puczmeloun komentáře u knih

Původní Vzpoura mozků je pro mě klasika a k ní, Galaxii, nebo Malým bohům (viz první Velká kniha komiksů) se rád vracím. Po audioknize jsem tak sáhl s očekáváním. Jistých změn a rozšíření děje jsem si všiml a do nosu mě cvrnkla hlavně zmínka o novodobém letounu Gripen... No a vida, ona je to aktualizovaná rozšířená verze z roku 2013. Což o to, není to špatné a bavil mě hlas Aleše Procházky, ale i přes zajímavé jádro celého příběhu jsem čekal, že ony doplněné části budou v příběhu hrát nějakou zásadnější roli. A ony jsou to opravdu jen "přílepky".

Dvě poznámky místo závěru:
1) Jsou roboti opravdu jen roboti? Cloumají jimi emoce, bojí se, nelogicky mění rozhodnutí, mají jasnou iniciativu i proti svému naprogramování... Ale pak podle lidí nejsou dostatečně "lidští" a tedy inovativní?
2) V celé knížce je nějak moc náhod (nejen ve smyslu deus ex machina), které to trochu kazí. Zrovna "když", tak "něco"... V komiksu to šlo brát jako zjednodušení rozkouskovaného děje do jednotlivých panelů, tady na sebe ale děj přímo navazuje a ony "náhody" jsou nepřehlédnutelné...

2 27.08.2021

První vydání jsem si z lásky k městu a zdejším "kauzám" pořídil, včetně tehdy zalepované "kontroverzní" části (i s onou nálepkou ;-). Druhé už jsem dostal. A dnes se konečně naskytl čas, podívat se průvodci pořádně na zoubek. Je super, že něco takového v Brně vzniklo, jen bohužel často forma převažuje nad obsahem. Už to, že jde o dvojjazyčné (nikoli jen české a samostatné anglické) vydání, zmenšuje možnost obsahu na půlku. A například fotografie pak u některých kapitol vyloženě chybí (architektura...).

Co je pak výsledkem? V zajímavé části o brněnské periferii se ve výsledku dozvíme jen o pár místech, další nejsou ani zmíněná (např. Kamenka a Písečník vs. Šanghaj a Černovičky). Průmyslová minulost je smutná kapitola, která i přes jméno autorky (Tučková) už moc na nic neukazuje (zbourané budovy...), přitom pořád nějaké i předělané pozůstatky jsou... (A ty se objevují třeba u části street art). Podivuhodná je i kapitola o hřbitovech, kde se opakují informace a hlavně první stránka této části mnoho neodpovídá mapě (Kounicova někde za Jakubem atd., stejně jako fotka kostnice u Tomáška...). Naopak super je část věnovaná přírodě (zmíněny Lamy, Stránská skála - vápenec, ne jíl! -, Holedná atd., o Zoo ale průvodce mlčí). Zábavná (i když divnou češtinou napsaná) je ona "kontroverzní" kapitola věnovaná brněnskému okolí, která je nově doplněna o vcelku "nudnou" část napsanou místními (a která bohužel graficky i stylem psaní neodpovídá zbytku). Znovu je to ale strašně malý výčet, na to, co v okolí Brna opravdu je... No a k tomu všemu si můžete přidat části věnované nočnímu životu nebo trhům a antikvariátům. Vcelku zajímavě pojaté.

Takže: Je to originální, ukazuje to turistům jiný pohled na Brno, spousty míst, která znají jen místní. Ale, je to zároveň kniha, kde je obsah omezen formou a někdy je až nepřehledné zjistit, co vlastně chce průvodce na tom kterém místě ukázat. Chybí fotografie, popisek je obecný a na mapě je odkaz ukazován divně. Jde pak o historii zmizelého? Nebo je na místě něco existujícího? Místní ví, turista tápe...

