puml puml komentáře u knih

☰ menu

Silvestr na vraku Silvestr na vraku Nicolae Rusu

O dost slabší než první díl a to hlavně tím zaměřením na politické šarády. Ale je to logické vyústění radikálních raných 90. let k politikaření a spíš k takovým těm kuloárním hrám. Jak byl první díl transparetntní a šlo v něm vidět i kus těch našich devadesátek, tak je tento díl více o samotném Moldavsku, jeho historii, nacionalismu, politice a především vlivu Rumunska, Ukrajiny a novodobého Ruska.

15.08.2020 3 z 5


Krysiáda Krysiáda Nicolae Rusu

Výborný románový popis 90. let a přechodu na takzvanou demokracii v postsovětském Moldavsku. Je vidět že 90. letá byla obecně v celém tom postsovětském bloku dosti hektická a drsná. Doporučuji.

15.08.2020 5 z 5


Krize římské republiky Krize římské republiky Appiános

Dobrá kniha. Silný je popis proskripcí po Caesarově smrti. Kniha IV. zhruba od strany 261 do strany 295. Doporučuji.

31.05.2020 5 z 5


L&S – 1 L&S – 1 Milan Lasica

Pěkné miniatury a scénky plné slovíčkaření, situačního a absurdního humoru alá Václav Havel nebo Samuel Becktett. Literárně jako čtení to tak nevynikne a občas je to i celkem nuda. Ale když to pak vidíte na divadle, tak to teprve dostává ten správný drajv. L a S byli hlavně divadelníci a ty texty rozehrává až jejich hra na divadle nebo kdekoliv před publikem. Doporučuji.

22.05.2020 4 z 5


Kanada Kanada Richard Ford

Možná trochu moc rozvláčné, ale chápu to, jako pečlivá příprava na závěrečnou třetí část, která je za mě jednoznačně nejlepší, a to i díky tomu spojení jednotlivých dějových linek i některých protagonistů. Tahle část mohla být klidně delší. Forda řadím vedle Paula Austera a Jonathana Franzena k podobnému typu vypravěčů, kteří s pečlivostí hodináře pozvolna budují své znepokojivé příběhy ze současné nebo téměř současné Ameriky, aniž by se snižovali k laciným trikům a wov efektům. Chápu, že pro mnohé to může být nuda, ještě když Vás hned zpočátku autor naláká na loupež a nějaké ty vraždy a přitom se popis loupeže i vražd odehrává ve stejném duchu jako popis dění v šachovém kroužku. Ale to je možná to, čím se Ford vymyká, takže to je vlastně fajn. Doporučuji.

20.05.2020 4 z 5


U kolejí U kolejí Héctor Tizón

Je to přesně jak píše uživatel pajorah. První povídka působí jako zjevení a připomněla mi svou zastřenou snovostí a přitom syrovostí styl Juana Rulfa. Další jsou ale už jen takové miniatury, často se sociálním podtextem, co neurazí, ale ani příliš nenadchnou. Ale jinak je Tizón výborný vypravěč a doporučuji spíše jeho romány jako třeba vynikající Muž odjinud.

17.05.2020 4 z 5


Paměti Paměti Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon

Četl jsem jen zběžně. Saint-Simon je výborný pozorovatel s darem ironie a jízlivosti. Ale jinak je to napsané dost těžkopádně, což je dáno asi dobou a snahou přeložit Paměti co nejautentičtěji. V závěru to autor sám vysvětluje, že mu nešlo o styl, ale o to zaznamenat pravdu. No, není to lehká četba a hodí se znát alespoň zběžně dějiny Francii Ludvíka XIV. ale kniha je to pěkná; pěkně zpracovaná se spoustou dobových ilustrací. Doporučuji.

13.05.2020 4 z 5


Příběh civilizace - Vzestup a pád stavitelů pyramid Příběh civilizace - Vzestup a pád stavitelů pyramid Miroslav Bárta

Zatím nejlepší "Bártovka" a to hlavně díky tomu zacílení na jednu civilizaci a jedno období. I kdžy samozřejmě Bárta víří okolo jiných období a spousty autorů, tak ve výsledku je to i přes jistou rozevlátost (která je pro autora typická) Bártova nejsevřenější práce. Opět jsou tam paralely se současností, které jsou bohužel stále více aktuální. Je tu opět kladen důraz na kolaps ne jako zánik, ale jako proces transformace. Žel, i přesto mi přijde, že člověk je jako ta žába, která si lebedí na dně hrnce, utěšuje se bezbolestnou transformací, a čeká až se uvaří. Doporučuji.

