Rade komentáře u knih

Docela depresivní čtení a jeden hodně nesympatický hrdina.
V jeho případě chápu konečné podvolení jen jako nahrazení jednoho sobeckého sebestředného života druhým, podvolení islámu z duchovního hlediska jsem mu tedy nevěřila. Dost odporný chlápek, tím spíš z mého ženského pohledu…
Nejdřív jsem chtěla srovnávat s Frýbortovou knihou "Pod znamením půlměsíce", ale nakonec ty knihy mají přes zdánlivě stejné téma málo společného. Knihu vidím spíš jako určitou ironii, absurditu; závěr, kdy se na pařížské Sorbonně všechny náctileté studentky těší, až je přidělí do postele stárnoucímu profesorovi, nemohu chápat jako zcela vážně myšlenou věc. Provokace, možná, ale současně taky pamatuji dobu, kdy se lidé pro kariéru a bezproblémový život upisovali straně a memorovali pravdy, kterým sami nevěřili.
Takže hodně, hodně rozporné pocity, řekla bych, že tuhle knihu pochopí každý asi trochu jinak – podle věku, zkušeností – a možná i podle pohlaví…

16 21.04.2017

Trochu jiný Ivanov, než známe, tentokrát víc o autorovi samém. Milé, hřejivé, inteligentní čtení. A vlastně trochu i smutné, autor zemřel ve stejném roce, kdy kniha vyšla.
Povídka ze života o psu Kulíškovi a slepicích je moje oblíbená, můžu ji číst opakovaně… a vždy mě spolehlivě pozitivně naladí i rozesměje.

2 20.04.2017

Taková netradiční detektivka kombinovaná s popisem života na francouzském venkově v oblasti Bergeracu. Vztahy, politika, jídlo, víno, pastis, flirt…
Nicméně mě to zase až tak nechytlo, ilustrace francouzského pohodového venkovského života je fajn, ale přeci jen jsem čekala ještě něco navíc... A trochu mi vadilo to tlačení na „francouzskou“ pilu, je to přece jen pohled zvenku očima Angličana, takže to francouzské se mi zdá až přehnaně vypíchnuté.
I když vlastní detektivní zápletka byla nakonec docela zajímavá, a pohled na francouzskou historii taky, té omáčky okolo bylo na mě moc.

7 20.04.2017

Zajímavá četba k Velikonocům.
Přiznávám, trochu víc na mě zapůsobila kniha J. Bishopa „Den, kdy zemřel Kristus“, kterou jsem četla nedávno. Tady jsou zase plusem návaznosti na dějiny Říma a šikovné mapky.

3 13.04.2017

Zajímavý pohled na dílo a hlavně život Boženy Němcové, včetně dodnes nevyluštěné záhady jejího původu (viz zajímavá kniha Heleny Sobkové: „Tajemství Barunky Panklové“).
A taky docela zajímavé sociologické okénko do rodinného života v 19.stol. Soukromí Boženy Němcové v lecčems překvapí; že se s manželem nemuseli, je známé, ale že to byla taková „Itálie“ mě hodně překvapilo…
A smutné umírání v bídě a opuštěnosti bez jakékoliv lékařské péče či pomoci mě taky docela vzalo. To je přeci jen rozdíl, oproti dnešku, že?...

„Šťastná to žena, třebaže nešťastná až k nevíře.“

5 08.04.2017

Detektivka, která se mi dobře četla, propracovaná, nikoliv povrchní, působivá.
Ale... (Dále trochu SPOILER)
Název knihy, působivý prolog o zmizení dětí, vykreslení tajemné a strašidelné atmosféry lesa, která nabyla vrchu při Robově noční návštěvě (až jsem se bála), Robova traumata z dětství… to vše, co se zpočátku jevilo jako úžasné plus a knihu to pro mě velmi ozvláštňovalo, bylo nakonec trochu samoúčelné. Moc jsem nepochopila proč, že by móda otevřených konců? Tady se to ale fakt nehodilo, v detektivce (a tuhle knihu považuji stále za detektivku, byť trochu netradiční) vesměs čekáme, že se dočkáme rozluštění, nebo aspoň naznačení…
Takže konec trochu zklamání... I když za tu atmosféru nakonec za čtyři.

12 05.04.2017

Úsporně podaná psychologická sonda, hodně působivé.
Na jednu stranu ano, hodně lásky je zničující, ale mně se zdálo, že to byla taková zvláštní láska; ze strany rodičů – a zejména matky - hodně, hodně sobecká. Marylin obětovala svou dceru (ale tak trochu i další dvě děti) své představě o štěstí a o tom, co je správné. Neváhala rodinu opustit pro své touhy, sice se vrátila, ale své nevyplněné ambice dala takzvaně rodině sežrat. Myslela na své děti přes sebe, nepátrala, jaké jsou, čím se trápí. Dost mě rozčilovala. Upřednostňování jen jednoho ze tří sourozenců, v tomto případě ze strany obou rodičů, je taky hodně nepochopitelné. A těch neporozumění je tu mnohem víc, Lydia - Hannah, Nath - Jack...
Nejsem si jistá, zda by ve skutečnosti opravdu Lydia mohla dospět k rozhodnutí, které se odhalí v závěru, každopádně konec byl hodně silný. Celkově moc smutné, jak si nejbližší lidé vzájemně ničí životy… A taky hodně inspirující - hned jsem začala přemýšlet, zda mezi mými nejbližšími není něco nevyřčené a zda se je vždy snažím dostatečně pochopit.

