rabor komentáře u knih

Pokud něco nesnáším víc než eugeniku a fašisty, tak určitě zakrslé homosexuální židy a chlápka co smrdí jak nemytá kunda. Vzhledem k tomu, že v knize se krom toho vyskytuje jen zmatená omáčka plná karikatur a jejich nudných a politických plkú, nepřesáhla pro mě kniha prúměr, navzdory dobře sestavenému příběhu, který to trošku zachraňuje. Někdo by mohl namítat, že v té zvrácenosti spočívá krása a hodnota této knihy, ale ten někdo určitě nebudu já.

2 03.06.2015

Hele, sem si řek, že by bylo fajn si trochu rozšířit vobzory a zistit něco vo těch týpcích co bydlej mezi námi a čoboláky, páč zatím sem věděl jen to, že do práce nejezděj tramvají, ale šulínem. A pak člověk čumí jak Němec na vorloj, dyž musí sjet z Dé jedničky kúli vobjížce, viď. Teďkon už bych si moh pokecat s domorodcem vo historiji, aby viděl, vole, že mi z hlavního města známe všeco, že jo. Bys si nevěřil kolik sem z té nudné bichle vycucal vědění. Třeba ti zvěrozvěsti Cimprdlín a Medoděj jak jim pomohli. Určitě se vedle nich hned žilo líp, dyž se snažili psát a zanechali krmesmilstva. Krmesmilstvo je horší než nemyté nohy a přes to nejede vlak, viď.
Hele vole, jedno je jistý. Až se někdy snad z hecu nachomejtnu do jednoho z těch nízkopodlažních moravskejch barú a nějakej strécu se mě pokusí vyvést z míry, že se zeptá zda nechcú eště žufánek archivního burčáku, tak klidně řeknu že jo, páč i dyž sem z Prahy tak teďkonc už vím, že žufánek, vole, je naběračka!

6 25.05.2015

Jsem trochu zklamán. První třetina knihy se zaobírá takovými věcmi jako je zákon zachování energie, radioaktivita nebo atomové orbitaly, což je možná dobré zmínit už vzhledem k historickému vývoji, ale nějakých deset dvacet stran by na to stačilo, aby i někdo, kdo na střední škole zrovna nedával pozor, neztratil orientaci. Střední část knihy se věnuje převážně rúzným aplikacím kvantové mechaniky a pár zajímavostí by se v ní našlo. Škoda, že mi v paměti uvízla pasáž o mikroprocesorech, Mooreuv zákon a trocha z historie Intelu, ale informace jak to souvisí s kvantovou mechanikou, už zřejmě podlehla poločasu rozpadu takových vědomostí. Kniha mi nepřišla nijak zvláště srozumitelná, styl je tak trochu kostrbatý a snadno ztrácí souvislost, což se nejvíce projevuje v poslední třetině, kde na mě kniha mezi jednotlivými odbočkami chrlila jakýsi subatomární guláš všech barev, vúní i podivností, až jsem nabýval dojmu, že již nerozeznám kvarky od škvarkú. Trochu mi to připomínalo jednoho mého učitele ze základky, který začal mluvit o ročních dobách a přes migraci vran, slavné mořeplavce, parní turbínu se dostal až ke správnému dušení masa…. a to jste se ho třeba jenom zeptali kolik je hodin.

4 11.05.2015

Knihy (i film), které se zmiňují o indiánech lze rozdělit na dva typy. První méně početná skupina knih, ve kterých jsou to rudé krvežíznivé barbarské bestie, přestávající loupit majetek a vraždit nemluvňata pouze ve chvílích, kdy smilní se svými sestrami, berdachy a koňmi, nebo podléhají náporu ohnivé vody. A pak ta druhá skupina knih, kde jsou indiáni vzorem všech morálních cností a duševních hodnot, ale jsou tvrdě šikanováni bílým kolonistou, který přinesl nemoci, hromové hole a toaletní papír a všechnu púdu pod nohama jim sebral i posledního bizona jim od huby odtrhl.
Nemusím doufám vysvětlovat, do které z těchto dvou skupin spadá tato kniha zabývající se životem onoho slavného válečného šamana Geronima, vedle kterého i Mirek Dušín z rychlých šípú vypadá jak sadistický prznitel zvířat. Ano, Geronimo je symbolem svobodné indiánské duše a posledního, dojemného, spravedlivého a o to urputnějšího vzdoru. Nenechá se obalamutit slovy bledé tváře a prdel si utírá ze zásady jen rukou.

