R.E.M. komentáře u knih
Dobrá historická detektivka, poutavá zápletka, příjemné čtení. Potěšil mě doslov.
Oblíbila jsem si Zdislava. Oblíbila jsem si autorku.
Na první pohled nenápadná, ovšem velmi nevšední kniha, která před čtenářem rozestře koberec hudby, prozradí spoustu o hudební vědě. Informace jsou podány velmi sdílně - pro úplné laiky a hudbou nepolíbené a zároveň kniha upoutá i ty čtenáře, kteří prošli hudebním vzděláním. Určitě se k textu ještě vrátím.
J. Powell občas hodí, pro odlehčení, vtípek, ale nijak to s vtipy nepřehání.
Při čtení je příjemné mít k dispozici internet a skladby/písně, dané jako příklad určitého jevu, si rovnou přehrát. Ale pro pochopení a zážitek z textu to není podmínkou.
Díky autorovi jsem začala vnímat hudbu jinak než dřív. Všímat si jednotlivých hudebních prvků, kterým jsem dříve nevěnovala zvláštní pozornost, které se mi často ztrácely v hudebním celku. Díky autorovi za..., hm, prostě, autorovi díky.
Úžasná historická detektivka, zasazená do zajímavého období ve vzdálené zemi. Dobře napsaný děj. Závěr s odhalením byl skvěle vypointovaný.Čtení jsem si užívala. Jde o příjemnou odpočinkovou knihu se sympatickou Fidelmou.
Moc se mi líbí, že autor v úvodu seznámí čtenáře s historickým rámcem příběhu, se vztahy mezi dvěma frakcemi katolické církve, se způsobem života tehdejších lidí.
Zlý úplněk byl navzdory názvu velmi dobrý. Zaslouží si 5 hvězd.
Rušila mě roztříštěnost, široký záběr témat, nevyváženost hloubky a množství informací. Svými myšlenkami a informacemi mě autor dokázal zaujmout, bohužel ne po celou dobu čtení. Václav Cílek má svůj vyhraněný pohled na svět. Některé úvahy jsou inspirativní, jiné příliš idealistické a nereálné. Ovšem přírodozahrádkářský úvod je roztomilý. Krásný hold přírodě a zahrádkaření je napsaný tak, že čtenář zapomíná, že kromě kvetoucích stromů, voňavého domácího ovoce a chutné zeleniny existuje také havěť, která vám sežere část úrody, že neexistují jen nádherné květiny, ale také uporný plevel. Po přečtení první části je čtenáři jasné, že péče o zahradu a pěstování rostlin je jednou z nejhezčích a nejrozumnějších činností na světě. Hm..., což také je.
Poklidně plynoucí detektivka, která těží z atraktivního prostředí dálného severu - země sněhových polí, zrádných závějí, skrývajících rokliny a srázy, jiskřivého sněhu. Území, kde se střetává moderní civilizace s životem laponských pastevců, pastevectví ve své původní podobě odlišující se od nového způsobu pastevectví, využívajícího techniku. K tomu zlomek politiky, práv, tolerance, pochopení.
Detektivní nebo spíše kriminální zápletka je drobná. Hlavní roli tu hraje drsná příroda, stáda sobů, psi, lyže nebo skútry a, to především, lidé. Laponci. Norové, Švédové...
Při čtení jsem úplně cítila mrazivý vzduch a ledový vítr, napjaté očekávání prvních slunečních paprsků po dlouhé polární noci, viděla nekonečné sněhové pláně, šero, přecházející v smutnou tmu, i fantastickou polární záři. Podivuhodný příběh. Ani nevím čím a proč na mě zapůsobil. Ale zapůsobil.
Jako dítě jsem u knih nikdy neplakala, a proto fakt nerada přiznávám, že byla jedna výjimka. Při čtení o posledním západu slunce Vinnetoua, jeho posledním boji, jsem se neudržela a zmáčela slzami kapesník.
A jak dodatečně čtu, nebyla jsem sama :-).
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z dětství, vtipná, smutněveselá, dojemná. Nádherně vykreslená hlavní hrdinka, které člověk drží palce od prvních chvil. Spontánní, chytrá a sympaticky hrdá. Skvělý dívčí románek, i pro kluky. Mimochodem - označení dívčí román (ať už takto pojmenujeme toto dílo nebo ne) přece není synonymem hloupého románu. Nebo pro vás ano?
Kniha splnila moje očekávání, pozoruhodný text ve své době a pozoruhodný text i dnes s vědomím, že čtenář jde proti proudu času, vrací se desítky let zpátky, nalezne pohled na mozek, vědomí a neurovědu optikou konce 20. století. Pohled, který neubírá na kvalitě přístupu a myšlenek autora (stejně jako kvalitního, pečlivého překladu).
A že jde o text, ve kterém jsou, vzhledem k dnešku, některé zastaralé, nepřesné informace? To přece nevadí. Je snadné zjistit stav současného vědění o mozku a doplnit si současné a aktuální informace, ověřit si, kam se posunuly neurovědy. Limitem jsou pouze naše znalosti a naše vlastní neurony.
Když svůj názor shrnu, jde o skvělou knihu, vydanou v r. 1994.
Pan autor psal příjemně, mně sympatickým stylem.
PS: Abych jen nudně nechválila, kapitola o počítačích, technické možnosti "umělého mozku" - počítače vs. lidský mozek mě moc nebavila.
Teorie attachmentu - teorie vazby... Přehledně napsáno. Užitečné informace, obzvlášť pro ty čerstvě dospělé. Ale nejen pro ně.
Kniha mě chvílemi bavila, chvílemi ne. Začátek upozorňoval na tajemství a záhadu s velkým Z, která se nekonala. Rušil mě trochu zmatený děj. Závěr, rozuzlení "záhady" bylo nelogické.