V této souvislosti vzpomínám na svou psycholožku, která bohužel již zemřela a na obdivuhodnou radu, kterou mi dala a kterou jsem se pak snažila řídit:
Neposuzujte jednání lidi svýma očima. Neříkejte, tohle bych já nikdy neudělala, takto bych to já nikomu nikdy neřekla. Každý člověk je úplně jiný, a pokud budete posuzovat jednání druhých podle sebe, může dojít ke zklamání a nepochopení.
Jo jo, měla velkou pravdu…

14 01.04.2017

Docela čtivá a napínavá detektivka se zajímavou pointou, i když trošku jednodušší.
A taky zajímavý pohled na americké maloměsto, kdy maminka sleduje, kdy a jak dlouho sedmnáctiletý syn dělá doma úkoly a kde domácí „pijácký“ večírek s pivem pro sedmnáctileté maturanty je líčen jako ďáblova akce s nedozírnými dopady…
Vidím to tak mezi tři až čtyři, a i když trochu pochybuji, zda je takto vymyšlený příběh reálný, nakonec zaokrouhluji nahoru (horší čtyři) - právě pro tu svým způsobem pohodovost a pozitivní vyznění celého příběhu i snahu ukázat, že lidi jsou spíš dobří než zlí. Nenáročná detektivka, po jejímž přečtení nebudete mít divoké sny. V tomhle mi to trochu připomnělo Agathu Christie.

4 26.03.2017

Po nostalgických a spíše pochvalných pohledech na období posledních Habsburků tentokrát zase jiný, poněkud kritický.

Pro našince např. zajímavý portrét císaře Ferdinanda I. (V.), tzv. Dobrotivého, posledního korunovaného českého krále, nazývaného též „der arme Trottel Nandel“, z kterého si všichni dělali legraci, nazývali idiotem, hlupáčkem – a přesto uměl 4 jazyky, studoval přírodní vědy a byl milovníkem divadla. Z Habsburků byl u nás možná nejpopulárnější, aspoň mezi Pražany; 27 let, poté, co se vzdal trůnu, žil na Hradčanech…

* „O politice samozřejmě nechtěl nic vědět a zásadně se do ničeho nevměšoval. Zachoval se však jeho výrok z roku 1866, kdy Ferdinand po bitvě u Hradce Králové, která pro dynastii dopadla katastrofálně, ze sebe vypravil: ‚Tak to bych uměl taky!‘ “ *

5 23.03.2017

Úplně jiné než Mlčení jehňátek. Doktor Lecter se zde změní v něco mezi nezničitelným Fantomasem a renesančně vševědoucím kapitánem Nemo, už to vlastně není ani detektivka, ale jakýsi boj kdo s koho v soutěži o největšího bídáka se spoustou pro mě už dost nechutných detailů. Tam, kde Mlčení jehňátek naznačuje a láká tím skrytým a tajemným, tady se vše odhalí do nejpodrobnějších anatomických detailů. Posléze se vše promění v jakýsi drogový rauš…
Pro mě zklamání.

A zajímalo by mě, zda způsobil autor nebo překladatelka, že na začátku knihy je zastřelena Evelda Drumgová u rybí tržnice Feliciana – a v druhé části knihy se najednou zastřelená jmenuje Feliciana, a to dokonce na dvou místech!

8 21.03.2017

Nikdy bych nevěřila, že mě memoáry mohou tak popadnout za srdce. Výborně zpracovaný, silný příběh o zakladateli barrandovských ateliérů s mnoha smutnými momenty.
Poválečný hon na úspěšného Miloše Havla a jeho postupná likvidace mi trochu připomněly obdobný hon na Vlastu Buriana (Vladimír Just: "Věc: Vlasta Burian").

