PWM komentáře u knih

Milá a čtivá „hvězdná opereta“ s aspirací stát se příjemným společníkem na cesty, nebo na dovolenou.

Celkem jednoduchý a přímočarý příběh lemují drobné události, které se vážou především k specifikům a motivům jednotlivých postav. Právě to je ovšem z mého pohledu největší slabinou knihy. Aby bylo možné dosáhnout takové různorodosti děje, menších příhod a soukromých příběhů, musely být i postavy napsány záměrně velice různorodé. Do jisté míry tak Poutník působí spíše jako jakási Archa, kde se vedle sebe potkávají zcela odlišné druhy. Tato různorodost a extrémní výjimečnost osobností jednotlivých postav bohužel nepůsobí příliš uvěřitelně. Nemohu si pomoct, ale jednotliví členové posádky Poutníka mi ze všeho nejvíce připomínají cíleně vybrané mimořádné osobnosti amerických televizních seriálů s kriminální a sci-fi tématikou. Kniha tak občas působí jako karikatura sama sebe a navozuje dojem prvoplánovosti a snahou zaujmout.

Nicméně jednotlivé „minipříběhy“ jsou obvykle velice zajímavé a evokují mimořádnou komplikovanost a křehkost vztahů mezi lidmi (i mezi jinými rasami) a rozhodně stojí za přečtení. Těším se, až od autorky vyjdou další knihy, které bude možné „zhltnout“.

3 18.03.2018

Kniha, která je děsivá právě svou neuchopitelností, často až nesmyslným dějem, podivným vývojem postav, rostoucí bezmocí i zkratovitým jednáním postav i zkratkovitým vypravěčským stylem. Nicméně transformace iracionálních strachů, hrůzy a útěku od skutečnosti do skutečné hrůzy a útěku do iracionality je zde mimořádně silná a působivá. Vše je o to působivější, když se v doslovu dozvíme, že se vlastně nejedná ani tak o fikci, jako spíše o psychologickou metodu sebeuzdravení.

4 18.03.2018

Přestože některé dobové myšlenky pomalu zastarávají a z dnešního pohledu jsou překonané, kniha zůstává i nadále skvělá a jako celek nadčasová. Zřejmě to bude tím, že je úplně jedno, v jaké době se kniha odehrává, protože člověk zůstává stejný… Často kritizovaná „povídkovost“ Nadace, koneckonců to opravdu povídky byly, je ve skutečnosti obrovským vkladem k úspěchu knihy, neboť díky této sadě drobných dějů, autor dokáže popsat mnoho oblastí lidského chování i různorodý děj, aniž by k tomu potřeboval celé knihy, jako jiní autoři, či případně Asimov sám v některých dalších dílech. Je příjemné, že v jednotlivých poměrně krátkých a dějově velice hustých a na události bohatých úsecích knihy zůstává Asimov věrný svým výrazným myšlenkám. Ačkoli pouze náznakem, nebo v jejich důsledcích a aktuálním stavu světa, se tak dotýká „otázkou původu“, principem „Věčnosti“ apod, které následně rozpracovává ve svých dalších knihách a čtenáři podává komplexní, věrohodný a logicky provázaný svět. Díky vzájemné logické návaznosti a kontextu je velmi jednoduché a příjemné číst další knihy, ať již ze série Nadace, tak i ostatní knihy. Nadace je skvělou bránou do Asimovova světa a rozhodně stojí za přečtení.

3 17.03.2018

Je skvělé, že dnes můžete napsat a vydat knihu a není to spojeno s příliš velkými obtížemi. Je fajn si splnit sen a stát se „spisovatelem“… A navíc, zřejmě občas někde zbude papír, který je prostě třeba potisknout…

Ploché a nenápadité vyprávění není kvůli autorčině stylu a jazyku vždy jednoduché a záživné na čtení. Příběh je sice banální a postavy povrchní, ale nabízí alespoň často opomíjenou rovinu psychických zranění v brutalitě války a s tím souvisejících „antihrdinů“. Centrální motivy spiritismu a tzv. Španělské chřipky vyprávění sice oživují, nicméně jsou do jisté míry přehnané a prvoplánové, protože obojí se rozšířilo především až s koncem války.

Celkově vzato: těší mě, že knihu jsem měl jen půjčenou a nezabírá doma v knihovně místo.

Rozdělení na dvě dějové linky vytváří dva natolik odlišné příběhy, že se jejich propojení zdá být vedené pouze snahou vytvořit jediný větší celek a působí poněkud umělým a vynuceným dojmem. Viditelné nadpřirozeno, které v závěrečné části nahradilo dosavadní všudypřítomný strach, hrůzu a boj o život působí rovněž nevěrohodně a uměle, jako by bylo „nasazeno“ na poslední chvíli.

Nicméně oba samostatné příběhy mají něco do sebe a jsou vyprávěny se strhujícím spádem. Příběhy prostupuje dusná atmosféra těžkého strachu, vyprávění je syrové, bezohledné. Autor jako kdyby k vyprávění přistupoval se stejným neosobním nadhledem, jako sám Šváp přistupuje ke svým vraždám.

Především převyprávění příběhu jedné z nejtemnějších postav kriminální historie, Huberta Pilčíka, s jeho úchylnou bezohledností, pohrdáním životem a bestialitou by stálo za samostatné dílo bez zbytečného uměle vnuceného nadpřirozena. Strhující příběh, navíc vyprávěn očima jeho nejznámější oběti, je velice silný a hluboký. Dětské strachy a naivita jsou tváří v tvář dospělé brutalitě nahrazovány silou, odosobněním a ukončeny předčasným dopěním. Jednotlivé epizody jsou vyprávěny často bez emocí a jakoby „mimochodem“ a to dodává vyprávění na síle.

Je zbytečné hledat zlo v nadpřirozenu, protože zlo číhá v nás…

2 17.03.2018

Tahle krásně klasicky svázaná a v dnešní době, nevídané, i s pouzdrem a navíc podmanivou grafikou zpracovaná novela padne v knihkupectví do oka jistě každému. Totéž již ale jistě neplatí o jejím lyrickém a trochu mystickém příběhu o hledání vlastní podstaty, útěku z šedi vlastní prázdnoty a ochotě zničit vše a symbolicky i ve skutečnosti zemřít v marné touze konečně žít. Příběh je bezpochyby určen především všem Bilodům tohoto světa, kteří oslepení přáním dosáhnout nedosažitelného, nevidí zjevné, ostatní tento subtilní příběh pravděpodobně „mine“.

Pevně věřím, že potíže se samotnými Haiku jsou způsobeny pouze náročností překladu. Občas se i nepříliš pozorný čtenář jistě zarazí na rozporu s pravidly Haiku a Renga, které přeci jen trochu kazí celkový dojem. Stojí za povšimnutí, že Denis Thériault v knize překvapivě v některých pasážích používá strhující a velice bohatý jazyk, jako by si sám oblékl kimono a jeho pero vedla nenadálá inspirace a kniha se tak sama částečně stává básní a již jen kvůli tomu stojí za přečtení.

Na druhou stranu se musím přiznat, že čím více se ke knize vracím, tím silněji mě trápí neodbytná myšlenka, že kniha je stvořena „jen na efekt“. Vše je „doladěno“ k naprosté dokonalosti, tak jako by knihu tvořila spíše marketingová agentura než spisovatel. Stále mi totiž připadá krásná, ale zvláštně neživě prázdná…

4 17.03.2018