozpoutá. Později se z děje vyčlení další dvě důležité a velmi zajímavé osoby, a sice nekromant Toreus, nesmírně vzdělaný muž věnující se prastarému řemeslu, kterým lidé opovrhují, a také Revena, Worlihova sestra, která svou tvrdohlavostí a výbušností zavede čtenáře na jedno velmi zajímavé místo.

Musím říci, že ze všech postav jsem si nejvíce oblíbila právě Worliha. Navzdory svým indispozicím se z něj stal velmi vlivný muž, který to má v hlavě opravdu srovnané. Navíc prahne po vědomostech, rád čte knihy a dopisuje si s jejich autory. A jezdí na hadovi! Myslím, že by z nás byli dobří přátelé. Také jsem si velmi oblíbila právě Torea. Jedná se o velmi charakterního muže, a to navzdory tomu, že si z mrtvol dělá své loutky. Postava Kajam je rozhodně zajímavá, ovšem zatím jsem neměla dostatek příležitostí si k ní vytvořit bližší vztah. A pokud jde o samotnou Denyelu, na začátku jsem jí fandila, po nějakém čase mi ovšem začala lézt na nervy.

Co se týče samotného prostředí děje, autorka vytvořila opravdu komplexní a velmi zajímavě fungující svět, který tak trochu připomíná steampunk bez páry. Přiznám se, že mě trochu mrzelo, že spousta věcí nebyla vysvětlena podrobněji, vážně by mě zajímalo, jak funguje mechanické Slunce, mechaničtí ptáci tahající kočáry nebo jak se kruci stavěla ta obrovská kupole pod hladinou. Ovšem chápu, že kdyby se autorka do toho všeho měla pustit, kniha by nejspíš měla o pár set stran víc.

Jelikož se jedná o 1. svazek ze dvou, není děj nijak ukončen a končí takřka v tom nejlepším, což jsem ovšem dopředu věděla, takže jsem po dočtení nebyla zklamaná, nýbrž natěšená na další díl. Vzhledem k rozsahu příběhu jsem však místy měla trochu pocit, že vlastně vůbec nevím, kam příběh směřuje a co je jeho hlavní zápletkou, trochu jsem se ztrácela v minulosti jednotlivých hrdinů. Myslím však, že v 2. svazku se to spraví.

V neposlední řadě chci také vyzdvihnout jazyk, kterým autorka příběh vypráví. Třeba výraz "popelit se" jsem už opravdu dlouho neslyšela. To, že autorka sama je úžasná bytost působící, jako by právě vylezla z jedné ze svých knih, je příjemným bonusem navrch.

1 05.08.2023

Komiks Flash: Nejrychlejší muž světa v sobě skrývá tři sešity, tři rozdílné příběhy, které mají ovšem něco společného a není to jen hlavní postava. Můžeme říci, že průběh každého z nich je totožný. Objeví se zločinec - Flash se jej pokusí porazit a neuspěje - Flash dostane promluvu do duše - Flash zvítězí. Je to ovšem na škodu? Pojďme se podívat na jednotlivé příběhy a uvidíme jak moc jsme daleko od tohoto vzorce.

Nejrychlejší muž světa, příběh první, nás zavede mezi nelegální obchodníky se zbraněmi. Flash se zde utká s mocným nepřítelem, který mu uštědří pár ran. A protože neví, jak si s takovou patálií má poradit, obrátí se na rytíře v černém, samotného Batmana. Ten není sice nejlepším mentorem, přesto Barrymu dá několik rad a speciální prsten. Nene, svatební zvony nezní, naštěstí. Podaří se jim společnými silami porazit onoho mocného hromotluka s ukrutnou silou?

Druhý sešit, Pevnější než ocel, nás zavede do rodinné firmy bratrů jménem Jack a meta Joe věnující se importu a exportu zboží. Ilegálního zboží. Když Flash překazí vyzvednutí zásilky, Joe to nechce celou věc nechat být a využije všechny své schopnosti, které probuzením získal. Od teď si nechává říkat Tarpit. Kromě problémů s Tarpitem, který je směsicí asfaltu, ostrých zubů a ještě ostřejších drápů, čelí Barry i problémům v práci a drobným komplikacím s vibrováním. Zde vyhledá pomoc svého otce, který je zavřený ve věznici Iron Hights. I přesto, že je nevinný, což tvrdí téměř všichni, byl odsouzen. Pro Barryho je ovšem stále dobrým vzorem. Naučí se ovládat své vibrace a zařadí spisy přesně tak, jak má?

Poslední sešit nese název Nová fáze. Tentokrát se podíváme přímo na výrobce zbraní určených proti meta lidem. Jejich konstruktérem je Dillone, který si jako meta padouch vybral jméno Top. Možná trošku povýšené, nemyslíte? Top není jen výborný konstruktér, ale jeho psionické schopnosti Flashe dosti potrápí. Po celém městě rozmístí devastující káči, po malé ukázce jejich schopností vyřkne své ultimátum. Buď obyvatelé vydají Flashe, nebo zničí celé město. Má Central City Flashe natolik v oblibě a postaví se za svého hrdinu v šarlatovém, anebo bude vydán a město se tak možná vykoupí ze svého zničení?

