radimch
komentáře u knih
Ptákovina
Milan Kundera
Růženka: moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená - když blbec vládne moudrému...
Já, rytíř
František Niedl
(SPOILER) Jihlavské stříbro a Wolframova lest, zemský sněm v Domažlicích, Beneš prodává koně a epický závěr ve jménu svaté Eulálie.
21 lekcí pro 21. století
Yuval Noah Harari
Není to vůbec špatná kniha, ale Harariho předchozí kusy, hlavně Sapiens - Stručné dějiny lidstva, mě oslovily daleko více.
Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota
Agatha Christie
dvanáct krátkých odpočinkových příběhů
Slečna Julie
August Strindberg
Propracované, na malém prostoru tady Strindberg odhaluje člověka.
Tankový prapor
Josef Škvorecký
Nejlepší je část, kdy Dany jede do Prahy k rodině Hertlových. To prostě nemá chybu.
Konec starých časů
Jaroslav Žák
Celý příběh se odehrává onoho památného únorového dne, který Pepův Týnec nad lesem prožíval až do pozdní noci na 26.2.1948.
Genialita díla spočívá v několika aspektech:
a) Jazyk vypravěče je briskní vytříbená čeština, která nádherně ukazuje bohatost gramatiky a výraziva naši mateřštiny.
Jednotlivé postavy pak promlouvají každá češtinou svojí nespisovnou, neméně pestrou.
Čtenář může být po přečtení díla uvedných kvalit na svůj mateřský jazyk právem hrd.
b) I přes neskutečně velký počet postav v tak zamotaném příběhu, kdy se jednotlivci ztrácejí a zase mnohdy nečekaně objevují na scéně, jsou všechny charaktery velice dobře rozpoznatelné.
c) A konečně, je to tak nádherná groteska parodující (nebo snad jen pravdivě ukazující!?) mnohé archetypy dějinotvorných charakterů, že i dnešní čtenář pocítí nad událostmi té doby jakýsi druh laskavé hořkosti.
děkuji za literární zážitek
Kvintet
Frederick Forsyth
Podle povídky se pozná mistr. Každá z pěti je originál, který stojí sám o sobě za pozornost.
Afghánec
Frederick Forsyth
Velmi dobré, faktografické, do příběhu je jako obvykle zapojena polovina zeměkoule, ale příliš mnoho nepravděpodobných náhod, škoda.
Smrt ve Vratislavi
Vlastimil Vondruška
Hmm, dost zamotaný příběh s trošku rychlými dějovými linkami, které působi docela nepřirozeně až naivně (ale to může být způsobeno nahlížením dnešního člověka). Škoda.
Celou dobu jsem si kladl otázku používaného komunikačního jazyka - všichni z Čech určitě mluvili i německy, ale podle mě obyčejní obyvatelé Vratislavi asi němčinou uplně nevládli. Přitom jazykové otázce až na francouzštinu/němčinu se kniha vyhýba.
Rozchod s Bohem
Richard Dawkins
Velmi podnětná kniha se širokým záběrem a nakousnutím spousty témat na dvou stech stranách.
Co se děje se světem?
Václav Cílek
Skvělá kniha se širokým záběrem a spoustou podnětů k hlubšímu zamyšlení.
děkuji
Specialista: Ve znamení trojzubce
Robert O'Neill
Knihu Specialista Roberta O'Neilla lze po literární stránce porovnat s podobnou knihou Americký sniper od Chris Kyle, která se zabývá stejným tématem. Hlavní protagonisté obou knih prodělali náročný výcvik SEALu přibližně ve stejné době (O'Neill trochu později) a pak v bojovali v amerických vojenských misích v Iráku a Afgánistánu. Kely jako odstřelovač a O'Neill jako velitel útočného týmu (assaulters).
Kdybych měl doporučit, kterou z těchto dvou si vybrat k četbě, byl by to jednoznačně Specialista. U Amerického snipera Chrise Kyleho jsem měl pocit, že jde o jednoduššího nevyrovnaného cholerického fanatika s touhou zabíjet (což sám ve své knize zmiňuje) a nemohl jsem se ubránit vtíravému znepokojení při představě, že by se tento člověk narodil v extrémistécké části islámského světa.
Specialista O'Neill oproti tomu působi lidsky, má obavy, cití zodpovědnost. Jeho kniha je psána vyrovnanějším stylem, i když méně uhlazeným (vulgarismy, které ale sedí) než Kyleho Americký sniper (kterému knihu pomáhali psát vojenský historik Jim DeFelice a právník Scott McEwen).
Celkově je kniha dějově zajímavější a podstatně zlepšila můj pohled na jednotky SEAL (tedy ne z hlediska vojednké dovednosti - ty jsou obdivuhodné v každém případě, ale z hlediska lidského)
Vyšetřovatel: Démoni balkánské války a světská spravedlnost
Vladimír Dzuro
Je to smutné. Kniha popisuje naši Evropu a nás Evropany na konci 20. století.
A je jen trpkým povzbuzením, že strůjce balkánských zvěrstev dokázal tribunál v Haagu dopátrat a některé i usvědčit.
Potřeba je si pořád připomínat, čeho je schopen se Evropan dnešní doby dopustit.