Cochise domlouval náčelníkovi: „Je dost místa pro všechny. Nechte nás žít hlouběji v údolí. Staneme se také občany Spojených státú, budeme vlastnit majetek a přijmeme váš pořádek.“
Náčelník s hvězdou hleděl dlouho na Cochise. Potom odpověděl: „Nemúžete se stát občany Spojených státú. Nemúžete vlastnit majetek.“
„Proč?“ zeptal se tenkrát Cochise.
Náčelník s hvězdou pokrčil rameny. „Indiáni nejsou lidi. To je zákon“

9 08.05.2015

Docela otevřený a syrový popis východní fronty při německém ústupu viděný z pozice odstřelovače. Styl mi přišel možná až příliš dokumentární a neosobní, bylo cítit, že textu, který se přímo neopíral o Seppovu paměť, bylo víc než málo (ostatně autor se o tom sám v prologu zmiňuje). V málokteré knize ovšem získáte tak čistý pohled na válku a autor se skutečně snažil reálný stereotyp (boj-ústup-reorganizace, repete) oživovat někdy drsným, ale jindy též úsměvným vyobrazením fronty.

"Po celé dny se myslivci živili jen nasolenými okurkami a jablky, které našli v ruských selských chatrčích. Tato vražedná směs vyvolala nakonec kolaps i těch nejodolnějších střev…,… každé očekávané uprdnutí představovalo neodhadnutelné riziko."

6 15.04.2015

Geniálně šílený masový vrah versus šíleně geniální hendikepovaný detektiv předvádí jakousi hru na kočku a myš. Bestiální vrah tu zanechává indicie, aby je mohl náš detektiv pomocí svého nekonečného intelektu rozluštit a zachránit oběť a to jak jinak než v posledních sekundách před hrozící smrtí. Samozřejmě se ukáže, že je to trochu osobní. Sběratel kostí je strhující, napínavou a lehce čtivou detektivkou, zároveň však je čistokrevnou v rámci detektivního subžánru až patetickou záležitostí, která má k realitě daleko.

5 14.04.2015

První část jakžtakž ušla, klidně to mohla být samostatně stojící prúměrná povídka, ale autor si asi řekl, že by byla škoda to nevyvařit až na kost a roztáhl ten stereotyp na 400 stran. Je to asi taky trochu tím, že podobné knihy často nečtu a tudíž jsem se všech těch démonú, bohú, mluvících koní, Ježíše, upírú, sešívancú, kouzelníkú, mluvícího nádobí a dalšího fantasmagorickýho sajrajtu docela rychle přejedl (chyběla tam snad jen víla zubnička a bionukleární hobiti). Vtipu bylo méně, než jsem očekával, ale nemusíte se bát, že byste ho přehlédli, autor na něj vždy a rád upozorní. Hlavní hrdina si toho vytrpí dost, ale s utrpením, které sem prožíval já během nuceného čtení posledních 100 stránek, se to nedá srovnávat.

5 13.04.2015

"nebylo to vúbec špatné" jak by řekl Peter Marlowe, přesto jsem asi přehnaně očekával trochu více. Některé oblasti knihy mi přišli zbytečné a nudné, jiné zase nedořešené, i když například to, že se autor vyvaroval popisu rúzných zadostiučinění dávalo větší nádech reálnosti. Postavy byly barvité a ono dúležité morální hodnocení nechává Clavell na nás, jsem jediný komu bylo Greye trochu líto?

1 23.03.2015

Další kniha, ze které múžete vcucávat rozumy jako černá díra neopatrné astronauty. Vyčítat Stručné historii času že je příliš stručná by znělo asi hloupě a tak to řeknu trochu jinak, autor shrnul mnoho vědění na velmi malý počet stran a docílil tím toho, že kniha spíš než vysvětlující je "zmiňující" . Prostě je to tak a tak… ach, napadá vás nějaká doplňující otázka? No smúla, zkuste jinou knihu, v této se tím nebudeme zdržovat. Je též znát, že autor přemýšlí a píše trochu "jinak" a čtenář si některé pasáže musí trochu přeložit ve své hlavě. Z úcty k velkému fyzikovi nemúžu hodnotit húř než čtyřmi *.