V první řadě je třeba si uvědomit, že tento komiks prezentuje Barryho jako dobráka, který nechce nikomu ublížit, ale zároveň nedovolí, aby někdo ubližoval nevinným. A stejně tak jsou brány i příběhy, kdy úhlavní padouchy vlastně lituje, snaží se odhalit pozadí jejich jednání a následně jim pomoci. Nakolik to má být moralizující posuďte sami. Batman padouchy dopadne a předá policii. Green Arrow, pokud mne paměť neklame, zločince zabíjel, alespoň ze začátku, a později předával spravedlnosti. Nikdo z nich ovšem nesledoval, proč dotyční jednají tak, jak jednají. Nezajímaly je jejich pohnutky. Je to snad tím, že je Barry v porovnání s jinými velice mladý? Je to tím, že jeho otec byl nespravedlivě odsouzen a snaží se prokázat jeho nevinu?

Kresby jsou dle mého názoru zdařilé, byť nemám příliš zkušeností z komiksy z DC univerza. Skici na mne na první pohled působily dojmem ruční práce s inkoustem, nikoliv jako digitální kresba. Celkové grafické provedení je opravdu skvělé. Tak nějak jsem si komiks k novému filmu Flash představoval.

Všechny tři sešity jsou plné klišé, s jednou a tou samou zápletkou. Je to ovšem nutně špatně? Není. Flash splňuje přesně to, co splnit má, a co se od něj čeká. Barry je defacto velmi mladý muž zkoumající své schopnosti a zatím nezkažený světem. A to je fajn. Je "fajn" v pořádku? Jistěže ano. Nemusíte hledat návaznost v jiném komiksu nebo jiném sešitu. Nemusíte přemýšlet nad detaily, které by snad mohly být významné, jenže vy o tom nevíte. Je fajn si přečíst nenáročný komiks, který má svůj konec. Je to prostě a jednoduše zábava.

1 27.06.2023

Wakana Godžó je onen samotářský vyvrhel bez špetky sebedůvěry, leč s velkým snem, a to stát se umělcem vyrábějícím tradiční panenky Hina, po vzoru svého děda. Dosažení svého snu věnuje veškerý čas a úsilí jen proto, aby se stal mistrem. Cit pro detail, pečlivost a zručnost jsou schopnosti, kterých má na rozdávání. Jednoho dne se ovšem Wakanovi rozbije šicí stroj, a tak, ač nerad, musí využít školní dílny. Snad náhoda, snad osud si tak přál. V jistou chvíli se dveře do dílny otevřou a v nich stojí třídní kráska, půvabná a obletovaná Marin Kitagawa. Ani ta ovšem není ve školní dílně náhodou. I ona má svůj sen, touhu stát se cosplayerkou Vlhké dívčí akademie.

Ovšem jak se ukáže, Marin je zručnost, pečlivost a smysl pro detail naprosto cizí. Po chvíli naléhání však Wakana svolí a vyslyší prosbu dívky v nesnázích. Cesta začíná Svérázná Marin přivede Wakanu do mnoha poměrně netypických situací (stačí zmínit například braní měr na šaty) a dost často jej popichuje. Wakana, stydlín stydlivý, však ukáže své kvality, a i přes obavy, které panují v jeho hlavě, se hrdinně vypořádá s každou překážkou vedoucí ke splněnému snu.

Tento krásný a milý romantický příběh pochází z pera Šiničiho Fukudy, který je zároveň i famózním kreslířem. Výrazy tváře, její detaily stejně jako detaily oděvů, doplňků a kulis jsou dovedeny k dokonalosti. Nejednou jsem se přistihl při zkoumání detailnosti kreseb. I zde je ovšem několik jednodušších scén, které fungují spíše návodně, tak, aby čtenář vnímal záměr a dovedl se dobře soustředit. Velice vtipný je rovněž úplný závěr, který s příběhem nesouvisí, ale zaměřuje se na autora samotného - na jeho zkušenosti, chyby a ponaučení.

Vzhledem k mým rozsáhlým jazykovým schopnostem jsem velice rád, za český překlad, který mi umožnil si tento příběh přečíst.

Co říci závěrem? Láska ve střihu cosplaye je příběh složený z humoru, občas mírně praštěného (puberťáci mluví za vše), špetky zvrhlosti (manga, co se dalo čekat jiného?), notné dávky emocí a dvojité dávky čtivosti. Nejsem příznivcem romantických komedií, ale tohle je výjimka potvrzující pravidlo.

Jednoznačně ji doporučuji všem, kdo se chtějí skvěle pobavit, anebo, stejně jako já, oživit starou lásku.

1 08.05.2023

(SPOILER) Chci tě slyšet nebyla má první knížka od autorky - ačkoliv je to její první vydaná kniha, měla jsem tu čest číst i její fantasy knihu Přání!, která také brzy spatří světlo světa. Měla jsem tedy představu, do čeho jdu Musím říci, že styl vyprávění se mi velmi líbil. Kniha se čte skvěle, stránky rychle ubíhají, rozsah knihy je tak akorát šitý na míru příběhu.

Co se týče postav, Aneta pro mě byla tak trochu rozporuplnou postavou. Je sice oproti Robinovi o dost mladší, nicméně v jejich věku by už rozdíly nemusely být tak znatelné. Anet se však někdy chovala dost naivně a občas mi trochu lezla na nervy. Vlastně ani nevím proč, ale dost často se mi stává, že si nedokážu oblíbit ženské hlavní hrdinky. Obdivuji však její touhu jít si za svými sny, pro které je ochotná udělat prakticky cokoliv. A ačkoliv je nepochybně talentovaná, nemá to v životě vůbec lehké.