2 18.06.2021

Oblíbená kniha mých rodičů a dle doslovu Michaela Žantovského vlastně celé jedné generace. Současnému čtenáři už ale musí připadat notně zestárlá a styl humoru řádně fousatý. Když jsem dumal nad tím, co mi to připomíná, tak snad jen dvoustránková rozvinutí situací, které dnes zpodobňují různé internetové obrázkové memy. Ne však ty cíleně vtipné, ale spíše popisující životní momenty oním znejisťujícím absurdním trapnějším stylem. Ať už jde o banky, sběratelství, vztahy, rodinné potíže, různé typy literatury (detektivky, dobrodružství...) či otravnosti lidí. A zároveň s tím, že je na knize vidět víc než 100 let od vydání (a desítky let od překladu). Ženy až na druhém místě, sluhové a komorníci, celuloidové límečky, sv. Mikuláš místo Santy či Spojené státy severoamerické. Nezměnilo se naopak jediné, že "dnes existují jenom dvě témata schopná zaujmout široké obecenstvo, totiž vražda a sex".

2 29.05.2021

První Sherlock, a tak ho taky musím brát. Je škoda, že jsou obě tematické části - Londýn vs. Utah - striktně oddělené a detektivní část příběhu čtenáři prakticky nedává možnost spekulovat nad vrahem i jeho motivy. Vše je odhaleno ve vloženém příběhu z Divokého západu a závěr knihy navracející čtenáře do Anglie jen shrnuje specifický detektivní přístup. Části atmosféry a principů vyprávění, které velmi dobře fungovaly v Psu baskervillském, se tady bohužel nedostává. Spíše než detektivkou je tak Studie v šarlatové představením Sherlocka Holmese, jeho metod i postav ho obklopujících a zároveň zajímavým nahlédnutím do tehdejší představy o mormonech, jejich utažské historii a "nepěkných" praktikách.

2 23.04.2021

Kingovo "To" pro začátečníky. Včetně smrtí, podivných událostí, trochou nadpřirozena, společenských problémů, dětské klučičí party (s jednou zrzavou dívkou, Eddiem i Mikem) bojující se staršími kluky i základního rozdělení knihy do dvou časových linií. Jenže bez nějaké větší hloubky (ostatně +- 1000 vs. 300 stránek) zabředávání do společenských problémů (ve kterém se King vyžíval až patologicky), horroru, hnusu a nadpřirozena. Kniha je tak na detektivní thriller docela pohodovým odpočinkovým čtivem (resp. pro mě poslechem audioknihy velmi dobře načtené Vasilem Fridrichem), které jen občas naruší pasáže mysteriózna, hnusu či "Old Man Yells At Cloud", jak je ta současnost špatná a jakou záchranou je alkohol.

Pokud jde o (pro mě) základní princip detektivek, tedy pokusit se odhadnout, kdo za co může, ještě než to odhalí autor/ka, u Kříďáka to bohužel moc nefunguje. Kniha do nějakých svých 3/4 cíleně vynechává prakticky všechny náznaky, pak se najednou protrhne hráz a dramatické zvraty na konci kapitol (cliffhangery) se střídají jeden za druhým. Potěšila mě každopádně úplně poslední kapitola, já si říkal, že na to dojít musí :)

2 19.03.2021

Cestopis, který vlastně cestopisem úplně není. Jasně, za víc než měsíc prosvištíme s autorkou a "Mistrem GPS" nějakých 7000 kilometrů Čínou (Tibetem a na konci i Hongkongem), spíše než o atrakcích je to ale o "kombinaci bezemočního dezorientovaného jedince s užvaněnou hysterkou", která "zkrátka nefunguje" (slova autorky). Pokud vás tak baví Ladislav Zibura a jeho sebekritický pro škodolibého čtenáře zábavný styl, tady si zase užijete nekonečné pasáže dvou v Číně ztracených lidí, kteří se nedokáží domluvit nejen s neanglicky mluvícími Číňany, ale ani společným jazykem mezi sebou. Natož, aby pak např. v Pekingu dokázali najít Zakázané město (největší palácový komplex na světě!).