Okolnosti vzniku skladby byly působivé a, nechci moc prozrazovat, děsivé. Dějová linka z minulosti mě zaujala více než přítomnost.
(SPOILER) Zajímavé čtení - zjistila jsem, že vnímám odlišně pojem "hrdina".
Spoiler
Gretti měl pro mě málo kladných vlastností. Měl obrovskou sílu, fajn. Byl odvážný, fajn. Někdy udělal dobrý skutek, fajn. Ovšem častěji byl svárlivý, nesnášelivý, líný, sobecký, agresívní a krutý - k lidem, ke zvířatům. Bezohledně kradl, snadno zabíjel.
Takovou postavu bych neoznačila za hrdinu. Tehdejší společnost měla evidentně odlišné hodnoty.
- Konec spoileru.
Děj je docela jednotvárný, události se v různých obměnách neustále opakují.
Asi každý čtenář očekává v severské sáze spoustu jmen a polovinu rodokmenu k tomu. Já také. Ale..., i tak kniha předčila mé nejtemnější představy o množství - v některých odstavcích byly dvě třetiny jmen a třetina normálních slov. Některá jména je vhodné si zapamatovat, s jinými se člověk v knize znovu nepotká. Prostě zábava.
Komentář je upozorněním, nechci nikoho odradit od čtení. Většina tuší, co obnáší sága.
Nelituji času, který jsem knize věnovala. Ale jedno přečtení stačí.
Jedna z nejlepších knih Zdeny Frýbové. Velmi kvalitní profesní román z neokoukaného prostředí kardiochirurgie, navíc s kriminální zápletkou, který čtenářům poskytne zajímavé informace z lékařských oborů – kardiologie a chirurgie (té doby), psychologie, kriminalistiky, také vtipné dialogy, nadsázku, i velmi vážné pasáže tragické události, smutku a zoufalství. Z. Frýbová nabízí čtenářům široké spektrum emocí.
Pro autorku je typické, že si vybírá za hlavní hrdiny/hrdinky postavy s vyhraněnými a výraznými vlastnostmi, které charakterizuje jejich originální a často velmi svérázné chování, které bychom asi v životě nevyhledávali, ale při čtení úžasně pobaví.
Život v horské vesnici. Romanticky působící popis divoké přírody. Různorodé charaktery, spleť osudů a vztahů místních obyvatel, nezastírající ani drsný život. Jednotlivé příběhy nám postupně osvětlují skutečné motivy a důvody jednání dříve jen matně načrtnutých postav. Mile se mě dotklo vnímavé a inteligentní rozplétání dějových linek. Autorčin styl psaní je sympaticky úsporný, přesto výstižný, s bohatou slovní zásobou.
Jedna z nejskvělejších knih, které jsem četla. Poutavé prostředí biochemických laboratoří, čtivé i pro laiky, umně vykreslené postavy a v neposlední řadě roztomilý humor a nadsázka. Vracím se ke knížce pravidelně a opakovaně se bavím při čtení. Mám jen jednu připomínku. Poprvé jsem četla knihu z knihovny v prvním vydání, po pár letech jsem knihu koupila, ovšem už v dalším vydání, které pro mě překvapivě bylo dějově očesáno a příběh nelogicky upraven Přiznávám mé tehdejší zklamaní, i když mírné. Přesto, v jakékoliv vydání je kniha úžasná a stojí za přečtení.
Invisible je zajímavý dobrodružně-historický román.
Pozitiva knihy - dobrý děj, jemný humor, nápaditý, hezky vymyšlený závěr. Potěšilo mě, že konec nebyl lacině předvídatelný. Jde o zajímavé, pěkné čtení.
Autorčin styl vyjadřování se mi líbí.
Výborná kniha, kvalitně strukturovaná, přehledná, hutná.
Text je srozumitelný, doplněný o barevné obrázky, medailonky vědců, kteří jsou v textu zmíněni, a slovníček pojmů.
Informace jsou podány tak, že i složitější odstavce jsou pochopitelné pro mírně poučeného laika, kterého zajímají geny a jejich tajemství.
Vřele doporučuji a autorovi děkuji.
Text, který stojí za zamyšlení. Kniha, která stojí za pozornost.
(Pojem "drby" pro mě znamenal negativní a zcela nebo alespoň částečně nepravdivé informace o třetí, nepřítomné osobě. Že bych se celou dobu mýlila a pojem je mnohem obsáhlejší a nejednoznačný!?)
Zajímavá kniha, která stojí za přečtení.
"V minulosti není nic nenávratně ztraceno, ale vše je nezrušitelně uloženo.
Lidé vidí jen strniště dočasnosti, ale přehlížejí plné obilnice minulosti, kde uskladnili a uchovali svou úrodu."
"Knížka Břevno v oku navazuje na knihu předchozí nazvanou Chlap kousl psa (2021) a přináší dalších padesát takových kaménků. Platí pro ně totéž, co pro předchozí svazeček. Systém nehledejte, kapitolky jsem srovnal podle abecedy, začít lze od kterékoli z nich.
Jestliže vás zaujmou a potěší, splní knížka účel. Čtěte, co vás bude těšit a co vás osloví."
Tradičně kvalitní kniha Františka Koukolíka, padesát kapitol z vědy, padesát zamyšlení... Příjemné, poutavé a inspirativní čtení.
Takže co zbývá dodat? Kniha Břevno v oku splnila svůj účel, zaujala mě, oslovila i potěšila.
"Oceňujeme-li moudrost, pak je stárnutí spravedlivá cena, kterou za ni musíme zaplatit."