Robin pro mě byl takovým "smutným štěňátkem." Vlastně by se dalo říct, že co se v jeho životě mohlo pokazit, to se pokazilo. Přesto se vším tím marastem dokázal prokousat a zůstal tak velmi laskavým a obětavým mladým mužem, který je ochotný starat se o svou malou neteř. Nemyslím, že existuje mnoho mužů, kteří by se v jeho věku 28 let zachovali podobně. A ačkoliv díky svým penězům může mít cokoliv, na co pomyslí, je stále velmi skromný. Robin si mě tedy získal.

Pokud jde o další postavy - Barča byla absolutní brouček. Scény s ní byly mé oblíbené a hodně mi připomněla některá "má" zlatíčka, která jsem učila. Malá, hodná, chytrá a šikovná holčička. Nicméně jestliže Aneta mi lezla občas na nervy, Robinova přítelkyně Veronika byla absolutně nesnesitelná zástupkyně hovězího dobytka. A vlastně si myslím, že i přesto, jaká byla, se k ní Robin zachoval až příliš vlídně.

Jediné, co mi bohužel kazilo celý zážitek ze čtení byl časový rámec příběhu. A opravdu moc mě to mrzelo, protože kdyby se věci neodehrávaly tak rychle po sobě, mohl být příběh vskutku perfektní. Jenže když se do sebe postavy zamilují a chovají se jako by se znali měsíce, avšak ve skutečnosti se znají teprve dva, tři dny, nepůsobí to pro mě věrohodně. Nemyslím si, že "miluji tě" je fráze, která po pár dnech může mít nějakou skutečnou váhu. Stejně tak mi přišlo zvláštní, že Robin téměř bez jakýchkoliv ověřování a prověřování svěřil Báru do Anetiných rukou, nebo to, že je oba Aneta vzala po pár dnech seznámit se svou blízkou i ne tak blízkou rodinou. Nemůžu si pomoct, ale tohle mi u knížek prostě vadí. Ke konci knihy se však časový rámec začal prodlužovat a měla jsem z něj mnohem lepší pocit než na začátku.

Knihu tedy určitě můžu doporučit všem romantickým a něžným duším. Nečekejte však žádný vyložený slaďák, tenhle příběh je spíš tak trochu hořkosladký, protože všechny postavy v něm mají své vlastní "démony." To jim ale podle mě přidává na hloubce a důvěryhodnosti. I přesto však příběh zůstává příjemnou a tak akorát dlouhou oddechovkou, která vám může zpříjemnit pár dlouhých večerů.

1 03.11.2022

Kniha má na první pohled poměrně nenápadnou obálku, která rozhodně nevyniká svou barevností. Když jsem ji poprvé uviděla, vůbec mě nenapadlo, že je příběhem odehrávajícím se především v prostředí kolotočářů. Nicméně po přečtení knihy mám pocit, že je obálka dokonalým protipólem toho, jak barevný na první pohled je život u kolotočů, a tedy dokonale vystihuje samotný příběh.

Ten slouží tak trochu jako zpověď samotné autorky, která je také hlavní postavou celé knihy. Narodila se, jak již bylo zmíněno, do rodiny kolotočářů, ale v dospělosti se rozhodla tento poměrně drsný životní styl opustit kvůli lásce, což její rodinou nebylo vnímáno příliš pozitivně. Když byla Hanka malá, žili s mámou, tátou a později i velmi nemocnou mladší sestrou v malém bytě (který později vyměnili za pěkný dům) a velkou část života trávili v maringotce, která se neustále přesouvala spolu s pouťovými atrakcemi z jedné vesnice poblíž Brna do druhé. Všude měla kamarády. Všem na pouti připadala zajímavá, zvláštní, jako z jiného světa. To ovšem také znamenalo, že byla pod drobnohledem všech. Neustále poslouchala na příliš příjemné otázky ohledně jejich života, toho, jestli je kolotoče uživí, kam vlastně chodí na záchod a podobně.

Dokonce i na střední škole ji skoro všichni znali. Rodiče jí dávali na pouti čím dál tím víc práce, musela pomáhat stavět autodrom, vybírat celé dny peníze u atrakcí tak, že si skoro nemohla odskočit na záchod a neměla čas prakticky na nic jiného. Na většinu zkoušek se musela učit "za chodu." Navíc vztahy v jejich rodině trochu narušovala nemoc Hančiny sestry, která se světu kolotočů tak trochu vyhnula.

Rodiče od Hanky očekávali, že si jednou vezme někoho od kolotočů, a když si pak našla kluka z "normálního" světa, se kterým se rozhodla odejít z prostředí poutí a života "na kolech," zachovali se k ní jako kdyby byla cizí, i navzdory tomu, že většina ostatního příbuzenstva také žila "normální životy." Víc ale prozrazovat nebudu.

Musím přiznat, že pouťové prostředí pro mě bylo velkou neznámou a trochu jsem se bála, jestli mě příběh bude bavit. Už po pár stránkách jsem však názor změnila a během jednoho večera jsem ji "zhltla." Hančin příběh je opravdu citlivě a poutavě napsaný a musím říct, že jsem si ho nesmírně užila a také mi pomohl utvořit si alespoň základní názor na toto neobyčejné prostředí. Já sama vím, že bych takový život vést nikdy nemohla, a obdivuju každého, kdo to dokáže. Ale zároveň mi také přijde, že je to do jisté míry prostředí tak trochu nepřátelské, uzavřené. Že kolotočáři se sice přátelí se spoustou lidí ve vesnicích, které navštěvují, ale zároveň se jim trochu vyhýbají.

Každou životní etapu jsem s Hankou prožívala velice intenzivně, o to víc proto, že se její příběh odehrává kousek od místa, kde sama bydlím, prostředí mi tedy bylo velmi blízké. Často mi jí bylo líto, protože si spoustu věcí nezasloužila, ale život už je bohužel takový. Chápu, proč autorka nechce vystupovat z anonymity, protože tato kniha je opravdu intimní zpovědí jejího života a píše o spoustě věcí, které by se lidem z jejího okolí nemusela líbit.