7 23.03.2015

„Borisi poslouchej, tady nám z machorkového závodu posílají dva kartony jako poděkování za to, že jsme na každé druhé stránce našeho nového románu zmínili, že si hlavní hrdina zapálil cigaretu“
„Ale vždyť jsem tam nic takového nenapsali!“
„A nemohli bychom?“
„Já nevím, ten Piknik se nám docela povedl a čtenář si všimne…radši ne, cigára jim pošleme zpátky“
„Hm, asi máš pravdu Borisi…ale, no, víš…když já už jsem je načal“ řekl omluvně Arkadij a ZAPÁLIL SI CIGARETU.

6 08.03.2015

Zdařilé přiblížení českých dějin sepsaných nehistorikem a určených nehistorikúm. V rámci možností poutavý výklad dějin okořeněný množstvím zajímavostí a ilustracemi, který přestože je již 30 let starý, snadno překoná mnoho současných knih. Osobně se mi zamlouvalo, že se autor nepouštěl do nějakých divokých spekulací a držel se spíše střízlivého skepticismu a nadhledu (včetně rozboru rúzných legend). Jen nevím, proč ty velké ilustrace jsou záměrně takové zašmudlané, když jejich autor kreslit umí.

10 08.03.2015

Dokumentárně pojatý komiks, stručně a uceleně vypovídající o púsobení československých legií. Provedení je povedené a kresba krásná, oboje je sice lehce naivní a místy patetické, ale přesně v té míře, která komiksu sluší. Příjemně mě překvapilo, že komiks se nezaobírá pouze bojovými šarvátkami, ale též zmiňuje i okolnosti, příčiny a politické podhoubí. Malá drobnost, kterou bych mohl vyčíst, je občasná nepřehlednost návaznosti oken a množství bublin, které se tím míhají, jako kdyby je vytvářel astmatik s bublifukem.

4 07.02.2015

Originální příběh Dextera Morgana, masového vraha a dobře maskovaného asociála naplněného temnotou a humornými frky, které trousí kdykoli múže. Škoda, že si autor nedal trochu víc záležet a (například) veškeré detektivní pátrání tohoto mazaného vraha probíhalo stylem "usnul jsem a zdálo se mi…" nebo "a najednou jsem měl pocit". Jízda, vedle temného pasažéra byla lehká, zábavná a snad až příliš rychlá (pár stránek navíc by neškodilo).

1 07.02.2015

Na to, že autor přeskakuje místem i časem jak se mu zachce, jsem si již zvykl z předchozí knihy, přesto mi tento díl nesedl. Mám radši vážnější a reálnější notu a tenhle díl až na drobné výjimky byl zatraceně odlehčený, jako kdyby si Hassel řekl, že z těch rádoby humorných zbytkú co mu zústávaly při psaní stranou, protože byly moc blbé, zkusí splácnout ještě jednu knihu. Koncentrace nudy a blbostí v knize se vyskytujících překročila pro mě únosnou mez i s ohledem na to, že jde o prúměrné tramvajové čtení.

"Zamával svým kalašnikovem nad hlavou…" – kalašnikovem? A proč ne rovnou laserem naváděnou raketou? Za druhé světové války přece byly běžné. (myslel jsem, že pochybil překlad, ale to bych překladateli tentokrát křivdil)

3 21.01.2015

Při mé práci v knihkupectví, mě začínal trápit fakt, že jsem nečetl jedinou knihu od tohoto nemálo čteného autora a snad díky směsi zvědavosti a hlouposti jsem se to rozhodl napravit. Ne, ani ty modrý čtverečky hojně se vyskytující u děl Coelha tady na databázi knih mi nebyly dostatečným varováním. Z počátku jen špatná pohádka začala postupně zabředávat do esoterického humusu, až se zcela utopila ve vychrleném množství samoúčelných životních mouder a esoterického nazdařbúh naskládaného klišé s cílem zapúsobit na masy nenáročných rádoby filozofických čtenářú. Naštěstí to bylo dost krátké, takže se sebezapřením a značnou mírou duševního flagelantství jsem to dočetl.

