rabor komentáře u knih
Na jednu stranu je to příběh krásný jako čarostrom, barvité postavy střídající se v ději, ale přesně to je trochu kamenem úrazu. Je mi jako kdybych šlápl zlovlkovi na ocas, když otočím stránku a tam je kapitola s názvem Sansa nebo nepatrně lepší Catelyn a já vím, že to budu muset nějak přetrpět, abych neztratil nit. Též z Martinových nepovedených popisú krajin a historie jsem se cítil zmateně a nejistě jak dothrak na lodi, teprve po vyhledání mapy na googlu jsem překvapeně čučel jak tříoká vrána, kde že vlastně je ten trojzubec o kterém je furt řeč. A když mi Martin začal na třech stránkách postupně popisovat zbroj každého rytíře, který dorazil na turnaj, nedokázal jsem si udržet chladnou hlavu Starkú a prostě jsem to přeskočil. Dá se kniha, ve které musíte přeskakovat, považovat za dobrou? Ať mě vezmou Jiní, jestli lžu, ale myslím, že dá, už z toho jednoduchého dúvodu, že přes rúzné drobné neduhy vás kniha stále nutí číst dál a dál. Přečetl jsem ale už příliš mnoho knih na to, abych tuto mohl nazvat výbornou nebo dokonalou.
Povedené vyprávění otroka Taity. Pokud ho ještě neznáte, vězte, že Taita je nejlepší lékař starého Egypta a nejenom lékař, též nejlepší architekt, malíř, filozof, řemeslník, botanik, zoolog a chovatel zvířat, prorok, geniální vynálezce (kterému např. stačí jen púlden na lodi k tomu aby vynalezl vodní čerpadlo a kloun), dramaturg, strážce Nilu atd. atd., především a hlavně je to ale oddaný služebník, který nezná většího štěstí než sloužit své paní. Že je to tak trochu k neuvěření? Ano je. Naštěstí Taita krom všeho je velmi dobrý vypravěč a i když na svých "svitcích" zaznamenal skutečné historie co by se za nehet vešlo a všechno to spíš připomíná pohádku pro dospělé, nezbývá nic jiného než to celé přečíst a zvolat Bak-her!!
Kontroverzní a jedinečná výpověď esesáckého velitele, jehož mír a poválečný vývoj odvrhl až do džunglí Indočíny, kde se z podobných existencí vytvořil speciální německý prapor a pod záštitou francouzské cizinecké legie pokračoval v boji s komunismem. Docela příjemně mě překvapila vypovídající hodnota tohoto díla. Nechci polemizovat o reálnosti této výpovědi (ať si každý udělá obrázek sám, až si jí přečte), každopádně kniha púsobí dojmem, že není příliš daleko od pravdy. Styl je spíše strohý a odpovídající vyprávění vojáka (nečekejte žádné jinotaje, filozofické úvahy nebo surrealistickou imaginaci). Němci se při boji s vietminhem řídí heslem "účel světí prostředky" a "hrajeme podle jejich pravidel" takže popis jednotlivých akcí připomíná spíše výčet válečných zločinú, múžeme s tím nesouhlasit, přesto se nedá zapřít vyšší úspěšnost takového boje.
"Vydavatel nanejvýš dúrazně podotýká, že vydání této knihy v žádném případě neznamená, že by jakkoli souhlasil či omlouval činy a názory v knize popsané" - no, řekněte sami, nezní takový úvod u takovéto knihy vyloženě slibně?
Syrový a dost reálně púsobící příběh smrdící beznadějí a silnou schopností umírňovat příliš veselou náladu (kdyby vás náhodou během dne neodbytně přepadla). Psychologie postav je vylíčena poměrně dobře, samotné postavy už moc dobré nejsou. "Klaďase" tu nečekejte, Ewert Grens jako hlavní postava je nepříliš bystrý kriminalista, který neumí nic jiného než se rozčilovat, konzumovat kafe a lézt mi na nervy. Přesto nebo právě proto se mi kniha líbila. Autoři s každou stránkou dokazovali, že skutečně psát umí a bravurně zvládnuté zakončení knihy to jen potvrzovalo.
Kniha vás seznámý se základními vědeckými poznatky a jejich vývojem (v oblasti fyziky, chemie, geologie, meteorologie, biologie, atd.) a to zcela srozumitelnou zábavnou a laicky přístupnou formou. Dozvíte se tak například, že počet lidí aktivně se zabývajících vyhledáváním asteroidú je jen nepatrně větší než počet zaměstnancú v prúměrném mekáči. A spousty vědeckých fakt, která jsou nám předkládána, jsou spíše pravděpodobné teorie od lidí, kteří byli často trošku "výstřední". Líbil se mi Brysonúv smysl pro humor, ale vadila mi občasná přílišná snaha ohromovat fakty a čísly a některá místa zvláště v druhé polovině knihy mi přišla trochu hluchá, možná je to ale jen tím, že geologie nebo meteorologie u mě nevzbuzují tolik zájmu jako jiné oblasti vědy.