Mockrát tedy děkuji za tento nevšední čtenářský zážitek a knihu určitě doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět víc o tom, jaký je život lidí, které čas od času potkáváme na poutích a kolotočích.

1 01.08.2022

Musí přiznat, že podle obálky a anotace jsem tak trochu čekala, že tahle sága bude velká romanťárna. Nicméně jsem se trochu sekla, protože v téhle knize bylo romantiky opravdu hodně, ale hodně málo. I když se samozřejmě motá kolem osudů a vztahů jednoho později slavného sicilského rodu, je to spíše knížka plná kruté reality a boje o čestné místo v neúprosné společnosti.

O samotném ději toho nejde říct o mnoho víc než je řečeno v anotaci, protože bych vyzradila důležité zápletky, kterých je v příběhu mnoho. A i když se samotný námět může zdát jako tak trochu nuda, věřte, že si tuhle rodinu oblíbíte natolik, že vám 450 stran zmizí pred očima, a vy už se budete těšit na další díl.

Styl vyprávění je naprosto jedinečný, psaný v přítomném čase za použití květnatého jazyka. Autorka nepochybně věnovala spoustu času přípravě a historickým reáliím. Velmi se mi líbí, že na počátku každého období najdeme krátký odstavec, který shrnuje, co se právě v tu dobu dělo ve světě. Musím také přiznat, že až po dočtení knížky jsem zjistila, že rod Floriů skutečně existoval/existuje a jejich osudy jsou tedy skutečné, jen trochu upravené pro příběh.

Samotné postavy jsou velmi uvěřitelné, a i když mi zpočátku trochu trvalo, než jsem si zvykla na jistou chladnost a emocionální odstup, který mezi sebou jednotliví členové rodiny mají, nakonec jsem si je velmi oblíbila. A dokonce mě bavily i pasáže, ve kterých se řešil obchod, politika a ekonomika, i když za normálních okolností se těmto tématům spíše vyhýbám.

Když to vezmu kolem a kolem, nepodařilo se mi najít nic, co bych knize vytkla.
Tuhle ságu bych tedy doporučila všem, mužům i ženám, které zajímá příběh o rodině, která se dokázala z těch nejnižších poměrů vypracovat až na samotný vrchol.

1 26.07.2022

Již od samého počátku jsem se ke knize skutečně snažila přistupovat jako k YA literatuře - nespadám do cílové skupiny, ale přesto si občas ráda příběh z této kategorie přečtu. Nicméně musím říct, že kniha bohužel má očekávání příliš nenaplnila a mé dojmy z ní byly spíše vlažné.

Nezlobte se na mě, ale holka na přelomu patnáctého a šestnáctého roku svého života, která nemyslí na nic jiného než jak se vdá a bude vychovávat kupu dětí, mi skutečně nepřipadá jako důvěryhodná postava. Spíš mi to připadalo už od počátku úsměvné, protože na jednu stranu Adéla neustále myslí na výše zmíněné věci, ale na stranu druhou se pořád chová jako umanuté děcko, kterému někdo sebral oblíbenou hračku. A přesně takhle to vypadá celou knihu. V jednu chvíli je Adéla naivní, jedná neuváženě a hloupě, a v druhou chvíli je z ní uvědomělá a zodpovědná žena. Pochopila bych, kdyby se celou dobu chovala naivně, přeci jen je to puberťačka, ale tohle neustálé střídání nepůsobilo věrohodně. A tento typ chování se neobjevuje jen u ní, ale i u ostatních postav příběhu.

Vlastně na tomhle principu stojí i hlavní zápletka celé knihy, kdy se Adélina matka, která své dceři neustále klade na srdce, jak je les plný nebezpečí a příšer a musí se mít stále na pozoru, najednou promění v nezodpovědnou puberťačku a udělá naprosto začátečnickou chybu.

To, že Adéla (a nejen ona) je naprosto nesympatická a nedokázala jsem si ji v průběhu celého příběhu oblíbit ani trošku, je spíš už věcí mé osobní preference a knize to nevyčítám, nicméně výše zmíněná fakta prostě nejsem schopná knize odpustit. A stejně tak musím přiznat, že mi opravdu vadilo to, že jméno hlavní hrdinky bylo přeložené do češtiny. Proč? Proč proboha máme Sofii, Graingera, Maxe, ale najednou máme Adélu? Vždyť to zní otřesně. Já, jakožto bilingvní člověk, miluji češtinu i angličtinu úplně stejnou měrou, ale opravdu nemám ráda, když se oba jazyky nesmyslně míchají dohromady.
Souboje a akční scény jsou dalším bodem, ve kterém jsem příběhu vůbec nevěřila. Holka, která nikdy s ničím a nikým nebojovala, dokáže po měsíci ne až tak úplně intenzivního tréninku najednou neohroženě zabíjet monstra v lese?
A pak je tu ještě jedna věc - nějak nechápu, proč je příběh označován jako převyprávění červené karkulky, protože mi přišlo, že jediné, co mají tyhle dva příběhy společné, je babička bydlící uprostřed lesa a vlci.