...a ano, dočkáte se i povídání o tibetských klášterech, čínských skalních atrakcích plných schodů a výhledů, přeplněném Hongkongu, známé Terakotové armádě či tradiční architektuře, i těmito částmi se ale prolínají příběhy místních lidí, jejich životě, přátelství, vztazích apod. Je to spíš takový člověkopis v kulisách komunistické Číny. Zábavný a čtivě napsaný.

Poznámka 1: Opravdu by mě zajímalo, jak celý měsíc vnímal onen tajemný "Mistr GPS" a zda se k němu kniha (někdy možná až zlá, ale chápu) dostane. Jestli ale mohu věřit autorce, pak asi úplně bez emocí.
Poznámka 2: Hlavní zápletka založená na podivuhodně nefungující GPS je fascinující už jen v tom, že ten, kdo má s tímto typem navigace nějaké zkušenosti, ví (nebo se při přípravě dozví), že - a teď pozor na spoiler - Čína cíleně proti přesným mapám bojuje (viz článek "Restrictions on geographic data in China" na Wiki) a např. v Mapách Google dodnes nesedí mapa se satelitem. Ale že by byl ten rozdíl celý kilometr? Nu, to už o uživateli něco opravdu vypovídá.

2 26.02.2021

Adams tedy nabízí opravdu šílené jízdy... Při čtení nejde nemyslet na Pratchetta, jeho styl psaní a nedostižné dílo Dobrá znamení, DTČSD je ale přímočařejší, s menším množstvím odboček i postav, zato ale přidává sci-fi detektivní zápletku. Taktéž oproti předchozí Holistické detektivní kanceláři tady nedostaneme na konci všespojující moment, nekončící proud všelikerých scének je ale více než dostačující - mezi nimi je nutné zmínit boj o ledničku, trampoty s orlem, speciální kliniku, získání kafe i knihy (a jinde zase novin), přechytračení opraváře aut atd. atp. Do toho severští bohové, britské kulisy a hlavně holistický způsob vyšetřování. Po dočtení pravda několik nejasností zůstává, jindy tak pomocný internet mlčí (resp. nabízí jen další otázky) a spokojím se tak s několika zajímavými teoriemi ("Hoši od soudu se na ně mrkli, zauvažovali o hlavních bodech a řešení se jim zalíbilo. Bylo jednoduché, nepravděpodobné a přesně takové, jaké kápne do noty koronerovi, který rád jezdí na dovolenou do Marbelly stejně jako oni."), ale že je mezi postavami Loki mi už nikdo nevezme - vždyť přeci umí měnit svou podobu, že...

2 02.02.2021

Holistická detektivní kancelář pro ty, kterým Adams přijde moc prdlý? Nebo naopak? Je fiktivní náboženství bokononismus, spojené s atomovou bombou, vymyšleným karibským ostrovem a fiktivním vynálezem nebezpečného typu ledu nějak rozdílné od detektivky s mimozemšťanem, robotem a neviditelným duchem? Nebo od Anglie, kde "řádí" severští bohové? Snad mi i přijde, že je Adams dokonce systematičtější a pochopitelnější...

Pro mě je Kolíbka každopádně druhou Vonnegutovou knihou, kterou zkouším a znova jsem překvapen, že to celé nějak moc nedává smysl. Asi rozumím jiným čtenářem, proč jim to přijde zajímavé, já ale tento styl psaní opravdu nemusím. A stejně jako u Jatek č. 5 je použito klišé, které opravdu nemám rád - píšu knihu, tak napíšu o tom, že píšu knihu. Ach jo...

Na druhou stranu jsem rád, že jsem se u Kolíbky prokousal až do konce, který je pro mě odměnou. Takováto zakončení já rád. Nádherně absurdně, krásně dystopicky...