* "Miloš Havel prožil život, podle kterého by se dal natočit dramatický nebo spíše melodramatický film. ... Když ve vězení napsal již dříve citovanou větu: 'Byl jsem vždy mnohem spíše bohém než kapitalista', možná ani netušil, jak přesně se vystihl. Tento muž byl odjakživa jiný než ostatní a vynikal nad průměrem. Jeho životní příběh vypráví mimo jiné o tom, jak naše společnost přistupovala k této "jinakosti" za první republiky, protektorátu a na začátku komunistické éry." *

6 18.03.2017

Když knihu srovnám s různými pozdějšími thrillery na podobné téma, tak se mi zdá prostě lepší: mrazivé, děj bez nadbytečných odboček, napínavé, srozumitelné a logické, uvěřitelné, s psychologickým přesahem, na svou dobu originální, nepřekombinované (řekla bych, že překombinovanost je nejhorším nešvarem současných thrillerů a detektivek). Takže nakonec za pět, i přes ten divný překlad.
Část jsem četla ve večerním vlaku, sama v kupé, zešeřelá chodbička, za okny tma, vhodnější knihu jsem si nemohla vybrat…

17 12.03.2017

Samo o sobě se mi dost líbilo, včetně té válečné a poválečné historie, ale chápu, že pokud to někdo čte postupně tak, jak bylo napsáno, tedy jako dodatečné dovyprávění minulosti, může to působit jinak.
Já se rozhodla číst chronologicky, a protože znám Mlčení jehňátek z filmu (i když si ho moc nepamatuju), přeci jen je mi není jasné, jak z mladíka, který měl láskyplnou výchovu a v rámci rodiny bezproblémové citové vztahy, mohl vzniknout – i přes ty otřesné válečné zážitky – takový ujetý vrah. Tak nějak jsem si představovala, že monstrum vznikne buď proto, že člověk není vůbec schopen citů, nebo naprosto bezcitnou výchovou v dětství. Tady nebylo ani jedno – a navíc mladý Hannibal v tomto díle stojí na straně „dobra“, byť se chová poněkud krutě. Mstí spáchané zlo, jeho obětí nám není líto.
Uvidím v dalších dílech…
P.S. Dopsáno po přečtení Mlčení jehňátek a Hannibala: No, už chápu, autor musel změnu dr. Lectera v Hannibalovi nějak dovysvětlit… :(

Zvláštní, jak je směrem na západ zakořeněno, že bývalé sovětské satelity v Evropě rovná se Slované. V nedávno čteném Mrazu B. Miniera měl slovanský přízvuk Maďar, tady zase Litevci…

5 08.03.2017

Naprosto originální detektivka. Nejdřív mi to pozpátku moc nešlo, ale čím dál příběh pokračoval, tím to bylo lepší a lepší. Úžasný bonbónek, fajnová vychytávka, nakonec dávám maximum, zejména pro tu formu.
Ale na obdobný fígl přišli už naši Cimrmani v Němém Bobši. „Víš, to bylo tak…“ :)

12 04.03.2017

Kniha pro každého, kdo chce lépe porozumět evropské kultuře. Pro mě plus, že nejde o dofabulovaný román, ale že autor vychází striktně z Nového zákona.

6 04.03.2017

Pohled na pražskou ZOO očima veterináře z celkem nedávné minulosti, nicméně najít v zadečku gorilího mláděte kulku z pušky lovce, který loví gorily pro ZOO, to doufejme patří dnes již historii…
Plus za Trumbelínka. Když si představím podle popisu jeho skromný výběh – a dnešní úžasné hřiště pro chápany v podobě „opičího ostrova“, tak je vidět, jak moc se v poslední době změnily podmínky pro zvířata v pražské ZOO. :)

3 23.02.2017

Takto si představuju naprostou oddechovku. Pětiminutovky na uklidnění na dobrou noc.

2 23.02.2017

Dobrá, čtivá, neukecaná detektivka, trochu jiná, než ty, co dnes frčí. Zprvu jsem byla nadšená, akční konec mě malinko zklamal, víc by mi sedělo, kdyby byl stejně komorní, jako celý dosavadní příběh.

(Vím, že to v detektivce vlastně neni tolik podstatné, ale opravdu je možné, aby žena, která je kompletně ochrnutá na celém těle, nemá žádnou mimiku, dokonce ani nemrká, seděla celý den v křesle, mohla přijímat potravu lžičkou a pít ze sklenice?)

7 19.02.2017

Výborně zpracované, hodně zajímavé. Nejvíc se z knihy těšila moje 86 letá maminka, která při prohlížení říkala, ano, ano tohle přesně pamatuju, zrovna takové kombinované šaty jsem tenkrát měla...
Zase poněkud jiný pohled do nedaleké historie.

2 18.02.2017

Tak trochu dänikenovský pohled na starý Egypt. Balzamování a víra v posmrtný život jako vzpomínka na vesmírné putování a umělý spánek, původ egyptské civilizace mimo naši Zemi, původ krétské civilizace v té egyptské nebo datování vyspělých civilizací do doby několikanásobně starší, než se dnes oficiálně vykládá…
Něco se mi zdá přitažené za vlasy, něco naopak možné…
Egyptská starověká civilizace je nám tak vzdálená, její počátky v nedohlednu, informace o ní tak zprostředkované, že její tajemnost a záhadnost umožňují alternativní výklady.
Mínusem knihy jsou mrňavé zrnité fotografie, jak již níže píše zahadum.

3 18.02.2017