Abych ale nebyla jen negativní, velmi se mi líbilo prostředí vesnice, ve které se příběh odehrává, moc se mi líbila atmosféra celého příběhu a také les a nebezpečí, která ukrývá. Stejně tak jsem si oblíbila postavu Maxe, který mi připadal jako jediný člověk široko daleko, který měl v hlavě mozek. I samotná myšlenka ochránkyně, u které nechci zacházet příliš do detailů, abych vám nic neprozradila, je velmi pěkná, a myslím, že by se dala zpracovat mnohem lépe.

Také bych chtěla vyzdvihnout, že kniha nebyla psána žádným "sluníčkovým" stylem a když došlo na nepříjemná rozhodnutí, autorka se rozhodla jít tou méně příjemnou, ale celkově prospěšnější cestou, i když například zahrnovala smrt či zachránění vlastního krku na úkor ostatních. To opravdu oceňuji, nemám ráda, když se v knihách postavy chovají za každou cenu bezchybně a "správně."

Moc mě mrzí, že nemohu o knize napsat více pozitiv, ale ve svých hodnoceních ráda zůstávám upřímná.

Knihu doporučuji spíše nenáročným čtenářům, kteří jsou ochotni příběhu odpustit nedotaženost a naivitu na úkor dobře vystavěné atmosféry a několika neotřelých témat.

1 02.06.2022

Tato útlá modrá knížka zdobená matematickými a fyzikálními vzorečky, kterém nepochybně rozumí jen správný matfyzák, je vlastně takovým deníčkem autorky. Ta se totiž na střední škole rozhodla, že se navzdory své lásce ke psaní pustí do studia matfyzu a jednou bude předávat své znalosti dalším generacím jako učitelka. Za tohle rozhodnutí jí ode mě náleží pořádná dávka obdivu. Jen málokdo se odváží vstoupit do vod učitelství, natož potom v kombinaci matikou a fyzikou.

Dozvídáme se tedy, jaký je samotný přerod ze středoškolačky na vysokoškolačku, jaké nástrahy skýtá informační systém, jak velký problém je si správně zapsat předměty a jaké nástrahy na vás mohou čekat mezi stěnami fakulty.
Nicméně výše zmíněné historky nejsou ani zdaleka hlavním motivem knihy. Najdete zde třeba návod na použití matfyzáka, zážitky ze zahraničí, vtipné historky z online výuky, příhody z rodinné kavárny či autorčiny první pokusy o to někoho něco naučit.

Historky jsou milé, nenucené, uvěřitelné a vtipné. Situací, ve kterých jsem viděla sama sebe, nebylo málo a o to více jsem si je užila. Jediné, co mi v knížce trochu scházelo, byly nějaké časové milníky, abych se mohla trochu lépe orientovat v tom, kdy se která historka odehrává. Kromě této drobnosti však mohu knize "vytknout" snad je to, že je tak krátká. Vůbec bych se nezlobila, kdyby byla alespoň dvakrát tak dlouhá. Nicméně doufám, že až autorka do své sbírky přidá zážitky z učitelování, podělí se s námi o ně v další knížce.

Doporučuji všem, kteří si chtějí u čtení odpočinout, pobavit se a třeba i těm, kteří na čtení nemají moc času, neboť se jednotlivé vstupy dají číst pohodlně i s větším časovým odstupem.

1 15.05.2022

Podle názvu této knihy s překrásnou polorvrdou zelenou obálkou byste si mohli myslet, že se jedná o soubor map. To ale není tak docela pravda, i když mapy tvoří podstatnou část jejího obsahu. Již v úvodu knihy se dozvídáme, že není nutné být znalcem Tolkienova světa, abyste si tuto knihu mohli užít. Je napsána tak, že se v ní dobře zorientuje i člověk, který viděl pouze filmy a žádné bližší informace nezná. :)

Jednou z prvních součástí knihy, se kterou se setkáváme, je propracovaná časová osa Středozemě a Zemí neumírajících. Zde se dozvídáme, že to, co se odehrává ve všemi tolik milovaných knihách je vlastně jen špičkou ledovce propracovaných dějin světa. Další strany a kapitoly nás pak provedou jednotlivými částmi této časové osy.

To a mnohem, mnohem víc se dozvíte, pokud se nenecháte odradit zdánlivou náročností orientace v dějinách. Na první pohled se může zdát, že není možné si zapamatovat všechny názvy a jména, která se v knize objevují, a občas se mi skutečně stalo, že jsem se do nich trochu zamotala, nicméně vždy se mi podařilo pohodlně zpětně nalistovat příslušné stránky a chybějící informace si doplnit.

Kniha je členěna do kapitol a podkapitol. Autor nám vždy načrtne, co nás na následujících stránkách čeká, a následně nám do podrobna přednese detaily.
Takřka na každé dvoustraně na nás čekají překrásné ilustrace, mapy, časové osy a doplňující materiály, které jen umocní dojem ze čtení a potěší čtenářovo oko.

Nicméně pokud jste milovníky knih plných akce a napětí, pak tato publikace zřejmě není pro vás. Čtenář k ní musí přistupovat skutečně jako k atlasu, který mu má pomoci se zorientovat, a který je nabitý především fakty. Není to oddechové čtení a skutečně vyžaduje, abyste se na všechna fakta plně soustředili, jinak vám nebudou dávat smysl a to bude mít za následek pokažený čtenářský zážitek.

1 10.01.2022

Už na první pohled je patrné, že tohle není klasická kniha. Popsala bych ji jako něco mezi encyklopedií, příručkou a nezbytníkem pro každého milovníka steampunku. Na první pohled vypadá trochu jako povídkový sborník, ale není tomu tak. Všech 14 autorů do přispělo svou troškou do mlýna a vytvořilo dílko, které i úplnému laikovi a člověku, který o tomto uměleckém směru nikdy neslyšel, dokáže popsat, co je vlastně zač.