PS - Nedávno vyšla další dobrá kniha o kolapsu starých civilizací a to 1177 př. Kr. Zhroucení civilizace.

29.04.2020 5 z 5


Muži a ženy středověku Muži a ženy středověku Jacques Le Goff

Skvělá přehledová encyklopedie ve stylu "kdo byl kdo" ve středověku. Kniha je krásně upravená, s množstvím reprodukcí obrazů, iluminací atd. Pro mě, jakožto laika, je to ideální úvod do středověku a jeho významných osobností. Až na výjimky je to pohled spíše západoevropsky orientovaný. Našince ale jistě potěší medailonky Svatého Václava, Karla IV. a Jana Husa. Doporučuji.

26.04.2020 5 z 5


1177 př. Kr.: Zhroucení civilizace a invaze mořských národů 1177 př. Kr.: Zhroucení civilizace a invaze mořských národů Eric H. Cline

Výborná kniha o kolapsu na konci doby bronzové. Vše je podáno srozumitelně a přehledně, takže i pouhý knižní nadšenec jako já se v tématu rychle zorientuje. Jen těžko říct, jestli ty paralely k dnešku nejsou trochu mimo. Přijde mi to jako takový trend, že se dávají do souvislosti kolapsy dávných civilizací s tím, co se děje dnes. Člověk jako takový se svým chováním v krizových situacích a myšlením za tu dobu asi zas až tak nezměnil, takže některé chování a nastalé situace na konci doby bronzové lze jistě vztáhnout i k tomu, co se děje ve společnosti dnes. Ale spíš jen rámcově než globálně. Občas mi neseděly některá spojení a věty. Nevím, jestli to byl záměr překladatele nebo spíš přehlédnutí. Ale to jsou jen detaily. Celkově je to skvělá kniha. Doporučuji.

23.04.2020 5 z 5


František Josef I. František Josef I. Karl Vocelka

Moc dobrý životopis. František byl dobrý císař v nelehké době. Určitě není pravda, že by byl nějak proti česky zaměřený, a že by český národ pod jeho vládou úpěl, spíš naopak. Jen si nemohl dovolit v tom mnohonárodnostním kotli, jímž R-U bylo, preferovat jeden národ před druhým. Zvláště pak ke konci života se stal spíše tragickou postavou a nástrojem v rukou obratných politiků a politických tahanic a her, kterým už asi příliš nerozuměl.

Jestli jsem si něco z knihy odnesl, tak dojem, jak důležité je někdy "odejít včas". Jsou situace kdy to asi nejde a je otázka, kdyby František "odešel" dřív, jestli by to nedopadlo stejně. Vliv císaře v prvních desetiletích 20. století přeci jen už neměl takovou váhu jako v polovině 19. století. V době výrazné proměny politiky a nálad v jednotlivých zemích R-U se už stárnoucí mocnář stává spíše jen jakousi trpěnou relikvií a pozůstatkem dob minulých.

18.04.2020 4 z 5


Fridrich II.: Sicilan na císařském trůně Fridrich II.: Sicilan na císařském trůně Olaf Bruno Rader

Fridrich II. by se dal označit jako na svou dobu nebývale osvícený a vzdělaný panovník, což ale nebylo v době sklonku vrcholného středověku vnímáno jako kvalita, spíš naopak. Konec samotného Fridricha a jeho mužských potomků pak má podobu antické tragédie. Výborná monografie.

17.04.2020 5 z 5


Řád času Řád času Carlo Rovelli

Nemnoho autorů umí tak dobře, poutavě, zasvěceně a ve své podstatě jednoduše psát o složitých věcech, jako právě Rovelli. Řád času je v mnoha aspektech podobný jako předchozí kniha Realita. Ale jde se hlouběji, především filozoficky hlouběji. I když ve své podstatě jsou to vše jen nástiny, protože mnoho těch konceptů je stále takříkajíc "work in progress". Doufám, že Rovelli neřekl poslední slovo. K tomu mu přeji hodně zdraví a hlavně času...