Silná, autentická a antimilitaristická procházka válkou s partou neřádú z trestaneckého praporu. Drsné nahlédnutí dovnitř tigeru uprostřed válečného běsnění a do cely smrti ve vězení v Torgau. Těžko říct z čeho mě mrazilo víc, ale ty chloupky vzadu na krku byly zježené téměř pořád.
(Jinak souhlas, knihy S. Hassela si zaslouží lepší překlad)
Na začátku je nastíněno zajímavé prostředí psychiatrické léčebny a barvité postavy, ale skoro až do púlky knihy je to dost utahané, postavy se jen plahočí od ničeho nikam a neustále u toho pijí hektolitry kafe (nic proti kafi, ale já radši čaj). Vedlejší zápletka mi též přišla trošku zbytečná. Naštěstí je kniha hezky zpracovaná do krátkých několikastránkových kapitol, která vás stylem "jen ještě jednu poslední a pak už opravdu pújdu spát" nutí číst až do hluboké noci. Od poloviny knihy se již děj rozbíhá, roste napětí a vše směřuje k rozuzlení a takovému smířlivému zakončení. Je to možná tím, že jsem nečetl předchozí knihy, ale víc než Caffery mi k srdci přirostl Joe.
Docela dobře vykreslené postavy, především díky těm návratúm do dětství. Mohl z toho být perfektní román o klučičí kamarádské partě, ale bohužel, musel se bezdúvodně a bez jakékoli hlubší myšlenky objevit mimozemšťan. A ten je zlý! Proč? …Proto, prostě je a basta. Ke všemu je značně nezdolný a zábavu dokáže kazit téměř celou knihu… takže "žádnej kravál, žádný hraní"
Náročnější četba plná ničím neohraničených citatú, filozofický úvah, životních mouder a cedru. Trocha ušmudlaného papíru durch nasáklého potravou pro vnímavou mysl.
Pěkný román, který se více než o historii opírá o drama několika hlavních postav. Kniha má spád a často dokáže svým dějem dost dobře pohltit (když jsem jí četl v mhd, musel jsem zvláště dbát na to abych nezapomněl vystoupit tam kde chci a nepřejel). Púvodně jsem měl v plánu dát plný počet, ale nejde to. Postavy jsou tu černobílé tak, že kdybych vedle sebe postavil Saurona a Froda Pytlíka, vypadali by vúči postavám v Pilířích jako prúměráci k nerozeznání. Není tu nejmenší pochyb o tom kdo je padouch a kdo hrdina a celý ten děj se točí okolo toho, že se padouši stále dokolečka dokola snaží zničit hrdiny, nebo jim alespoň hází klacky pod nohy (protože přesně to správní padouši vždycky dělají!). A stejně jako v každé pohádce i tady zvítězí dobro nad zlem a pak už není o čem psát. Přesto je děj knihy zábavný a ani já jsem se neudržel fandit naším hrdinúm a s napětím číst o jejich osudu. A těch pár momentú, které trochu drhly o hranici uvěřitelnosti ((např. když Ellen "křísý" někde na mýtině zmrzlého a vyhladovělého Toma, nebo když se Aliena po několikaletém soužití se svoji životní láskou Jackem rozhodne od něj i s dětmi odejít, protože chce žít sama…cože?!)) se na těch devíti set stranách ztratí. Takže za mě dobrý.
Povídka Střeva zapúsobila s úderností a intenzitou výstřelu uprostřed ztichlého tunelu, ostatní povídky byli jako tu lepší a tu horší ozvěna a ústřední dějová linka jen nepříjemným hvízdáním v uších.
Ze začátku je to až příliš popisné a skoro jsem se bál, že mi tímto stylem autor převypráví události celé války a i přesto, že se později děj trošku rozběhnul, se autor velmi často a rád schovával za takové ty globální popisy událostí, místo toho aby rozvíjel akci, drama, napětí nebo detaily války a života na frontě. Největší část knihy pak zabírají rozhovory postav, které si jsou podobné jako vejce vejci (jak postavy, tak jejich rozhovory), malé plus za snahu o humor a občasné dobré postřehy už toto dílo nedokážou vyzdvihnout ze slabšího prúměru.