2 02.02.2021

Krásné fotografie živé i neživé přírody, zajímavé informace o deštném lese (jeho druzích, životu a koloběhu, fauně i flóře...) a životě fotografa, který na dobrou fotografii čeká hodiny, dny i týdny... Za nejkrásnější kapitolu musím rozhodně označit tu o přežití a maskování.

Víte, že?
- Jedovaté pralesničky svůj jed samy nevytváří a mají je z pojídání mravenců, kteří pojídají jedovaté rostliny. Jedná žába by stačila na usmrcení i 50 lidí.
- Sklípkani dost špatně vidí, své oběti sledují pomocí chlupů na nohách a přenášení vibrací.
- Až 40 % života na zemi nežije v deštných pralesích, ale v korunách tamních stromů. Na půdu se totiž dostane jen asi 1 % slunečních paprsků, a jde tak o mnohem nehostinější prostředí, než se často myslí. Představa neprostupného zarostlého pralesa realitě odpovídá tak, jako pouště složené převážně z písečných dun (což nejsou).
- Oči nártouna jsou větší než mozek a dokonce tak velké, že s nimi nelze otáčet a nártoun musí otáčet celou hlavou.
- Voda černé Amazonky sice vypadá čistě, ale skoro nic v ní nežije, protože je "otrávená" teiny z rostlin.

Jen je tedy bohužel vidět, že i přes hodiny a hodiny obětované získání těch nejlepších fotografií, se od doby focení a následně vydání knihy zase technika o trochu posunula. I tak ale převažují fotografie technicky kvalitní a kniha za prolistování i pročtení stojí.

2 02.02.2021

Trochu klasického fantasy spojeného především s britským stylem vyprávění, trochu absurdna, trochu přehánění a lidství... První tři příběhy stojí za to, rozhodně nejde o nic zaměnitelného a klasického. Především Nimral jako by vypadl z pera nějakého "usedlejšího" dadaistického umělce. Poslední třetina je pak spíše teoretickou prací, na kterou jsem úplně nebyl překvapen a která poněkud shodila řetěz dobře namazaného stroje...

Kovář z Wootton Major: Britský přístup k pohádkám o elfech a jejich Férii bývá podobný a pro českého čtenáře zvyklého spíše na zábavné figurky vodníků a čertů je dosti osvěžující. Fantazie, vážný přístup k věci, magie... A se znalostí této klasiky (například v mé oblíbené knize Jonathan Strange & pan Norrell) si pak člověk užije i parodii, jako jsou Dámy a pánové ze Zeměplochy.

Nimralův list: Velké překvapení. Od Tolkiena, kterého znám jen z knih o Středozemi, bych tuto absurdní hříčku nečekal. Jako kdybych četl fantasy od Kavky. Nečekané absurdní momenty střídají ty vtipné i naivně pohádkové.

Farmář Giles z Hamu: Spojení dvou předchozích přístupů. Více klasického fantasy - obr, drak, král... - ale také podivuhodností, jako je mluvící pes i vtipně proradný drak. A taky trochu toho šťouchnutí do lidství i státnictví... A mimochodem, byl dřív Giles z Hamu, nebo Bilbo z Hobitína?

O pohádkách: Pro fajnšmekry a milovníky Tolkienova díla, pro mě v pohádkové knize trochu navíc.

2 18.01.2021

Bizarní, to je první slovo, které mě po přečtení této knihy napadá. Na jednu stranu velice naivní fantasy složka, která se ani nesnaží o nějakou hloubku (prostě to tak je) a očividně tak směřuje na mladší čtenáře, na tu druhou podivuhodné (často několikastránkové) pasáže věnované např. prvotnímu hříchu i elementárním částicím, výhodám absence představivosti, nebo platu nájemného pilota. A do toho hlavní postava, dvanáctiletá dívka, zkouší alkohol a ukazuje výhody lhaní. Vše se navíc odehrává ve světě, kde očividně převážilo protestanství, zrušilo se papežství a světu dominuje teokracie Magisteria. Vůbec si nejsem jistý, co si z toho má čtenář odnést a na jakou věkovou kategorii je vůbec Zlatý kompas směřován...