15.04.2020 5 z 5


Skvosty Československé fotbalové historie Skvosty Československé fotbalové historie František Prückner

Období Československé reprezentace mám hodně rád. Zvláště pak období od konce 50. let do konce 70. let. Nejprve stříbrná éra z Chile 1962 a Olympijských her v Tokyu 1964 a potom zlatá éra mistrů z Bělehradu 1976 a Olympijských her 1980 v Moskvě. A mezitím spousta příběhů vítězství a porážek v kvalifikačních a přátelských utkáních. Kniha je dobře napsaná, je vidět, že ji psal nadšenec. Jediné co trochu zamrzí je nemalé množství faktických chyb. Ale čtivost a zápal autora podat čtivě, ale přitom ne bulvárně, klíčové momenty Československé reprezentace to bohatě vynahrazuje. Často je to ryze subjektivní pohled a občasná lamentace na výkony rozhodčích působí v jinak dobře napsaných textech leckdy jako zbytečné klišé. Medailony jednotlivých hráčů jsou jak informativní, tak se snaží postihnout nějakou výraznou vlastnost toho kterého hráče. Snad jen v několika případech se pak autor nechá unést k plamennějšímu projevu, jako například v případně medailonu Františka Straky. Ale vlastně ani to mi nijak nevadilo a svým způsobem to je u publikace tohoto typu na místě. Doporučuji.

14.04.2020 4 z 5


Návrat k sově Návrat k sově Ádám Bodor

Tyhle povídka mají zvláštní styl, kdy často pointa buď chybí, nebo vyšumí do prázdna. Na první čtení mě to vůbec nebavilo a knihu jsem po pár povídkách znudeně odložil. Po čase jsem se k povídkám vrátil a musím uznat, že jsou skvělé (jako bych snad tenkrát četl jinou knihu) nebo spíš zvláštně jiné. Sedmihradsko a nám leckdy nepochopitelné chování hlavních protagonistů, často vyjadřené jen v náznaku, je ale něčím uhrančivé. Chtělo by se skoro říct frázi: jiný kraj, jiný mrav; a tady to jde leckdy do důsledku. Při četbě jsem si vzpoměl na Krasznahorkaie a jeho Satanské tango, dále na filmy Bély Tarra a Miklose Jancsó. Všichni tito "vypravěči" mi přijdou ve svém pojetí a ztvárnění příběhu a potažmo života dost specifičtí, jinací, ale přitom dost podobní. - Asi nejlepší povídka: Pocestní. Doporučuji.

06.04.2020 5 z 5


Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek V., 1402–1437 Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek V., 1402–1437 Petr Čornej

Spolu s šestým dílem a Janem Žižkou od stejného autora se jedná o poměrně svébytnou trilogii o husitství (ale nejen o něm). Doporučuji.

06.04.2020 5 z 5


Jan Žižka Jan Žižka Petr Čornej

Co napsat, když vše podstatné již bylo napsáno. Je to skvělá monografie s obrovským přesahem. Co mě překvapilo bylo, že i přes to úsilí takřka 16 let badatelské práce zůstává v životě Jana Žižky spousta otazníků. Především to "bílé" dvacetiletí konce 14. století, kde jako by Žižka zcela zmizel ze scény. To je, jak upozorňuje Čornej, pro nějakého dalšího badatele. Takže celkově skvělý počin a budu se těšit, že tahle výzva třeba opět někoho zapálí podobně jako pana Čorneje. Doporučuji.

Při druhém čtení, které následovalo krátce po tom prvním. Furt jsem musel na tu knihu myslet, tak jsem si to dal krátce po sobě ještě jednou a zřejmě ne naposledy. Druhé čtení opět skvělé, jen jedna věc mě napadá, která by možná stála za to doplnit při případném dalším vydání. A to mapku Prahy a okolí. Je tam jen Praha, ovšem bez širšího okolí, což by se při představě jednotlivých bojových akcí hodilo. A také dobová mapa Čech a Moravy. Přeci jen těch měst, městeček a vesnic je hodně a opět si myslím, že by to pomohlo při představě přesunů jednotlivých bojových uskupení. Přeci jen je to kniha, kterou, a v to doufám, bude číst širší čtenářská veřejnost. To je ale jen malá vada na jinak fenomenální knize, která bude zřejmě dlouho měřítkem kvality, hloubky ale zároveň i čtivosti jinak ryze odborného textu. Je to ale dáno nejspíš i tím, že autor, jak se na konci doznává, již jako starobní důchodce "nemusí tančit dobové tance", proto si sem tam neodpustí i nějakou tu jízlivost či rozpustilost, která jako by zdánlivě do textu nezapadá.

