Rachel komentáře u knih
Tahle knížka je tu podle mě hodnocená trochu hůř než by si zasloužila, tak jí zkusím zvednout reputaci.
Co je skvělé je milostný příběh a sexuální vztah hlavních hrdinů. On je sice možná strašák, ale rozhodně to není magor. Hrdinové spolu mluví, dělají spolu věci, podle toho jak se dohodnou, snaží se vnímat, jak se cítí ten druhý a netlačí se vzájemně tam, kam nechtějí. Ta erotická a romantická část byla vlastně o vztahu, tak jak by mohl fungovat a nebyla toxická (jako třeba v 50 odstínech šedi).
Město, kde se všechno řídí archetypy z řecké mytologie je dost originální a zábavné prostředí. Škoda je, že vlastně o tom, jak to funguje se nedozvídáme moc, jsou tu technologie a archetypy a sebenaplňující proroctví, ale jak je to třeba s magií? Bůhví a to je škoda.
V rámci svého žánru je to nadprůměrný příběh.
Co mi chybělo? Postavy byly dost ploché, stejně tak jako vztahy mezi nimi. Většinu náboje ať už mezi Lisbeth a Mikaelem nebo Mikaelem a Erikou jsem si jako čtenář předchozích dílů spíš domýšlela ze zvyku a setrvačnosti. Osobního mezi postavami se tady vlastně nedělo skoro nic a kniha nepřinesla žádný nový vývoj.
Taky jsem postrádala nějaký společensky kritický přesah, který původní trilogie měla a dost mě bavil.
Navíc mi přišla překombinovanost v linie "vracíme se k Lisbethiným kořenům". Jasně, v původní trilogii se taky dělo spousta věcí přitažených za vlasy (většina z nich byla divnější), ale nakonec většina z těch nepravděpodobností zapadla na svoje místo, to se tady úplně nestalo.
Co se mi líbilo? Linie malého autisty a celkově ta "současná" detektivní část. Vlastně celá ta knížka se mi docela líbila, akorát s Lisbeth s Mikaelem mi v ní přišli tak trochu navíc, jako postavy co nemají co hrát. :)
Jsem ráda, že jsem si tohle pokračování přečetla. Nijak mě ale neurazilo ani nenadchlo a tak další díl už nejspíš vynechám.
Trochu temnější, rychle odsýpající fantasy pro děti. Rozhodně doporučuju ke čtení, Holly Black tyhle pohádky z moderní ameriky umí podat jako málokdo.
Když jsme se s Harrym setkali poprvé, oběma nám bylo jedenáct a právě vyšel první díl. Rostli jsme spolu a náš vztah se stal tak trochu sentimentálním. Proto jsem se čtením dost dlouho otálela a bála se abych nebyla zklamaná. Nakonec mě motivovalo, že uvidím hru.
Harry dospěl, ale pořád je to Harry i kdyžse trochu změnil. Scénář se dá určitě přečíst za pár hodin, ale dávkovala jsem si ho pomaleji, díky tomu se mi některé věci, které se mi třeba nezdály, v hlavě rozležely a můj dojem se tím asi vylepšil.
Působilo to na mě spíš jako povedená fanfiction, než přímě pokračování. A líbilo se mi to, moc se mi to líbilo.
Je to kniha dobře napsaná a zároveň dost hnusná, kde mi nebyl sympatický vůbec nikdo. Vulgarismy tu mají svůj význam a nijak mi nevadily, dokreslovaly i jinak syrovou a odpornou atmosféru. Odporná je i láska, která se ve knize vyskytuje. Láska a zamilovanost se zmiňuje v anotaci a docela často i v komentářích tady, přijde mi to zavádějící, vztah hlavních hrdinů je spíš chorobný.
Jsem ráda, že jsem knihu dočetla, ale během čtení jsem chvílemi měla vážně hodně intenzivní pocit hnusu ze všech postav.
Námět je zajímavý a dialogy docela zábavný. Problém je to mezitím, jako povídka by mě to asi bavilo, takhle mi dalo docela zabrat se tím prokousat.
Tyhle povídky jsme si začali číst s partnerem o Vánocích, nahlas, pozdě večer před usnutím a na pokračování, bylo to moc fajn a mělo to amosféru (obvzlášť, když začalo sněžit). V tramvaji nebo v létě bych si to asi moc neužila. ;)
Jako dítěti by se mi tahle knížka určitě líbila moc a asi bych se u ní trochu bála.
Oproti většině hodnotících tady se mi víc líbil první díl, ale i tenhle rozhodně stojí za přečtení.
Druhý díl je akčnější a jeho hlavní linkou je putování a setkávání se s dalšími podivnými (jdeme hodit prsten do Hory osudu;)). Ale to co fungovalo v komorní atmosféře jednoho ostrova, alba fotografií a domu, přestává fungovat ve větším měřítku a objevuje se dost trhlin. Namontování na fotografie je taky trochu krkolomné.
Ke konci dostává knížka lepší spád, naťukává se i morálka a vůbec se objevuje pár zajímavých prvků.