O úvod do knihy a o vysvětlení těch nejzákladnějších principů a historických událostí se nepostaral nikdo jiný než krásná Petra Slováková, která je skutečnou znalkyní steampunku. Její outfity jsou opravdu dechberoucí, takže pokud ji ještě nesledujete, určitě mohu jen doporučit. Není ale jen krásná, je to i velmi talentovaná spisovatelka, která má na svém kontě kromě jiného i román právě ze steampunkového prostředí. Díky ní se tedy dozvídáme, že jak už samotný název napovídá, steampunk se inspiroval především 19. stoletím, neboli stoletím páry. Steampunk jako takový byl původně literárním směrem, zaměřujícím se především na viktoriánský svět, alternativní realitu či historickou fikcí. V průběhu času ovšem získal víc a víc fanoušků, kteří vytvořili množství subžánrů a dovolili steampunku proniknout také do dalších odvětví než jen literatury. I v našem českém prostředí má steampunk velkou základnu fanoušků a "vyznavačů," koneckonců o tom svědčí právě i tato kniha. A že jsou ohromně kreativní, o tom není pochyb!

Dále se zde dozvíme, jak se ve stylu steampunku můžeme oblékat, jaké doplňky jsou vhodné a jaké nikoliv, jak mají dámy správně používat korzet, či jaký účes nejlépe podtrhne váš outfit.

Velmi zajímavou je také kapitola o steampunku jako hudebním žánru. Věděli jste například, že máme českou steampunkovou kapelu jménem Clockwork animals? Můžete si o ní přečíst ve vyprávění její zakladatelky Martiny Bellovičové.

Nejméně polovinu knihy pak tvoří návody na vytvoření nejrůznějších doplňků a ozdob, které jsou tak detailní a skvěle popsané, že nehrozí, že byste měli s výrobou problémy. Tedy možná až na výrobu steampunkových houslí, které jsou sice nádherné, ale hádám, že většině z nás se na půdě neválí staré housle.

Knížku pak krásně uzavírá propojení steampunku a moderních technologií a také tipy a triky na to, jak tyto moderní technologie, jako třeba mobilní telefon, zapojit do vašeho outfitu.

1 10.12.2021

Už od prvních stránek vás příběh vtáhne a nepustí. Události mají rychlý spád a vy po chvíli zjistíte, že vám stránky mizí pod rukama. Zkraje jsem si myslela, že se bude větší část knihy odehrávat ve vesmíru, ale k mému překvapení tomu tak vůbec nebylo. A ve výsledku to bylo překvapení velmi příjemné, protože autorka si opravdu dává záležet na detailech, správnosti všech výpočtů a údajů, které při psaní dokonce konzultovala s příslušnými odborníky, dokonce i s astronauty! A to je za mě opravdu důležitá přidaná hodnota. Je skvělé vědět, že informace v knize nejsou jen náhodná data, ale reálné údaje.

Elma je úžasně zajímavá postava. Je tak trochu geniální, protože už ve 14 chodila na univerzitu, kde studovala matematiku, aby se z ní mohla stát výpočtářka.
Jak si jistě dovedete představit, v 50. letech nebylo úplně obvyklé, aby ženy takto studovaly. A také tato skutečnost stojí za jejími panickými atakami, kterými trpí, kdykoliv je pod drobnohledem lidí, především novinářů a fotografů. Jak jsem již zmiňovala, za války létala jako pilotka WASP, takže má v repertoáru spoustu zážitků z létání na různých typech letounů a velice ráda o nich mluví. Dokonce dochází do klubu, kde se s ostatními pilotkami vzájemně podporují. Je také Židovka, takže se dozvídáme alespoň trochu z židovských reálií, což je samo o sobě velice zajímavé. V neposlední řadě je to ohromně chytrá a odvážná žena, která touží cestovat do vesmíru.
Ve zkratce má ráda spoustu věcí, které mám ráda já. Létání miluji, není nic krásnějšího než se prohánět mezi mraky. Vesmír a cestování do něj mě fascinuje. A čas od času trpím panickými atakami. Z Elmy tento fakt dělá ohromně lidskou a uvěřitelnou hrdinku. Nemám zrovna ve zvyku si oblibovat hlavní hrdinky, ale Elmě jsem fandila od začátku do konce.

Velice se mi líbí také fakt, že její manžel, ač pracovně na vyšší pozici, ji zbožňuje a podporuje a vždy za ní rád zajde pro radu. Je pro ni tedy velkou oporou ve chvílích, kdy se cítí nejistá, potýká se s šikanou či diskriminací ze strany nejen mužů a pomáhá jí splnit si svůj sen.

Velkou roli v celém příběhu rozhodně hraje i rodina, i když v tomto případě v trochu jiné formě než obvykle. Víc ale nechci prozrazovat, abych vás o něco nepřipravila.

Důležité také je, že se kniha zaměřuje i na problematiku rasismu, jelikož spousta Elminých kamarádek se s ním bohužel musí potýkat. Musím říct, že nemám ráda hyperkorektnost dnešní doby a štve mě, jak v každém filmu či knize musí být zastoupená každá rasa, každé náboženství a podobně, ale tady mi to nevadilo. Naopak, bylo to velice nenucené a všem holkám jsem moc fandila.

Moc pěkným detailem jsou také dobové titulky z novin, které doprovází začátek každé nové kapitoly.