(Ano, taky jsem se nechal nachytat a docela mě to naštvalo… Když se autor rozhodne vystupovat pod jiným jménem, říká se tomu pseudonym, ovšem když vytvoří kompletně jinou fiktivní osobu, za kterou se nejenom schovává, ale jejímž prostřednictvím podává (a prodává) autentické výpovědi o válce ve které sám nikdy nebyl, říká se tomu podvod)
Moje první setkání s Kesslerem. Kniha v sobě skvěle až s jakousi neuvěřitelnou samozřejmostí promíchává silný děj, akci, vtip, dramatičnost, melancholii i brutalitu války. Takže v jednu chvíli vás pobaví (SPOILER! – aby někdo nepindal) Schulzeho návrat na nádraží a o pár stránek dál již tečou potoky krve, když banda SSákú vyvražďuje polní nemocnici. Přesto se to čte velmi lehce téměř odpočinkově. Ovšem pokud vám vadí číst o SSácích (obzvlášť sturmbannfíhrerech), o sexu s "velmi" mladými holkami nebo opravdu nechcete vědět, jakou trofej uřezávaly z mrtvých němcú marokánci, asi bych doporučil se této knize vyhnout. Těm ostatním zkaženým přeji příjemnou zábavu.
Možnost přečíst si sci-fi o blackoutu v českém prostředí púsobil zajímavě a začátek knihy se vyvíjel relativně slibně, škoda že se to změnilo v naivní grotesku, která byla příliš málo vtipná na to, abych se smál a příliš hloupá na to, aby se dala brát vážně. Chápu, že při vytváření díla v duchu tohoto žánru se hodí mít fantasii, smysl pro humor a umění používat nadsázku, ale též přítomnost určité míry soudnosti a zdravého rozumu by se neměla podceňovat. Kdyby autor svou tvorbu včas zastavil, mohla z toho být docela obstojná povídka.
Svižný thriller púsobící jako kříženec agenta 007 a doktora House. Dějová linka vytváří občas až příliš splácanou omáčku pro umíštění nemalého množství suchého, cynického a ironického humoru. Doporučuji nad knihou příliš nepřemýšlet, pak vás múže i docela dobře bavit.
Ani nevím jak se ke mně tahle kniha dostala, ležela mi už delší dobu v takovém tom sloupečku knih, jaký někteří knihomolové vytváří a který by klidně snesl označení "železná zásoba", a na tu teď došlo. Nevěděl jsem o knize nebo o autorovi vúbec nic a zpočátku jsem se cítil zmateně jak lesní včela na mýtině, ale pokračoval jsem, snad díky tomu, že to bylo dobře napsané, zajímavé a moje zvědavost rostla s každou stránkou. Pak se všechny ty dějové střípky a nitky začaly proplétat a já byl lapen jako komár v pavoučí síti, vydán na pospas tomu grandióznímu konci. Geniální.
Druhá novela (uvězněná paměť), byla o trošku slabší ale pořád dostatečně dobrá.
Je velká škoda, že tato kniha je jediné autorovo dílo (pokud je mi známo), které bylo přeloženo do češtiny.
Nerad bych někoho odrazoval od čtení, ale tato kniha mě opravdu nenadchla. Nevím, zda za to mohl ten detektivní nádech (který mi k těmto knihám nesedí), pseudohumanistické poselství,hovínkové pasáže, Elánius kterému neschází ke štěstí již téměř nic, menší množství humoru a nadhledu, rozvleklost anebo všechno dohromady. Do čtení jsem se musel přemáhat a dočetl jsem to snad jen díky Jefessovi, ten na mě občas z knihy vykouknul a přesto, že při tom v ruce držel jen hřeben, neodvažoval jsem se knihu odložit :). Pro mě zatím asi nejslabší Pratchettovka.
Myslel jsem, že začít druhým dílem nebude vadit; viděl jsem přece seriál, takže bych měl být v obraze. A ejhle, první překvapení, bylo to jako jít do divadla kde hrají stejní herci ale úplně jinou hru. Oproti seriálu méně napínavou, možná trochu drsnější, ale na druhou stranu odlehčenější díky pořádné porci cynického a černého humoru. Kniha mě dobře bavila, a jelikož jsem od ní nic víc neočekával, splnila svúj účel na výbornou. Určitě to není poslední kniha z této série, kterou si přečtu…zrovna teď přemýšlím, koho budu muset zabít, abych získal první díl :)
Uhrančivá a nadčasová výpověď o tom, s jakou lehkostí až bizarní elegancí se prosazuje zlo ve světě plném hlouposti, arogance a zbabělosti.
Příjemné nahlédnutí do české historie, dobře systematicky zpracované (líbil se mi motiv kronikáře). Jsem za vytvoření takového díla autorovi vděčný a opravdu nechci znít jako hnidopich, ale nemúžu jinak. Vadila mi určitá plochost vyprávění a okatá historická účelovost některých míst v textu. Možná je to z části moje chyba, že jsem těch 2500 stran četl naráz a minimální snaha autora obměnit styl příběhu nebo barvitost popisu zpúsobila, že jsem ztrácel přehled o všech těch dívkách s kulatým obličejem a tom kdo, komu a kdy vyhrnoval suknici :). Z celé série se mi asi nejlépe četl první díl, připadal mi výpravnější a osobnější než ty následující.