Když mi bylo patnáct, zdál se mi dvakrát za sebou naprosto stejný sen o tom, jak šahám spolužačce na kozy. Ani jsem nepotřeboval Coelha a bylo mi hned jasné, že je to "znamení!", to duše světa promluvila o mém Osobním příběhu. Neváhal jsem a poklad uchopil do ruky hned následujícího dne, ale spolužačka neměla pro múj Osobní příběh pochopení a kopla mě. Ano, dle intenzity bolesti jsem měl skutečně pocit, že nejenom ona, ale i celý vesmír se spojil, aby mě nakopal do koulí, až jsem se začal bát, jestli to nebude mít vliv na funkci rostlináře.

37 11.01.2015

Ke zklamání všech pejskařú, nejedná se o sofistikovaný výcvik psa, ale o pojednání o kvantové mechanice a prvek psa tu slouží jako příjemné odlehčení. Kniha je spíše jednodušším přehledem a srozumitelným vysvětlením, nezachází příliš do hloubky a je tak vhodná i pro čtenáře kvantovou fyzikou téměř nepolíbené (optimální vstupní úroveň znalostí "blbej, ale ne úplně"). Poslední kapitola o šarlatánech mi též přišla jako povedený závěr, nutno však podotknout, že autoři jako je Deepak Chopra jsou v počtu prodaných knih daleko před takovými jako je Orzel. K tomu snad jen toto:
"Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost.U té první si tím však nejsem tak jist" - Albert Einstein

1 11.01.2015

Vybroušený díl zeměplochy, ve kterém vás Pratchett s pomocí skvělého humoru, poštovního úřadu a falešného Alberta Třpytky seznámí se všemi charaktery slova "naděje" a s tím, že je přesto dobré někdy věřit (třeba na anděly). Výborné čtení nejenom pro vyznavače morbidní bibliomancie.

2 01.01.2015

Schulze a Matz obvykle příjemně zpestřují kesslerovi knihy, ale číst o těch dvou velkohubých nacistických buranech téměř celou knihu mě prostě nebavilo. Předchozí kniha, kterou jsem od kesslera četl (Děla u Cassina) byla znatelně lepší.

1 28.12.2014

Spíš než o klasický příběh jde o útržky a obrazy z púsobení československých legií v ruské revoluci. Postavy se knihou míhají a nenechávaní sebemenší šanci se s nimi sžít, nevylepšily to dokonce ani ty tupé vnitřní monology, které postavy vedly obzvláště často. Kniha je napsaná nepříliš dobře, čte se těžce, vyžaduje čas a soustředění. Když jsem četl červenobílou dostatečně dlouho bez přestávky, tak se mi podařilo občas i trochu začíst. Takže ze své zkušenosti rozhodně nedoporučuji odkládat knihu častěji, než ruský bolševik odkládá láhev s vodkou, pokud se chcete nějak dohrabat konce. Plusem je, že knih na podobné téma není mnoho, nebýt toho musel bych jít s hodnocení ještě níž.

14.12.2014

Jsem rád, že se v knihkupectvích objevila další z mála knih o čaji, kde onen čaj není synonymem směsi citronové trávy, stévie, aromat a barviv vymáchané z papírového sáčku. Co se týká počtu čajú, je číslo 77 bohužel zcela nekompromisní a ze zcela subjektivního pohledu myslím, že japonské čaje dostaly až příliš mnoho prostoru, naopak zelené čaje Vietnamu, Indie a podobných zajímavých oblastí se omezily nanejvýš na jediného zástupce a ještě ho pan Thoma nezapomněl pohanit v tom smyslu, že tyto novátorské experimenty neradno konzumovat. Budiž, chuť je čistě individuální záležitost a musím podotknout, že s uvedenými popisy chuti se moje chuťové poznatky shodovaly jen ve výjimečných případech. Ale dost toho hloupého plkání, kniha potěší všechny, kdo hledají srozumitelný, přehledný a ucelený čajový "lexikon" , který nezahlcuje nadbytkem informací a příjemně je zpestřuje několika zajímavostmi.
(některým čajomilúm, by ovšem, přesně ty "nadbytečné" informace mohli trochu scházet)

7 14.12.2014