PS - Autora fascinoval Žižka po celý život a je zajímavé, že jednou z inspirací jeho celoživotního zápalu pro Žižku byl i Vávrův dobový film Jan Žižka, který autor viděl v devíti letech.

30.03.2020 5 z 5


Neutěšenci Neutěšenci Kazuo Ishiguro

Je to dobrý román, ale pro mě osobně nejméně přístupný Ishiguro. Jak je to dlouhé, tak je to ubíjející. Takový kafkovský Zámek, ale žel ještě rozvleklejší. V doslovu padne i spřízněnost s Palácem snů od Kadareho. No, snad kdyby byl román o polovinu kratší a měl silnější dramatickou linku a děj. Celkově je tam spousta skvělých míst a situací, ale na druhé straně je tam spousta míst takřka o ničem. Myslím, že Pohřbený obr byl vlastně v mnohém podobný, ale nechyběl mu silný příběh a postavy, které mě opravdu zajímaly. To mi tady i přes formální dokonalost chybělo. Ryder je zatím asi nejméně zajímavá hlavní postava z Ishigurových románů. Ale pořád je to Ishigura, takže neskutečná literární kvalita, jen v porovnání s jeho ostatními díly, je to trochu slabší. Myslím si, že se ale i tak k tomuhle opusu ještě někdy vrátím.

Dodatek, říjen 2020: Po půl roce jsme se k Neutěšencům opět vrátil a dal jim více času než při prvním čtení (kdy jsme některé pasáže přeskakoval nebo četl jen zběžně) a vyplatilo se to. Je to výborný román. Jeho síla je v bizarnosti a pomalém rozvíjení jednotlivých situací. Chce to mít čas a chuť vychutnávat jemné nuance popisů a pečlivou drobnokresbu jednotlivých situací, postav a výjevů. A to jsem teď na podzim měl, takže dávám plný počet hvězd. Je to jedna z knih, která si žádá dobře naladěného čtenáře, a řekl bych, že i specifické počasí. Podzimmní pošmourné počasí a plískanice sednou k Neutěšencům parádně. Doporučuji.

25.03.2020 5 z 5


Satan v Goraji Satan v Goraji Isaac Bashevis Singer

Hutná atmosféra. Víra versus pověrčivost. Možná je tam té víry až moc, ale má to svůj význam. Celé je to dost expresivní a působí to jako expresionistický německý film s Emilem Janningsem.

Spoiler: Proč se z toho v závěru najednou vyloupne Vymítač ďábla? - To jsem moc nechápal. Celkově román totiž staví spíš na snaze co nejdůsledněji popsat život tehdejší židovské obce marně čekající na spasení se všemi jejími zvláštnostmi a podivnostmi. Jsou tam často expresivní scény, ale celkově to zapadá do rámce děje. Ale ten úplný závěr mi přišel mimo.

24.03.2020 4 z 5


Přibližování dřeva Přibližování dřeva Daniel Hradecký

Dle prognózy bych řekl, že o letošní minerálce za poezii je rozhodnuto, i když sám autor se proti tomu, že by jeho texty byly poezií dost razantně vymezuje. Je to ale setsakramentsky dobrý počtení. Na každou novou sbírku Dana Hradeckého se těším jak malej kluk na luk a šípy. Moc pěkně upravená sbírka, jak je u Perplexu již dobrým zvykem. Jen toho textu je čím dál míň, jako by se někam ztrácel. A tak jsou Hradeckého sbírky stále hubenější a hubenější, koneckonců jako sám autor, jenž si svou astenickou a prorockou vizáží nezadá s narychlo ubalenou cigaretou. Doporučuji.

11.03.2020 5 z 5