Je těžké popsat atmosféru celého příběhu. Jsou zde chvíle, které jsou smutné, napínavé, vtipné i romantické. Každý si zde přijde na své. A i když je hlavní postava žena, která bojuje o své postavení mezi muži, myslím, že se tento příběh bude rozhodně líbit i mužům. Konec knihy je velmi otevřený, protože na něj přímo navazuje další díl knihy, na který se už teď moc těším!

1 10.12.2021

Musím říct, že začátek příběhu mě neskutečně chytl. Hodně mi připomněl Cassandru Clare a její lovce stínů. Byla jsem do děje vtažena až po uši a nemohla jsem se dočkat, co bude dál. Zhruba v polovině knihy jsem ale došla do bodu, kdy mě dějová linka začala trochu nudit. Jako by se prvotní náboj někam vytratil.

Akce sice bylo v průběhu celé knihy dost, ale tak nějak mi připadalo, že se opakovalo pořád to samé dokola - tréning, boj, nepřítel, zranění, ošetřování, Roxy a Shaw. Po chvíli už to prostě nebylo ono, a tak mi celkem dlouho trvalo, než jsem se tímhle "hluchým" prostředkem prokousala. Ke konci knihy se konečně objevil hlavní záporný hrdina a opět se začalo dít něco zajímavého, došlo ke změně prostředí a objevily se nové postavy. Jelikož se jedná o první díl poměrně rozsáhlé série, je konec dosti otevřený a předpokládám, že druhý díl na něj plynule navazuje.

Příběh je vyprávěn v ich formě a dostává se nám kapitol z Roxyina i Shawova úhlu pohledu. Romantická linka mezi nimi a je milá, díky střídání úhlu pohledu víme, co se kterému z nich honí hlavou, ale nijak zvlášť mě neoslovila. Prakticky celou dobu popírali, že je to k tomu druhému přitahuje, a když už k něčemu došlo, zase se stáhli a přemýšleli nad tím, jestli to vlastně chtějí. Ve výsledku ale v tomto díle skoro k ničemu nedošlo, a to mě trochu mrzelo. Vzhledem k tomu že tahle knížka spadá do kategorie New Adult, čekala jsem něco trochu peprnějšího.

V knize je opravdu velké množství vedlejších postav a celkový systém lovecké hierarchie je dobře propracovaný. Vzadu v knize se nám dostává rejstříku se všemi postavami, jejich věkem, speciálními schopnostmi a zařazením. Přiznávám, že bez tohoto rejstříku bych se asi neobešla, neboť i na konci knihy jsem si některé postavy stále pletla a nebyla jsem si jistá, kdo je kdo.

Celkově bych tedy své dojmy shrnula jako spíše pozitivní až neutrální. Myslím, že by neuškodilo, kdyby některé (dle mého názoru) zbytečné pasáže byly zkrácené, a kdyby byla romantická linka více rozpracovaná, čehož se nám možná dostane v následujících dílech. Druhý díl si nejspíš přečíst chtít budu a podle jeho kvality se uvidí, jestli za to bude stát i zbytek série. :)

Hodnocení: 70%

1 21.10.2021

Magické pouto zvolna navazuje na události prvního dílu. Rytíři zdárně porazili mocného kancléře a svět by se mohl připravit na boj s neznámou entitou, jež je úhlavním nepřítelem a lovcem Moci. Jenže tomu tak není. Rytíři čelí závažnému obvinění - spáchání atentátu na prezidenta Spojených států amerických. Z hrdinů se stávají štvanci, lovná zvěř, veřejní nepřátelé číslo jedna a nepřítel se blíží…

Příběh se odehrává v alternativní realitě třicátých let dvacátého století. Stejně jako v předchozím díle i zde jsou odkazy na události, osoby či pojmy vysvětleny pod čarou. Není třeba mít sebemenší strach s orientací a souvislostmi jednotlivých reálií. Jak jsem již zmínil, rytíři se stávají lovnou zvěří, ale lovcem není naše staré známe BI, ale tajnější než tajná organizace OCI, kterou zastupuje super drsný agent Crow. Rovněž musím zmínit, že příběh rozšíří i rytíři z Evropy. Za zmínku rozhodně stojí Pochodeň Whipser, která má svůj zvláštní úkol, a Soudkyně Hammerová, která je no... rozkošná, ale více neprozradím.

Larry má svůj styl, který mi naprosto vyhovuje. Akcí nabité pasáže střídají klidné a ještě klidnější, jen aby se o pár stran později rozpoutala bitevní vřava či přímo peklo na zemi. Postavy se příliš nerozvíjejí, nedozvíme se o našich hrdinech nic moc nového, ale to není vůbec na škodu. Larry nebude psát nikdy epické fantasy ságy, ale je to vlastně špatně? Ne, to rozhodně ne! Chcete fantasy, které vás provede večerem po náročném dnu? Fantasy, které nemusí být ve vlastním smyšleném světě, ale přesto si jej budete užívat každou stránku? Pak jsou Larryho knihy přímo pro vás a Magické pouto by nemělo chybět v kolonce přečtených! Pohodlně se usaďte a užijte si jízdu. A bezpečnostní pokyny? Nevyklánějte se…co to povídám? Nic takového není! Dobře se bavte

Hodnocení: 91%

1 11.01.2021

Kniha Balíček se četla velice dobře, děj utíkal rychlostí blesku. Pořád se něco dělo, děj neměl hluchá místa, takže milovníci akce si zde jistě přijdou na své.

Emmy - hlavní postavy - mi bylo nesmírně líto, dovedu si představit, že člověk, který si prožije takové trauma, a nemá zrovna valnou psychickou podporu a oporu ve svém okolí, musí strašlivě trpět. A že tenhle nedostatek podpory a také věčné zpochybňování toho, co se vlastně stalo, může i z naprosto zdravého člověka udělat blázna závislého na prášcích.