Uznávám, že jako první jsem viděl stejnojmenný seriál, kde mě zaujaly některé nedořešené věci – především právě ona "alternativní realita" Magisteria. Kniha ale mnoho podrobností nedodává, jen se sem tam zmíní o Tatarech a přidává vysvětlující odstavec o zrušení papežství. Naopak seriál uhlazuje ony nejbizarnější části a hlavní hrdinku dělá docela snesitelnou. Mnoho se to nestává, ale tady mě více zajímá, jak dopadne seriál, než abych pokračoval dalšími knihami této série. A to jsou některé nápady docela zajímavé.

2 18.01.2021

Po světě se šíří virus, má za sebou desetitisíce obětí, zpočátku se tutlá i bagatelizuje a pak se až pět minut po dvanácté hledá vakcína. Ano, tohle už pěkných pár měsíců slýcháme i v realitě a pro čtení knihy je tak začátek roku 2021 ideální dobou. Rozdíl je však ještě v tom, že nemoc kosí jen muže v produktivním věku a jediná záchrana (do vakcíny) spočívá v ukončení spermatogeneze, ať už chirurgicky nebo chemicky. Spojené státy, očividně nejvíce postižené, tak začínají ovládat ženy, muži jsou pod kontrolou, kastráti (tzv. "Áčka") nebo za odpadlíky a začíná převládat ideologie radikálního feminismu ("muž je utlačovatel a jako takového ho nepotřebujeme") a náboženského boje proti heterosexuálnímu pohlavnímu styku (nemoc spojená s "varlaty" je nábožensky vykládána jako boží trest).

"Mé laborantky se usadí v kruhu a já si sednu mezi ně. Překvapilo je to. Následuje chvilka ostýchavosti a rozpaků. Už nás od sebe neodděluje můj stůl. Navázal jsem s nimi kontakt. A pro ně to je nějaký kontakt! S pohlavním nepřítelem číslo jedna! Se sexistou! S falokratem! S ďábelskou bytostí nižšího řádu! Ale taky si říkám, že možná i trochu přitažlivou, když se musí stýkat pouze s Áčky…"

Základní premisa tak zní opravdu zajímavě, ovšem na knize je vidět stáří (publikováno 1974). Velmi tepe radikální feminismus (ten, co "nenávidí muže") a zároveň chválí silné rozhodné ženy. Jenže ve stejné chvíli je stránku za stránkou celá kniha protkána tím nejpovrchnějším hodnocením žen. Například hned ta první - sekretářka - je třikrát po sobě opakovaně hodnocena jako nepřitažlivá*. Všechny "hrdinky" se kterými musí hlavní představitel "trpět" jsou naopak hodnoceny jako přitažlivé a celé to končí jakýmsi faktickým mnohoženstvím (i když tak trochu jinak...).

"Osamělé ženy – a říkám to s trpkostí, protože nejsou všechny ošklivé. (...) Ona byla, stejně jako ten, s nímž si dopisovala, osobnost zcela mimořádná. Už jenom vzhledem."

Po přečtení knihy Malevil si nemyslím, že je to schválně - ve smyslu koncepčně zajímavě takto na "mužský pohled" poukázat - jen autor už je zkrátka takový. Na druhou stranu se to ale dobře čte a umím si představit, že ve věku okolo 15 let by to byla má oblíbená knížka. Spojení pubertálních představ a sociální dystopie v době, kdy člověka nějaké teze o rovnosti mnoho nezajímají...

Zároveň je proměna společnosti (nejen fyzická, ale hlavně politicko-sociální) až příliš rychlá a radikální, podobně málo uvěřitelná jako v Podvolení nebo podobně (i když o 180 stupňů naopak) zaměřeném Příběhu služebnice. Po malé chvíli už jsou znásilnění odsuzováni ve stylu "oběti se to muselo líbit", nemluvě o trestnosti sexuálních pomůcek apod. Naopak ale oceňuji náhled do mezinárodních vztahů v sobě vymírání můžu, které zněly velmi dobře. Kuba, Gibraltar, Taiwan, to, co tolik chybělo ve Věku supernovy.