Neubráním se srovnání knížky a seriálu, protože jsem se jimi prokousávala oběma současně.
Knížka na mě působí svižněji než seriál, obvyle to bývá naopak, ale seriál je tak doslovně převyprávěný až je to chvílemi nuda k uzoufání (třeba díl o svatbě vs. kapitola o svatbě;)).
Oproti tomu knížka nedovede předat všechnu tu nádhernou výpravu, krajinu a přízvuky, kdyby pro nic jiného, tak tohle je důvod proč se na seriál podívat.
Červená knihovna to rozhodně je, ale seriálovou podobu jsme zvládli společně s mužem a až na některé sexuální scény jsme s obsahem neměli problém ani jeden.
Takže za mě knížka zajímavá je, ale stačil by mi asi jen seriálu kterého bych koukala na pomalu ubíhající krajinu.. V knížce proti seriálu není nic navíc. Na další řadu ani díl se nechystám.
Variace na Vejce a já ve které vystupují francouzi. (Spousta věcí co se tam o nich píšou jsou vážně pravda ;)).
Námět je zábavný, ale tím to tak končí. Napsaný je to přímočaře, bez velkých dějových zvratů, vysvětlování čehokoliv nebo proměn postav. Celé to působí hodně ploše, spíš jako prolog série a ne její první díl. V rámci žánru existuje hodně lepších knih do kterých se dá pustit.
Při čtení jsem měla dost často intenzivní pocit hnusu, to není něco co bych vyhledávala. A je to velká změna oproti většině hororů a detektivek, kde se vraždy dějí "jen tak" a celé je to realtivně sterilní. Tady jsem jako čtenář byla přímým účastníkem.
Co mi trochu vadilo bylo neukončování a nevysvětlování vedlejších linií, rozuzlení deus ex machina. A trochu nešťastná stylistika (možná to bylo překladem?)).
Celkově je to čtivý a na den strávený většinou ve vlaku to bylo tak akorát.
V téhle knížce je úplně všechno: utrhané končetiny, zombie, démoni, incest... Jako dítě jsem ji ráda neměla. A po zběžném prolistování v dospělosti se to nezměnilo.
Veleryba, která se shání po bratrovi, co ho ulovili velerybáři je pořád stejně hrozná jako před lety. Obrázky jsou krásné.
Anotace téhle útlé knížky vůbec nevystihuje to, co se v ní dočetete. Čekala jsem od vyprávění autorčiny babičky spíš jako trochu nostalgicky zasněné romantiky s nějakými reáliemi staré Prahy. Ale je to mnohem živější a zábavnější čtení.
Výstižnější než komentář bude krátky úryvek ( není to nijak zásadní spolier:))
"Jestli si mne, panno Alžběto, nevezmete - useknu na nátoni hlavu vám i sobě! Nevíte, jak vás mám rád!"
Panna Alžběta se rozstřásla strachy a řekla, že ona by si ho ráda vzala, kdyby slíbil, že na ni bude něžný.
"Jak bych nebyl něžný!" zapřísahal se Tomáš. Když bych nebyl něžný, jen ať si panna Alžběta postěžuje a já si hned useknu ruku. (...)"
Panna Alžběta si Tomáše vzala.
A je tam spousta slov, které jsem předtím neznala. :)
Kdyby si autoři odpustili tu spoustu mystiky a symboliky asi bych to ocenila víc a hvězdičku přidala.
Jsem nadšená. Žádný z hrdinů není úplně jednoznačný klaďas, upíři nesvětélkují a záporáci jsou opravdu zlí.
Knížka má tempo spíš filmového střihu, dlouho nic neřekne naplno a přes to baví. Rozhodně dopoučuju, prvně si ji přečíst a až pak vidět seriál. Ten působí sice trochu brutálněji v jednotlivých scénách, kde se děje nějaký ten hnus. Ale míň napíná a hlavně v osobních linkách se z příběhu stává trochu selanka, která zdaleka nepůsobí tak temně a depresivně.
Story of O a Padesát odstínů čehokoli se potkaly a vznikla z toho podivná selanka, která se bojí být úplně ujetá nebo romantická a zůstává kočkopsem. Hodně zlý i pro odpočinek, nedočetla jsem .
Možná si do toho projektuju něco co tam sama vidět chci, ale tohle není horor. Spíš hodně strašidelný příběh o nás jako lidech. Není to o zombiích,shnilým masu, lekání nebo něčem nadpřirozeným, to tvoří spíš kulisu pro příběh. Na tomhle pozadí se odehrávají drobné příběhy o loučení, nadějích a vině. I úvaha o tom, jak se k nadpřirozenu postaví naše moderní demokratická rádoby nerasistická a nexenofobní společnost a tom, kde končí člověk a začíná tělo.
Rozhodně bych neřekla, že to byla nuda..
Rozsáhlý příběh "filmového střihu". Kdy je na začátku čtenář vhozen do docela složité situace a postupně se mu sděluje všechno ostatní co by měl vědět, ale není obtěžován přílišným množstvím detailů. Seriál je taky super, sledovala jsem ho průběžně při čtení, ale to patří spíš na csfd..