Ostatní postavy v příběhu neměly moc velký prostor, i když jich nebylo zrovna málo. Měly svůj účel, který splnily, ale celý děj čtenář vnímá z pohledu Emmy.
Příběh obsahuje několik nečekaných odhalení, musím ale přiznat, že jsem z nich nijak zvlášť odvařená nebyla. Bohužel. Už jsem u knih zažila to, že jsem z některých scén měla husí kůži a doslova jsem události prožívala s hlavními hrdiny, ale v případě Balíčku se tohle nekonalo.
Neříkám, že je to proto, že by byl příběh napsaný, tohle jsou jen moje osobní dojmy z knihy.

V průběhu knihy se děj stává čím dál tím víc spletitým a propracovaným, až se konečně dostáváme k velkému odhalení pravdy.
I z konce jsem byla trochu rozpačitá. Rozhodně se autorovi musí nechat, že má velkou fantazii, to nepochybně. Muselo dát obrovskou práci vymyslet tak propracovanou zápletku.
Na druhou stranu je ale tahle zápletka tak strašně komplikovaná a spletitá, že je z mého pohledu nereálná a tak trochu přitažená za vlasy. Jako kdyby se autor na sílu snažil natlačit do závěru knihy co nejvíc zvratů a překvapení.

Chtěla bych ale opravdu vyzdvihnout grafickou stránku knihy - obálka i vnitřní grafika knihy skutečně evokuje balíček, což se mi neskutečně líbí.

Z knihy jako celku tedy mám poměrně rozporuplné pocity. Určitě není špatná a pro milovníky psychothrillerů to nejspíš bude skvělá jednohubka, ale tak nějak nenaplnila moje očekávání.

1 04.01.2021

(SPOILER) Při pohledu na obálku této knihy vás nejspíš napadne, že se jedná o erotický román. Opak je však pravdou - Tahle kniha je všechno, jen ne romantická a erotická.

Na o něco více než sto stránkách vypráví příběh 28leté Natálie, právničky zaměřené na rodinné právo. Největším paradoxem je tedy to, že žije po boku násilnického tyrana Kristiána, který ji pravidelně ponižuje, mlátí a v podstatě znásilňuje. Jenže jak je známo, i osoby zcela kompetentní k pomoci ostatním v jisté oblasti nedokáží v té samé oblasti pomoci samy sobě. Všichni kolem tuší, že se u ní doma něco děje, především Adrian, vedoucí advokátní kanceláře, kde Naty pracuje, a který je pro ni jako otec. Ona se však neustále vyhýbá řečem o Kristiánovi a jak sama říká - kdyby na to přišlo, ještě by se ho sama zastávala.

Naty se chystá na advokátské zkoušky a tak na svou současnou pozici koncipientky hledá nástupce. Když mezi kandidáty spatří mladého muže, který to má v hlavě srovnané a který jí na první pohled učaruje, má jasno - Gregor bude na její pozici ideální.
Kvůli předání pracovních povinností je s Gregem v úzkém kontaktu, a to se vůbec nelíbí Kristiánovi, který ze žárlivosti začne své tyranství ještě stupňovat.
Jednoho dne oznámí Natálii, že přestane brát antikoncepci, udělají si dítě a vezmou se. Naty si vůbec není jistá, jestli s Kristiánem chce dál žít, ale když jí a její matce zaplatí dovolenou, začne to vypadat, jako že se věci obrací k lepšímu. To ale ještě netuší, co za touhle dovolenou stojí a co jí čeká doma.
Nakonec skončí v nemocnici a začne trpět panickými ataky a depresemi.

I když konec nejspíš není takový, v jaký čtenáři doufají, čekala jsem ho. A jsem moc ráda, že do něj paní autorka šla. Život často prostě není procházka růžovým sadem a na každého nečeká happy end jako z milostného románu.

V knize jsou naprosto přesně vykreslené pocity lidí trpícími panickými záchvaty a něco takového dokáže popsat a pochopit jedině člověk, který něco podobného v životě zažil.

Spousta lidí si myslí, že se člověk po traumatickém zážitku nebo po dlouhodobém psychickém teroru dokáže po pár týdnech či měsících oklepat a být zase normální. Neumí si představit tu prázdnotu v duši a strašlivé myšlenky, které člověka sžírají zevnitř. Nikomu proto nepřísluší říkat takovému člověku, že už by se sebou měl konečně něco udělat a dát se dohromady. Někteří lidé se z toho nedostanou už nikdy a nesou si s sebou tohle těžké břemeno celým životem.
To, že se člověk tváří vesele a šťastně ještě neznamená, že v tu samou chvíli nesvádí vnitřní souboj sám se sebou.

Příběh je psaný velice čtivě a vzhledem k jeho délce je to taková "jednohubka" na dlouhý zimní večer. Je opravdu realistický a myslím, že byste ho neměli číst ve chvíli, kdy se zrovna necítíte psychicky dobře. Takže se radši nejdřív příjemně nalaďte, uvařte si hrnek dobrého čaje nebo kávy, a teprve pak se pusťte do příběhu Natálie.

Nesmírně si vážím toho, že se paní autorka rozhodla o takovémto tématu napsat knihu. Je důležité o takových věcech psát a rozšiřovat povědomí o tom, jakými psychickými problémy si lidé můžou procházet.

Hodnocení: 90%

Velice děkujeme autorce za poskytnutí e-knihy k recenzi. :)

1 19.12.2020