Poslední poznámka směřuje k překladu - v knize se objevují velmi pravidelně cizí slova a různá latinská přirovnání a neřekl bych, že se u nás používají nějak pravidelně - dixit, kurtoazie, zkratky jako LIB a HEW (což je mimochodem od roku 1979 již neexistující součást americké vlády a v knize je vysvětlena až někde daleko za půlkou) - která by si zasloužila český ekvivalent, nebo vysvětlení. A je mimochodem fascinující, že ženská jména jsou ve feministické "dystopii" hezky česky přechylována :) Takový jazykový vtípek...

* Pro zajímavost posuďte sami: "Další osoba v místnosti moc místa opravdu nezabere. Žena. Jeden z nich ji, zrovna když jsem vcházel, oslovil jako slečnu Whitovou. Jméno jaksepatří ironické: slečna Whitová není bílá, ale šedivá od hlavy až k patě. Šaty, pleť, vlasy, všechno jako myška. Bez věku a bez přitažlivosti, se sluchátky na uších se otáčí kolem magnetofonu. Budí ve mně dojem, že se sama dobrovolně vyškrtla ze života, jako ostatně lidé v pozadí vždycky.
(...)
Oči mých tří spolubesedníků se současně obrátily k slečně Whitové. Nebyla mladá ani hezká, a tak k sobě zatím jejich pozornost nepřivábila. Pro ně to byla ženská ani mladá, ani stará, vykonávala podřadnou funkci a neznamenala o moc víc než třeba stůl.
(...)
Nežasnu nad tím tichem, ale nad slečnou Whitovou, lépe řečeno nad tím, jak na ni pohlížíme. Diví se, jak se k ní najednou sbíhají všechny ty mužské pohledy. Ne že by si dělala iluze. Padesátnice, šedivá od hlavy k patě, navíc ani náznak toho, že by bývala hezká."

2 09.01.2021

Hezké ilustrace doprovázejí stručné představení světa Star Wars skrze droidy, rytíře Jedi a piloty různorodých vesmírných lodí. Je to taková malá encyklopedie pro začínající dětské fanoušky této série. Jen tedy, v českém vydání je to uváděno jako "od pohádky k pohádce", což moc neodpovídá originálu. Jde totiž o rozsáhlou sérii knížek pro děti (Star Wars Golden Books Series) zaměřenou na postupné představování jednotlivých filmů, postav, fenoménů apod. V této české knížce jsou pak vybrány tři z nich a dány k sobě. Není to tedy žádná pohádka (natož pohádky) a bez základní znalosti univerza Star Wars nemá smysl se do knihy pouštět. Tak ať nejste (vy nebo vaši malí posluchači) překvapeni.

1 17.11.2024

Pro úplně nejmenší děti to pravda není, je to trochu "řada nešťastných příhod" z pohledu gorily, ale svou bizarností, nápaditostí, cestováním po různých koutech světa a prakticky formou jakéhosi polokomiksu (velké množství celostránkových ilustrací a ne úplně největší množství textu) nás to při čtení před spánkem s malým posluchačem pobavilo během pěkných pár nocí. Nakonec příjemné překvapení.

Příběh Černobylu je fascinující. A každé čtení, dívání či poslouchání neomrzí. Neviditelná zabijácká síla, arogance moci, Sovětský svaz, specifický přístup místních... Nejen to vše dohromady tvoří velmi vděčný vypravěčský mix. Navíc, každý o Černobylu slyšel. Stejnojmenný seriál je dodnes na ČSFD tím nejlépe hodnoceným (96 %!). A i on sám vychází mj. ze slavné a skvělé knihy Modlitba za Černobyl od laureátky Nobelovy ceny (Světlana Alexijevičová). Právě kvůli tomu, jak moc a do jaké podrobnosti už byl Černobyl probrán, tak nemůžu Pád Atomgradu hodnotit vysoko. Zpracování komiksu totiž nepřináší nic významně nového, není pojímán z nějakého neotřelého pohledu, viz pro srovnání např. Bomba (Alcante), ale jde prakticky o proškrtaný/stručnější scénář seriálu, včetně těch největších a nejzajímavějších špeků ze zmíněné knihy. A je velká velká škoda, že autor svou inspiraci ani konkrétně neuvádí/nezdrojuje. Tedy četba zajímavá jako další černobylská jednohubka, ale pro hlubší ponor se zase vrátím k osvědčeným kouskům.

1 21.10.2024

Graficky velmi zajímavé, povedené, rozmyšlené. Téma určitě zvolené více než dobře. "Nemísta", ať už jakkoli definovaná, jsou a budou velmi řešenými částmi měst. Ať už pro sousedy, milovníky městské přírody/urbexu, developery, vizionáře... Potud mi dávalo smysl se pro knihu zastavit a pročíst si ji, jenže...
...kniha je spíš zamýšlející se, málo konkrétní, míchá témata i styly. Šlehá, přemýšlí, koření, odkazuje, vypráví... Na první pohled na to jde vědecky, vším tím dělením ale chce spíš překvapovat, hrát si, dumat, zkoumat. Není to žádná encyklopedie, natož návod. Je to malé umělecké dílo. A čtenáři, který hledá hlubší ponoření do tématu, toho moc nepřináší. Několik zajímavých perel jsem si odnesl (mj. umělce, který kupoval "zbytečné" parcely), ale jinak jsem už kvůli práci a zájmům asi podobného přečetl tolik, že víc nepotřebuju.

1 20.10.2024

Začali jsme knihou Tři malé pirátky a skvělé. Pokračovali s Třemi malými čarodějkami a průměrné. A Tři malí upíři bohužel pod průměrem. Žádná mapa, žádné zvraty, žádné překvapení. :( Slabé i na dětskou knihu, zvláště ve srovnání s dalšími kousky ze série.

1 20.10.2024

Zeměplošské kresby Paula Kidbyho jsem měl vždycky moc rád. Svou realističností totiž dělají Zeměplochu opravdovou a jednotlivé postavy (jak ostatně píše v knize) tak často odpovídají i (a to nejen) autorovým představám. Např. lorda Vetinariho, Elánia nebo stařenku Oggovou si už prostě jinak nepředstavím. K tomu kniha dodává spousty informací o tom, jak postavy vznikly, jak se vyvíjely a jaký k nim má vztah jejich autor nebo jejich kreslíř. A do toho spousty skrytých detailů, krásné a povedené "parodie" reálných maleb a kreseb a spousty dalšího. Prostě krásná kniha, kterou si ale pořádně užije jen opravdový fanoušek Zeměplochy. A tím já určitě jsem.

1 20.10.2024

Taková jednohubka, pro mě jen doplnění povedenější a krásnější knihy Výtvarné umění Zeměplochy.

1 20.10.2024

Geralda Durrella mám rád, ilustrace Adolfa Borna mi ke knize sedí, jen je to opravdu pohádka pro menší děti. Už jen to mě u Durrella trochu překvapilo, protože v knihovně mám zásobu jeho povídkových a zoologických knih. O to zajímavější je pak ono zvláštní propojení absurdity Alenky v říši divů, ale psané ve stylu Narnie. Proč ne, taková představivost sama dělá knihu docela unikátní a např. množství mytologických tvorů je svými vlastnostmi dovedeno do krajnosti (existuje zde mj. zvíře, jehož sliz - tzv. čarotelecí rosol - si člověk může vmyslet do čehokoli). Jen děj je hodně jednoduchý a některé postavy jsou na podobný text až bohužel svojí nehezkou vlastní parodií (převážně ženská část osazenstva - Penelopka a Pavoučice).